298 Konec zlatých časů

31. květen 2013 | 16.03 | rubrika: první rubrika

298       Konec zlatých časů

Dnes

Děkuji Míro, jsi zlatý!

14:23

...byl jsem navštívit Zlatnictví end Prstýnkáče a nejsem...

Trochu jsem se sice pokoušel přít, ale nenašel jsem na kůži, mezi ní a pod ní žádný punc ani punč, a tak jsem svou ryzost, dle nich neprokázal a se svěšenou a smutnou hlavou jsem se z krámečku potázal.

... konec zlatých časů v Čechách a přilehlých rybnících.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

297 Aby ses nedivila

31. květen 2013 | 16.02 | rubrika: první rubrika

297       Aby ses nedivila

Aby ses nedivila. Přijď Tam i Tam a věnuj se zase komukoli jinému, než Mě. Nevyhrožuji, jen konstatuji, že se budu také věnovat. Pokud ovšem budu mít komu. Jinými slovy, pokud se mi některá zalíbí. Ale, jak si tak nyní v klidu uvažuji, i když nezalíbí, vyberu si. O to lepší bude Mé věnování se Jí, alespoň doufám...

Ráno dopíši. Co se žárlívá, rádo se mívá. Nádoby, je mi s Tebou fajně. Fajně říká ten jeden z reklamy na Orbitky. Nemá sice Oscara a ani ho nedostane. Ani tehdy, když po Mě cokoli opakuje. Ale zasloužil by si ho, když opakuje. Tak to bychom měli a má tedy Oskárka ode Mě. Takového malého, protože velké jsem už dávno rozdal nebo snědl. Jsou totiž čoko.

Lehký skok přes potok.

Ty jediná nyní víš, že píši dopředu, i když zleva doprava, co bude dozadu. Protože na liště je lehký příklad 4:20, který se rovná 0,2 přesně i bez kalkulačky.

Půjdeme spolu do Zahradního domu se sice nerýmuje, ale skoro jo. Ještě vymyslím, co vše se v něm bude rýmovat úplně. Bude toho haba. Děj se, co děj, bude toho habaděj. Anebo ještě víc.

Nemám změnit Tvé jméno? Třeba na nějaké jiné? Nemusím měnit, protože jsem si až nyní všiml, že jsem Tě velice chytře, neoslovil. Nebo nemám změnit celou povídku na jinou? Aby byla o něčem úplně jiném? Nebo aby nebyla vůbec o ničem? Jde to vůbec? Jde to vůbec, aby nebyla vůbec? Co? Počkám, až budeš holala, protože mě je to fuka jestli nebude vůbec nebo bude třeba štrůdl. I když toho by byla škoda, kdyby nebyl vůbec, protože je mňam.

Ale asi ji nezměním, protože by jí bylo škoda, přeškoda po vzoru Děda Vševěda. Tak teď už ji tuplákem nezměním, když jsem ji pozlatil takovým flákem, tuflákem...

Začíná mě bavit a jdu si tedy vařit k2. Víš Ty co, holka jedna miloučká, já Ti jméno, které jsem chytře nenapsal, měnit nebudu, jen ty věty celé vymažu. Anebo né, ani měnit nebudu a ani nevymažu. Zase by nastala škoda, přeškoda. A tak nemohu kvůlivá potomkům, badatelkám a badatelům. Mořili by se zbytečně a to jim vědomě nemohu způsobit. Co bych to byl za lumpa? Ani mi, prosím Tě, neodpovídej. Dokáži si představit spoustu hnusných označení, kterých se mi již také pár přilepilo přímo na fígr. Ale kdo lepil, to je již v minulosti, se kterou si netykám. Tak ze mne nelze vytáhnout ani vymáčknout ani nijak jinak vyvynout. Spíš vyvinout, asi. Už si moc nepamatuji ta vyjmenovaná slova po -vyvy. Ani jedno nyní nevydoluji. Nepros, nejde to. Co se jednou ocitne v historii a nezapíši si, tak je to v...

Tak je to v historii nezapsané. A tudíž se pro potomky nikdy nestane, a tak ta milá, vyjmenovaná slova po –vyvy, jakoby snad ani nebyla nikdy vyvinuta. A to je pravda rechtová, protože žádná vyjmenovaná slova nejsou dráty, aby se mohla vinout nebo třeba vynout. To už je úplně jedno s jakým i či y.

i či y

Musel jsem napsat na samostatný řádek, protože si to holky zaslouží. Obě dvě. A navíc takto pěkně pospolu, jim to moc sluší.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

296 Má jednu vadu

30. květen 2013 | 23.31 | rubrika: první rubrika

296       Má jednu vadu

Má jednu vadu, kterou si půjčila od Menšíka nebo Horňase:

Když ji pošleš plně naloženou do schodů, potí se.

On jich má víc, jasně. Ale o Jeho vadách nemohu nic napsat, protože by sis mohla myslet, že se jedná o Moje vady. Trochu to promyslím.

Napíši nyní rovnou, že se nejedná o Moje vady a mohu vesele pokračovat. Když se nikdo nedívá a nemůže rychle nahmatat kapesník...

Ne, nebudu pokračovat, aby sis nemyslela, že se dloubu v nose.

Když je doma sám, včera byl na pivu a lehce nadzvedne půlku...

Ne, nebudu pokračovat, aby sis nemyslela, že se zase jedná o Mě.

Když nemá co psát anebo se blíží otvíračka, tak jde na pivo.

Ne, nebudu pokračovat, aby sis nemyslela, že jdu do Legendy.

Ty bláho, 9:44, musím někam jít.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

295 Prasečinky

30. květen 2013 | 09.51 | rubrika: první rubrika

295       Prasečinky

Chci napsat pár řádků o manželském sexu, ale nejsem manžel. A po dešti už moc nerostu, na houby nechodím a navíc se mi v lese blbě píše na pc. Nemám rád mravence v klávesnici a mochomůrky na botě. Ty mochomůrky nebo muchumórky mi moc neseděj, ale když už...

Vžít se do role manžela neumím a ani nechci. Nebylo by to ono. Bylo by to něco jiného a to fakt nemohu, protože to nejde. I kdyby šlo, tak Mě se fakt nechce. Ale o sexu se mi psát chce. Nepůjde tedy o sex manželský. Je v tom vůbec nějaký rozdíl? Docela by mne to zajímalo. Ale kvůli tomu, si mne žádná asi stejně nevezme. Blbej důvod. Uznávám bez mučení.

Tak víš co? Nebudu psát o žádném sexu. Ještě by se pak o mne říkalo, že píši jen o prasečinkách a jsem tedy čuňas a to není hezká přezdívka.

Jenomže jsem se naladil a odladit se nelze. Když děláš prasečinky tak, aby byly slušné a s radostí přijímané, nemusím je tak nazývat a víš, o co mi jde. Jsou tím nejhezčím na světě, čím se rádi stále zabýváme. Pokud se tedy nezabýváme také stále a také rádi, něčím úplně jiným. To je pak druhá možnost. Druhou možností se někdy zabýváme víc, než tou první. Někdy a někdo se druhou možností zabývá furt a tou první nikdy. Takový člověk se pak nazývá krásným českým slovíčkem single nebo také Člověk Bezdružkový či Bezdružicový. Prostě člověk, který nemá DružkuDruha. Držku samozřejmě má. Tu máme přece všichni. I když někteří stále zavřenou. My ostatní to za ně doháníme, protože ji máme zase naopak furt dokořán. To jsem přehnal schválně, kvůli proudu slov, i když někdy samozřejmě také cedíme mezi dírkama v zubech...

Vracím se k tamtěm, k 295kám. Když máme s kým, tak je vyrábíme. Nemyslím nyní děti. Ty už máme vyrobené dávno. Myslím pouze 295ky. Vždyť naše děti už možná vyrábějí také. Sice naštěstí již ne v pionýrských táborech, jako jsme vyráběli My, ale víš, co je možností?

Budu se muset na nějaké zeptat syna, abych je mohl napsat.

A nyní tedy k samotné výrobě:

Nejlépe je třeba hupsnout na Ní hned, jakmile přijde. Nezdržuj se ani se zapalováním svíčky. Ženy nemají rády jakékoli dlouhé a pečlivé přípravy. Neluxuj, neutírej, nemej, nevynášej, nevětrej a proboha! Neuklízej. Nic takového nedělej. Ani žádné mazlení. Nanejvýš se pomazli s rozepínáním podprsenky, protože s tou se to prostě nedá jinak. Ještě je tu druhá možnost, nůžky. Ale neblbni, víš kolik dnes stojí nová podprsenka? A navíc nevíš, do jaké země bys musel letět pro takovouhle...

Takže pomazlíme košíčky, mrskneme je opatrně na podlahu, pak ještě krátké pomazlení s minihadříčkem a 295ka, protože ženy přímo nesnášejí jakékoli dlouhé mazlení.

Tak 295ka

a 295ka...

a 295ka...

a 295ka...

a 295ka...

a 295ka...

Stačí, už musí jet a stejně jsem to přehnal.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

294 Stále něco řešil

29. květen 2013 | 13.54 | rubrika: první rubrika

294       Stále něco řešil

Měl milého koníčka:

Jakmile se dostal do jakékoli chodby domu, přetáčel pořadí úklidové služby. Nájemníci se pak nemohli spolehnout na šipku.

Stále něco řešil. Měl totiž tu smůlu, že když se narodil, bylo mu 60 let. Když například trolejbus MHD zastavil na místě, že bylo třeba před nástupem šlápnout do louže, zvolal na adresu řidiče:

"To mám jako skákat? Jsem snad nějaká babička?"

Evidentně se žádné babičce zatím nepodobal, a tak musel řidič popojet.

Stále něco řešil. V Legendě zaslechl od vedlejšího stolu rozhovor dvou dam. Pátá povídá sedmé:

"Vykládám karty. Ale ne nějak obyčejně. Vždycky přijdu na to, kde je v manželství problém. Ten je totiž ve chlapech. Pokaždé. My ženy jsme totiž dokonalé, a tak to mám jednoduché. Kolikrát bych ani nemusela vykládat. Jak Je vidím, jsem doma. Ve chlapech je problém zakopaný a většinou není ani moc hluboko."

Když procházel kolem jejich stolu, poznamenal:

"Někdy může být tím problémem vaše dokonalost."

Stále něco řešil. Vadilo mu, že u vedlejšího stolu sedící tlustá bába má na sobě strašné triko, které ke kalhotám nedosahuje, tesilky a lodičky... A hulí. Jak fabrika. Evidentně je u stolku se synem. Stejné triko, podobné tesilové kalhoty a adidasky od firmy Botas. Také hulí. Ještě, že včas odešli.

Stále něco řešil. Před obchodem s barvami zastavila dodávka a z ní vystoupila strašidelná podnikatelka. Načinčaná, nalakovaná, nasprejovaná, navoněná a namyšlená. Příčí se mi použít slovo zadek, protože ten její byl opravdu strašidelný. Přivezla do obchodu pár pixel a dávala si naoko malý pozor, aby ji co nejbedlivěji pozoroval. Při své skromné domýšlivosti si jejího trapného počínání nemohl nevšimnout. Mazal pryč, aby byl pryč, nebyl sbalen a odvezen neznámo kam.

Stále něco řešil. Stále něco řešil. Stále něco řešil...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

293 Věty

28. květen 2013 | 05.02 | rubrika: první rubrika

293       Věty

"U různých informačních stánků se mohl kdokoli dozvědět různé informace, které se od sebe odlišovaly rozličnými způsoby a stávaly se tak informacemi různými."

Zpráva z tisku

"My netrváme na těch funkcích jako kvůli těm funkcím, my na nich trváme kvůli těm krásným secesním židlím."

Jistý nejmenovaný politik

"Nabídku být primátorem Prahy bych neodmítl."

Horký kandidát

 "Veliké problémy dělaly studentům otázky, které byly velice složité."

Tak tuto větu řekl jakýsi kandidát věd, nebo kandidát vět, nyní si nejsem jist, který z nich to byl.

Ale protože, jak již jsem uvedl, že jakýsi, tak není důležité, zda se zabýval vědou či větným rozborem.

Je to ovšem velice zajímavé a nikdy v životě by mne to nenapadlo, ani ve snu.

Senátora Zdeňka Škromacha, z ČSSD, inspirovalo dění ve Švýcarsku, kde se chystá celostátní referendum o návrhu, aby maximální plat manažera firmy byl dvanáctinásobkem platu nejhůře placeného zaměstnance. Podobné všelidové hlasování by podle senátora mohlo proběhnout i v Česku.

Zaprvé si myslím, že pokud Zdeňka inspirovalo jakékoli dění kdekoli, tak pouze v případě, že četl:

... byl dvacetinásobkem platu...

A ještě by se u nás jednalo o plat průměrný.

Tak se mi zdá, že se Zdeněk chystá co nejdříve navrhnout, aby si poslanci přidali nějakou tu kačku.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

292 Tak se mi, zdá se mi

28. květen 2013 | 04.02 | rubrika: první rubrika

292       Tak se mi, zdá se mi

Včera vešel host do Legendy. Ve dveřích si zplna hrdla krknul. Veverka na jeho adresu poznamenala:

"No to byl teda pozdrav!"

Odpověděl Jí:

"Ten byl od srdce."

Poznamenal jsem na jeho adresu:

"To si hochu pleteš orgány a ten tvůj Ten přišel od jiného."

Pokrčil rameny a objednal si rychle pivo, protože pivo je lékem na všechno. I na pozdravy od srdce a jiných orgánů. Jen na pivní mozol není tím pravým léčivem.  Jinak ale na vše. Na všechny duševní nemoci si říkáme, a proto chlastáme jak Dánové, Švédi a Norové. Prostě chlastáme jak Skandinávci a možná ještě víc. Napsal jsem možná, ale myslím si, že určitě. Máme od nepaměti víc důvodů ke chlastu. Stále někým či něčím utlačováni. Nebo jsme si to alespoň mysleli, či myslíme, a tak stále chlastáme. Ale jsme pak přítulnější a tedy i milejší. Alespoň někteří. Jiní ne. Ostatní jsou odpudivější, odpornější a smrděj. Fuj, ani se mi o nich nechce psát.

Budu raději psát o vonícím. A to jsou samozřejmě ženy. Konečně jsem tam, kde se mi líbí. Myslím tematicky.

Žena je to nejhezčí stvoření, jež bylo kdy vyrobeno. A bude stále. To je tak pravdivá pravda, jako nic jiného na světě.

Chvíli nyní přemýšlím nad předchozí větou, jestli to není nějaká blbost...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

291 Jak dlouho?

27. květen 2013 | 13.09 | rubrika: první rubrika

291       Jak dlouho?

Jak dlouho budu pykat? Asi dost. Otazníček visí nad tím, zda a jak půjde dobu stanovit a po té i vyslovit. Pokud to tedy půjde, aby šlo pojmenovat. Myslím to nyní tak, že pojmenováním určitého období, stává se konečným a může začít něco dalšího. A, jak všichni stále věříme, i lepšího.

Né zadarmo, ale za peníze se říká:

"Vše musí jednou skončit, aby mohlo začít nové."

Jde jen o to, aby se nekončilo s definitivní platností, pak by nic nového nemohlo...

Alespoň ne, ve stejném složení součástek. Což by někdy mohla být škoda. Ale jindy naopak nemohla. Nejspíš si nyní myslím, že je to škoda. Ale pro koho? Pro mě? Jistěže pro mě. Pro koho jiného? Pro kámoše určitě ne. O Mě se jedná, tak moje škoda. A to škoda veliká.

Nechám toho, abych se náhodou nerozbulel. Stačí, že slzí kamarád, jehož opouští žena. Jeden bulič opravdu stačí. Jak by to v Teplicích vypadalo, kdyby všichni chlapi bulili? Blbě. Jedině, bulí-li chlap smíchy nebo štěstím, vypadá dobře.

Pokud teda nevypadá hrozně i v tyto chvíle, protože tak vypadá vždycky.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

290 Hranatá auta

27. květen 2013 | 10.36 | rubrika: první rubrika

290       Hranatá auta

Mám raději zaoblená, než hranatá. A ženy jsou v tomto ohledu také krásnější. Zvláště určité partije jsou hezčí, jsou-li zaoblené. Nemusí být superkočka, ale jakmile má zaoblené tvary, je rozkošná. Hranaté jsou kisny. Se zaoblenými se zpočátku milujeme. U některých jsou tyto počátky delší, než u jiných a dosahují v mnoha případech i 14i dnů. U ostatních ne. Někteří se vraždí již po dvouhodinovém vztahu a někteří ještě před ním.

Jednou řekl Láďa Menšík:

"Já až slyším, co mluvim, tak teprve vim, co jsem měl na mysli."

Já to kolikrát ani nevím, i když se zaslechnu. Také se mi stalo, že jsem nemluvil, jen poslal písmenka. A proto mne ženy vraždí, i když věty, které vypouštím, jsou věty žertovné a jsou vždycky myšleny v dobrém písmenkovém smyslu. Já ani v jiném smyslu uvažovat neumím.

Když zapomeneme na to, čím vším se navzájem štveme, tak se milujeme. Kámen nastává, když zapomenout, ani při vší snaze, nemůžeme. Pak se rozcházíme. Protože všichni máme své chyby. Nejsme dokonalé superpočítače, jsme Homo. Vím, že jsem toto nemusel psát, ale už se stalo a gumovat nebudu. Nechávám písmenka volně proudit, a proto nebudu. Už by nešlo o volné proudění, které chci. Nepotřebuji nyní uspořádané myšlenky, vlastně je přímo nechci. Někoho jsem ztratil a musím se z této šlamastyky vypsat. Jestli to teda vůbec lze. V tuto chvíli si myslím, že ano aj hej. Nechci se utopit v řezaném pivu. I když...

Včera jsem se trochu topil v Legendě při fotbalu. Ale důvody k topení moc dlouho nevydržely. Obě Má mužstva prohrála a ze žalu se mi bumbat nechtělo, proto topil jen trochu. A nyní zase zkouším písmenka.

Ty se mi zdají lepší, zatím...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

288 František

24. květen 2013 | 08.28 | rubrika: první rubrika

288       František

František přišel včera do Legendy. Přisedl si k mému stolu a po té, co mu veverka přinesla dvojku červeného, mi povídá:

"Když už si mne realita vymyslela, tak ať se mnou také něco dělá!"

A vypil sklenku. To mu již veverka přinesla i zbytek láhve, aby si mohl dolévat. Vždy si takto doléval a veverka nosila další a další láhve ve chvílích, kdy František dal prázdnou na kraj stolu. Jen málokdy se stalo, že jsem vypil více řezaných.

Bylo mi již dávno jasné, že do vězení se dostával kvůli šarvátkám, které provedl v opilosti. Dopustil se také loupení, výtržnictví, násilných činů a dokonce i vraždy kněze, za kterou byl odsouzen k trestu smrti. Nakonec byl amnestován. Nicméně byl vyhoštěn z Paříže a po dlouhých peripetiích se dostal až k nám, do Teplic. Dnes bydlí kousek od Legendy a pije tu každý den, již od otvíračky. Verše skládá podobně, jako píši většinou i Já, časně ráno.

Dnes ale nepřišel vůbec nebo až po té, co jsem odešel. Patrně psal něco velkého a můžeme se tedy těšit, až nám v Legendě zase přečte. Vždy nám čte. Ale jen do třetí láhve. Pak začne francouzsky a není mu moc rozumět, protože míchá s českými výrazy. Žije tu už moc dlouho, a tak mu jde čeština celkem obstojně, ale jak ji začne míchat...

Bez peněz a s francouzštinou, do pabů nelez. Heslo mu kdysi někdo nějak takto, nebo podobně přednesl, a protože se jím řídí, chodí hlavně do Legendy, kde už ho známe. Stále nosí bekovku, kterou prý dostal od milenky, která byla tak krásná, že to vůbec není možné. Naprosto ho chápu.

Občas to tak přesně, každou chvíli je.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

287 Viki

24. květen 2013 | 06.44 | rubrika: první rubrika

287      Viki

Píchnul jsem do vosího. Vlastně se Jí může zdát, že právě v tuto chvíli s vosím přímo souložím. Ale není to soulož ani hra. Je to jen pocit uspokojení. Dostaví se mi ve chvílích, které jsou krásné a já si v nich plavu, jako ve vlnách moře. Nemohu ovlivnit, kdy se pocit dostaví.

Jen mám v moři menší nevýhodu, že mi vlny občas chrstnou do očí a Já pak slzím a špatně rozeznám, co se kolem děje. Ani žraloků si nevšimnu. Ještě, že mne mají rádi a nechtějí papat.

Napsala mi fejsbůkáčem:

"chtěla sem tím říct

si hodně zvláštní člověk

je pro mě těžké se v Tobě orientovat

o to víc mě to baví."

Je nejzajímavější žena, kterou jsem kdy potkal. O orientaci v Ní, bych se ani neměl pokoušet. Vím, že to zdánlivě nemá cenu. Ale také vím, že to hodně chci, a tak dělám. Pokouším a budu stále. Nekončící činnost, která nikdy nekončí. Ani když, zdá se Mi.

Je třeba si uvědomit, že nejsem zas tak veliký středobod vesmíru. Rozměry jsou sice obrovské, ale ne největší a už vůbec nejsou nekonečné. Nekonečných rozměrů dosahuje pouze Ona.

A Ona se nyní jmenuje Viki.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

286 Randál v kalhotách

22. květen 2013 | 06.30 | rubrika: první rubrika

286      Randál v kalhotách

Napsala mi:

"Možná si již vyčerpal, co jsem Ti mohla nabídnout a nemyslím to nijak zle.

Ne, Alice, je to jinak. Já musím mačkat, co chtěj prsa, teda prsty. Prsa se mi tam vmáčkla sama. Patřím sice k horolezcům, kteří usilují o výškové tábory těsně pod vrcholky hor, ale tentokrát se fakt vmáčkla sama."

Prsa se mi vždycky nějakým způsobem kamkoli vmáčknou sama, pokud je již patrnou chvíli sám rukama nemačkám a neolizuji například jazykem. Prsa jsou prsa a jsou základem veškerého vesmíru. Nepřehnal jsem to?

Právě jsem promyslel a konstatuji, že nepřehnal. Naopak, lehce jsem podcenil jejich význam pro lidstvo, jako takové.

A co teprve pro miminka?

Když už padlo pár písmenek o vesmíru, tak mne padlo do závitů, že:

Vše se skládá ze součástek, které jsou tím pádem základem tohoto i jiného všeho. Hned se mi sem ale zase derou. Nechci už o nich psát, ale stále se derou. A pokud se prsa derou, tak se kluci perou. Je to logické a není tedy žádoucí je za tuto jejich činnost plísnit. Natož tresty. Napíši tedy jen krátce, aby mi daly pokoj. Prsa jsou součástkou ženy.

A nejen prsa. I z jiných součástek sestává se žena. Nyní nebudu celou soustavu popisovat, protože u snídaně mám rád klid v kalhotách. A nejen tam. I v celém zbytku mého ošacení mám rád klid. A zase dvě nejen, nejen u snídaně. U jakéhokoli kapucína mám rád klid. A protože kapucína piji stále, tak by se dalo napsat, že mám rád klid furt. To by ovšem nebyla pravdivá pravda, ale matoucí lež.

Randál v kalhotách mne baví strašně moc a nejen v noci, nemusím stále rýmovat...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

285 JUDRové se poprali

22. květen 2013 | 06.30 | rubrika: první rubrika

285      JUDRové se poprali

Mám svého JUDRa. Protistránka má také svého. Přijeli jsme po 12i letém souzení se sebese k odvolacímu stání a zjistili jsme, že nejsme na programu jednání. Před oběma právníky jsem řekl poměrně nahlas:

"Já rozbiji toto okno!"

Můj JUDr mě krotil. Protistránkový se přidal na mou stranu:

"Jen ho rozbijte, abych to nemusel učinit já."

Začali se prát. Když se už chvilku váleli na zemi, řekl jsem:

"Kluci, nechte toho, už jsem to překousl."

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

284 Existuje spousta variant

21. květen 2013 | 21.52 | rubrika: první rubrika

284      Existuje spousta variant

Existuje spousta variant, samozřejmě. Jinak by nebylo nic. Ani všechno. Nemohl bych psát, kdyby nebylo variant. Existuje také varianta, že půjdu ještě jednou do Legendy, a že se Míša usměje, až Jí dám zase něco přečíst. A to by bylo to nejlepší, co by se mohlo dnes stát. Takže za chvíli jdu.

Jenže jsem byl zase vypnut. Systém mne vypnul. Budeš si myslet, že jsem si vymyslil, ale nahodil mne Samuel:

"Poslal jsem Ti esemes:

Legenda 17.00?"

Jenže mě se musí esemes a ještě zavolat, když se chce jít na pivo. Prostě, když se chce se Mnou, tak se musí. A když se musí, tak se jde. Nemohu už nic psát, aby ještě ke všemu nečekal dlouho.

Už je 16:40.

V Legendě byli i Matějové. Teda jeden Matěj, jeden Míra a jeden Řidič, jehož křestní list jsem dosud neviděl. Je ještě pár lidí na světě, jejichž list jsem také neviděl, ale o Řidičův si příště řeknu, protože jeví se mi býti dobrým človíčkem a našel novou houbu, jejíž list si také musím prostudovat.

Pak se mi ale přihodila tato hoďka:

Vzpomněl jsem si, že jsem byl s Violou někdy někde a tam mi řekla:

"Možná je to jen tím, že se opakovaně nesetkávám s novými lidmi a tím pádem už skoro nemám možnost vnímat, jací jsou lidé, povahově rozdílní, v extrémech. Mám kolem sebe jen hrstku lidí, včetně dětí, které vídám opakovaně. Stačily by mi prsty na rukou. A tím pádem už je znám, tak nějak. A když mi něco nevyhovuje, jací jsou, tak to prostě toleruju, protože mají své životy a s tím mým se jen protínají i když mile a jsem za to ráda, ale u Tebe je to jiné..."

Odpověděl jsem Jí:

"Ale tak jsme na tom skoro všichni na světě, že máme kolem sebe jen hrstky, které tolerujeme a hrstky, které tolerovat nemůžeme, a tak je kolem sebe máme co nejkratší dobu."

Možná jsme ale zrovna nebyli tam, ani jinde a šlo jen o fejsbůkáč. A tak nyní už jen tady pokračuji:

Protože takovéto a jim podobné hrstky si nezaslouží dlouhodobé a někdy i stáletrvající toleranci. Stáletrvající, rovná se až do...

I když si myslím, že stáletrvající tolerance nemůže trvat stále. Což je zase jeden Paradox, které mám tak rád. Je to blbost a zároveň pravda. Pravda, pravdoucí, pravdivá i pravdopisná. Víc už jsem to napsat nemohl. Víc pravdivěji, myslím.

Teda šlo by to, ale nechce se mi.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

283 O ženách a o těch druhých

20. květen 2013 | 08.50 | rubrika: první rubrika

283       O ženách a o těch druhých

Já v postatě o ničem jiném psát nemůžu a ani nechci, protože mne nic jiného nezajímá tak, jako toto. A jsem rád, že máš stejné koníčky. Je dobré, máme-li stejné. Nevyhodí nás tolikrát ze sedla, jako kdybychom měli každý jiné a oni by nás proto neznali tak dobře.

Vše, co můžu, chci. Povětšinou se tak i děje, protože i vše, co chci, můžu. Ale ještě častěji, než povětšinou, chci to, co nemůžu a v tom případě se neděje nic. Přeložím si, že se mi tedy nic špatného neděje a nestěžuji si.

O to lepší je, děje-li se mi něco krásného. A to se mi občas také děje. A tak je občas fajn. Jde jen o to, zvyknout si na četnost. Přesněji napsáno na střípky, oproti chuti. Chuť veliká, střípky prťavé. Čím větší chuť, tím se střípky zdají menší. A dle mého objektivního názoru, jsou stále menší a menší, až se zdá, že menší být nemohou. Ale jsou.

Žena, protože vydrží a zvládá víc, než člověk, MUSÍ být na prvním místě. Chlape, neremcej zase, druhé místo je také na stupínku. A stříbrná medaile se někdy leskne lépe než zlatá. Co by dali bronzoví za stříbro? O bramborových se ani nebudu zmiňovat. A vždy je lepší mít ženskou před sebou, než naopak. Lépe na Ní vidíš a můžeš tak hravě kontrolovat, zda jde z nákupu rovnou domů. To také není k zahození, lépe na ženskou vidět. A nejen, má-li výstřih do pasu a mini. Na ženskou je třeba dobře vidět vždycky. Ke kochání a ke kontrole. Kochání je nutné pro zachování lidstva a kontrola pro zachování klidu.

Ale kontrolu raději vynech. Buď Tě má ráda a je Ti věrná, nebo ne anebo Tě ráda nemá a je Ti věrná, nebo ne.

Žádná jiná varianta neexistuje, anebo jo?

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

282 Mjůt svan

19. květen 2013 | 07.38 | rubrika: první rubrika

282       Mjůt svan

Velmi často muž přemlouvá ženu slovy:

Nebuť (musím té s háčkem) labuť (také musím). A myslí tím, aby mu v tu chvíli dala peníze, aby mohl vyrazit za kámošema do pabu. Jenže byl i včera a vlastně si holka nemůže, za posledních 200 let vzpomenout, kdy nebyl. A tak se stává labutí.

Což o to, Labuť velká patří mezi naše největší ptáky, ale když nechce dát, tak co s ní? A nejen, když jde o prachy na útratu. I v jiných záležitostech je třeba dávat. A dávat s radostí, ne s odporem:

"Tak ale dělej, ještě musím pověsit prádlo..."

Mimo období rozmnožování, kdy žije labuť velká spolu se svým partnerem, jediným, kterého v tomto období miluje, zdržuje se samostatně nebo v menších hejnech, která se během tahů seskupují a chodí spolu na kafe či na zelený čaj.

Nijak výrazně se po celý rok neozývá, díky čemuž získala i svůj anglický název Mjůt svan (doslova přeloženo jako němá labuť). Výjimkou jsou pouze hvízdavé zvuky, které vydávají křídla za letu a syčení na manžela, vracejícího se pozdě z pabu, vydávané na obranu teritoria a obvykle doprovázené esovitým prohýbáním krku a máváním rukou na všechny strany.

Nakonec muž, zdánlivě nepochopitelně, přidává:

"Dokážeš si vůbec, mimo jiné představit, že bychom se zvedali nad vodu, máchali rukama, roztahoval bych ocas, kroutili bychom oba krkem a vzájemně se o sebe třeli?"

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

281 Je třeba napsat povídku

19. květen 2013 | 06.35 | rubrika: první rubrika

281       Je třeba napsat povídku

Je třeba napsat povídku o tom, jaké to bude, až budu s Violou, čím se v té samé době bude zabývat Viki a co jí k tomu řekne Zdenka. Vím, že je to opravdu hodně nutné, protože to po mne všechny tři požadují. Stále mne prosí, jak mne jen vidí, ať už konečně něco napíši. Anebo mne ani vidět nemusejí. Furt mne upomínají různými vzkazy, esemeskami a výzvami fejsbůkáčového typu:

"Tak co?

Už jsi něco napsal?

To Ti to najednou trvá...

Si se ňák zasek, co?"

I spisovná čeština je nezajímá, začínají být netrpělivé. Chápu je. Téma, jak vyšité. A tak se tedy pokusím vyšít, aby mě nechali konečně, volně dýchat.

Až budu s Violou, bude samozřejmě zase, jako je ostatně na začátku každého začátku vždycky, vše nádherné, protože Viola je překrásná žena. A nejen večer, po sedmém řezaném. I ráno, po desátém. Promiň, chtěl jsem napsat i ráno, těsně po desáté hodině, kdy jsem naprosto bezalkoholický krvík a může být nádherné jen to, co vskutku je.

Navrhnu jim, holčičkám milým, ať si zajdou všechny společně do kavárny na kapucína espressového, dortíka sladkého a třeba griotku jakoukoli. A mohou si mne tam rozebrat na součástky. Dávám štempla s podpisem, že mohou. Jen prosím o opětovné sestavení, abych se mohl přemisťovat do svých oblíbených destinací. Holky, pečlivě si poznamenávejte, kde se co..., protože sestavení je pro mne dost důležité. Rozebraný se umím pouze válet. Sice kdekoli, ale opravdu pouze válet. Žena by se sice samozřejmě mohla válet se mnou, ale po zjištění, že se POUZE válíme už hodinu, by jí to nejspíš přestalo bavit. Mě by to bavit nepřestalo, ale podstatu celé záležitosti bych si uvědomil asi až po té, co by za ní zaklapla kulatá.

Chlape, že na nás zas tak moc v tamtěch chvilkách nezáleží, vím teď. Ale rozebraný a se ženou v posteli? Už jenom, jak jsem napsal, jistě chápeš. Pokud ne, navštiv poradnu.

Až mne holky rozeberou a zjistí tedy,  jak zakroucené jsou mé závity, tak také zjistí, že nic v podstatě nezjistily, abych použil také jiná písmenka.

Dostanou se ale do úplně stejného bodu, ve kterém se nacházím Já, po jakémkoli zjišťování, týkajícího se Mého Mě.

Na stále se opakující dotazy typu:

Jak a kdy jsi začal psát? Uvádím, že 3.11. 2012 jsem se probudil v 5:55 minut proto, že mi hořely dlaně. Pustil jsem pí sí, uvařil si kapucína, koláč na talířek a napsal první povídku. A od tohoto dne mi dlaně hoří každý den, jen hodina se občas trochu mění. Pár příkladů z poslední doby: 3:33, 1:11, 4:44, 2:22 a 6:66 nejde, protože to nejde žádným možným způsobem vydělit tak, aby nevyšla úplná blbost. A tak stále píši.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

280 U Veselýho Mandlu

19. květen 2013 | 06.34 | rubrika: první rubrika

280       U Veselýho Mandlu

U Veselýho Mandlu měli třídní sraz po 270 letech od maturity babulky a dědouškové. Zaslechl jsem, jak jedna z přicházejících říká při usedání na židličku u stolečku, druhé:

"Ty nebudeš mi asi věřit, já mám milence.

A to ho máš jako nastěhovanýho, jo?

Neblázni, přece si ho hned nenastěhuji, musím ho trochu poznat. Občas se scházíme, podle potřeby samozřejmě."

A protože se i této babulce kvapíkem blížila třístovka, tak si myslím, že mohu povídku zvesela ukončit.

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1 (1x)

279 Kikirín

18. květen 2013 | 06.38 | rubrika: první rubrika

279       Kikirín

Na mou omluvenku, že jsem ho opravdu nemohl najít, mi dopověděla:

"Podívej Kikiríne, jsem krásná, vymaž si mé číslo a měj se hezky."

Má pravdu, a tak lížu místečka, kterých se včera, byť jen možná, dotkla.

Na stále se opakující dotazy typu:

Jak a kdy jsi začal psát? Uvádím, že 3.11. 2012 jsem se probudil v 5:55 minut proto, že mi hořely dlaně. Pustil jsem pí sí, uvařil si kapucína, koláč na talířek a napsal první povídku. A od tohoto dne mi dlaně hoří každý den, jen hodina se občas trochu mění. Pár příkladů z poslední doby: 3:33, 1:11, 4:44, 2:22 a 6:66 nejde, protože to nejde žádným možným způsobem vydělit tak, aby nevyšla úplná blbost. A tak stále píši.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

278 Bačkor domácí, obecný

18. květen 2013 | 06.34 | rubrika: první rubrika

278       Bačkor domácí, obecný

Probudilo mne otevřené okno, které řvalo opilými hlasy:

"Dělej, zavolej Jí.

Ne, nebudu Jí volat.

Dělej, zavoleeeeeeeeeeeeeeeeeeeej.

Nechci.

Tak naval mobil, zavolám Jí Jááááááá. Stejně miluje mě. A už dlouho, ty vole. Dej to sem..."

Dál už mé okno nic neslyšelo, opilé hlasy se pomalu vzdálily z jeho doslechu. Ale to mi nevadí, protože úplně stačí k napsání této povídky.

Bačkor domácí, obecný je typ mužíčka, který sedí v bačkorách u telky, bumbá pivo a papá cokoli, co se rýmuje na –elky. Pivní mu mozol i mozek. Ženuška milá a zatím ještě šťavnatá se mezitím připravuje na odpolední kávičku s kamarádkami. Bačkor netuší, že na kávičce nebudou pouze kamarádky. Bude tam samozřejmě také pár kamarádů, ale ne Jeho, Bačkora. Pár kamarádů, kamarádek tam bude.

Ženuška odchází se slovy:

"Ani tě nebudu líbat, nemá to cenu, stejně by sis toho nevšiml..."

Bačkor ani nezamručí, stále civí na hokej. A když ten skončí, tak Bačkor také. Převalí se na bok a je tuhej. Ve spánku necítí, že mu začínají růst tvarůžky. Ráno je na okamžik rád, že nemá parohy, ale jakmile ucítí tvarůžky, které jsou navíc v zrcadle i vidět, už tak spokojený není...

Musím nyní, milerád, odbočit. Jdu totiž dnes s Violou na oběd a právě jsem si na tuto fantazijní situacičku vzpomněl. Je 02:33 a Já si vzpomněl, že půjdeme někam, kde to neznám, protože mne pozvala a vybírá tedy místo i plejs papání. Jsme do sebe i od sebe zamilovaní.

Jsme totiž zamilovaní všemi možnými i nemožnými směry.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

277 Pil jsem s vnukem Pra Pra, Matěje Kopec

18. květen 2013 | 06.32 | rubrika: první rubrika

277         Pil jsem s Vnukem Pra Pra

Najel jsem necelých 15 km, než Legenda otevřela, ale když otevřela, tak to stálo i za ty prachy, které dávno nemám. Po úvodních jakýchkoli peripetiích jsem se seznámil s Pra Pra Matějem.

Karel Matěj Kopecký mi nadiktoval do Soníka, že tvoří divadelní scénáře, hry, věci pro televizi a tak...

Je už pouze svým vzezřením umělec, úplně stejný jako Martin Tomášek. Těším se, až je spolu seznámím.

Karel četl některé mé povídky, které jsem v minulosti vytiskl Míše, veverce, která i dnes servírkovala. Řekl mi, že se mu líbili. Prostě boží den, jak by ho Viki nazvala, kdyby přítomna byla. Pozval jsem ho na Šlauch i na Na stojáka. Poděkoval za pozvání, ale neslíbil, aby...

Doufám, že přijde. Dal jsem mu vizitku APV, kde mám uveden svůj blok apv.pise.cz. Řekl mi, že se určitě zítra ráno naň mrkne, a že se na to těší.

Jeho kamarád mi prozradil, že Karel má moc rád rum. Ujistil se, zda ještě nahrávám a zopakoval se zvýšeným volumem:

"Má rád rum."

Karel si skutečně jednoho rumíčka dal. Původně přišel jen na jedno pivečko a jednoho rumíčka, ale nakonec si dal tři piva a dva rumíčky. Já pil pouze řezané. Dal jsem si čtyři, bez rumíčků. Ještě jednou jsem ho upozornil na každé první pondělí v měsíci – Šlauch 2000. A on ještě jednou neslíbil, že rád přijde. Moc se na něj těším. Už aby nastalo zase jedno první pondělí. A když nepřijde, tak už druhé první pondělí, třetí, čtvrté a pak myslím následuje páté první pondělí...

Bavili jsme se i o tom, jakým stylem píši. Řekl jsem mu, že mám svůj systém nejlépe nahozený ve 3:33 anebo v jiné tři shodné ranní číslice a on mi přitakal, že tvoří nejraději skoro ve stejnou dobu. Dnes například začal ve čtyři ráno a makal až do otvíračky Legendy, to je šest hodin. Slíbili jsme si, že se určitě v Legendě tisíckrát sejdeme. Legenda tedy otvíračkuje v 10 hodin a to já už mám hotovo. Hned zítra ho tam budu čekat. Má ale časovou tlačenku nebo tlačenici, abych použil jeho přesná slova, a tak mi znovu neslíbil. Řekl mi, že má doma pracoviště. Ve tři, v půl čtvrté se vzbouzí, kafe, cigáro, což je velmi zdravé, ve čtyři zapne komp a pracuje.

"Takže nyní je jedenáctá, mám za sebou šest hodin práce, dost intenzivní, a tak jsem tu a relaxuji."

Na můj přímý dotaz, směřující k jeho původu, odpověděl:

"Nechci se chlubit rodinným peřím, ale ten původní Matěj Kopecký, z let 1775 – 1847, který je v povědomí jako buditel z období národního obrození, tak já jsem po něm, sedmá generace. V době, kdy Matěj Kopecký jezdil po českém venkově, kde se většinou mluvilo německy, tak on, stejně jako obrozenci, propagoval češtinu."

Na webu jsem si, před malou chvílí, našel:

Kopecký byl vlastenec, hrál česky a je přezdíván "patriarcha českého loutkářství". Jeho hlavní témata byla Faust, český Honza a čerti.

Hry: Oldřich a Božena, Loupežníci na zámku.

Do Legendy přišel i PAN ROZHODČÍ, který pískal hodně zápasů, ve kterých běhal po hřišti můj David za Hvězdu Trnovany. Všichni chlapi se znali. Super den. Legenda je domovský pab Karla Matěje Kopeckého, hurááááááááááááá.

Trochu, jak je mým zvykem jsem se vytahoval, mimo jiné, také těmito slovy:

"Píši dobře, píši rád."

Matěj mi odpověděl:

"To je ale dobře člověče, pište, pište a uvidím zítra, pozítří, až se podívám na webíka."

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

276 Vynikající bez názvu

17. květen 2013 | 19.33 | rubrika: první rubrika

276 

Tak se mi systém se mi nahodil včera ve 23:23. Před chvílí, v 5:23 mi zase hořely dlaně a tak píši, i když vůbec nevím, co. Ani název nemám, jak sis možná všimla.

276       Vynikající bez názvu

Tak se mi systém nahodil včera ve 23:23. Ale před chvílí, v 5:23 mi zase hořely dlaně a tak píši, i když vůbec nevím, co. Ani název nemám, jak sis možná všimla. Možná bude tato povídka bez názvu, když se mi zachce. Co Ty na to? Je to vynikající nápad, nebo blbost? Zatím stále žádný nemám, a tak je to vynikající nápad. Až mít budu, stane se blbinou, ale to již nebudu komentovat, neboť nejsem žádnej blbec. A nyní mne právě napadl...

Asi budu pro příště mít název pro všechny povídky, abych nevybočoval, protože nejsem žádný levoboček. Jsem pravý bůček mých pravých rodičů, pravé Hanky a pravého Vašíka. I kdyby oni byli levičáky. Oba píší pravou rukou, tak jsou praví. Zítra k nim jedu na oběd. Raději si na ně na oba pro jistotu, sáhnu pravou rukou. Možná by stačilo jen toto, sáhnout pravou...

276       a 276    Vynikající bez názvu viz nahoře jsem Ti zkopčil proto, abys viděla, jak vzniká toto. Toto mé blbnutí, které kapacity z oboru nazývají Vysoce inteligentní literaturou. I když je o ničem, jsem rád a těší mne, že ji považují za Vysoce inteligentní. Svědčí to o tom, že opravdu, jak jsem již uvedl, nejsem žádnej blbec. A tak se klidně můžeš dál se mnou kamarádit a nikdo si nebude ukazovat prstem. Na mne možná ano, ale na Tebe ne, nemusíš se bát. Kdybych to jen řekl, tak by ses mohla bát, ale Já to napsal, a tak buď v klidu. A když budou ukazovat i na Tebe, tak půjde o případ, kdy se ten druhý zeptá:

"...a kde jde ta, tak krásná holka?"

Na krásnou holku se podívá každý chlap s normální teplotou, tak se už nediv, že stále civěj. Já také civím a nejen na krásnou. I pěkná mi stačí. Ale ta už opravdu stačí, dál nejdu, teda necivím. Nepěkná, nezájem. Alespoň ten můj, vysoce vyhraněný jen ke krásnému, v ženském rodě, samozřejmě. Teplotu už nemusím uvádět.

Co je krásnějšího než krásná holka? Samozřejmě holka, od které mám pasující klíček. Žádná jiná zas tak krásná není. Teda je, ale ne pro mě. I když...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

275 Dychtivka Půlená a Mezinožík Vtíravý

17. květen 2013 | 19.32 | rubrika: první rubrika

275       Dychtivka Půlená a Mezinožík Vtíravý

Věnováno Romanovi a úžasné Vlastě, kteří vlastní dvoje klíče od jednoho bytu, troje klíče od dvou  obýváků, čtvery klíče od tří ložnic a dvacet jedna náhradníků od pulinky. Do srdíček na všech možných místech vepisují DP + MV. Mají se prostě rádarád a Roman je pro mne nový, Samuelův již trochu déle trvanlivý a tedy zrající kamarád, celým jménem ROMANdůr.

Systém se mi nahodil ve 23:23, ale čekal jsem, až bude dnes, abych nevstal včera. Chvíli jsem se tedy ještě válel. Potřeboval jsem se trochu vyspat. Cha cha, cha cha, cha cha cha... My, co mě známe, se smějeme. A smějeme se hodně. Myslím tím, hodně dlouho. My, co mě známe, se smějeme furt. Je 23:47 a je čas, protože tím pádem ještě není dneska. Stále proto čekám a nevstávám, abych se trochu vyspal. Zase cha cha. Ty, vono to trvá. Když chceš, aby už, tak je stále ještě. A když chceš, aby bylo co nejdéle ještě, tak je hnedle už. I když ono vlastně zároveň je a přitom ještě není. Čti pozorně:

Je dnes a přitom je včera. Zase jeden můj oblíbený paradox, který miluji. Ale protože nyní chci, aby vyzněl tak, jak chci jak, tak nechám tak.

Ty vole, já už potřebuji, aby bylo dnes. Už chci vstát a ještě větší UŽ, chci psát.

Za devět minut bude dneska, huráááááááááááá. Ale stále je včera, tak neplaším a ležím. 23:53, už se mi blíží dneska. Ještě 7 minut a bude dneska a to co je nyní, stane se včerejškem nebo včere ježkem? Další oblíbený paradox, který miluji.

Ale už toho nechám. Měl bych v tom pak hokej, což jsem nechtěl, protože jsme se Švýcarskýma klukama prohráli a připomněl bych si tu smutnou záležitost, že bude zase kvůli tomu všechno dražší. Škoda, že naši kluci nevyhráli. Mohli jsme zlevňovat. Teda my ne, ale mohli jsme se mít lépe. Lépe a tedy více jsme mohli nakupovat, protože státeček náš srandovní by všechno zlevnil.

Ale stále mám 4 minuty čas, a tak neplaším holuby. 4 minuty mám do bodu, kdy není nic. Ani včera ani dnes, prostě nic. Když je nula, tak je nula a to je nic. Teď mne napadlo, že vstanu v Nula, to bude ještě lepší. Budu mít čas, připravit se na dneska.

23:57, tři minuty času do nula. Už se těším. Ale stále fůra času. Dvě minuty.

23:59, za minutu nula, tak raději vstávám, abych to nakonec neprošvihnul. Povedlo se. Vstal jsem v nula a zpětně vše napsal.

A tak Ty můžeš číst, co jsem si před 0:00, nadiktoval.

Na stále se opakující dotazy typu:

Jak a kdy jsi začal psát? Uvádím, že 3.11. 2012 jsem se probudil v 5:55 minut proto, že mi hořely dlaně. Pustil jsem pí sí, uvařil si kapucína, koláč na talířek a napsal první povídku. A od tohoto dne mi dlaně hoří každý den, jen hodina se občas trochu mění. Pár příkladů z poslední doby: 3:33, 1:11, 4:44, 2:22 a 6:66 nejde, protože to nejde žádným možným způsobem vydělit tak, aby nevyšla úplná blbost. A tak stále píši.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Samuel

16. květen 2013 | 12.38 | rubrika: první rubrika

Apurk Puhctek Valsorim

http://www.apv.pise.cz/                    

www.facebook.com/krupa.miroslav

krupa.miroslav@tiscali.cz

733 301 203

Samuel

V této sbírce se nacházejí postavy autentické i smyšlené. Stejně tak je tomu i s jednotlivými příběhy.

Úkolem všech mužů na světě je rozesmávat ženy. Alespoň ty, se kterými jsou právě ve styku. Protože s těmi, se kterými ve styku nejsou, to nejde tak snadno.

Na stále se opakující dotazy typu:

Jak a kdy jsi začal psát? Uvádím, že 3.11. 2012 jsem se probudil v 5:55 minut proto, že mi hořely dlaně. Pustil jsem pí sí, uvařil si kapucína, koláč na talířek a napsal první povídku. A od tohoto dne mi dlaně hoří každý den, jen hodina se občas trochu mění. Pár příkladů z poslední doby: 3:33, 1:11, 4:44, 2:22 a 6:66 nejde, protože to nejde žádným možným způsobem vydělit tak, aby nevyšla úplná blbost. A tak stále píši.

Při jedné další společné návštěvě restaurace Stodola, kam se Samuelem chodíme skoro každý pátek asi na tři hodiny podebatit o tom, co se událo za poslední týden, tak pár dní předtím hrála Lucie Šafářová snad ten nejúžasnější zápas, kterým rozhodla finále Fed Cupu v náš prospěch. Samuel samozřejmě také koukal, tak jsme si na ta naše děvčata připili. Řekl jsem mu, že jsem si Lucii našel na fejsbůku a hned po zápase jsem jí v euforii napsal:

1          Fejsbůkový dopis

Ahoj Lucie,

viděl jsem dnes ten nejfantastičtější tenis, který jsem kdy v životě mohl sledovat. Téměř každou výměnu (krom Vašich es a přímých bodů z podání) jsem si naštěstí pouze myslel, že ji NEMŮŽETE vyhrát a nakonec jsem křičel radostí, že jste ji zakončila takovým úderem, až jste soupeřku tuším ve druhém setu rozplakala. Ona hrála také fantasticky, ale Vy jste ji vždy převýšila a byla řekněme o tenisový míček napřed a ona chudák nevěděla, jak to změnit. Dnes to proti Vám prostě změnit nešlo. Připravila jste mi svou nádhernou hrou ten nejkrásnější sportovní zážitek v mém dosavadním životě (je mi 48 let a jsem v plném invalidním důchodu, protože 17. 12. 1997 jsem byl účastníkem autonehody, kterou jsem nezavinil. Vezl jsem z Prahy reklamní kalendáře, které jsme tam nechali vytisknout pro našeho zákazníka – pracoval jsem v té době jako obchodní zástupce pro reklamní firmu. A ten den se v katastru Mělníka stala autonehoda, při které kamion usmrtil 18i letého mladíka a zatarasil oba pruhy. Museli jsme všichni zastavit, já stál poslední s Renoltem 5kou a do mě to napálil 130i kmovou rychlostí Ford Transit. Letěl jsem i s autem 200 m vzduchem, přistál na svodidlech a upadl do bezvědomí. Po 9i dnech jsem se probral, ale ztratil jsem částečně, ale za to navždy krátkodobou paměť...

Myslím si, že jsem přežil také proto, abych Vás dnes viděl vyhrát, jinak na tom nejsem s mou pamětí zrovna nejlépe, ale Vaše dnešní hra mi dodala spoustu energie a chuti do života. Mockrát Vám děkuji a věřím, že budete v žebříčku stále a dlouho stoupat - máte na to a já Vám v tom budu fandit. Mějte se moc hezky a vyhrávejte, vyhrávejte, vyhrávejte...

Toliko zpráva Lucii Šafářové.

Ještě chci ale napsat, že člověk by se měl co nejlépe v životě pobavit, než ho opustí. Protože pak už to stojí za prd. Tady bych měl povídku ukončit, ale prsty mne neposlouchají a stále ťumpaj. Na jednu stranu vím, že mají pravdu, ale někdy mi už také lezou krkem a to se pak dusím a nemohu psát dál, takže už je tam pouštět nebudu.

Ono jim to jde stejně dost blbě – nevejdou se tam.

komentáře (3) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1 (1x)

249 Život je život

16. květen 2013 | 12.23 | rubrika: první rubrika

249       Život je život

Před chvílí jsem položil kytky na hrob bývalé partnerky. Ona vlastně neumřela, domlouvali jsme si nějakou nutnost ohledně našeho synka a položil jsem mob na stolek a ne kytky na hrobek. A nyní jsem právě dokončil hovor se svou současnou partnerkou a již se těším na tu budoucí.

Život je život, a tak ho žij, dokud dýcháš, protože pak už to moc dobře nejde. Teda s ním už to moc dobře nejde. Jediné, co s ním můžeš udělat, když ho už nechceš je to, že mu zakroutíš krkem, ale to je k ničemu a nejedná se pak už o život, ale o něco jiného, co je úplně opačná a nudná kategorie.

Před chvílí mne napadla fantastická myšlenka, hodná zaznamenání, ale již nevím jaká, tak nezaznamenám. Ale nesmutni, napíši podobnou. Sice jinou, ale jistě ne o moc míň fantastickou. Mám samé takové a jiné si ani nedovolí mne přepadat, protože dávnou vědí, že vše napíši. A tak si dávají bacha na Vlacha i na Hybše, nebo jak se ten druhý pacholek jmenoval...

A skákají na mne tedy samé fantastické a fabulační ideje, které mne baví. A tak z nich stavím. Písmenko po písmenku, slova, věty, povídky. A baví hodně. Tak chvíli přestanu, abych se z toho neusnul.

Stačí, už zase píši. Nedá mi to. Jako žena, která nechce. A musí přijít na řadu fígle a fíky, aby dala a ráda. Jinak mne to neba. Musí ráda, teda nemusí, ale pak raději vůbec a počkám si na "ráda". Ale dlouho čekat nebudu.

Maximálně pár minut.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

274 Sudy, sudy a stále další sudy...

16. květen 2013 | 08.35 | rubrika: první rubrika

274       Sudy, sudy a stále další sudy...

Probudil jsem se ve 4:44. Nešel mi web. Uvažoval jsem o konci svého života, ale pak jsem si vzpomněl, že mám stání. Ale ne to, jak myslíš. Stání u sudu. Malé "o" jsem vynechal schválně, protože hezčí to je a navíc se v sudech nachází pivo a v soudech bordel.

Viki byla včera s dalšíma pěti kočkama pařit a napsala mi:

"Byly jsme hlučné, vtipné a především všechny mírně pod vlivem - tím pádem okouzlující, do jedné."

A já blbec byl na hokeji. Tady alespoň vidíš, kam mám Já příště jít. Takže dnes jdu zase se Samuelem na hokej a doufám, že kočky nepůjdou zase pařit. Zase samé zase. S tím nic nenaděláš, protože se fakt nedá gumovat. A další zase napíši zase, protože bych Ji chtěl zase jednou vidět. Nebo klidně dvakrát. Jo dvakrát je lepší, protože o trochu víc. Co, o trochu? Dvojnásobně víc a to už je tedy dost. Takže tak.

Abych se vrátil k sudům, tak stále další se valí do sklepů pabů, ale nehrají si na babů. Nejsou to přece děti, ale sudy. A sudy nejsou od toho, aby si na něco hrály, ale aby se čepovaly. A tak se tedy čepují, poté chlemtají a pak je zábava a pak rvačka. Někdy se rvačka vynechává, protože se už nikdo neudrží ani na vlastních nohách, natož na cizích.

Dnes se ale v Legendě prát nebudeme, protože musíme fandírovat našim klukům hokejovým proti těm, co mají na červených hrudích bílý křížek. A pokud fandíme, tak se objímáme a nepereme, to až zítra. Pokud nebude zase důvod k nějakému fandírování. To už, jak už, víš už, takže nebudu nic už.

Nenapíši, jak dnešní zápas dopadne, protože kdybych to udělal, tak by nedopadl tak. A já si přeji, aby dopadl tak a ne nějak jinak.

A víc již nemohu vyzradit, nezlob se, nejde to, aby to...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

273 Alice a Vikingové

16. květen 2013 | 08.34 | rubrika: první rubrika

273       Alice a Vikingové

Znám druhou ženu, a když už jsem napsal znám, tak třeba Alici. U Alice v domácnosti kromě její vlastní pobíhají ještě dvě další pulinky a jeden pindík. Tak se má. Ten starší pindík už nepobíhá, protože leží na gauči. Pulinky se jmenují Katka a Kytka, pindík Flakoun nebo Vokoun. Má to v průkazce trochu rozpité pivem. Chlastají jak Češi a ne jak tamti, ze severského státu. Třeba z Norska.

Po první třetině nad nimi vedeme 3:0. Ve druhé třetině ale nastal dokonalý obrat a Norové po jejím skončení a tedy i po celou druhou přestávku vedou 5:0. Měl jsem lepíky, jak zápas dopadne. Ale naši klucí to dokázali. Ve třetí třetině nedali Vikingům vůbec žádnou šanci a provedli ten nejnemožnější obrat, který se mi zdá skoro, abych použil také jiné slovo, nemožný. Když rozhodčí oznámili posledním pískem, že už žádný další písk nebude, tak byl konečný stav tohoto fantastického zápasu 7:0 pro naše kluky.

Co myslíš, je to vůbec možné?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

250 Prach se nemá utírat

16. květen 2013 | 08.33 | rubrika: první rubrika

250       Prach se nemá utírat

Prach se nemá utírat příliš často, kvůli hadříku, který je pak právem naštvaný. Třeba ten můj, když ho každý rok na jaře vytáhnu. A stačí, jak se na mě tváří. Už zase? A to neumí mluvit, naštěstí. To bych si vyslechl. Naštvané hadříky jsou dlaždiči, do jednoho. Takže jednou za rok úplně postačí. Naštěstí už mám jarní - celoroční úklid za sebou a nadávky už nejsou moc slyšet. Sice si ještě něco mrmlá, ale celkem potichu, takže ho snadno přehluším muzikou. Na rozdíl od sousedky. To musím volume skoro nadoraz, po směru hodinových.

Ale nevadí mi to. Skvělá muzika se nemá poslouchat potichu. To je úplná blbost a kdo ji tak poslouchá, je třeba fanfulín, když je to blbost. Nyní mám Joan a volume skoro až... a je to fantazie, že mrskám do náhodných kláves a skákají mi i cédéčka, která si ani nepouštím již několik let dozadu. Nebo směrem k třesku? Jak chceš, tak  i tak. Hlavně, že chápeš.

A skáču i Já. Vlastně pouze nadskakuji, abych mohl psát pokud možno, bez hrubek a přefláknutí do vedlejších klávesniček.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

272 Co vadí morčeti

14. květen 2013 | 08.21 | rubrika: první rubrika

272       Co vadí morčeti

Původní název měl být: Co vadí ženám na mužích?

Tak jo, budu přemýšlet a možná si trochu vymýšlet. Co tedy vadí ženám na mužích?

Zvednuté prkénko z umělé hmoty na toaletě jim vadí asi nejvíc, protože občas zapomenou a mají pak modré prdelky. A navíc je už bolí pusa, jak jim to musejí stále opakovat. Mě opakovat nemusejí, já vždy sedím, protože co já vím, co se mi občas nutně už, potřebuje? I když opakování je matkou moudrosti, nechce se to holkám pořád...

Dále jim vadí, že kluci chodí domů každou chvíli namol. Mají pak v domácnosti moly, protože s nimi kluci chodí domů stále, skoro bych mohl napsat, že furt. Ale nejvíc jim samozřejmě vadí, když sledujeme vše, co vykukuje a bliká oranžovým blinkrem z krátkých, nejlépe minisukýnek a nemůžeme si tedy pomoci a mohli bychom tím směrem civět klidně do noci. Do této věty jsem se už musel zahrnout, protože také civím a také klidně do noci. A pak i ráno a další celý den. Chemie není fyzika, dějepis a ani přírodopis. S tím nehneš, ale miluji jen Tebe. A žádnou jinou sukni. Ani tu z nejmenšího možného kousíčku něčeho, přece. Takže neustálé civění kamkoliv, by Tě mělo naopak přesvědčit o tom, že vše je v naprostém pořádku. Dokud se nerozejdeme, samozřejmě.

A co tedy vadí mě na ženách?

Zásadně a v tom jsem nekompromisní, mi vadí, když žádnou nemám.

A co tedy vadí morčeti?

To Ti zatím nemohu napsat, jsem snad morče?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

271 Pino – Lino

14. květen 2013 | 08.19 | rubrika: první rubrika

271       Pino – Lino

Pozval jsem Viki do Pino – Lina na zelený čaj a sebe také tam na Kapu – cína. Stále jsme tam ale museli něco řešit a vůbec jsme neměli čas, říkat si nějaké zajímavosti z našich dosavadních životů nebo z životů jiných lidí, zvířat anebo z nějakých úplně jiných životů. Jedna matka zcela schválně vhodila míč do vozovky a se slovy utíkej, ukázala svému děcku směr hodu, aby mu trochu napověděla. Až jsem se málem mylně domníval, že si snad přeje, aby ho právě přijíždějící transportéry přejely. Ty ovšem zastavili přesně těsně a tůrovaly své motory tak, aby nám co nejvíc smrděly a maximálně bránily ve slyšení se sebe. Na to na mne začal štěkat pes, jehož druh jsem nejistě znal. Zeptal jsem se paničky:

"Prosím vás, mladá pani, je to Irský svetr?

Ne, je to tričko.

Ale irské?

Ano, je irské."

Pak tam zase někdo dělal něco, a pak zase někdo něco jiného. Furt ale někdo, něco dělal. Hotové peklo. Nadskakoval jsem na židly a málem si přitom vylil kapucína, jak mne to vzrušovalo. Jsem naprosto klidný člověk, ale hotové peklo je peklo. Viki se všemu jen chechtala. Je tak mile rozverná, znáš to, k pomilování. A na místě. Nemělo by to být zakázáno. Co se chce provést na místě, tomu by neměl hrozit žádný trest.

A zvlášť, jde-li o toto.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

270 Sám v Legendě

13. květen 2013 | 06.00 | rubrika: první rubrika

270       Sám v Legendě

Byl jsem včera sám v Legendě. Teda byli tam i jiní lidé, ale já tam byl sám, sám u stolu. První esemeskou jsem vyzval Jordyho, který je právě rozváděn svou ženou. Odpověděl mi podobně, jako mi nyní odpovídá stále, jen důvody se nepatrně mění, dle toho, za jakou zábavou vyráží jméno jeho ženy:

"Jméno mé ženy jde do divadla, hlídám děti. Ale dík."

Druhou esemes jsem plácnul směrem k mobu Samuela:

"Dnes bohužel nemohu. Musím se věnovat Dáše atd. Čus ve středu."

Naši kluci hráli hokej proti klukům kanadským. Za stavu 1:2 hokejisti přestali hrát. Špatně chlazený led roztál a klukům se nechtělo bruslit ve vodě. Ani rozhodčím se nechtělo, tak začali hrát jiní kluci proti ještě jinačím klukům, také hokej a také v té samé zemi, ale v jiném městě a tedy na jiném ledu. Tuším, že se jedná o Švédsko nebo Finsko. Ale kteří proti kterým, to již ani netuším. Jen vím, že to byli Jiní proti Jiným, protože měli jinak namalované dresy než Naši a Kanadíři. Kolik ku kolika, to také minulo můj postřeh, protože jen, co jsem začínal dostávat šanci, že se zorientuji, tak jim led úplně stejně roztál a začala místo něj růst tráva, a tak hráli fotbal, protože na trávě se jim bruslit také nechtělo. Hrála Sparta proti klukům z Boleslavi. Podle jak jsem nazval, vidíš, komu fandil. Ale kdo vyhrál, prohrál nebo remizoval fakt už nevím a zjišťovat nyní nechci. Měl jsem asi čtvrté řezané a už jen proto, že jsem napsal asi, můžeš poznat, že už jsem pomalu přestával vědět, co právě sleduji. Lépe napsáno, co právě v týví dávají. Něco ale dávali jistě, protože něco dávají v týví stále.

Byl jsem už ale tak společensky unavený, že jsem zaplatil, kolik vypil a mazal do hajan.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

269 Kombinačky

13. květen 2013 | 04.23 | rubrika: první rubrika

269       Kombinačky

Senkjuverymač je fakt boží angličtina. Chybí mi tam krouželníček nad u, ale ten tam nemusí nutně být přeci. Iki, nemusí, ale chtěl jsem jen zase použít krouželníčka. Přemýšlím nyní, zda si mám dolít mastodonta.

Včera se mi zakously kombinačky do podpaždí. Teda včera jsem si jich všiml, protože mi začaly bumbat Moje krvíky. Ucítil jsem je a konečně i všiml. Nějakou tečku jsem spatřil už včerejší včera, když jsem v podpaždí strojkoval chlupíky, ale myslel jsem si, že jde o jinou. Teprve dnešní včera, když kombinačky začaly řádněji bumbat, jsem zjistil, že jde o kleště a ne o tečku. Raději ani nezkoušej kombinačkami cvakat v blízkosti  jakéhokkoli podpaždí. Je to fujtajblové, věř mi. Ještě nyní cítím, že mi tam visely.

Jednou mi řekla:

"Piš si, co chceš, stejně Ti to nepomůže."

Protože má vždycky pravdu, tak si píši dál, co chci.

Nyní napíši něco, co sem zdánlivě nepatří, ale když chci, tak:

Včera pověšené prádlo na balkónové šňůrky neuschne. Nikdy, asi. A to jsem ho pověsil ihned, jak dopráno bylo a ne až za tři dny, jak je Mým zvykem. Zkontroluji za tři dny. Když bude ok, tak je to iki a je jedno, kdy dopere, kdy vyndám, kdy pověsím a kdy sundám. Do zimy času, jak hus.

Nyní jsem se například probudil v 6:66, mikrovlnka se sice právě pokoušela vydělit, kolik je 5:24, ale 6:66 je hezčí příklad například. Také vyjde hezčí výsledek, když umíš SPRÁVNĚ počítat. 11 je hezčí než 0,090909090909090909090909090909091.

Když 6:6 je 1 a 6:6 je také logicky 1, tak je výsledek 11 a ne nějaká blbost, která ani nejde přečíst.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

268 Přišel jsem na to, z čeho se skládá prav

12. květen 2013 | 06.03 | rubrika: první rubrika

268       Přišel jsem na to, z čeho se skládá pravý mastodont

Dnes jsem se probudil a je teprve včera. Včera mne totiž systém vypnul asi v 19 hodin. I když za chvilku po náběhu pc, jsem si mohl na liště všimnout, že je stále včera, můj systém ještě zapnutý nebyl, a tak jsem si, pochopitelně, nevšiml.

Přišel jsem ale na to, z čeho se skládá pravý mastodont. Pravý mastodont = víno, Cola a jemně orestované křížaly. Laikům by se mohlo zdát, že jde o bambus, ale zkus si ho objednat třeba v Legendě a uvidíš, co Ti veverka přinese. Myslím mastodonta objednej, ne toho druhého z čeledi lipnicovitých. Kde se dobře žije, tam se mastodont pije. A pije se ve velkém množství, protože žijeme u nás a ne třeba někde jinde, kde se tolik nechlastá.

Vždy se u nás chlastalo a to, hodně chlastalo. Důvody k pití ani nemusíš hledat. Jsou samy o sobě, a tak je v pabech narváno, ale protože už mají moderní vyvětrávání, tak i dýchatelno. Skoro všichni chlapi hulej, až na ty, co ne. I holky hulej, až na ty, co ne. A pokud jde o cigarety nebo jinou trávu, tak to, v případě krásného podkolení, není dobře. V tamtom případě jde o nádheru, kterou je nutno chválit. Teda nutno zrovna ne, ale chce se mi, tak schvaluji a přidám i parádní štempl s podpisem APV.

Jak se krásně, někdy lehounce, přejde ze škodlivin do nádhery, co? A stačí jen použít nespisovné slovíčko, například hulej a jsou okamžitě tu. Myslím představy. A to představy stavů fantastických, pro něž se všichni milujeme. Teda všichni ne, jen Ty a Já. A kdo nyní čte, ten je Ty anebo Já.

A je to a mohu tedy vesele razítkovat.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

267 Viki

12. květen 2013 | 05.40 | rubrika: první rubrika

267       Viki

Dal jsem Jí jméno, protože si ho vybrala. A pasuje Jí, jako zadeček na kastrůlek. Je rozkošné stejně jako je i celá Ona, což jsem ani nemusel psát, protože to každý ví. Tedy každý, kdo ji spatřil na pár seKUND a mohl zároveň i slyšet. Takže zase tak každý ne, a proto dobře, že píši. I když...

Pokud to bude vědět stále více KAŽDÍKŮ, tak mi stoupne konkurence a ta prověří mé kvality, ale protože ty jsou vysokánské, tak nemusím zalézat pod peřinu. Vysokánské jsem napsal proto, aby i Ti, co netuší, co Mě dávno známo je, tak aby i Ti věděli, co si ve své přirozené skromnosti o Sobě myslím. Vlastně lépěji, co o sobě dávno vím. Jsem vysoce kvalitní člověk ve všech ohledech i pohlednicích se zvířátkama třeba a je se mnou prdel, jak stále žvaním blbiny. A nyní již i píši. A to psaní je také to sprosté slovo, které už podruhé nenapíši, ani pro blbouny. Holt, nemusí všechno vědět. Stejně by jim to bylo k prdu.

Víš, já se nechválím proto, že bych měl mít pro vychloubání nějaký zvláštní talent. Chválím se proto, aby lidé znali o Mě pravdu. Kdybych byl třeba pantofel nebo lachtan, také bych to o sobě napsal, kdybych to v danou chvíli uměl. I když o tom nyní docela seriózně pochybuji, protože to už bych nebyl Já, vysoce kvalitní, ale Já pantoflový či lachtanovitý. Lachtan ještě trochu občas něco, ale pantofel?

Kam ji kopneš, tam za chvíli neni a to již samo o sobě svědčí o přirozené debilitě.

Jednu pohlednici ale dokonalou nemám. A to tu, na které je vyobrazena paměť, ale i tak nebo právě proto, jsem rozkošný.

A psáno, zase mými velice skromňoučkými a tedy malinkými písmenkami.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

266 Včera mi dal i dala

11. květen 2013 | 08.32 | rubrika: první rubrika

266       Včera mi dal i dala

Včera mi dal Samuel Josef Pepíno v Legendě Studentskou Pečeť mléčnou. Má mě rád a Já Jeho i Ji. Při předávání jsem lehce a jakoby náhodně škobrtl PRStem o Jeho PRSt a zjistil jsem, že vykazuje normální teplotu. Již mnohokrát jsem cestou kolem domácích zrcadel zjistil, že já také vykazuji tu samou. Sledovali jsme velkoplošný hokej, kde velkoplošní kluci Český, mydlili proti nějakým jiným velkoplošným klukům. A naši mydlili o jeden lépe, než tamti, a tak tuším, že zvítězili o jeden. Ale kolik ku kolika si fakt netroufám.

3:2?

A Viki mi včera také dala. Sice né mléčnou a vlastně ani čokoládu, ale dala mi. Zase jeden můj oblíbený paradox. Nedala mi nic a dala mi všechno. Miluji Ji, jako jsem před rokem, který obsahoval alkoholicky známé číslice, miloval Sovětský svaz. Ale s Ní to dopadne lépe, než se Sovětským, protože si nemalujeme na věčné časy. Malujeme si na minuty. A minuty jsou věčné, takže to nemusíme ani vyslovovat. A proto to tak bude a né, jak se svazem. Napsal jsem, malujeme na minuty, ale včera jich bylo tolik, že už uvažuj o hodinách. Lehce mě po jejím odchodu systém vypnul, a když mne asi za 5 minut zase nahodil, tak svítalo. Svítalo denní světlo – zase něco pro blbouny. Nesmím na ně zapomínat, je jich víc, než Mě, a tak je třeba hýčkat. Volby sice stejně nedopadnou nikdy. Ale, co až nějakého zítra potkám? Vzhledem k tomu, že jich je mnohem více, než Mě, tak potkám tuty, boty i kalhoty a v nich bude mít haksny Blboun, s velkým B. Klidně si jakýkoli z nich může knihy všimnout a i ten, který umí číst. Když se mne pak zeptá:

Jaks to myslel?

Budu dělat, že jsem ještě s větším B.

A navíc jsem, díky Viki, včera odlednil mraznici.

Dnes ráno jsem hamtnul do jezírka v kuchyni, a tak jsem do ní naskákal vybrané neplesnivějící a již vesele zaledňuji. 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

265 Houkám na kokej

11. květen 2013 | 08.25 | rubrika: první rubrika

265       Houkám na kokej

johA Alice. Houkám na kokej a schválně jsem prohodil první písmenka. Vím výsledek, protože jsem houkal i včera, ale vůbec si například nepamatuji, jak Hubáček nahrál někomu jinýmu a odešel na střídačku. Na to se musím podívat ještě jednou, fantazie. Také si nepamatuji na 15-é buly. Vůbec nevím, kdo ho získal. Samé mezery a díry, jako na silnicích. Jen to kluci zašijí, hned je díra těsně vedle.

09:17 jsem tu, no já ten hokej včera viděla až konec, když sem dojela z práce a soustředila sem se plně až na nájezdy, no to bylo

09:18 Alice, píši 265, ale nemám název, já řval joooooooooooooooooooo v Legendě

09:18 ty to byly nervy, nejsem sportovní fanoušek v ničem, než v hokeji, nic mě prostě nebere, ale hokej miluju, když hrajou naši kluci ČESKÝ

09:19 a já miluji Tebe, i když nehrají, vedeme 1:0, ale Dáni dali tyčku, zatápí nám, až taje led a naši nemají kruhy ani kačenky do vody, bojím se o ně

09:25 Neboj, jsou to Češi, jsem tu, no já ten hokej včera viděla až konec, když sem dojela z práce

a soustředila sem se plně, až na nájezdy, no to bylo

09:27 je to v pytli, neuznali nám gólíka a ještě větší pytel 1:1

09:28 klid, nebo to pak zase skončí negativně vůči mě, i když za to vůbec nemůžu

09:29 naši obránci se nesvázali tkaničkama s jejich útočníkama a je to... víš, mě kokej nezajímá tolik, co fotbal, ale když Ty ho miluješ, tak Já houkám 2x, jdu vařit k3

09:33 včera našim dávali komentátoři pěkně, po zápase, prej, no voni hrajou bud 2 a 3 koukaj a nebo hrajou 3 a 2 koukaj

09:38 Alice, miluji Tě, ale peru, teda pračka pere a až dopere, odledním lednici, nechal jsem bláhově otevřená dvířka od mrazáku a mám v kuchyni 2 tuny ledu, leze mi ven z mrazáku...

09:42 ježiš, aby z tebe nebyl lední medvěd, mám taky práci Miru

09:42 myslel jsem, ať si mrazák přes noc odpočine a on mne takto mile překvapil

09:43 na všechny hold nemůžeš být tak hodný jako na mě, vidíš, jak to dopadá

09:44 nájezdy: 0:1, Kovář 0:1, dán stále 0:1, Vrbata 0:1, Dán 0:1, Hudler 1:1

hurááááááááááá a uf

Dán 1:1, Hudler tyčka, Dán Pavelec vyráží, Irgl 2:1, Dán 2:1, Hudler tyčka, Dán Pavelec vyráží, Irgl stále 2:1, Dán 2:2, Irgl 3:2, Dán Pavelec chytil levým betonem, hurááááááááááááááá podruhé, ale jistější - 2x pravda větší pravda. Kdo dvakrát dává, dvakrát dává a 2x2 jsou čtyři.

09:56

vteřinku

09:56

klidně dvě

10:20

jsem tu Miru, ale musím pracovat, mám toho tu hodně a před 12 jdu se Alexem na kontrolu, jsi tam Miru?

10:24

ano, yes, ou i kej, věšel jsem prádlo a nyní odmrazuji lednici a piji k4

10:27

Miru, jdu pracovat, tak tu nebudu ju, uvidíme se večer, zavolám Ti, až zamířím k Tobě

10:27

iki, pracuj, ať máme prachy

10:27

žádný nemám, líbni a já jdu makat, je spousta hodin

10:28

tak pracuj víc, líbám Tě

10:28

to bych už nechodila vůbec spát

10:28

ap

10:28

pa

To by vůbec nevadilo, kdyby nechodila spát. Víc bychom si užívali, protože já také spím 100x míň, než bdím a navíc bychom měli za co utrácet. Jen ať maká, holčička jedna milá, dokud Jí to baví.

A vydřené prachy jsou vydělané peníze, kterých je potřeba, když se NĚCO chce.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

263 Pouze šest

10. květen 2013 | 07.38 | rubrika: první rubrika

263       Pouze šest

Příští měsíc zavádíme, po velmi pěkném vzoru Evropské unie, pouze šest dní v týdnu. Mám pro nechápající človíčky toto vysvětlení:

První je prndělí, začíná na p

Třetí  tředa, začíná na t

Čtvrtý čtvrtek, začíná na č

Pátý pátek, začíná na p

Šestá šobota, začíná na š

Sedmá snědele, začíná na s i z druhého důvodu, protože ve snědeli všechny mámy vaří to nejlepší, co umí a ve snědeli tedy jídla, všichni nejvíc sníme.

Největší blbec je úterý, do týdnu vůbec nepatří, a proto jsem ho vynechal. Mohl by se sice jmenovat důterý, protože, když blbec tak druhý, ale chci mít napříště jen šest pracovních dní, a proto důterý ne.

Potud se tedy shoduji s unií, že týden nebude mít už nikdy sedmý den. Sice jsem uvedl, že sedmá je snědele, ale ona je ve skutečnosti šestá, protože důterý zkolabovalo. Naše názory se rozcházejí v tom, že zatímco Já navrhuji pracovat FURT, unie chce, abychom, také FURT slavili NĚCO. A to není logické a šetrné ke strojům. Žádný zaplý se nesmí přece vypínat. Leda na chvíli, dokud nenatankuješ, třeba. Víš, jak by se u pump parádně kradli auta?

Pc se také nesmí vypínat, leda když jedeš na dovolovanou Lenou a nebereš ho se sebou, protože se jedeš potápět a pc nemáš vodotěsné. Žádné systémy se nesmějí vypínat PRStem a ťumpíkem. Systém se vypíná sám, když se mu chce. Už i Mě je to jasné, jak se mi, tuším, včera vypnul.

A tímto radostným zjištěním, maluji konec této omalovánky.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

264 Jahoda

10. květen 2013 | 07.20 | rubrika: první rubrika

264       Jahoda

Alice, včera se mi stala zajímací záhoda, nebo jahoda, jak chceš. Projížděl jsem někde, tuším v Řetenicích kolem zahradní restaurace Zahradní restaurace. Tak jsem zastavil na zrestaurování svého těla. Vedle u stolu seděli tři muži a jedna holka. Jeden muž mi byl podvědomý, a tak jsem se zeptal, jestli to je on. Řekl mi, že ne, a tak jsme pátrali v našich historických statistikách. A nakonec jsme přes Už jsme doma, byli doma. A tento, pro mne už zase známý pouze obličej řekl svou pusou, že Yndrís (zakládající člen Už jsme doma) společně se třema dalšíma klukama přepadl kdysi Merkur. Měl jsem se sebou své povídky, a tak jsem jim Přepadení Prodejny Merkur přečetl. Řehtali se jak tři malí kluci a jedna malá holka.

Rozdal jsem jim vizitky a mám prý zaručené čtenáře.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

262 Mám vše skákací

10. květen 2013 | 07.12 | rubrika: první rubrika

262       Mám vše skákací

Napsala mi Erika v 18:52:

Ty jo, to byly nervy ty nájezdy, málem mi vyskočilo srdce z těla.

Odpověděl jsem Jí v 19:15:

koukal jsem v pabu po 22,49 km na kole, při dvou pivech a jedné pizze šunkáčové

takže v klidu

a když navíc s pocitem, že se, milujeme

Eriko, jsem uhataný a ráno musím vstávat - přihlaš se hned

19:55

fakt dělej, já už nemůžu...

20:06

kapucín se sice snaží, ale já už nemelu ani z posledních sil, žádné už nemám, a tak dnes ani nejezdi, líbím Tě všude, nejvíc ňadra

ap

nebudu už opravovat...

21:45

Miru jsem tu, koukala sem na hokej Slováků a u toho jsem pracovala

nemohla sem na fb

tak už spinkáš ...

tak zítra... dobrou ... pa

22:47

johA Eriko

dobré dobré dobré ráno

jak hráli?

jdu vařit k1

22:49

no ahoj

co ty tu děláš

je brzy na vstávání

já už jsem sem šla jen zkouknout firemní stránky

že to dneska zabalim dřív

Slováci prohráli

22:52

Eriko

22:52

ano

22:52

mám to skákací

22:52

co?

22:52

nyní vstávám

ani jsem večer nevypnul pc

22:53

ty blázínku

22:53

jak se mi vypnul můj systém

22:53

vaří se mi voda

22:54

a nevypneš se mi zítra?

až přijdu

jdi zalít

22:56

co je to zítra?

moje dnes?

Tvé zítra = moje dnes?

22:57

myslím, že i Tvé zítra

22:57

mě právě začíná den

22:57

myslím, že ještě usneš

není ještě ani jedenáct

22:57

a jo

už jsem zaregistroval

ale mému systému je to fuk

v kolik jsem byl vypnut?

22:58

hlavně, když mu to nebude fuk, až dorazím

22:59

to ale já nemohu bohužel ovlivnit

jo tááááááááák

22:59

tak já nevím, tak nemám to raději zrušit

22:59

Ty teprve půjdeš hajat

co?

23:00

no ano

je jedenáct hodin Miru

23:00?

23:00

no venku je tma

23:00

a Doubravka svítí

23:00

tak snad poznáš vzhledem ke tmě a času na časoměru

že je noc

no vidiš

tak co zítra

23:00

už jsem se probral

23:00

mám dojít?

23:00

jasněěěěěěěěěěěěě

v kolik?

23:01

určitě?

23:01

jooooooooooooooooooooooooo

23:01

no cca 11.hod +-

23:01

jooooooooooooooooooooooooooo

večer?

23:01

večer miru jo

23:01

aha

23:01

přes den jsem v práci

23:01

co je dnes za pondělí?

23:01

dnes je čtvrtek

zítra pátek

jdu s Viktorií na focení

23:02

za 58 minut pátek?

23:02

na jednu akci

pak bych dorazila

23:02

za 58 minut pátek?

23:02

myslím si, že bys systému neměl dovolovat

vypínat se, kdy se mu zachce

23:02

rád bych

23:02

myslím, že bys ho měl trošku napomenout

vypínal se celkem v pohodě

tohleto není dobře

měl bys mít trošilinku nějaký rituál

myslím, že by to paměti pomohlo

co myslíš?

jen malinko

23:03

výjimka, jak jsem sportoval a bumbal

23:04

já se na Tebe zítra těším

nechci, abys mi usnul

až tam budu

než přijdu klidně

až přijdu ne

23:04

neboj, bubu iki

23:05

co blog

přibyly nějaké další komentáře?

23:05

nevím

mrknu za chvíli, ale moc s tím nepočítám

23:05

Miláčku

23:06

?

23:06

moc málo jsem na dnešek spala, asi 3,4 hodiny

jsem unavená

23:06

tak běž spinkat

23:06

půjdu spát

23:07

jaský

23:07

kdybys tu náhodou ráno nebyl

napiš si někam

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 5 (1x)

261 Napsal jsem Editě:

9. květen 2013 | 10.58 | rubrika: první rubrika

261       Napsal jsem Editě:

johA Edito,

nemůžeš být do mě zamilovaná, protože abys byla, tak to bys musela podle Ládi pálit za sebou mosty a Tys ještě pod žádným, pokud vím, ani sirkou neškrtla. Vím, že máš na to zapalovač, ale ani s ním si nikde, natož pod mostem neškrtala. Nebo ano?

Do teď mi neodpověděla, protože mám zase, jako vždy pravdu i recht zároveň. Ale možná je to také tak trochu způsobeno tím, že si to píši tady ve wordíkovi a ne tam ve fejsbůkáčovi. A tak to, chudák, ještě nečetla. Ale stejně mám pravdu Já a mám ji proto, protože toto vše nyní píši Já. Ale pošlu, neboj, jen co dopiji kapucína. A pak uvidíme, co napíše. Nebo počkám, až zezelená a přečte vše, co jsem jí poslal. Píši rychleji, než kdokoli čte. Píši rychleji i než čtu Já. A víš proč? Protože mám víc prstů, než očí. To mají sice skoro všichni lidé, ale ne všichni umí číst i psát zároveň.

Edito, když je muž bez podvazků, tak může s více ženami najednou třeba něco dělat. Stále jsem ve wordíkovi... A tady si můžu psát, co chci. Což mne fakt baví a baví skutečně moc, ať je den anebo třeba noc. To jen, abych si také trochu zaveršíkoval. Lépěji se Ti bude číst. Ale ne každá věta bude ve verších. To by se zase Mě, blbě psalo.

Nyní mi ale skvěle podkresluje Joan. My, co ji známe, tak nemusíme uvádět, že se příjmenuje Osborníková, nebo tak nějak. Ale miluji Ji plus mínus na seKUNDY stejně, jako Tebe. Mám to rozepsané, ale již nyní se těším, až si přečteš. Respektive na odpověď, samo litr naturalu. Nebo raději řezaného piva, které mi chutná víc. Benzín je navíc lékaři nedoporučován a hořlavý, což vím i bez nich.

Stále nemohu přijít na to, jak dosáhnout, či lépe docílit toho, aby: když jsem Já zelený, bylas i Ty. Zadarmiko, samo litry tamtěch, jak jsem již psal. Nezbývá mi, než kroutit závity mozkovými. Ale to mohu jen před automatickým vypnutím systému. Mého systému, který se vypíná automaticky, kdy se to Jemu hodí, bez předchozího upozornění. Například:

POZOR, POZOR za 5 minut dojde k automatickému vypnutí systému, ulož data.

To by mi nejlépe vyhovovalo, ale kašle na mě. A hodí se mu to, vůbec nevím k čemu. Je snad na baterky?

A já pak rozlévám kapucíny třeba po gauči, jak již víš.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 2 (1x)

260 Orel – ornitolog, sokol - sokolníci a či

9. květen 2013 | 07.30 | rubrika: první rubrika

260       Orel – ornitolog, sokol - sokolníci a činovníci

Činovníci vymýšleli Konspirační teorii a nazvali ji:

Myslíme v příbězích

A Tibor Mach napsal:

Několikrát jsem narazil na to, že z mého pohledu jinak relativně rozumní lidé věří různým konspiračním teoriím (teď nemyslím třeba pana Hájka, kterého bych alespoň na základě jeho mediálního obrazu za rozumného neoznačil, ale některé své známé). Velmi jednoduché (ačkoliv podle mě velmi částečné) vysvětlení nabízí Leonard Mlodinow ve své populárně naučné knize o pravděpodobnosti a statistice do češtiny přeložené jako "Život je jen náhoda". Poukazuje na to, že zastánci konspiračních teorií zaměňují pravděpodobnost, že ke konspiraci došlo za předpokladu nějakých průvodních jevů (pád WTC a podobně) s pravděpodobností, že dojde k průvodním jevům za předpokladu, že ke konspiraci došlo. Možná to bude znít hloupě, ale další dobrý střípek do mozaiky podle mého přidává americký seriál South Park v jedné epizodě, jejímž poselstvím je de facto o tom, že mnozí lidé preferují představu všemocné vlády ovládající jejich životy (tedy jistotě) před možností, že jejich stát toho mnoho nezmůže a dostatečně šikovná skupina fanatiků může způsobit obrovskou spoušť (tedy velké nejistotě). Opět by mě zajímalo, co si o tom myslíte vy, zda třeba existují nějaké psychologické rozbory tohoto fenoménu a podobně.

Tibor Mach

A Cyril Höschl mu odpověděl:

Neurobiologické studium chování přináší stále víc důkazů o tom, že sklon "k víře" je člověku vrozený, je geneticky podmíněný, je adaptivní a není dokonce výlučně lidský, i když u zvířat má zřejmě jinou, slabší a nereflektovanou podobu. Tento sklon k přesvědčení, že jsme ve vyšší moci, je společným jmenovatelem všech náboženství bez ohledu na jejich konkrétní obraznou náplň a příběhy, jež ji opřádají. Je velmi pravděpodobné, že tato naše vloha je předpokladem našeho vnímání kauzality (příčinnosti). Dala na jedné straně vznik pověrám, na druhé straně vědě. To se nám ve většině situací velice hodí, ale tam, kde nemáme dost údajů nebo kde ztrácíme kontakt s realitou, to vede na scestí, například právě v podobě konspiračních teorií či bludů. Máte pravdu, že magické myšlení souvisí rovněž se subjektivní pravděpodobností, tedy odhadem šancí, že se něco přihodí. Obvykle máme sklon své šance nadhodnocovat, což je výhodné pro přežití (myslíme si, že všechno snad dobře dopadne, jinak bychom se o nic nesnažili). Výjimkou jsou depresivní stavy, kdy je tomu naopak. Naopak negativním důsledkem nadhodnocování šancí je účast v loterii a gamblerství. Celkově máme odhady velmi špatné, proto jen těžko věříme, že bezpečnější je létat letadlem než jezdit autem a že v Izraeli "sebevražední" atentátníci a rakety zabijí ročně desítky lidí, kdežto mírový silniční provoz stovky. Když k tomu přidáte fakt, že "myslíme v příbězích" ("we think in terms of stories" – G. Bateson), máte těsto na konspirační teorie zaděláno. Výhody těchto předpokladů v normálně běžícím světě patrně převažují nad nevýhodami, proto se ve vývoji udržely. Historie přírody a lidstva však ukazuje, že vyvážený chod světa není nikterak zaručen a bývá přerušován poruchami, jež někdy nabývají katastrofických rozměrů, jak ukázalo 20. století s holocaustem a gulagy.

Cyril Höschl

Nejdříve si to musím 500x přečíst, tak vydrž...

Pokračování bude a tedy je na další straně...

Už jsem přečetl a jsem rád, že mi Cyril potvrdil, že není vše předurčeno a mám tedy ARGUMENT pro moje holky veršované. Ale ony zase řeknou:

"I přerušování poruchami je předurčeno."

A jsme Cyrile zase tam, kde jsme byli. Nebudu psát sprostá slova, protože jsou sprostá, ale víš, kde? Je to kafemlýnek nebo kolovrátek nebo kolotoč. Záleží na tom, kdo řekne poslední větu a mluví tedy úplně poslední.

A protože holky jsou mladší než my dva, Cyrile, tak nám nezbude, než jít spolu do Legendy na pivo a připít si na jejich zdraví.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

259 Žena je složitá

9. květen 2013 | 07.29 | rubrika: první rubrika

259       Žena je složitá

Žena je složitá bytůstka, prase aby se v ní vyznalo zase. A teď si představ, že se to prase úplně nevyzná  ani ve svém harampádí. Ani kolikrát neví, kde ho má, jeho tělo končí krkem. A do tohoto nepořádku se ještě snaží vměstnat ženu. Úplný maglajs. Celý večery Tě ta žena přesvědčuje, jak je na Tebe naštvaná, když Ty nikdy ani zdánlivě netušíš, že bys něco provedl. A když Ti velice slušně uklouzne, že už Tě to vážně sere, jak se k tobě chová a tušíš gilotinu, tak Ti napíše, že máš pravdu i recht.

Možná se Ti zdá, že každá věta přiletí odjinud a skočí zase jinam. Tak Tě chci ubezpečit, že to není sen. Mám to tak už dlouho a na Furt s velkým F. Ale zaplať někomu jinýmu, než tamtomu, ve kterého nevěřím, že mi to zatím skáče jenom takhle, protože zatím nejsem úplně přesně klasifikovaný blázen, umístěný mezi polštáře nebo do klece. I když se říká: dočkej hus s trakařema...

Sledoval jsem se v Legendě, zda si dám brambůrky k řezanému, či ne. K prvnímu buly jsem si je nedal. Dávali odvetu semifinále České pošty mezi domácí Spartou a hostující Mladou Boleslaví. Přál jsem, samozřejmě hostům, poněvadž jsem antisparťan. Jednotlivé všechny kluky sparťanské mám rád, ale Spartu od pravěku nenávidím. A navíc v sektoru hostů nádherná holka.

První zápas v Boleslavi skončil 1:1. A ve druhé minutě, do prdele, 1:0 pro Spartu. Létají tu dvě holčičky a vřískají na celý pab. Je jim 5 let, což vím jistě, protože je neznám. Jsou rozkošné. A co teprve za 30 let. Ale v tuto mou chvíli jejich za 30. Ani nespekuluj, zda by se mi líbily. Spekulovala bys zbytečně. Absolutně zbytečně. Nelíbily by se mi pouze v případě, že by se mi nelíbily. Anebo v případě, že by to nebyly ženy. Všechny ženy jsou krásné a pokud nejsou, tak to nejsou ženy. Nediv se mým momentálním sklonům k pedofilii, mám třetí řezané a pětiletky jsou opravdu rozkošné. Mám totiž schopnost, vyfasovanou již při mámuly porodu mého mě:

Vidím dopředu, jak by se tamto dalo dělat s každou zezadu. V zajetí těchto vidění ani nesleduji fotbal a ani se tomu nedivím. Témátko zamilované. Nade vše.

A pokud jsi muž s pindíkem jakékoli velikosti, jistě se mnou souhlasíš. A pokud jsi žena, můžeš klidně také souhlasit, i záporná velikost je velikost.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

248 Ženiny otvůrky

9. květen 2013 | 06.44 | rubrika: první rubrika

248       Ženiny otvůrky

Jakmile si jen po sobě přečtu tento název, stoupá mi nejen nálada. A to ještě nezapínám fabulační klávesu...

Původně jsem chtěl psát o ženiných ozdůbkách, ale nedovolili mi to. Prsty mi to nedovolili. Namísto zet  a rovnou napsali -tvůrky. Jsou rychlý. Rychlejší než já a píší si, co chtějí. A navíc jsem zaslechl hovor dvou mladých žen od vedlejšího stolu v Legendě:

"Já mám takovou košili, je černá a tady, jak jsou obyčejně prsa, má dvě velké kapsy. Je mi velká. A Tobě, protože jsi tlustá, by mohla padnout.

Tak to Ti teda pěkně děkuju, tím končí naše dlouholeté přátelství. To že mám 200 kilo navíc ještě neznamená, že chci Tvou košili. Ani to, že mám o pár litrů větší prsa, ještě neznamená, že ji chci.

Máš jí tady? Ukaž."

Když jsem kolem jejich stolku procházel cestou na toaletu, sklonil jsem se a zalhal, že jsem vůbec nic neslyšel. Obě se řehtaly a unisono odpověděly, že by nevadilo by. Cestou zpět jsem jim oznámil, že jsem teda jo.

A tak o tom nyní mohu napsat. A píši, protože mne holky pobavily a navíc jim to oběma moc slušelo. Těch 200 kilo navíc se mi prostě hodilo, aby vtipné to bylo. A co mě se hodí, to píši a píši rád. Teď nevím, zda už jsem použil:

Skáču dobře, skáču rád... 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

242 Kolik propotíš za rok?

9. květen 2013 | 05.15 | rubrika: první rubrika

242       Kolik propotíš za rok?

Chceš se potit za 15.000,- Kč ročně? Nabízím Ti tuto lákavou možnost za opravdu velice mrzkou cenu. Co to je 15.000,- Kč ročně? To je jen 1.250,- Kč měsíčně, 42,- Kč denně, 2,- Kč za hodinu,  nic za minutu a ještě větší - menší nic za seKUNDU. Tak vidíš, nic za to nedáš a ještě budeš vypadat lépe. Nebo se alespoň vejdeš do kalhot a ohneš ke tkaničkám.

Nabízím Ti k tomu dále velký výběr kotlů se zárukou 10 let a Ústavní Soud podle prezidenta Miloše.

"Kritizují mě kominíci, kuchaři a hlupáci",

řekl šéf Ústavního soudu Pavlik. Koho myslil těmi hlupáky už neupřesnil, což mě mrzí, protože zajímá.

Prezident Miloš poslechl šéfa Ústavního soudu ve třech případech a dal na jeho doporučení při výběru ústavních soudců. Pavlik ovšem nesouhlasí s tím, že by čtveřici nováčků dosadil do Ústavního soudu právě on. Způsob výběru soudců obhajoval v pořadu Otázky Vašíka Vrabce V hrsti na ČT.

Volbě nových ústavních soudců předcházely výzvy k rezignaci předsedy Ústavního soudu. Kritici mu měli za zlé, že se scházel s prezidentem. Přičinil se tím o to, aby Ústavní soud vypadal podle jeho představ.

"Ta kritika je v lepším případě komická, v horším hloupá a absurdní. Já si v žádném případě nevybírám soud. Jsem jedním z větší skupiny lidí, s nimiž pan prezident konzultuje nominace k ústavnímu soudu,"

uvedl Pavlik.

Kromě něj konzultoval prezident složení soudu ještě s nejvyšším státním zástupcem Pavlikem  Také Zemákem, předsedkyní Nejvyššího soudu Dášou a s šéfem Nejvyššího správního soudu Pepikem Basou Piv. Pavlik přiznal, že na jeho doporučení dbal pan prezident při výběru tří soudců ze čtyř.

"Kritici by tedy chtěli, ať prezident - jako to bylo u jeho předjezdce na koloběžce - s nikým nekonzultuje kromě několika lidí z jeho kruhu nafukovacího, na plavání ve vodě, když je hezky a teploučko. Dokonce se mluvilo o lidech z tenisových kurtů, kam pravidelně docházel,"

řekl Pavlik. Současný způsob prezidentových četných konzultací považuje za transparentní mávátko do průvodů.

Do Pavlika se kvůli schůzkám s Milošem strefoval například spolek na podporu nezávislé justice Šalamoun, šipkami s umělohmotnými hroty, určenými původně na zapichování do umělohmotných direk v terčících automatů pabových.

"Vznikne složitá síť vztahů vděčnosti, která učiní soudce závislými na vás i na panu prezidentovi a vás na panu prezidentovi a panu prezidentovi na panu prezidentovi a ten by se pak z toho mohl pominout,"

Napsal šalamounsky Šalamoun v otevřeném dopise.

Pravicoví politici zase vyjadřovali nesouhlas se způsobem, jak se volby nových ústavních soudců zhostili levicoví senátoři.

"Otázky čistě politického charakteru, které byly pokládány na Ústavně-právním výboru (například otázky na stanovisko ke školnému či poplatky ve zdravotnictví), v nás vyvolávají obavy o nezávislost a nestrannost Ústavního soudu již právě při procesu jeho doplňování," prohlásil šéf senátorů ODS Jarda Kus Pera.

Také nespokojeným pravicovým politikům Pavlik v sobotu odpověděl:

"Tyto výhrady mají logiku, ale postrádají to základní. Když ústava řekla, že se na výběru ústavních soudců svým souhlasem a nesouhlasem podílí horní komora parlamentu, řekla tím, že jde o politické rozhodnutí, protože Senát je politicky složený."

A když může ústava mluvit, tak mluví do všeho, do čeho se jí mluvit chce. Ústava je holka, a tak může.

Tři nováčci, kteří od příštího týdne rozšíří řady ústavních soudců, začnou ihned soudit, a nedostanou tedy žádný čas na to, aby se seznamovali s agendou soudu. Podle Pavlika připadá v současné době na každého ústavního soudce 170 - 180 milionů nevyřízených věcí. Všechny nové stížnosti a návrhy, které bude projednávat jeden ze senátů Ústavního soudu, připadnou třem novým soudcům - profesorům právnických fakult Vladíkovi, Honákovi a Jardikovi. Vedle trojice akademiků schválil Senát v tomto týdnu do funkce ústavní soudkyně také soudkyni Nejvyššího správního soudu Miládku.

Stačí, když se tedy nováčci nemusí seznamovat s agendou a mohou tedy okamžitě, neboli ihned soudit a tak je dobré, že to stihnou do příští srážky galaxií.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

258 Kdo lže, vlastní tiskárnu

8. květen 2013 | 10.07 | rubrika: první rubrika

258       Kdo lže, vlastní tiskárnu

Mám jednu velice milou známou, která je z oka vypadlá Anetě. Nebo je Aneta vypadlá z jejího. Ale lže, nebo Aneta lže. Někdo tady prostě lhát musí. Kdo je viděl, dá mi za pravdu. Už bylo těch lží moc.

Napsal jsem jí:

Až se Tě u kafe zeptám, jak ses příjmenovala těsně po narození, tak bez jakékoliv přípravy (i této) nějaké příjméno rychle vyslovíš. Po té se Tě okamžitě zeptám na jakékoli příjmení Anety z té samé doby. Pokud budou obě končit na –ová, tak se mi potvrdí, že jste jednovaječné. A pokud ne, tak:

Kdo jednou lže, tak lže FURT a tedy tiskne. Pokud tisknete písmenka, tak je to ve pořádku. Nebo rodiče tisknou a je to také ve pořádku.

Ještě lepší situace nastávají s Annafrýdou a Jendomichalem. Vypadají jako šťastný páreček v rohlíku a přitom by se při horší viditelnosti, například v mlze či v hustém dešti mohlo zdát, že jich je v jednom rohlíku namačkáno mnohem víc. Jenže to fakt nejde. V rohlíku je vždy jen jeden párek, protože se tam musí ještě vtěsnat, v mém případě kečup a ve Tvém třeba hořčice. Navíc jsem namačkal frýdou s malým f a michalem s malým m a obě jména dohromady. Takže jsou to opravdu dvě osůbky a to osůbky milé. Znám je již od jejich narození. U porodu jsem sice nebyl, protože jsme v pravěku netušili, že to lze, ale znám je o pár seKUND později. Možná i let.

Ou i kej, neznám je vůbec, jen jsem si chtěl zase jednou namačkat slůvko seKUND. Hlavně jeho poslední čtyři písmenka mne fascinují. A startují pochody. Ne ty dálkové, raději jezdím na kole, ale jiné pochody. Chemicko – technologické, v mém těle. Ty mám nejraději, proto jsem musel znovu namačkat. Uznáš, že jsem musel?

Dnes jsem Jí napsal:

holala

jo, vono no no je den vítězství a tak se dlouho spí...

už jsem to postřehl

ale se Tě nemůžu dočkat

tak budu furt něco mačkat

ale ne tady, neboj se.

Budu mačkat tady, kde to nedělá takový strašlivý rámus. I když některé klávesy flákám s rozběhem, vracím-li se s Kapucínem. Anebo ty, které nemohu půl hodiny najít a jsem na ně vzteklej, že tam, kde mají být nejsou a jsou tam, kde jsou a být logicky nemají. Vztekám se každých pár seKUND. Nemusím už doufám vysvětlovat, proč jsem zase musel namačkat...

Vím, že ne, protože jsi chytřejší než Já. i když, lze to vůbec? Jaká je nejvyšší dosažitelná hodnota I a Qkvé?

Je to, doufám 3,14?

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

257 Šlauch 6.5. 2013 U Černé kočky

8. květen 2013 | 10.03 | rubrika: první rubrika

257       Šlauch 6.5. 2013 U Černé kočky

Muži olizují ženy a tlapkají s muži. Ženy olizují muže a lehce na tvář jiné ženy. Gayové olizují gaye a ty, kdož se nechají. Lesbičky olizují lesbičky a ty, které se nechají. Řádně olízány a potlapkaní, jali jsme se šlauchovat. Šlauchování spočívá ve volném popíjení čehokoliv lahodného, co lahodné je, ve čtení písmenek, hry na různé nástroje, zpěvy na různé pusy a vystavování malovánek. Samozřejmě lahodných písmenek i malovánek, což ani nemusím dodávat, protože tak právě činím.

Jen malá odbočka pro Tebe, která náhodou čteš (to, že tu Jsi, je také náhoda a to náhoda vesmírná – kdyby se nepotkalo Tvého pápuly spermíčko s mámulovým, no s tím, jak se papá v aspiku, tak nečteš):

druhý s třetím, přijeli kluci z Mostu. Walda a Maďar. Po nich dorazili Jaromír s Rainym, dále Márty, Leni, Věrka, Zbynďa, Pavlik se ženou, Ivča, Moni, Josef, Dan. Pořadí nekontroluj a jestli jsem Tě neuvedl, tak se nezlob, mám sklerotiku, která omlouvá i případné errory.

Kdosi a tuším, že jím byl Maďar, vystavil své dílko malovací, které si kdokoli mohl nazvat jakkoli. Na můj dotaz, jak se dílko jmenuje, vymyslil asi pět libovolných možných názvů. Doporučuji pro příští Šlauch, aby malováci nosili své omalovánky a rozvěšovali dle Maďarova vzorečku, muzikantíři nástroje, sochaři sochy a všichni své pusy. Sochaři neremcejte, my se také musíme tahat s písmenkama.

Walda si nikdy v přítomnosti své mámuly nedovolil říct šajze nebo...

chvíli pátral v hemisféře a pak přikývl na mou českou nápovědu. Narodil se v Ulanbátaru, kde se v rodinách nadává pouze německy, ale jen v přítomnosti rodiče s alespoň trochu patrným mužským pohlavím. Protože je slušně vychovaný, rozuměl jsem mu každé jeho slovíčko. Němci z Ulanbátaru umí vynikajícně česky. Jistě lépe, než Pražáci. To jen tak na okraj, vlastně skoro na prostředek.

Pavlik dokresloval kterékoli otevírání pus čtenářek a čtenářů skvělou muzikou a zvlášť chci vypíchnout jeho poslední píseň, k jejímuž refrénu jsme se všichni spontálně přidali. Ta čeština mě někdy fakt sere, musím vymyslit obojetný rod. Nebo ne.

... k jejímuž refrénu se Šlauchové osazenstvo spontánně přidalo.

O jakou píseň šlo, se zeptej všech přítomných, kromě mě. Já jen vím, že nebyla pouze instrumentální, což jsem bystře pochopil dle toho, že jsme se přidávali, aniž bychom měli jakékoli hudební nástroje. Také jsem si všiml, s dobrým výhledem na Pavlika, že otvírá pusu.

Věrka nás obdarovala Zeleným Krušnohořím, za což jí patří náš Velký Dík s velkým V a Ještě větším Ď, nutno s háčkem, protože se čte měkkatě. A nepleť s mými kaťaty.

Nejlepší písmenka četla a nejlépe zpívala všechna děvčata, protože mají prsa a my máme prt, napsaný s "t", aby to tu nesmrdělo.

Na druhý den ráno jsem hoplapopřál třeba Denise:

"johA Deni, vše nejlepší k Deni

k čemu? jo na slovensku mají Denisky svátek, že?

Ano, alespoň myslím

jsi zlatý, že na mě tak myslíš, poslovensku

Deni, tak trochu to o své zlatosti vím, ale nejsem soběchlebný, je to prostý fakt a jsem rád, když si toho některé občas všimne... některá nebo všimnou je lepší:

a jsem rád, když si toho některé občas všimnou

ještě lepší je:

a jsem rád, když si toho všechny stále všímají, to mi vyhovuje nejlépěji a zakončím tímto skvělým výrokem mé tutochvílové mačkání.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

256 zmenšování APV

8. květen 2013 | 09.58 | rubrika: první rubrika

256       zmenšování APV

zmenšování APV jsem musel namačkat s malým "zet". Opravdické zmenšování nemůžu majuskulemi. Včírkem mne Alice zmenšovala. A zmenšovala mne tak dlouho, až jsem se ocitl v centimetrovém mínusu a začal se zase zvětšovat. Sice v absolutních hodnotách, ale zvětšovat. Což my chlapi potřebujeme. I když jsme mínus, potřebujeme mít pocit, že se nám Něco zvětšuje. Dám ti zase jednou pár příkladů, například:

Něco je počet nul na kontě, počet čárek v pabu, počet gólů v bráně soupeře.

Neboj, nezapomněl jsem na hlavní příklad například - potřebujeme mít pocit, že se nám zvětšuje Něco, co musím namačkat slušnými majuskulemi - potřebujeme mít pocit, že se nám zvětšuje Něco, co už vlastně ani nemusím namačkat. I když, nezapomínejme na blbouny, kterým kdosi čte pohádku před spaním a pár vět vždy chytře přeskočí.

Tak iki, namačkám pro blbouny jako hádanku:

potřebujeme mít pocit, že se nám zvětšuje Něco, co má každý zdravý muž a chybí každé kouzelné ženě. Něco, co nás zásadním způsobem odlišuje a ve šťastných okamžicích spojuje. Něco, co potřebujeme po třetím pivu, chceme-li pít dále. Něco, co obsahují naše boxerky, máme-li je na sobě. Stačí, už svitlo i mě a jsem dostatečně zvětšený v kladných hodnotách. Jsem nyní, po kratším zamyšlení, dostatečně zvětšený i v boxerkách. Ale nyní už ne, nejde na to myslet neustále. I když...

My singlich, abych použil dva svěťáky najednou, respektive Já singlich, abych upřesnil, tak já na To myslím stále a tedy pořád. Skoro by se dalo namačkat Furt, s velkým F. Když teda náhodou nemyslím na něco jiného, což se děje s ještě větším F a z této myšlenkové přehazovačky by vyplývalo, že na To nemyslím skoro vůbec, což je zase jeden právě objevený paradox. Nazvu ho Paradox APV a Ty ho tak můžeš nazývat i bez autorských práv.

Propůjčuji Ti k volné dispozici.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

255 Tak se mi zdá se mi II.

8. květen 2013 | 09.57 | rubrika: první rubrika

255       Tak se mi zdá se mi II.

Z Fcb:

Joha Alice, tak se mi, zdá se mi II., protože se mi, zlepšuje se mi. Probudil 3:40, vstal 3:47. Včírkem bylas u mne, včírkem jezdil na kole, včírkem na Hvězdě a 1. FC Dubí. Nikde nikdo. Proto do Legendy, tam hokej ČR proti Bílým Rusákům.

1:0 dal řezané, také tedy 1:0

2:0 dal řezané, také tedy 2:0

2:0 skončilo, dal řezané, také tedy 3:0 a jel domu, sprcha a přijelas. Lezli jsme na Everest. Vrcholu jsme nedosáhli, protože Tys neměla, samo sebou, sebou vůbec ani jedno lano a mě se těsně pod vrcholem uvolnila špatně naťuklá skobička a já sletěl a už se mi nechtělo znovu šplhat a navíc jsi mne už nemohla jistit, protože chtělas na druhou nejvyšší horu světa. Na Everestu Tě to přestalo bavit a mluvilas stále o K2, že tam na Tebe čekají další horolezkyně, a že už lezou, a že Ti nechají viset lano, jehož konec musíš stihnout, jinak jak polezou stále výš, tak bys na něj už nemusela ze základního tábora dosáhnout

Také jsem si vzpomněl, že jsme nepili kafe, ale víno, protože nepřijelas autem, ale přiletělas soukromým vrtulníkem, na které má papíry jen Tvůj soukromý vrtulovník, který se jmenuje Idol Vrtulovník I. a mohlas tedy vesele pít, ale moc vína jsme nevypili, protože jsme lezli a při tom se víno neudrží ve sklenici. Také jsem si ráno vzpomněl, že mám vypít Tobě včera nasypané kafe, aby tu nebylo nasypané donekonečna, a tak ho právě piji a už není nasypané, ale skorovypité, psáno jedním slovem úmyslně, protože hezčí to je. Vždy budu psát jedním slovem úmyslně, když hezčí to je. A bude toho hodně, co psáno jedním slovem úmyslně, protože hezčí to je. Jo, je to skoro do písmenka, ale také jsem si vzpomněl, že teď budeš chvíli Alice. Budeš každou chvíli jiné jméno a tím pádem lépe maskovaná. Co nové jméno, to nové maskáče a můžeme si lézt po horách. Víš co jich je po světě? Jedímslovemhodně. Jednímslovemhodně, chybělo mi tam měkké ň. Také jsem si vzpomněl, že se Ti líbily holky Budoárové:

"Prší žlutý krápníky

A mraky, mraky nejsou vidět

Šikmookej šimpanz přeskočil plot, ze snů

A hvězdy tvoří koloběžky

Ale  topoly, mmm topajííí
A lípy, mmm lípajííí
A duby, mmm dubajííí
A smrky, mmm smrkajíííéééa"

Musel jsem namačkat 255 Tak se mi zdá se mi II., protože se mi fakt. Také jsem si vzpomněl, jak jsme si jednou s Jardou Haškem, Jendou Werichem, Mirkem Horníčkem, Jirkou Sovákem, Láďou Menšíkem, Milanem Lasicou, Julou Satinským a Samuelem řekli, že půjdeme společně na pivo do Legendy. Zamluvil jsem dopředu počet židlí, jenž mi vyšel po vydělených součtu všech našich noh dvěma a mohli jsme vyrazit.

Když jsme zasedli a přinesli nám piva, tak mi Mirek Horníček řekl, že jedný ženský řekl:

"Vážená dámo, já už jsem ve věku, kdy znám všechny lidi, jen nevím, o koho se právě v danou chvíli jedná."

Odpověděl jsem mu, že já také znám všechny lidi a vím o koho se v danou chvíli jedná, jen nevím kde a kdy jsem je poznal. Mám to tak zatím stále, což neznamená na furt, jaks pochopila ze slůvka zatím.

Miloš v jednu chvíli k Mirkovi:

"Víš, co na Tobě mi dycky imponovalo? A to už leta, to už leta. Já jsem i doma jsem to říkal. To bohatství myšlenek!

A víš, že se mýlíš? Mýlíš se hochu. Já mám celej život jenom jednu myšlenku. Ovšem, myslím na miliony věcí.

To je vobráceně, než u mě. Já mám miliony mylšenek a myslím porád na tu jednu, jedinou věc."

Přitakal jsem mu a společně jsme se všichni rozřehtali, že já na ní myslím také porád bez háčku.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

88 Sex s jeho partnerkou

3. květen 2013 | 09.53 | rubrika: první rubrika

88        Sex s jeho partnerkou

Sešli jsme se čirou náhodou v restauraci. Napsala mi, že tam bude koncert nějaké kapely, ve které bude hrát úplně konkrétní Yndrís. Ten Yndrís, který kdysi foukal do sága v legendární kapele UŽ JSME DOMA.

Dlouho očekávaný koncert měl vybouchnout, dle roznětky, mezi 19ou až 20ou sekundou místního času. Dorazil jsem do pabu kolem půl 19é, protože MĚ na nějaké minutě nezáleží. Mrskám s nima na všechny možné strany libovolným způsobem. Když mi veveřice donesla řezané, zeptal jsem se jí, zda se tu bude dnes konat Yndrísovo koncert?

"Yndríse neznám, ale měl tu vystoupení minulý týden."

Zřetelně jsem slyšel, že ho opravdu nezná, protože minulý týden byl Yndrís každou sekundu v mé blízkosti, která se limitně blížila k nule. Ale nemyl se, nejsme vysokostupňovití. Yndrís určitě a já možná. Vydrž chvilku, mrknu se do zrcadla...

Také nejsem.

Když dorazily holky, vypukla alkoholíková zábava, která mi připomněla rybářskou nádheru se Samuelem. Také jsem lovil z výčepu jedno za pátým. Když už jsem skoro přestal stíhat jejich letopočet, zaplatil jsem veveřici tři kousky a přemístili jsme se do jiného pabu a jiného města, protože holky vymodelovali pomocí svého mobilu s mobilem Yndrísovým sochu přesných tvarů koncertu. Chloé měla u sebe taxikářský průkaz, a protože pila jen nealko čajíčky, tak jsme do jejího přistaveného vozu pohodlně a bez obav naskákali a rozjeli se vytyčeným směrem.

V pabu, poblíž místa, kde Chloé zaparkovala, jsme pokračovali v rybaření a Yndrís se jal roztahovat sítě na zachvilkuvypuknuvší koncert své nové kapely "Ani ryba, ani fiš, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů". Řekl jsem mu, že si tento název 100%ně nebudu pamatovat a lhal jsem. Jako celá předkapela vystoupil jediný jedinec, kytaristický mužík s černým šátkem, omotaným kolem horní části lebky, kterou nosil na hlavě. Jmenoval se Chuchma nebo Žužu, nebo tak nějak.

Po celou dobu koncertu jsem seděl naproti JEHO PARTNERCE a moc jí vše slušelo. Vlasy, uši, oči, pusa i nos byly na svých výsostných místech skvěle zaparkované. Vedle mne po levici seděla také něčí partnerka a po pravici také někdo, ale kdo, to už se zeptej MINULOSTI. Dle přesného klíče se namátkově rozesadili i všechny ostatní poslouchačky a poslouchači.

Yndrís hrál ve své nové kapele stále na ságo, které miluji. Aby sis zase nemyslela: nejsme vysokostupňovití. Během koncertu jsme pokračovali ve výlovu výčepu. A musím uznat, že se všem velice dařilo. Když jsme rybník úplně vylovili, pustili nás domů.

Skoro nic jsem nenapsal o muzice. Nemohl jsem, protože jsem měl i uši nastaveny na JEHO PARTNERKU. Taxíková Chloé všechny rozvezla a nakonec se zeptala nás:

"A kam chcete vy?"

JEHO PARTNERKA jí odpověděla, že je to fuka, a tak nás vystoupila někde. Jet rovnou ke mně nešlo, protože ONA byla JEHO PARTNERKA a ne moje. I po vystoupení z taxiku ještě tomu tak pár sekund bylo. Když ale ucítila, jak mi začala nadskakovat obě kolena, tak jsme demokraticky všema hlasy rozhodli, že půjdeme do tepla. Respektive pojedeme, abychom cestou nezmrzli. Zavolali jsme si opravdovského taxika.

Doma byly kohoutci i slepičky vypuštěny na plno, a tak bylo teploučko. Zmáčkl jsem play vhodně zvolené hudební produkce, připravil vitamínové nápoje, převlékli jsme se do cvičůborů a začali. Já na hrazdě a JEHO PARTNERKA na začátku posilovala břišní svalíky lehama a sedama a naopak a tak pořád dokola. Udělal jsem pár sérií shybů se širokým úchopem za hlavou a přítahů horní kladky za hlavou. Ona dřepíkovala s činkou vzadu i vpředu. Pak jsme přemetali přes koně, pod koněm, mezi koňma i vedle nich a na žíněnce jsme zkoušeli dřep ve dvou. Výpony vsedě jedna na druhém a druhý na první střídavě do zblbnutí svalíků.

Když jsme zblbli všechny, které se na našich tělech, nebo v jejich těsné blízkosti nacházeli a stále nacházejí, slastně jsme usnuli.

Probírali jsme se Samuelem, pravděpodobně v nějakém pabu jízdu našich tenisových holčiček, ve které přejely holky australské 4:0... A byla to jízda fantastická, jak už si pomalu u našeho družstva začínáme zvykat. Ale nechvalme oběd po večeři, letošní finále je teprve před námi. Sice to za nás zase odkoulí naše holky, ale my "budeme u toho".

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

86 Koncert ve Věšáku

3. květen 2013 | 08.22 | rubrika: první rubrika

86        Koncert ve Věšáku

Dnes má Yndrís koncert ve Věšáku. Ten Yndrís, který trochu opožděně zaplnil svou židli na setkání Teplického ŠLAUCHu 2000. Vůbec nevím, na který nástroj valí, ale i kdyby valil na pusu, tak se ta jeho pusa stane večer nástrojem. A proto si na Yndríse chystám uši slanýma tyčinkama ze stoprocentního cottonu.

Yndrís je člen našeho Šlauchu. Píši NAŠEHO, abych nemusel stále opakovat Teplický ŠLAUCH 2000, Teplický ŠLAUCH 2000, Teplický ŠLAUCH 2000, ... atd. A také jsem první pondělí, ... jak už víš. Proto z našeho a ne, z jejich. Mám sraz se Sofií na Tržním náměstí. Napsala mi, že se VĚŠÁK nachází na rohu do revoluční.  Prošel jsem si celé náměstíčko mapsovým googlem a napadlo mne, že VĚŠÁK by se mohl vyskytovat v pabu New Vyšehrad. Když například prší, tak si v pabu na něj človíčkové zaVĚŠÁKovávají baloňákáky a pláštěnkáče. Ale dnes, doufám, pršet nebude, aby měl Yndrís a jeho kapela místo na svou hudební perforaci světové popularity a nemusel se prodírat již zmíněnýma hadryma. Čím víc písmenek přibývá, tím víc se na večer těším. Už vidím Yndríse, jak se svíjí v rytmu na pódiumovi a právě jsem pochopil jeho pozdní příchod a brzký odchod v první pondělí. Šel ze zkoušky a na zkoušku.

Muzikantírové nemůžou zkoušet ráno, jako já. Proto také já píši a ne ne ne - muzicíruji. To bylo mé zásadní rozhodnutí ze 3.11. loňských 12i měsíců, kdy jsem nechtěl budit sousedy a raději jsem začal psát písmenka. Jedná se o daleko klidnější zábavu. Píši, kdy se mi zachce -  každý den od rána do spadnutí ze židle. Nepotřebuji žádné další členy, krom Víti a za poslední, zkoušel jsem hrát na trumpetu a praskla mi struna. A písmenka nepraskají. Pokud nedělají Čurbes. Docela zajímací otázka mne nyní přepadla:

Ňadra hezké holky nebo písmenka? Váhám s odpovědí, ale mám na vážení právo, jak už víš. Přikláním se k ňadrům, ale neméně rád o nich píši písmenka. Spíše jsem měl napsat přišahávám, ohmatuji nebo přiolizuji se k ňadrům. Přiolizuji mi připomíná song "Jak Julie olejuje koleje". Vyber dle Tvé libosti či nelibosti. Já jsem vybral vše a přemýšlím o dalších superlativních písmenkách.

Přiolizovaná ňadra si superlativní písmenka naprosto zaslouží.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

254 Mačkání Samuelovi

2. květen 2013 | 19.54 | rubrika: první rubrika

254       Mačkání Samuelovi

Nejdříve zkopírovaná část mé komunikace s Julií na fcb:

"mačkám

247       Přehazování reklamních sloganů

mačkám

252       Velice mne zaujal

Julie, nebudu Ti mačkat, co mačkám, protože bych se umačkal, jak stále mačkám, ale namačkám Samuelovi povídku, že stále mačkám. Samuelovi se totiž nelíbí, jak mačkám, že stále mačkám. Kapiš?

No vidíš, máme se Samuelem hodně společného, především tento názor. Mačkáš moc a moc a moc a v mnohém to postrádá Tvou Váhu.

ale jemu se nelíbí slovo "mačkám"

jo tak

a Tobě nevadí?

záleží na souvislotech

pro mě nezáleží, mě se líbí a budu i bubu ho používat do smrti

nebudeš, zase ho nahradíš, jako si nahradil to předtím. Přijde to s časem a zvykem."

Zase má, holka jedna milá, recht i pravdu. A tak nemusím řešit a budu si mačkat, dokud nenahradím. A až nahradím, bude třeba Samuel spokojený. A jestli ne, tak nebude.

Já jsem spokojený už nyní, a tak mohu vesele zatím, mačkat. Jen momentálně nevím, do kterých kláves se mám strefovat. Uklohním si Kapucína a uvidím, jestli uvidím...

Nyní tedy vidím, že mačkám 254            Mačkání Samuelovi, ale zatím je to vše, co s tím mohu udělat. A tak tedy budu chvíli koukat a nemačkat...

Stačí. Pokračuji nyní a ne na rozdíl od to be continued..., někdy jindy. Protože si myslím, že pokračovat musím, i když nevím, do kterých se strefovat. Do nějakých to nakonec vždycky vyjde a jde už jen o tu maličkost, aby někdy také vyšlo na pulty knihkupecké.

Samueli, jsem rád, že Ti mačkám písmenka, protože jsi můj nejlepší a mám Tě rád. Když jsem v pravěku studoval, tak jsme s tehdá mým nejlepším v letním zkouškovém období trávili společné chvíle na chalupě mých rodičů a sháněli jsme baby. Po celodenním marném shánění jsme se, velice unaveni, občerstvovali v místním pabu, místním pivem. Poslední den tohoto trávení nás sbalily dvě kočky a později nám řekly, že nás chtěly sbalit již mnohem dříve, ale protože jsme byli stále spolu, myslely si, chudinky, že jsme teplí.

Podobná situace u mne nastala o pár let později v Praze. Také jsem navštěvoval jeden konkrétní pab s jedním konkrétním nejlepším. Tentokrát si to samé o nás myslel celý pab.

Ty vole, teď mne napadlo...

Byl jsem juknout do zrcadla a nejsem. Spadl mi kámen, protože má dnes přijet Julie.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

246 Vidím do budoucnosti

2. květen 2013 | 19.52 | rubrika: první rubrika

246       Vidím do budoucnosti

Opravdu tam vidím. Dám Ti příklad například:

Vím, že mi vydají písmenka, jen nevím, ve kterém nakladatelství a kdy.

Další příklad například:

Vím, že si dám dalšího Kapucína.

Další příklad například:

Vím, že si dám dalšího Kapucína.

Další příklad například:

Vím, že si dám dalšího Kapucína.

A takto by to mohlo pokračovat stále, ale to bych nemohl napsat nic dalšího.

Třeba další příklad například:

Vím, že půjdu někdy se Samuelem do Legendy na řezané, jen nyní nevím, kdy.

Další například se týká čísel Sportky:

Vím, že nějaká určitě vyjdou, jen nevím jaká.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

245 Den, jak vyšitý

2. květen 2013 | 19.52 | rubrika: první rubrika

245       Den, jak vyšitý

Uvědomuji si, že nemohu pomačkat všechna témata, která mne napadají. I kdybych psal deseti prsty. Tolik času už fakt nemám. Když jsem začínal mačkat písmenka, mačkal jsem páté téma přes deváté, protože jsem se bál, že druhý den nebudu vědět o čem. Nyní už vím, že mohu vesele třeba i sedmé přes druhé. Toto se mi prohánělo v hemisféře a v tom jsem chůzí předjel maminku s kočárkem. V momentě, kdy jsem se zařadil do svého pruhu, řekla:

"Můžeš mi říct, proč děláš, že mě nevidíš?"

S úsměvem a připravovanou omluvou jsem se otočil a všiml si, že má na uchu přilepený mobil. Dělal jsem dál, že ji nevidím a pokračoval v cestě. Na sídlišti mezi paneláky jsem si krátil cestu po trávě. Bábule se pesem se na mne obořila:

"Musíte hamtat po té trávě?

Madam, viděla jste někdy hamtat stádo pakoňů?"

Asi neviděla dodávám, protože jí došel střelný prach, a tak jsem pokračoval v hamtání svým zvoleným směrem.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

244 Ve slepecké ulici

2. květen 2013 | 19.51 | rubrika: první rubrika

244       Ve slepecké ulici

Stalo se ve slepecké ulici. Ve slepecké ulici jezdí auta pouze jedním směrem a bydlí zde jen nevidomí lidé. V této ulici mě na chodníku bravurně předjel klučina na kolečkáčích. Namačkal jsem bravurně, ale musím přimačkat, že zároveň velice riskoval. Dostal dokonce smyk – faktistický smyk, při němž byl nakloněn asi 45 stupňů, ale nezabil se. Smyknul, vyrovnal a pokračoval.

Zkontroloval jsem, že do mě nevrazil a že jsem tedy přežil bez úhony a uvědomil si vzápětí, že Ti toleruji, že mě poučuješ jen proto, že jsi hezčí. Od ošklivek se poučovat nenechám. Ještě dva malé plusíky máš. Jsi mladší a jsi Žena. To znamená, že starší a oškliví chlapové mne poučovat nemohou. Vlastně mohou, ale nedosáhnou valného výsledku. Můj otec je sice také starší, ale je fešák, velmi inteligentní a již dávno pochopil, že poučovat ve smyslu poučovat, navíc mne, nemá cenu. Výjimkou jsou tedy i ostatní inteligentní chlapi, kteří jen říkají slova, ze kterých si vybírám a jen ta, která chci.

Jinak to přeci nejde, nemyslíš?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

243 Blíží se kutálení hlav

2. květen 2013 | 19.51 | rubrika: první rubrika

243       Blíží se kutálení hlav

Alespoň té mojí, věříš mi? Doufám, že hej či áno. Naozaj, fakt už není na mém krku a nachází se v nějakém hadrovém pytli. A tam si přemýšlí o tom, jak Jedna paní dnes povídala Druhé:

"Pánbu zaplať."

Sice neslyšela za co a čím, ale...

Pán Bu a Pán Cé jsou přece dva naprosto odlišní lidé. Sice pěkně za sebou seřazeni v abecedě, ale ve frontě u pokladny se předbíhají jako malí kluci. Bu pospíchá za ženou a Cé do pabu na fotbal. Naprosto relevantní důvody, ale strkat se ve frontě? A ještě navíc před Jednou paní? Opravdu klukovina, jak jsem již namačkal.

Ale vraťme se ke kutálení. Tento stav nastane ve chvíli, kdy jsem čirou náhodou unavený a nedávám moc pozor. A může nastat kdykoliv během celozrnného dne. Chtěl jsem namačkat celoširého, ale to by bylo úplně stejně hloupé...

Hlava se mi kutálí, kdykoli se jí zamane. A dělá tak opravdu hodně často.  Například i ve chvíli, kdy mám rozkoukaný veledůležitý fotbalový zápas. Pak rozlévám kapucína po gauči...

Ale nekruť, každý den spím cirka 121 minut, plus mínus dvě hodiny a po jeho zbytek se mi už jen občas kutálí...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

241 Lidé se srážejí

2. květen 2013 | 19.50 | rubrika: první rubrika

241       Lidé se srážejí

Lidé se ve svém životě neustále srážejí s jinými lidmi. Rozeznáváme sražení příjemné, ke kterým patří například srážka s hezkou ženou a se sympaťákem. Také se velice často srazíme s blbem a taková sražení řadíme mezi ta druhá, která bychom nejraději vynechali. Ale nejde to. Blbů je na světě mnohem více, než nás ostatních. A tak se s nimi srážíme mnohem častěji než s námi. Také si velmi často myslíme, že my ostatní jsem pouze JÁ. I Ty jsi neustále přesvědčovaná, že jseš tou ostatní Ty. A máš recht i pravdu.

Pokud se srazí hezká žena se sympaťákem a je Mu sympatická a on Jí hezký, začnou se srážet častěji. Pokud jsou si stále hezčí a sympatičtější, postupují ve svém srážení stále hlouběji do svých soukromí. Nenamačkal jsem rovnou do ložnic, protože milovat se dá i v obýváku a na podlaze v kuchyni. Možná i jinde, ale to by mě teda zajímalo, kde?

Při nezkušeném milování dochází k výrobě nových malinkatých hezkých žen, sympaťáků, ale i blbounů obého pohlaví. A nedá se tomu nikterak vyhnout. Samozřejmě pokud se navzájem srážíme. Ale i jeptindy a mnichové se srážejí a jestli ne, tak ať nelžou.

I při zkušeném milování dochází k výrobě nových malinkatých hezkých žen, sympaťáků, ale i blbounů obého pohlaví. To se ale týká výroby chtěné, jinými písmenky záměrné, alespoň tedy výroby první části předchozí věty. I v průmyslu však dochází k výrobě zmetků, v lidském případě blbounů a blbek...

Po jistém čase se lidé rozrážejí. V této době už si nejsou hezcí ani sympatičtí. Dalo by se namačkat, že si jsou naopak. Ale protože jsem namačkal dalo by se, tak nenamačkám CO. Jsi chytrá a pokud ne, máš pusu.

Jsme-li chvíli rozraženi, můžeme se zase, opakovaně srážet s dalšími, novými lidmi, které jsme dosud nepotkali. Mohli bychom i s těmi, se kterými jsme se už potkali, ale není to Ono. S těmi prvními je to šťavnatější a sladší. A je to zase na furt a na pořád. Dokud se nerozrazíme.

A to je koloběh, kolotoč i kafemlýnek veškerého našeho srážení a rozrážení.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

240 Hajný proti Mlynářovi

2. květen 2013 | 19.49 | rubrika: první rubrika

240       Hajný proti Mlynářovi

Spor o amnestii se přesprchoval do koupelny na Hradě. V přetahované o amnestii mezi starou a novu hradní administrativou se hodí každý argument. Bývalý vicekancléř Klusajícího Vendy, Petr Hajnýnařkl Zemákova kancléře Vráťu Mlynáře, že si u své kanceláře buduje luxusní koupelnu. Mlynář to odmítá. Požádal prý jen o sprchový kout se sedmi vanami, bazénem a vířivkou.

Obrana Hajného, bývalého kancléře klusajícího prezidenta, přivedla spor o amnestii až do koupelny. Vráťa Mlynář, kancléř prezidenta Milouše Zemáka, označil Hajného spolu s bývalým šéfem politického odboru Láďou Jakem a hradním právníkem Pavlikem Bunny Hlavou za autory lednové amnestie.

"Vidíte, jaké to jsou bláboly. Musel se to dozvědět někde na záchodě,"

řekl Hajný v rozhovoru pro svůj web Protiproud.cz.

Proč zrovna tam?

"Pokud vím, pan Mlynář si u své kanceláře nechává stavět luxusní koupelnu a toalety. Je možné, že než bude vše dostavěno, občas zatím někoho potká v těchto místech určených i pro hradní plebs. Výsledky jeho takzvaného pátrání by tomu odpovídaly. Je to hloupá pavlačová pomluva,"

pokračoval Hajný.

Mlynář pro on-line deník TÝDEN.CZ potvrdil, že jeho kancelář i se sociálním zařízením se opravuje, nebude však disponovat luxusním příslušenstvím ani vířivkou.

"Vyjádření o opravách Hradu beru jako zástupný problém, protože Hajnému vadí, že jsem poukázal na jeho roli v kauze amnestie, a že má problémy s přemnoženými veverkami v lese"

uvedl Mlynář.

"V deníku Právo jsem neřekl nic jiného, než že prezident Klusající Venda gentlemansky schoval pány, kteří amnestii připravovali. Podle mých informací byl Hajný o všech krocích v kauze amnestie velmi podrobně informovaný a teď se jen dětinsky brání,"

dodal Mlynář.

O zřízení sprchového koutu prý Mlynář požádal, když ho jeho předchůdce Jirka Típlá Cigareta varoval před vysokými teplotami, které v kanceláři panují přes léto. V historických prostorách Hradu totiž chybí klimatizace, což je trestuhodné a měli by alespoň na pár desetiletí někoho zavřít.

"Rozhodně se nejedná o žádnou koupelnu. Nejde o můj výmysl, upravují se i další kanceláře tak, aby byl komplex Hradu zachovaný pro budoucnost,"

řekl Mlynář.

Hajný:

"Zemákův kancléř lže, jako když Rudé právo tiskne."

A já dodávám, že hodně starý vtip jezároveň i hodně trapný blábol.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

239 Lepší se mi

2. květen 2013 | 19.49 | rubrika: první rubrika

239       Lepší se mi

Mám vypracovaný Systém upomínek v mobu, záznamů v diktafonu a zápisů v Agendě 2013. Díky tomuto Systému funguji.

Dnes jsem se ale probudil v 1:45 a bez použití Systému jsem si vzpomněl na toto:

1.         je neděle

2.         jedu k našim na obídek

3.         musím se zastavit u Davida a napumpírovat mu kolo

4.         včera jsem byl natáčet Hvězdu Trnovany, která získala první bodík, co Jí natáčím. A získala ho ve Svádově, kam jsem jel na kole. Ujel jsem celkem skoro 51 km, i když velkoměsto Svádov je dle https://maps.google.com/ vzdálené pouze 21 km. Nemohl jsem ho najít a trochu si zajezdil.

Trochu jsem vesele jezdil, i když chlapi už proháněli merunu. Výkop nezastavíš, i když děláš cokoli pro své zdraví. A tak jsem přišel cirka o 10 minut mače. Že je stav je 0:0 pro domácí a zároveň i pro hosty, jsem zjistil z odpovědi pomezního, který mi běhal sem a tam před objektivem. Record už běžel stejně jako i chlapi za merunou. Natáčel jsem pár minut a Hvězda vstřelila gól. Jediný regulérní gól v tomto zápase, což doufám potvrdí videozáznam, který jsem pořídil a za chvíli budu stříhat. Už ho pěchuji do pí sí a jdu si uvařit kapucína. Je 2:45. Minutu jsem počkal, abych mohl namačkat, že mačkám přesně hodinu. Úplně jsem včera vybil kamerníkovou baterku, a tak se kopírování záznamu do pí sí stále neprovádí.

Tak videozáznam mi bohužel potvrdil, že padly dva regulérní góly. Penaltový zákrok našeho obránce byl proveden sice těsně ve vápně, ale byl.

Ale nevěšme hlavy, nejsme ostatně momentálně ve Středověku, po dvou prohrách a jedné remíze, budou následovat minimálně tři CO?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

238 Právě mačkám a pěchuji

2. květen 2013 | 19.48 | rubrika: první rubrika

238       Právě mačkám a pěchuji

Ačkoliv jsem ZTP, píši pravou rukou. Ale nefandím nikomu, protože i Těm, které volím, po čase nabobtnají tváře, roztečou se pupky a přibudou brady (podobně jako prezidentovi – poznámkas autoras). Ale mě by přibyly jistě také.

Jakmile nemají v bance místo na moje prachy, také šupám do nakupováků pro papání. A pěchuji a pěchuji a ještě jednou to nenamačkám, ale to neznamená, že již nepěchuji. Ale když opravdu nepěchuji, tak kapucínuji a čokoláduji. A to je ještě tlustokožnější pěchování, které už zastavit nejde. Rozjetý nákladní vlak... Který veze mléčné čokolády forte, kafe a mléko do Teplic, do Kauflu. Takový vlak opravdu NEJDE ZASTAVIT. Toto by také měli záKONÍCI uzákonit. Mnoho tohoto a podobného je třeba. Ale to už by neměli čas na utrácení těžce nabitých a nahrabaných... Chudáci jedni chudí. Jímaví, až dojemní jsou Ti naši politíčkové. Ale pouze s malým "pé" a ani nemusím domačkat – "rem". To všichni víme.

I bývalý pan prezident, jakmile spatřil větší péro, než má on sám, ihned ho omylem čmajznul...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

237 Ve Fokusu

2. květen 2013 | 19.48 | rubrika: první rubrika

237       Ve Fokusu

Zašel jsem včera do Fokus Kafe na kafe. Tak pravdu: domluven s holkama na Prášky, šel jsem natáčet do Fokusu představení Divadla Orry, v jehož rámci měly holky také vystoupit. Představení mělo vybouchnout v 18, holky v 17:30, tak jsem se složil na židličku v 16:50.

Objednal jsem si kapucína a pozdravil se s Orrym. Po chvíli si ke stolku do výhledu mých očí sedlo něco strašlivého. Náctka se stehny širšími, než byla Její celá centimetrová výška, měřená od Země směrem k nebi. A partner samozřejmě Lunt. Navíc holka na sobě, co jiného (poznámkas autoras), než sedmi a půl centimetrovou mini a triko končící těsně nad nafukovacím kruhem. Myslím si, že by měli parlamentníci uzákonit povolený odstřel.

Jen dosedla, Lunt vyndal z baťůžku hever a přendal Jí jednu kýtu přez druhou. Nic horšího mne nemohlo už potkat. Přesedl jsem si o 180 stupňů a potkalo. Masité kuličce se zachtělo kouřit nikotín, a tak Ji Lunt pomocí heveru přemístil do kuřácké části, která se nacházela – ano, zase v mém zorném poli. Zjistil jsem znovu, že zase sedím jakoby na špatné židli, aby se okolosedící nemuseli divit a opět jsem si přesedl. Vrátil jsem se na původní místo, předstíraje, že tak činím kvůlivá úplně něčemu jinému. Naprosto nenápadně, což mi zase, kvůli mému břichu, moc dobře nejde. Ale nenápadnost jsem doháněl výrazy svého obličejového mimika. Nebo komika? Vyber si dle náladičky.

Dorazily holky, natočili jsme parádní scénu na místním pískovišti a mazal jsem do Legendy za Samuelem.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

236 Sebevražedný atentátník

2. květen 2013 | 19.47 | rubrika: první rubrika

236       Sebevražedný atentátník

Smrt našeho vesmíru je nevyhnutelná. Viděl jsem na ČT 2 dokument o vesmíru. A protože na ČT 2 dávají POUZE PRAVDU, tak se všechno se vším srazí a nastane tak VELKÝ SPLESK. Uvažoval jsem ještě o názvu VELKÝ SMRSK, ale připomínal mi lesní dřevinovatý strom a SPLESK je navíc mlaskavější shluk písmenek. Věďouři nazývají tento jev VELKÝ KŘACH, což ve mě vyvolává shovívavý úsměv. Křachají syrová vajíčka a to je potom úplně jiná zábava... Věďouři ale předpokládají, že se rozpínání našeho vesmíru zastaví a přejde ve smršťování, které nevyhnutelně skončí zánikem veškeré hmoty v jediné velké singularitě nebo lépěji v jediném malilinkatém trojúhelníčku. To jen, abychom se vyhnuli čemukoli kulatému.

Věďouři se hádají s jinýma věďourama, zda se rychlost vzdalování galaxií zvyšuje či snižuje. A je to velmi zapeklitý problém, kterému moc nerozumím. Jednou věřím těm, pak zase oněm. Tím myslím tamtěm, teda těm, co tvrdí opak toho, co tvrdili ti druzí, vlastně ti první, kterým jsem začal věřit a stali se tak těmi, kterým dnes věřím víc, než těm ostatním, kterým moc nevěřím. Ale co když mají pravdu? A kdo? Zapeklitá, skoro úplně pekelná utázka. Vůbec dnes nevím, kterým věřím.

Ale myslím si, že to tak v příštích bambilionech let nebude nikomu moc vadit a málokdo se bude zajímat o to, komu jsem ano a komu jsem ne a navíc, co.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

235 Houby

2. květen 2013 | 19.47 | rubrika: první rubrika

235       Houby

Houby nepotřebují ke svému životu světlo. Na tento fakt věďouři přišli, vzápětí dokázali a světu napsali, že až slunci dojde proud a zhasne, tak začnou růst všude houby. Sice nevím, jak to dokážou, protože Já světlo potřebuji. A potřeboval jsem i v době, ve které jsem rostl. Minimálně na to, abych se podíval, o kolik jsem od minulé čárky...

I na spoustu dalšího světlo potřebuji. Třeba na mačkání písmenek. To je vůbec to nejdůležitější, k čemu ho potřebuji. Někdy také k vidění se s jinými lidičkami, ale to je podružná záležitost oproti mačkání. Předpokládám, že až Tito přečtou toto, budou mne ještě víc milovat. No, nezasloužím si snad? Já jsem vskutku k pomilování. A nejen nyní. Jsem přesvědčen o tom, že jsem k pomilování vždycky. Alespoň v době kdy se tu anebo tam, vyskytuji a jsem sám. Konec věty jsem namačkal jen proto, aby se rýmoval. Nic jinotajného v něm nehledej. Kdybys náhodou něco objevila, dej mi vědět.

Zpátky na strom. Vůbec si o sobě nemyslím, že bych byl k pomilování, i když to říkají všechny ženy, které ve městě potkám. Tak zase na strom. Řekla mi to jedna žena. Ale na strom už nemusím, protože to skutečně řekla. Alespoň doufám, že jsem si nevyfabuloval, jak je mým hezkým zvykem. Ale to by vlastně také vůbec nevadilo, alespoň by se Ty ženy, které umí číst, dočetly tuto interesantní záležitost a nastala by tlačenice. Tlačenice u mých dveří bytových. Sakra, těším se. Je dobré, má-li se človíček na co těšit. A když jsem tímto človíčkem Já a mám-li se navíc těšit na tamto, tak je to vynikající. Těšení se na tamto je vůbec to nejlepší TĚŠENÍ. To jsem musel majuskulemi.

Vynechám nyní pár písmenek a schválně:

Celý svět se honí za kouskem masa.

Kápeš?

Nechal jsem Ti trochu místa a tím pádem i času, ale jistě si pochopila hned. Ale buďme tolerantní k blbounům...

Já se teda za ním honím stále a myslím si, že jsem byl k tomuto účelu vyroben. Nebo sestaven? Ne, obojí je moc mechanické. Zplozen, to je ono.

Já se teda za ním honím stále a myslím si, že jsem byl k tomuto účelu zplozen. Mámule a papín spokojeni a mohu tedy pokračovat:

Jsi-li se mnou nejsi, tak jsi ode mne moc vzdálená... Ale nyní se začínáš pomalu přibližovat, teď už ano, a tak začínám zase mačkat a topoly, topajííí.

Já Ji vlastně vůbec nechtěl, ale tak dlouho jsem o Ni usiloval, až jsem se opravdu zamiloval. Sice do jiné, ale to je také fajn a určitě ještě větší fajn. Nyní tomu s velkou pravděpodobností nerozumíš, ale nic si z toho nedělej, protože já už tomu nerozumím dávno. A tak Ti to nemá kdo vysvětlit. A kdyby se náhodou někdo našel, tak mu nevěř.

Tato písmenka se stávají texty, které by za komunistů nemohly vyjít a vyšli by až za bolševika. Ony teda vlastně, zatím nevyšly vůbec, ale vyjdou. A proto je stále mačkám. Stejně budu mačkat, i kdyby z nějakých padůvodů vyjít nikdy neměly. Jak jsem napsal, přečetl a vzápětí, které tak po hodince nastalo, pochopil, musím namačkat:

Neboj, vyjdou. Jedná se bez jakékoli soběchlebnosti namačkáno, o tak nebetyčná písmenka, že to snad ani není možné...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

234 Když 5x nestačí

2. květen 2013 | 19.46 | rubrika: první rubrika

234       Když 5x nestačí

Mohlo by se zdát, že volně navazuji na předchozí písmenka, ale zdání zase jednou klame. Procházel jsem kolem mužíčka, který měl volně přilepený mob k  uchu a oběma povídá:

"Říkám Ti to po páté. To ti vážně nestačí? To už teda vážně nevím, co s tím."

A zandal si mob do kapsy. Řekl jsem mu:

"Po pětce následuje šestka a pak dalších nekonečně mnoho čísel, pane."

Usmáli jsme se a šli dál, každý svou cestou.

Na doporučení Julie si můžeš také představit ...volně přilepený mop k uchu... (poznámkas autoras)

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

233 Mé rodné vísce

2. květen 2013 | 19.45 | rubrika: první rubrika

233       Mé rodné vísce

Původně jsem chtěl název namačkat takto:

Vesnička, do které mě přivezli z porodnice

Ale připadal mi hloupý. Mé rodné vísce sice není o moc chytřejší, ale už je namačkáno. A znáš mě, že jakmile něco je, negumuji.

Na sklonku svých životů všichni umělci věnovali Něco s velkým N své rodné hroudě. Já sice, pokud vím, na sklonku nejsem a ani být nehodlám, ale jakmile pokud vím, tak, co já vím.

A tak tedy věnuji toto, co právě mačkám. Ale co to bude, to se teprve uvidí, až podle toho, co se mi vymyslí. Ale nyní jsem si uvědomil, že Divadlové na Prášky mi překazili mé vzetí se před sebe. Připravili totiž včera hostinu a já jsem si vzal před sebe, že po 17-é už nebudu nic pěchovat. Zase vše padlo a pěchoval jsem jako každý jiný den. Z této příhody znova tryská jedno matematické poučení:

Vezmeš-li si cokoli před sebe, nechoď do divadla.

Když mne to napadlo, tak jsem si myslel, že to bude hračka, ale nyní poznávám, že to není žádný zadek. A už vůbec ne, hezká prdelka. Tady je třeba se trochu pozastavit, ale jen na chvíli, protože nemám moc času.

1/ Začínající spisovatelé v Čechách by měli jezdit do antikvariátů na kole.

2/ A já tedy budu. Ale ne za deštivého počasí.

3/ Jen, pokud svítí mozol.

Konec pozastavení, 3x stačí, blíží se doba obědní...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

232 Přemítání

2. květen 2013 | 19.45 | rubrika: první rubrika

232       Přemítání       

Bylo mu přesně 25 let. Jeho věk jsem určil bezpečně podle toho, že byl mladý. Přepikoval i zapikoval energií. Běhal po hřišti, jak čamrda po čemkoli. Běhal neúnavně všemi směry, které určovala meruna. I ostatní tak běhali. Krásný sport, když pohyb všech určuje jen malé něco.

Všechno je ale zároveň velice chabé slovo, které se rozpadne ihned, při prvním použití. Například já, když běhám. A nemusím zrovna za merunou. Já mohu běžet například i za ženou. Tak mne ihned po dopadu bolí i údy, které vlastně ani nemám.

Jen pro pořádek:

Za merunou již dlouho neběhám, za ženou stále. Ale všimni si jednotného čísla. Neumím běžet dvěma směry naráz, nejsem totiž rozdělitelný. Natož rozdělitelný nějakým číslem, větším než jedna. Nyní si uvědomuji, že jsem vlastně dělitelný pouze jedničkou a sebou samým a jsem tedy prvočíslo. Být prvočíslem má ve vztahu se ženou jistou výhodu. Sice jen jednu jistou, ale JISTOU psanou verzálkami, čili majuskulemi. Zároveň se mi ale tato výhoda jeví býti výhodou obrovskou. A stává se tedy, přidáním dvou písmenek, jistotou. Žena, pokud jen trochu ovládá matematiku, tak si může také být jistá, že Já, coby prvočíslo, jsem tu jen pro Ni. A tak se vlastně původně Má výhoda stává výhodou Její, což je správně a mělo by se tak stát ve všech možných vztazích partnerských i v těch mimoděložních. Prostě úplně ve všech. Všude by to klapalo, tikalo a naskakovalo digitálně a byl by klid a pořádek.

Teď mne ale napadá, že to není možné, uskutečnitelné a ani reálné. Anebo je?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

231 Science fiction

2. květen 2013 | 19.44 | rubrika: první rubrika

231       Science fiction

Mačkám si vesele ve tři nula tři písmenka (asi jsem měl napsat ve 3:03, ale vím, že umíš počítat a jsi zvyklá, že mačkám víc, než tři písmenka a 3:0 je navíc výsledek a ne čas). Měsíc je v úplňku a div se nebo si poklepej, právě přistáli Harfani. Nazval jsem je tak proto, že jakmile jsme si vzájemně potlapkali, vyndali harfy a začali drnkat. A docela dobře drnkat. Mám hudbu rád, a proto také jsem je nazval tak, jak jsem uvedl jak. Neprotestovali, čímž defakto souhlasili a zpětně pojmenovali kužel, ze kterého minulý rok v úterý odstartovali Harfou.

My se sice nezoveme ani nezobeme Zemíci, ale oni fakt neprotestovali. Nepřivezli si totiž transparenty, ale harfy, jak jsem již uvedl. Už vůbec se naštěstí nezoveme ani Zemáci, i když jeden Zemák je prezidentem. Nenapsal jsem naším, protože mým není. Nemám ho rád, a proto mým není a nikdy nebude. Jsou záležitosti, které se v mém životě nemění, i když jsem váha. Myslím tím říjnová váha. Takže znameníjová a tedy váhavá váha. Ale co je dané, to se nevrací. Ledaže by darující osůbka plakala. Pak vracím, i když také pláču, s radostí, že osůbka přestane.

Ale vracím se k Harfanům. Napsal jsem, že odstartovali v úterý, ale to jsem si tipnul. Neznám přesný čas a Harfani, také ne. Vůbec nechápali otázku. Zeptal jsem se jich, jestli náhodou moc za letu nechlastali a oni odpověděli, že ne. Musím se zeptat nějak šikovněji. Chytřejší otázkou, ale jak to udělám? Ještě nevím. Napadlo mne, co kdybych se zašel podívat do jejich podšálku a trochu se v něm porozhlédl po lahvích. Ale co když je před přistáním vyhodili? Ještě musím trošičku popřemýšlet.

Když si tak popřemýšluji, napadá mne, že třeba úterý vynechávají, možná i čtvrtek, co já vím, jak mají co na Harfě zavedeno jak? Třeba je jim všechno fuka. No jo, ale kdy teda potom odstartovali? Když jim, tak mě také fuka.

A mačkám dál jiná, úplně odlišná písmenka. Když dodrnkali, tak jsem si vzpoměl, že jsem domluven se Samuelem, že dnes jo a napadlo mě, že mu ani nepošlu esemes a rovnou je do Legendy přivedu. Obsadíme větší stoleček, protože Harfanů je sedm. Vždy prý létají v sedmičlenném uskupení. V šestičlenném se ještě trochu bojí, ale v sedmi už ne. Mají to tak prý od malička. Takže také rostou, jsou tedy SKOROSTEJNÉ. I když úplně jiné. Mačkám už jen v ženském rodě. Chlapi jsme zanedbatelní a to víme a odsouhlasíme všichni dopředu i dozadu. Takže od nynějška Harfanky a už né Harfani. Stejně mi to znělo skoro stejně jako Lunetici nebo Marťani? Ale to už bych mohl mačkat klidně létající talíř namísto podšálku. A to se mi nechce, takže jen tak, tak.

Se Samuelem jsem byl donluven na 17-ou hodinu, abychom měli čas přehazovat, protože od 18i měl vykopnout čutálista míč z výkopného bodu do jiného, kde bude mít nastavenou svojí nohu spoluhráč dotyčného. Harfanky se těšily, protože na kuželu se hrát fotbal nedá, a tak ho neznají. Ale vysvětluj Harfankám fotbal. Velice podobný problém jako mrtvému, aby neumíral. Trochu jsem se sice snažil, ale ony se těšily tak moc, že bylo jedno, že stejně nic nechápou. Nakonec to bylo úplně zbytečné, protože než přišel Samuel, válely se pod stolem, opilé jak harfy. Jinak jsem to namačkat nemohl. O od této chvíle budu používat například:

Ten byl opilý, jak harfa!

Že je to hodně vysoké promile? Že jo? Také si myslím. V úplně jasných obrysech vidím v příkopu se válející opilé harfy. A jak je tak namátkou počítám, válí se jich tam sedm.

Já, když cokoli vymyslím, tak si také myslím, že je to tak.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

230 Kominík

2. květen 2013 | 19.43 | rubrika: první rubrika

230       Kominík

Asi v osmé třídě Základky jsem chtěl být filosofem, ale do povinné kolonky povolání jsem uvedl na například od soušky učitelky:

Kominík

Když se na druhý den divila, proč jsem uvedl toto náročné a špindírovaté povolání, odpověděl jsem, že mi to sama poradila. Divila se podruhé. Já se divil, čemu se diví. I ostatní spolužačky a spolužáci se divili. Některéněkteří proč se divím já a ostatní, proč souška. Divná situace. Nakonec se divili i moji rodičové, když jsem jim doručil, coby pošťák psaníčko od soušky, ve kterém jim popisovala tento svůj údiv. Na konečnější nakonec jsem byl i s kolonkou kominík přijat na gymnázium, kterému to vůbec nevadilo. Gymnáziovymu vůbec nevadila spousta záležitostí, a proto mne studium na něm dost bavilo. Nevadilo mu skoro nic, až na výjimky, které se v době, v níž jsem ho navštěvoval, na oficiálních místech až na ty ojedinělé za výjimky vůbec nepovažovaly. Například skorosovětská souška ředitelní, která, jak jsem již psal, hovořila staroslovanskou ruskočeštinou. Ta byla vskutku exotickou bytostí. Vzpomínám si například na její obrovitánské bižukorále, které vláčela na krku. Co by ostatně žena pro krásu neudělala. Ale to jsem jí nyní opravdu zalichotil. Přehnal jsem to, promiň. Ale nemyslím nyní přehnal jen se slovíčkem KRÁSA, ale i se slovíčkem ŽENA. Měl jsem v jejím případě namačkat:

Co by ostatně kisna pro krásu neudělala.

Jakákoli kisna si ovšem marný boj neuvědomuje, i když se jedná v tomto případě o politicky vysoce uvědomělou kisnu. Kisna je kisna. Navždy. A tato byla navíc tak rusofilní, že již od té doby JÁ jsem anti. Ale nejen kvůlivá ní. To bylo tenkrát v pravěku. Ale zůstalo mi to a nyní to podporují naši stále červení a jejich stále rudí v Kremlu.

Co je v srdci, to je v krvi, co je v krvi, to je v těle. A v tom mém zřejmě navždy.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

229 Holka za svobodna

2. květen 2013 | 19.43 | rubrika: první rubrika

229       Holka za svobodna

Holka za svobodna, ta se má. Ale jen dokud je opravdu svobodná. Může si, co chce si. I to, co nechce, si může. Kluk ne, ale je to tak dobře. My bychom neporodili ani morče. A holky klidně jo. Proto ať si třeba kliďánko, co se jim zlíbí, mají jednoznačný nárok a nejen kvůlivá morčeti.

Například svobodné holky z Budoáru staré dámy překrásně zpívají:

Prší žlutý krápníky...

Ale topoly, mmm topajííí

A lípy, mmm lípajííí

A duby, mmm dubajííí

A smrky, mmm smrkajíííéééa

Bonbolépa nádherná je celá jejich muzika. Napsali, že se snaží státi se nejuznávanější rockovou kapelou v Kohoutovicích, a že se jim to docela daří, neboť Kohoutovice žádnou jinou a tím pádem ani rockovou kapelu nemají. Znám spoustu kapel a mohu tedy namačkat, že se holkám svobodným daří nejen v Kohoutovicích, ale například i u mne v obývacím pokoji se jim daří náramně.

A raději nedodám, že se zde daří nejen holkám svobodným...

Jen tak na vysvětlenou jsem včera Samuelovi v Legendě přehodil pár slovíček:

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

228 Sousedky, sousedi a jejich zvířata

2. květen 2013 | 19.42 | rubrika: první rubrika

228       Sousedky, sousedi a jejich zvířata

Dnes budu mačkat písmenka o obyvatelstvu kostky v Gagarince v Teplicích – Trnovanech. Až dnes jsem totiž konečně pochopil, že je třeba o nich pár písmenek namačkat. Sice je skoro vůbec neznám, ale určitě chtějí být slavní. Kdy by nechtěl?

Některé domácnosti vlastní pouze zvířata, některé vlastní i děti. Některé vlastní, dokonce vlastní děti. Nebudu jmenovitě vyjmenovávat jejich jména, protože za prvé se KAŽDÁKAŽDÝ jmenuje jinak a za druhé se neustále přistěhovávají noví a odstěhovávají staří. Ale ne věkem, nýbrž pobytem v bytech, které se v naší kostce válejí v každém patře čtyři. I v přízemí jsou čtyři, protože kostka má tvar pravidelné krychle. A za třetí budou a zároveň nebudou slavní, aby jim nepršelo do nosu. Nemám v nich přesný přehled a tím pádem ani abecední pořádek, a tak ani vyjmenovávat nemohu, i kdybych chtěl.

Poznávám své sousedstvo po zvucích, které vydávají jejich šestnáctinky naší kostky či krychle, vyber si. A je to často velmi neradostné, ba přímo odporné a nervy drásající se poznávání. Například začnou-li škěkat či výt psiska nebo mečet kozy a kamzíci. Opravdu jsem na schodech potkal sousedku s kamzíkem. Prováděli zrovna výstup do jednoho vysokohorského bytu, kde bydlí i s manželem a zbylým stádečkem dotyčného kamzíka. Vlastní děti nemají. Ani nevlastní děti nevlastní. Proto kamzík s družinou. I rodinky, které vlastní děti, vlastní také zvířectvo. Děti mají přece narozeniny a mnoho dalších důvodů k oslavám a nákupům se najde. A tak dostávají zvířata. Chvilku je mazlíkují, ale pak jdou lidé do práce a do školy nebo někam jinam a zvířectvo řve na lesy. Na MÉ LESY.

Protože já jsem tu furt a mačkám.

Sousedstvo s delší dobou trvanlivosti poznám dle štítku na rukávech i ve městě, ale rychlokvašky zdravím první jen v krychličce. Než se mi ustálí v mozečku, stěhují se s jinými odjinud zase někam jinam, a tak se ani ustálit nemohou.

Jsou to ostatně všechnyvšichni vývojky a ne, ustalovače.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

227 Náhle to s ním švihlo

2. květen 2013 | 19.42 | rubrika: první rubrika

227       Náhle to s ním švihlo

Před Olympií se baví dva dědulové a jeden povídá druhému:

"Včera jsem mluvil s Lojzou a uprostřed hovoru to najednou se mnou švihlo.

Co?

Najednou to se mnou švihlo.

Co říkáš?

Najednou to se mnou švihlo!!!

Neslyším tě."

Když jsem se otočil, spatřil jsem, že s dědulou to švihlo zase. Druhému jsem zakřičel ze dvou centimetrů do ucha, že to prvnímu s ním najednou včera švihlo a ukázal mu, že dnes už zase leží. Poblíž jsem spatřil mládežníky s červenými křížky na rukávech, kteří zrovínka náhodou, kterou jsem nyní vymyslil, měli u Olympie den otevřených dveří přistavených sanitek. Tak jsem na ně zamával a ukázal na tělo děduly. Rychle k nám běželi, dědečka naložili do jedné, poblíž stojící sanitky, která spustila majáky a houkáky a rozjela se sprintovací rychlostí směrem k nemocnici.

A tak jsem si šel spokojeně, po svých vlastních nohách, svým vlastním směrem, ke svému vlastnímu cíli, jež jsem si vytyčil JÁ.

Změřil jsem si ráno teplotu dlaní. Vzbudili mne v 1:56. Sklepl jsem teploměr na 36,2°C a měřil 5 minut. Odhadoval jsem, že teploměr vybuchne, ale hodnota se nehnula ani o desetinku. Vložil jsem do klasického podpaždí a po dalších pěti minutách, stále 36,2. Buď si ze mě dělá zadek, anebo je 36,2°C nová a stálá hodnota pro vše měřené. Byl jsem mrknout na zaoknový teploměr a ten ukazuje 11°C, takže zadek. Nebo pochopil, že si přeji, aby rupnul, a tak se zasekl. A tak jsem zasekl také a jdu mačkat Samuela.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

226 Ještě jsem trochu přemačkal

2. květen 2013 | 19.41 | rubrika: první rubrika

226       Ještě jsem trochu přemačkal

Jak je mým krásným zvykem. Jestli chceš, budeš si muset zvyknout. Zvykneš si? Já ano. Už jsem si vlastně zvykl. Ještě vlastněji jsem se s tímto zvykem celý zvyklý už narodil, a tak jsem si moc dlouho zvykat nemusel. Vlastně ani pár seKUND jsem nemusel. Když se někdo, v tomto případě já, nějak narodí, tak je prostě narozený tak, jak je jak a nemusí si na nic zvykat.

A kór já. Já se narodil, zvyklý prakticky na všechno. I na to, na co se vůbec zvyknout nedá, protože se to nikdy neopakuje. I na to jsem zvyklý. Fakt, nekruť. Také je možné, že trošičku fabuluji. Připouštím, všechno je možné. Teda všechno ne, jen něco. Ale namačkat mohu cokoli a tedy i všechno. Zase paradox. I kdybych mačkal stále, což bohužel nemohu, tak COKOLI neznamená VŠECHNO a já si myslel, že ano. Cokoli je jen mizivé drobínko ze všechna. Na chvilku jsem podlehl domnění...

A tak nezbývá, než stále přemačkávat myšlenky. Což mne ale baví. Ty, nezdá se Ti, že nadmíru používám shlučení písmenek C O Ž? Budu používat jiná. Např. namísto:

Což mne ale baví.

Napíši:

Brož mne ale baví. A jindy třeba:

Mrož mne ale baví.

Ou i kej, jsem s tím spokojenej, nespisovně, aby se zase rýmovalo.

Zase něco vyřešeno a mé srdce spokojeno. Pochopíš, když namísto což, použiji třeba mrož? napsal jsem schválně znovu, abychom si to všichni zapatovali – "ma" jsem vynechal úmyslně. Patování na grínu je hezčí. Zeptej se golfistek. Golfistů ne, protože to jsou chlapi a já orientačně běhám za ženami. Vždy budu používat už jen ženin rod, pokud NAZAPATUMENU. Tý jo, to je mohutné slovo...

Vždy Ji fejsbůkově probouzím shlukem písmenek:

Holala. Párkrát ho vyšlu a dál mačkám písmenka do Samuela. Po pár vyslaných holala, přidám například:

holala, vstávej

anebo:

jdu vařit k2

právě jsem si vzpomněl

ale namačkám Ti od začátku

Když jsem dnes zapnul mé vědomí poprvé, nemohl jsem si vzpomenout, co jsem dělal včera večer. Létaly mi hlavou myšlenky o bumbání, Samuelovi tím pádem, ale nemohl jsem je dohonit. A nyní jsem ho pravděpodobně zapnul podruhé, nebo lépe namačkám:

Samo se zaplo a já si VZPOMNĚL, že jsem se byl podívat na Michala. Hvězda hrála doma proti Hostovicím. Soupeře jsem si nyní našel na webu, ale to Ti už psát podruhé nebudu, protože jsem to už kdysi napsal... Hvězda sice zase o gólíka prohrála, tentokrát 0:1, ale Michal za stavu 0:0 nalinkoval tak nádhernou přímku těsně nad pravé břevno, že se na to hned musím podívat. Vydrž, vrátím se. Už kopíruji video do písí. Zbývá 6 minut, a tak mohu mačkat a pít kapucína. Mrož dělám stále. Mrož je ou i kej, že?  Důležité je, že mě vyhovuje, a tak se občas vyskytne, když nazapatuji...

Střihám video, a tak nemohu mačkat. Počkej, dočkáš se.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

225 Nedostižný

2. květen 2013 | 19.41 | rubrika: první rubrika

225       Nedostižný

Tak jo. Všiml si špíny a prachu těsně před tím, než si toho všiml. Vlastně právě ve chvíli. Nikdy dříve předtím si ho nevšiml. A tak mu ani nevadil. Ale nyní mu připadal naprosto nepřístojný a drzý. Co kdyby si ho všiml i někdo další. Mohl by celé prozradit. Šel si rychle uvařit kapucína, aby se trochu uklidnil. Naprosto mu rozumím a jdu si ho uvařit také.

Když dopil, vzpomněl si, že za chvíli přijde. Juknul z okna a spatřil, že právě parkuje. Zatáhl žaluzie, aby mohli páchat vše, co měli v plánu. Přišla a byla jí ziminka zdánlivá, jak již víš. Dříve, než začal osmkrát zahřívat, pustil Joan a uvařil dva kapucíny. Ani nedopili. Páchání jim nedovolilo. Když měli zdánlivě dopácháno, uvědomil si, co je ještě třeba. Řekl, ať zavře oči a sedl si tak, aby jí kulka prostřelená jeho tělem, zabila. Chtěl, aby to vypadalo, že chtěl zabít pouze sebe a nešťastnou záhadou zabil ji, protože se tam zrovínka válela a on o ní vůbec neměl ani malé tušení a...

Nebudu nyní popisovat, jak přesně to chtěl provést, aby přežil a s co nejmenšími záhony, protože mne detektivky nebaví a nechci se jim nikdy věnovat. Už jen namačkám, že si fixnul černou tečku na hruď, na kterou má zamířit, aby přežil a mohl se v budoucnu věnovat Máně.

A aby si nešel sednout do vězení na hanbu, kdyby se mu takto pěkně promyšlené dílko nezdařilo.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

224 Turnaj parlamentů

2. květen 2013 | 19.40 | rubrika: první rubrika

224       Turnaj parlamentů

Na peníze od státu nedosáhli. Všichni mají krátké ruce. Už od narození. A proto bylo jasné, čím se jednou budou živit, když rukama nemohou. Jet na fotbal za své? Poslanci váhají. Ministr financí Mirda Kalousek udělal dvaceti fotbaluchtivým poslancům čáru přes rozpočet - bez státní dotace vyjde každého z nich turnaj v kopané v Soči na šedesát tisíc korun. Hrozí, že účast nakonec "odpískají", řekl on-line deníku TÝDEN.CZ poslanec Igor Svoják z ODS, který tým fotbalistů sestavuje.

"Záleží na tom, jak se rozhodnou kolegové, zda pojedeme nebo nepojedeme. Pokud pojedeme, tak si to budeme platit z vlastních zdrojů, což se nám pochopitelně nechce, protože každý bychom museli zaplatit asi šedesát tisíc korun. Když nepojedeme, tak každému propadne asi dvacet tisíc korun, které jsme již zaplatili z vlastních zdrojů dopředu za přihlášku. Takový je život, nedá se nic dělat,"  řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Svoják. I my musíme někdy...

Poté, co ministerstvo financí zamítlo jeho žádost o dotaci na fotbalovou reprezentaci ve výši 650 tisíc korun (ačkoliv rozpočtový výbor sněmovny ji předtím schválil), si neodvažuje uvažovat o tom, že by oslovil nějaké sponzory.

"Kdybychom si sháněli finanční příspěvky od sponzorů, tak to zase budou novináři brát tak, že těm sponzorům za dary něco dáme. Budou vznikat domněnky, že jsme jim něco slíbili a to by bylo daleko horší,"

vysvětlil on-line deníku TÝDEN.CZ.

"Ale na vlastní peníze si přece nešáhneme, nejsme přece blbky,"

Sdělil dále poslanec – fotbalista, spletnuvšiv si rody.

Původně si v Soči chtělo zakopat dvacet poslanců. Kdyby SE tam chtěli zakopat, jistě bychom se jako národ spojili...

"Ale jak to bude po té medializaci, to se uvidí,"

podotkl poslanec. Přesnou sestavu prozradit odmítl - stoprocentně se tak ví pouze to, že se zúčastní všichni tři zakladatelé občanského sdružení Fotbalová reprezentace Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR - Igor Svoják (ODS), Josef Tancoš (ČSSD) a Josef Šenfeld (KSČM). Nikdo z vlády ani žádná poslankyně mezi hráče nepatří a to Svojáka velmi překvapilo, mohli mít družstvo smíšené, jaká mají například ŠACHISTÉKY.

Přípravu na turnaj v ruské Soči, kde se mají utkat parlamenty 25 až 30 evropských a asijských zemí od 16. do 20. května, berou čeští poslanci velmi vážně.

"Dneska jsme měli mít první tréninkový zápas na velkém hřišti. V tělocvičně se scházíme už asi dva roky,"

popsal plán Svoják. Páteční trénink poslanci nezrušili kvůli masivní medializaci, jež fotbalové klání provází především kvůli žádosti o dotaci, ale kvůli výjezdnímu zasedání poslanců za ČSSD. Těch je ve fotbalovém týmu tolik, že by bez nich příprava neměla smysl.

Svoják doufá, že tým nakonec do Ruska vyrazí a nezpůsobí si ostudu.

"Bude strašně záležet na tom, zda budou fotbalové týmy sestaveny z neaktivních sportovců, jak je to uvedené v propozicích. Nemyslím si, že by třeba poslanci z Německa nebo Slovenska měli vyšší šance než my, viděl jsem jejich pupky a někteří mají ještě větší než my"

řekl on-line deníku TÝDEN.CZ.

Je to tradice. Ačkoliv veřejně se o tom příliš nevědělo, zakládání sportovních klubů k Poslanecké sněmovně patří řadu let, a to nejen v České republice. Zakládají a zakládají, hlavně v kantýně.

"Fakt je ten, že na úrovni setkávání evropských parlamentů jsou tyhle sportovní mistrovství celkem tradiční. Já myslím, že to existuje 40 nebo 50 let a Česká republika se toho začala účastnit nějak nepravidelně po tom roce 1990,"

řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí sněmovny Roman Žamboch.

Fotbalový tým v minulosti sestavoval například poslanec Karel Šplíchal z ČSSD. Jak však on-line deníku TÝDEN.CZ řekl, nepamatuje si, že by kdy na reprezentaci žádal o peníze.

"V roce 1997 jsme letěli s panem prezidentem Václavem Havlem speciálem do Bonnu, ale jinak si nepamatuju, že by nám kdy někdo na fotbal přispíval,"

popsal bývalý zákonodárce Šplíchal. Tomu rozumím, já si také nepamatuji, že by mi někdo přispěl na fotbal. Ani na řezané mi nikdo nepřispívá a mám ho také rád. A dokonce velmi rád, při bumbání často sleduji TV-fotbal na velkoplošné.

Na utkání se jeho poslanecký tým vydal například i na Slovensko.

"Ale tam jsme jeli soukromými auty a jedním služebním. Jinak žádné náklady jsme vůči sněmovně nevystavovali, jen benzín jsme platili poslaneckými kartami, což jistě všichni chápete"

uvedl. Ani to nemusel uvádět. Nejen, že to chápeme, ale mohl klidně napsat, že i Ti, co to nechápeme, tak to dávno víme. Uváděl úplně zbytečná slova, kvůli kterým pak vznikají ještě zbytečnější písmenka.

Do míče kopal v minulosti například s bývalým ministrem financí Eduardem Janotou, poslancem Pavlem Plocem, Miroslavem Svobodou nebo premiérem Stanislavem Grossem. Dodnes se několik bývalých poslanců - fotbalistů na zeleném trávníku schází. Sice nevím, kde na to berou prachy, ale fakt nějací občas na pažit přijdou. Všimni si, že pěšky.

Fotbalové utkání má v dolní parlamentní komoře i své odpůrce.

"Vadí mi to, nepokládám to za vhodné k našemu postavení,"

svěřil se on-line deníku TÝDEN.CZ poslanec za VV Petr Skokan. Domnívá se, že zákonodárci by měli věnovat svůj čas jiným aktivitám, než kopáním do míče.

"Když chtějí hrát, tak by si to měli sami platit," poznamenal Skokan.

A já poznamenávám, proč?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

223 Všichni máme své dny

2. květen 2013 | 19.40 | rubrika: první rubrika

223       Všichni máme své dny

I děti mají své dny. Sunárky

I knihy mají své dny. Písmenka

I modelky mají své dny. Ještě delší nohy

I policajti mají své dny. Plácačky, obušky, pomáhat a chránit

I zpěvačky mají své dny. Hity, hity, hity

I bezdomovci mají své dny. Píva

I potápěčky mají své dny. Žraloci s nožkami v puse

I horolezci mají své dny. Klidné, hezky upravené hrobečky

I prodavačky mají své dny. Manka bez Rumcajsů

I malíři mají své dny. Nahaté obrazy

I kebaby mají své dny. Kebaby

I vědci mají své dny. Zkumavky

I personální manažerky mají své dny. Lidi, lidi anebo persóny

I kosmonauti mají své dny. Čajky nebo Lajky anebo čabajky

I housky mají své dny. Párky

I APV má své dny. Kapucíni, čokolády a řezaná piva

I fotbalisté mají své dny. Meruny

I kadeřnice mají své dny. Vlasy, vlasy, samé vlasy

I úředníci mají své dny. Razítka

I potápěčky mají své dny. Samá voda

I řidiči mají své dny. Volové za volanty ostatních vozů

I modelky mají své dny. Charita, charita, jen charita

I mlékárenští manažeři mají své dny. Krávy, mléko, sýry

I básnířky mají své dny. Veršíkové omalovánky

I Ferda mravenec má svůj den. Brouk Pytlík

I manažerky center sdílených služeb mají své dny. Ten samý brouk

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

222 Bekovka

2. květen 2013 | 19.39 | rubrika: první rubrika

222       Bekovka

Jel jsem v trolejbuse MHD teplické. Na jedné ze zastávek začali mládežňovité holčičky a klučíci jedna přes druhého vykřikovat:

"Já vystupuju. Já také vystupuju. Já také vystupuju. Tak já teda také vystupuju..."

Připojil jsem se.

Když jsme všichni vystoupili, řekl jsem jim:

Tak jste mne nakazili, že jsem také musel vystoupit. Řehtali se. Také mne to mile pobavilo a navíc jsem si uvědomil, že poblíž této zastávky bydlí Samuel, a tak jsem ho pozval do Legendy na fobal. Zbylé tři zastávky domů jsem došel po svých. Míjel jsem chlápka v bekovce, s cedulkou pověšenou na krku a hlásající PROBUŤE SE!

Jsem vzhůru každý den cirka od tří hodin ranních a Bekovka mi radí, abych se v půl páté odpoledne probudil. Bekovka má dokonce vytištěný barevný časopis s těmito písmenky. Když prší, má nad svou osobou vztyčený deštník.

Oddaný troubitel vzbuzovací, tento Bekovka.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

221 Poznámkas autoras

2. květen 2013 | 19.38 | rubrika: první rubrika

221       Poznámkas autoras

Poznámkas autoras se dnes právem stává názvem, protože mne napadlo, že první, co dnes namačkám bude poznámka a jsem zároveň autor. Všimni si, že jsem velmi skromně, jak je mým dobrým zvykem, napsal celé slovíčko autor minuskulemi.

Ale nyní se právě rozhostilo písmenkové ticho. Diktafoníkuji si slova a později je chápu, anebo nechápu a mačkám z nich písmenka. Hrajeme hru, kdy můj diktafonní Soník něco řekne a já přemýšlím, co tím myslel. Jak nevím hned, záznam mažu. Ale nyní se rozhostilo písmenkové ticho. A hostí se už pěkně dlouho. Je mi divné a nepříjemné, protože by rozhostěné takto dlouho být nemělo. Ale i nepovedené je třeba zaznamenat. A tak mačkám.

Spousta chlapů má velkou hlavu. Ženy ji nemají nikdy velkou a mě tou mojí rachtá vrtačka, jak se v něčem menším může nacházet cokoli většího. Asi to nejspíš souvisí s tím, že ženy jsou kouzelné. Určitě to bude tím. Jinak přece není možné, aby se v menší krabičce nalézaly větší náušnice. Anebo v malém míčku ještě větší meruna. Vrtačka stále rachtá. A mnohem hlasitěji.

Spousta chlapů jí syrové hovězí mleté maso, které je úplně celé koňské. Tito chlapi pak všichni vstupují do politiky. Měli bychom si jich vážit za vše, co pro nás dělají, jak dlouho jsou namačkáni v nepohodlných lavicích a jak si nakonec radostně odhlasují, že budou pokračovat i po půlnoci, tak bychom je skutečně měli zvážit. Existují přece i váhy, na které může najet celý kamion. Co na tom, že mají supergalaktický příjem, obětavost z jejich pupků a obtloustlých držtiček přeci čiší.

Také bych rád zvážil další dvě držtičky, kterým se smráká nad jejich vykutáleným zlatem. Protože miliardáři Pavlik Stykač a Peťula Pellmel krvácí na svých investicích do zlata. Hodnota jejich "zlatých" investic se chudákům totiž dramaticky snížila.

Od začátku roku do 18. dubna přišel Stykač o téměř dvě stě milionů korun, má totiž ve Švýcarsku uloženo u místních bank podle časopisu Respekt tunu zlata. Jeho hodnota se však od začátku roku propadla z 1680 na 1392 dolarů. Hodnota zlatých cihel se tak miliardáři snížila o zhruba 184 milionů korun. Ale starosti mu cihličky nedělají, protože ví o velmi známé vlastnosti, kteroužto trpí všichni penízkatí: jakmile se jim určitá část majetečku zdánlivě zmenšuje, tak druhá dramaticky skutečně narůstá. A tak mají vlastně radost, dozví-li se o jakémkoli zmenšování.

Stykač ale není jediným miliardářem, kterého "trápí" propad cen zlata. Od hodnoty vzácného kovu se totiž odvíjí i hodnota těžařů zlata. Skupina PPF nejbohatšího Čecha Peťuly vlastní 20,8 procenta akcií společnosti Polymetal, která těží zlato a stříbro. Akcie Polymetalu se však od začátku roku propadly na londýnské burze o 39 procent na 7,22 libry. Hodnota Peťulova podílu se tak snížila o více než deset miliard korun. Pokud ale oba miliardáři budou své investice dál držet, nemusí na nákupu zlata nakonec tratit, pokud se cena vzácného kovu opět zvýší. Zlatu i nadále věří americký investor John Paulson, který od začátku roku již "papírově" přišel o více než miliardu dolarů (přes dvacet miliard korun). Paulson razí tezi, že zlato je nejlepší pojistkou proti hrozící inflaci kvůli tištění peněz ze strany centrálních bank. Paulson proslul v roce 2007, kdy vydělal miliardy dolarů na hypoteční krizi.

Přemítal jsem si v hlavě o těchto finančních transakcích, když tu men probrala maminka, která vyslala směrem ke svému děcku, jež plakalo:

"Už se uklidni ty hajzle jeden, komu chceš dělat ostudu, ty hovado? A šoupla mu demonstrativně, rozhlížeje se po okolí, jednu na prdel.

A po té se sráželi na ulici:

Jeden psal esemes, druhá ukládala upomínku, třetí telefonoval se svou milenkou, čtvrtý se hádal s manželkou, pátá kalkulačkovala svůj denní rozpočet, šestý si nový mobil prohlížel, sedmý právě dokončoval hovor,  osmá se ten den ještě s nikým nesrazila.

A pak mi přišla esemes od mé milenky neuskutečněné:

"Ty jsi normální spisovatel!"

Když si s nejvyšší mírou a největším Mírou sebekritiky, která je mi od přirození až po vlasy na hlavě vlastní, po sobě namačkaná písmenka kdykoli čtu, chce se mi naprosto nesoběchlebně její slova odsouhlasit.

Ale věř mi, příčí se mi to, jako rybí kostička v krku.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

220 Verdel řekl

2. květen 2013 | 19.38 | rubrika: první rubrika

220       Verdel řekl

Heleďte, rád pozoruji lidi. Pozoruješ někdy někoho, když o tom neví? Stařenku, která sedí v autobuse, děti, jak jdou do školy? Nebo někoho, kdo jen tak čeká? Všimneš si světla, které vyzařují a hned víš, že to není jen tak povrchní vnější podoba, protože se to nemění. Najednou se Ti zdají skutečnější a jakoby živější. Díváš-li se na někoho dlouho, objevíš jeho podstatu.

A v tom jsem málem spadl ze židle, když Džek řekl:

"... kvůli Vám se chci polepšit

větší poklonu jsem si snad nemohla přát

no, možná jsem to kapku přehnal, protože jsem chtěl zabránit tomu, abyste šla pryč."

A jindy, jinde:

"Mohl jsem se nyní válet s nádhernou ženskou a zatím tu trčím s Váma. Nic proti Vám nemám, ale debil, co prodává poslední legální drogu...?"

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

219 Děťátko růžové

2. květen 2013 | 19.37 | rubrika: první rubrika

219       Děťátko růžové

Včera jsem se Samuelem přehazoval a vléval v Legendě. Zamobiloval mi neobyčejnou výjimkou. Obyčejnou výjimkou mne vyzvávací esemeskou vyzve k potvrzení času srážecího, kterýžto já obyčejně pokaždé a hned nadšeně potvrzuji co možná nejkratším:

ok,

s malým a bez tečky. Na jeho ? včera a Tvůj dnes odpovídám:

mastil jsem zrovínka v SEKUNDě došlé to esemes nakupovákem, ve kterém v dotyčné seKUNDĚ již několik hodin mastila muzika, nebo hudba, nebo něco jiného hlasitého, co umí mastit. A tak jsem na esemes nevyslal OK a Samuel musel mobilovat.

Popíjeli jsme a po chvíli přišlo děťátko růžové. Přišlo poprvé za jednu ruku babičky vodící a šťastné a svítilo na všechny světové strany svýma hnědýma očkama, protože už vlastně řídilo směr trasy samo. Když se přiblížilo do rozlišovací vzdálenosti, tak se střední rod změnil v rod chlapecký. Později jsem zaslechl i jméno tohoto andílka, kterému bude za několik minut, ve dnech příštích, jeden a to první rok. Ale nepamatuji si ho. Jen tuším, že se jedná o jméno moderní a pěkné a tedy NEPONĚKOM.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

218 Být či nebýt

2. květen 2013 | 19.37 | rubrika: první rubrika

218       Být či nebýt

"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má bejt to, co je a nemá bejt to, co není, jak tomu v mnoha případech je."

Jan Werich

Zase jsem si musel jednou něco vypůjčit a namačkat. JEHO slova tato se dají číst stokrát po sobě anebo i vícekrát a můžu jen litovat, že nebyl můj kámoš. Nebo alespoň já JEHO. To by mi také stačilo. Ono by možná stačilo, kdybych žil v JEHO současnosti. Ale raději by stačilo, kdyby ON v této, mé, protože v JEHO nebyly klávesnice a to by se mi nehodilo. Mohl by s námi chodit přehazovat a vlévat.

I když, přehazoval by zřejmě stále jen ON a ostatní bychom vlévali, ale bylo by to stejně báječné.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

217 Černá kočka 16. 4. 2013

2. květen 2013 | 19.36 | rubrika: první rubrika

217       Černá kočka 16. 4. 2013

Mám čerstvého Kapucína, a tak mohu namačkat, že jsem se právě vrátil z autorského čtení Divadla na Prášky, kterého se U Černé kočky zúčastnili od nejmladšího po mě:

Vladimír, Janče, Petronyla, Ota, Martin, Květa,  a když po mě, tak i já. Nejvíce mne zaujala Květa. Ona mne zaujala již na poslední improvizaci a dnes znovu. Květa je báječná žena. Přesto, že ji holky porodily každá s jiným partnerem, společné geny sršely z každého jejího veršíku a nemá cenu již dále zapírat...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

216 Středověk

2. květen 2013 | 19.36 | rubrika: první rubrika

216       Středověk

Kdyby byl středověk na jednom stálém místě, tak by za chvíli nebyl uprostřed. Čím chvíle dloužejší, tím prostředek nepřesnější. Nastane-li chvíle nekonečná, splyne budoucníkům náš prostředek se začátkem všeho vesmírného. Splyne jim s Velkým pleskem.

Čas je posunovací, a proto se středověk pohybuje a nemůže být na jednom a tutémž místečku. To jsem pochopil i já, který mám kartičku kvůlivá mozečku. Ale možná ji mám proto, že jsem to pochopil. A kdo nechápe, musí chodit do práce. Ještě, že jsem pochopil. Nemám kdy, chodit kamkoli, natož pracovat. I na pivko je třeba si předem se mnou domluvit závazný termín. Samuel by Ti mohl vyprávět, jak ani esemes mnohdy nestačí.

Žiji totiž neustále v kómatu. Skoro nikdy ani já sám nevím, kdy jsem kde. Párkrát jsem si myslil, že vím a v tom jsem se naprosto neočekávaně probral úplně jinde. A stačí malé klimbnutí, kterých mám denně mraky.

A rozlévám pak například po gauči nedopité kafe.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

215 Fatální střet

2. květen 2013 | 19.35 | rubrika: první rubrika

215       Fatální střet

Na úvod ještě poznamenám poznámku k 210      O něco málo lepší mačkání:

Googol, googolplex

Googol je číslo 10100 (1 a sto nul). Název byl vytvořen pro pobavení a je mimo výše uvedený systém vytváření názvů. Název vymyslel v roce 1938 devítiletý Milton Sirotta, když se ho jeho strýc Edward Kasner (1878-1955, americký matematik) zeptal, jak by toto velké číslo pojmenoval. Milton odpověděl googol. Kasner následně googol definoval jako 10100 - tedy číslo, které tvoří 1 následovaná 100 nulami.

Kasner pak definoval také pojem googolplex, což je číslo vzniklé ze zápisu 10googol.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

214 Se mi zase, stalo se mi

2. květen 2013 | 19.34 | rubrika: první rubrika

214       Se mi zase, stalo se mi

Se mi zase, stalo se mi náhlé bezvědomí. My, nebo raději namačkám Já, který klimbnu, když se mi nechce a nespím, když bych měl, tak já prožívám občas zajímavosti. Prostě Já, který klimbám nezávisle na čemkoliv a jsem tedy v tomto ohledu naprosto úplně celý nezávislý a tedy svobodný občan mé nezávislé republiky vlastní, tak Já zažívám absolutně boží příhody, ačkoli vůbec nejsem věřící.

Koukal jsem například na televizní duel: FK Mladá Boleslav - FC Baník Ostrava a za stavu 2:0 se mi zase, stalo se mi.  Probral jsem se asi v půl deváté večer a po chvíli jsem pochopil, že jsem doma v obýváku. Kapucín byl studený, ale NEVYLITÝ, čímž mne velmi potěšil a s chutí jsem ho za tuto jeho taškařici vypil. Byl rád, že posloužil k účelu a já byl rád, že nemusím vysoušet gauč. Několik stop, že se tak již v minulosti párkrát dělo, je na něm lupou patrno.

Tentokrát jsem si pamatoval, že jsem sledoval fotbal. Daleko častěji se mi stává, že se proberu a po chvíli pochopím jen to, že jsem doma, a že jsem se také na něco koukal, protože je TýVý puštěná. Co jsem sledoval, lze sice z webu zjistit, ale nedělám to. Více mne zajímá stav gauče, protože se na něm rád válím a i jiné věci na něm ještě daleko raději provádím. Nemám nyní na mysli tamty, i když teď už jo. Já v podstatě ani na nic jiného myslet neumím. Alespoň ne tak toužebně.

Vidělas někdy oči psa, který leží na zemi a kouká, co mu to asi neseš? Žena je nejdokonalejší bytost, kterou kdy jiná dokonalá porodila. A naštěstí se tento proces v dějinách neustále opakuje a mám tedy stále PO KOMPOČEM, PO KTERÉKOLI JAKÉKOLI toužit. Doufám, že se ještě pár let vydrží opakovat a nesrazíme se příští týden s nějakou jinou galaxií. To by mi fakt vadilo. Ženy mne baví, baví mne moc a nejen, když nastane noc. Přes den mne baví třeba na divadle.

Pokud ho teda ovládají, ale pár takových naštěstí znám, a tak se mám.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

213 Esemesky

2. květen 2013 | 19.34 | rubrika: první rubrika

213       Esemesky

Právě jsem začal chrápat perníček, když probrala mne esemes:

"Zbavte se starosti se splatkami – spojime vsechny vase pujcky do jedne s nizsi splatkou. Napriklad misto 6 500 Kc muzete mesicne splacet jen 2 900 Kc. Volejte 800700082. Home Credit. Priklad pri uveru 151 000 Kc, datu poskytnuti 1.5. 2013, prvni splatce 1.6. 2013, pri dalsich splatkach 15. den v mesici: vyse konecne splatky 2 900 Kc, pocet mesicnich splatek 84, RPSN 15,7 % p.a., celkova castka splatna spotrebitelem 243 600 Kc. Konkretni nabidka se muze od prezentovane lisit. Informace o uverovych registrech na homecredit.cz."

Nádhera a  fantazie. Okamžitě jsem nadšeně souhlasil a 5544ce poslal poděkování za tak báječnou a nezištnou nabídku.

Ještě jsem se ani samou radostí nevzpamatoval a mobil mi vyřvává další příchozí:

CETELEM CR: Vazeny kliente, zdarma jsme Vam vydali novou kreditni kartu Trumf, ktera Vam prinasi okamzitou hotovost se spoustou vyhod. Kartu obdrzite postou.

V jeden den, v jednu hodinu a skoro i v jednu minutu, ale to už bych kecal, dvě nádhery a fantazie. Také jsem mu poslal poděkování za tak báječnou a nezištnou nabídku.

Konečně se budu válet v prachách a spoustě výhodách.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

212 O něco málo lepší mačkání

2. květen 2013 | 19.33 | rubrika: první rubrika

212       O něco málo lepší mačkání

Já furt něco mačkám. Třeba včera jsem mačkal prsa a to bylo o něco málo lepší mačkání, než dělám nyní. Kristus, co to kecám. Bylo to o strašlivitánsky lepší mačkání. O nějakých milion procent lepší. A když si uvědomíš, že maximální počet procentíků je 100, tak milion je postačující vyjádření. Mačkaná bude možná namítat, že milion nestačí, uvidíme.

Pak znám ještě miliardu, byllion a tryllion, který je na osmnáctou. Jist si ale nejsem a je to myslím fuk, protože si pod těmito hausnumerami, jak by řekl ČechoNěmec, stejně nedokáži představit přesný počet nahých žen. Tak k čemu by mi byly takovéto znalosti? Rovnou si odpovím, že ke sprostému slovu. Jak si chlap nedokáže představit přesný počet nahých žen, je to k němu. Protože to je potom takovýto chlap k tomu samému. A to je k ničemu.

Ale mačkat prsa je boží krása. Ještě božejší je mačkat ňadra, ale to jsem nenamačkal, protože se musí použít shift. Ňadra jsou ale božejší než prsa jak, kdy. Třeba úplně libovolně, dle nálady mé střídavé. Uvidíš, která příště zmáčknu a třeba i s použitím shiftu...

Jo, budu používat shift, protože prsa mohou být povislá, ale ňadra díky shiftu, který podpírá háček, nikoliv. Když jeden podpírá druhý, v tomto případě ňadro, nemůže toto přece viset. Když jsem to pochopil i já, je to pravda.

A pochopili to i výrobci pušapek, kteří také jistě mnohokrát použili shift.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

211 Přepadla mne polemika

2. květen 2013 | 19.33 | rubrika: první rubrika

211       Přepadla mne polemika

PRÁVĚ NYNÍ MNE PŘED CHVÍLÍ přepadla.

Krásná věta, krásný majuskulový začátek. Vynechal jsem kousek, aby sis ho mohla vychutnat.

Co ale s chlapem, který je k ničemu?

Zabít? Celkem jasná možnost, která dříve či později každou a právem napadne. Já ale navrhuji nechat samočinně napospas, čemukoli.  Je-li skutečně k ničemu, o čemž nepochybuji, cokoli si ho najde a budeš mít vyřešeno. I nezaměstnaný se sice může stát za 3 hodiny elektrikářem, ale pak jde o život, jak vtipně varují experti.

Ale právě mě přepadla jiná:

Co se jet projet? A tak jedu, protože svítí. Dopiji Kapucína a jedu se jet projet a shodit tak dvě deka ze špeka. Až se vrátím, budu mít o to větší chuť k jídlu, vyžeru lednici a přidám pár kil do toho samého špeka. A pak máme hubnout. Nejde hubnout, když jdeme hubnout a zároveň tím přibíráme. Nebo teda já přibírám. Já totiž na úplný závěr ještě Kapucínuji a čokoláduji. Láduji a láduji, ale to už jsem asi namačkal, tak nic nebude.

Původně jsem chtěl polemikovat s úplně jinými a tím tedy odlišnými kvantifikátory. A to se dvěma jejich základními druhy – univerzálním, s významem "pro každý" a existenčním, s významem "existuje". Kvantifikátor povídá vždy o celé dané třídě objektů, což je významné zejména tehdy, je-li tato třída nekonečná. V takovém případě je totiž kvantifikátor nenahraditelný ostatními výrazovými prostředky logiky. Například větu:

"Každé sudé číslo větší než 2 je součtem dvou prvočísel"

nelze přeříkat jako:

"Číslo 4 je součtem dvou prvočísel, dvojky a dvojky, číslo 6 je součtem dvou prvočísel, trojky a trojky, číslo 8 je..."

neboť zápis by byl nekonečný. Což by prodražilo knihu, což je vlastně blbost, protože by mi vůbec nešla domačkat. Furt bych mačkal...

Zkusil jsem si nyní v duchu mačkat a dostal jsem se k:

Číslo 14 je součtem dvou prvočísel, sedmičky a sedmičky a začalo mě to skákat. Také mi úplně zbytečně, kvůli tomu, vychladl Kapucín a to mě naskákalo ještě víc. Chtěl jsem si ho nyní vychutnat za tepla. On mi vlastně nevadí ani studený, jen jsem si chtěl namačkat pár SKÁKACÍCH slovíček.

Čísla mne vždycky bavila. Jen 5a ne, ale pouze, když jsem se vracel od tabule. Jinak baví. Můj taťka ji hrdě nosil na zádech. Né pořád. Jen při zápasech za Jiskru Košťany. Hrál beka, ale né Jozefa. Hrál beka kopacího do meruny, aby putovala co nejdál od brány košťanské směrem k bráně soupeře.

Ale vracím téma k sobě, teda k němu. Konečně. A ještě navíc k tématu nekonečna. Konečně tedy nekonečno. Nekonečno může být v mnoha případech konečné. Já například uvedu příklad:

Piji nekonečné množství Kapucínů. Jak je o mě všeobecně známé mezi mými známými, KTEŘÍKTERÉ mne všeobecně znají dobře.

Mezi mými neznámými, to tak známé není, dokud se k nim nepozvu na návštěvu.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

210 Nezahrávej si s dobrem

2. květen 2013 | 19.32 | rubrika: první rubrika

210       Nezahrávej si s dobrem

Ani s bobrem si nezahrávej. Je sice malý, ale žere lidi. On je teda nežere celé, ale krkavou tepínku jim klidně prokousne, vlastně nám ji prokousne. Raději ještě namačkám, že někomu, koho neznám ji prokousne. Psali na webu a jak již, ode mě víš, na webu je jen rechtová pravda. Viděl jsem také video, na němž jeden, velice klidně se procházející bobr náhle, ještě víc nasraně na kameramana zaútočil a ten pak namísto bobra natáčel velice chaotickými a rozmrskanými, předem naprosto nepromyšlenými záběry převážně nebe a vydával u této své činnosti neartikulované zvuky. Na tepnu se mu tentokrát patrně nedostal, předpokládám. Ale nohy mu žužlal zubama určitě, protože sebou nejspíš proto fláknul na zem a převážně tedy rozmrskané nebe...

S bobry nejsou dobry, o kterých chci psát, že je netřeba si s nimi zahrávat. Víš nejde namačkat s bobra nejsou dobra... Nyní vidím, že jde, a tak již pokaždé namačkám, co napadne. Já to vlastně ani jinak neumím. Namačkal jsem proto, aby sis nemyslela, že já neumět česky. Já česky náhodou umět jako prvorozený Čech v mé rodné rodině.

(ve které jsem se narodil – poznámkas autoras).

Nyní mne ale nenapadá žádné dobro, se kterým by se nedalo hrát. Jde si hrát, podle mě, se všema dobrama. Fakt nevím, se kterým by to jít nemělo. Zase jsem se nechal bláhově unést pitominou. Vrátím se zpět na strom, ale ne s vůlí stát se opem, lidoop mi stačí.

Nezahrávej si s dobrem, hraj si raději se zlem. Zlo je cokoliv, co je špatné, nevhodné, nemorální či škodlivé a lépe se s ním hraje mariáš. Jedná se o vyjádření absolutní negativity a odporu. Je protikladem dobra a součástí základního protikladu vůbec. V mnoha kulturách jej symbolizuje smrt, zatímco dobro život. Centrem zla je peklo, jeho vládcem pak Lucifer nebo Satan. Odtud zločin, zloděj. Centrem dobra je tedy nebe a jeho vládcem pak Bůh nebo Kéžbík. Odtud počin, policajt. A tito dva se stále honí. Jen zloděj to nedělá tak často, protože musí stále něco krást a nemůže si hrát s kýmkoli na babu. Ani s policajtem, i když sympatickým. Dřív, před jistým rokem, když byli policajti podobní trávě, tak mi sympatičtí nebyli. I když potvrzováci vyjímali plavidlo.

Dnes mi již sympatičtí jsou, protože nám doma pomáhají uklízet bordel a venku nás chrání.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

209 Zábava vesnická

2. květen 2013 | 19.31 | rubrika: první rubrika

209       Zábavavesnická

Místní světoznámá kapela, jejíž název je přísně tajný, právě songovala:

Pádla facka, pádla ná sále

Měěěla hólka, měla ná mále

Žé neviděl, có děěělá s tím póklopcem

Chlápka, pro něj úplně cízíhó

Z textu písně je poznat světovost kapely, takže se nebudeme pídit po jejím názvu. Alespoň já nebudu.

Ty se piď, jak myslíš, samozřejmě. Když zjistíš, dej vědět,

APV.

Klasická vesnická zábava začíná bujarou oslavou přátelství všech přítomných a života jako takového. Je spojená s notnou dávkou alkoholu a pokračuje zvoláním:

"Cos to říkal, ty hajzle, chceš se prát? Pojď ven!"

Venku následují pěsti, monokly a následný pláč, naštvaných, ale někdy také úsměv spokojených partnerek.

Ačkoliv nyní bydlím ve městě, kde jsou podmínky pro život zcela jiné a bydlet na vesnici nyní ani v budoucnu nehodlám, počítám, že někdy zavítám. Právě letí letadlo, a tak mne napadlo, že vlastně nemusím, stačí si zajít v pátek či v sobotu na Lunu. Vesnice ve městě. Podmínky naprosto stejné.

Nedávno jsme se Samuelem na Luně byli. Nedávno před pár lety. Jak to mám skákací, píši nedávno. Stejně jako na vsi, pili jsme piva, jako i většina ostatních. Jiná většina pila něco jiného. Každá ale pila nějaký nápoj a všem nám v něm volně krauloval alkohol. A po pár hodinkách tedy i v celých našich tělech. A v tu chvíli teprve nastává zábava a to pravá Zábava vesnická, i když v tomto případě ve městě. Úplně nemlich, jen jsme ráno nebyli na poli a neokopávali jsme tam, ani nikde jinde, brambory.

Nyní mám na klávesnici cuvelení a co na klávesnici, to posílám na talíř. Abys tušila přesněji, namačkám o jaké cuvelení běží. Běží o cuvelení očkové, které nemá nic společného s žádnými luštěninami. Očka jsou úplně jiná než čočka. I když jen o písmenko.

Trs a prs. Zase jen o písmenko, ale strhávají mne oba k sexu, o kterém nyní psát nechci. Trs teda moc né, ale ten druhý, o písmenko jiný slovíček. Chci psát úplně o něčem jiném, daleko zásadnějším pro celé lidstvo. Jenomže malé odtržení mi způsobilo velký zmatek. Musím si nahodit:

Čuk a Gek.

Ale je to stejně v pytli, protože následuje:

Čuk a šuk.

A jsem tam zase. Nemysli si, nejsem prase, ale čeština je. Protože čeština je čeština. Nejsprostší jazyk na světě, který ovládám. Ve všech jazycích se ale také vyjadřuji vulgárně, protože žádný jiný jazyk světový slušně neovládám, tak vím o čem nyní mačkám.

Nejde namačkat věta, která by se nedala přeložit do sexuálštiny. Možná jde, ale JÁ to neumím. I věty ostatních se dají lehce přeložit do tohoto jazyka. A máme tu nové esperanto. Tudytutím směrem je třeba se ubírat. Všechny zábavy, ať již na venkově nebo ve městě, vedou zdravé lidičky do postele.

A nebudou války a nebude ani mír, budeme sebou jen mrskat v postelích a sexíkovat a sexíkovat a sexíkovat.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

208 Lhotka

2. květen 2013 | 19.30 | rubrika: první rubrika

208       Lhotka

"Ujel jsem dnes 21,43 km na kole a vybuchuje mi prdel, vybuchuje bolestí. Tak mám nyní dvě, svou a kolem obalenou ještě jednu, nateklou.

ježiš

musel jsem to napsat vulgárně, protože to fakt není žádná prdel

ty jo, tak to si najezdil dost

na mě teda hodně km

jel jsem do Přestanova a pak, představ si to, zase domů a předtím k Davidovi na oslavu jeho narozenin, dodatečnou.

Jel jsem se do Přestanova, na místní fotbalový pažit mrknout na Samuelem vypartnerkovaného Michala, syna Dáši, který nastupoval ke druhému mači za chlapáky Hvězdy Trnovany. Celou cestu se na mne aprílové počasí tvářilo sice zamračeně, ale ještě po mě kapkami neházelo. V momentě, když jsem na hřiště dorazil, tak ale spustilo, že jsem se ocitl v obavě o odehrání zápasu. Nakonec se nebíčko smilovalo a pro celý zápas i můj návrat úplně zmodralo. Domácí zvítězili 3:2, ale již se těším na dvd, které vyrobím, protože Michal, středobod mého cyklistického výletu hrál fantasticky.

Málem jsem před chvílí potřetí zemřel. Vlastně nyní stále ještě umírám. Dřív nebo později se mi to jistě podaří, ale zemřu určitě na následky tohoto výletu. Nevzal jsem si totiž speciální cyklistické hadráky, které obalují prdelku silnou vrstvou měkoty, ale pouze vysloveně trapně tenké boxerky.

V pravěku jsme jezdili do Lhotky u Mělníka k Lojzovi na chalupu. Když jsme jeli poprvé, tak se Lojza rozhodl, že pojede s Jordym a se mnou na kole. Bydlel tenkrát v Lovosicích. Vyzvedli jsme ho a po ujetí asi 1,5 km se naprostým vyčerpáním celého organizmu zhroutil, sedl si u krajnice na zem a plakal. Řekl nám, že až se vybrečí a odpočine, pokusí se kolo dotlačit zpět domů, nastartuje Fiata a dojede za námi. Tak se také stalo.  Užili jsme si lehce alkoholický, pivní pátek a sobotu a v neděli jsme s Jordym dopoledne vyrazili, směrem na Teplice. Na radu, kohosi velice chytrého, jsme na úpatí Středohoří odbočili doleva na neznámé vesnice, z důvodu vyhnutí se cyklisticko-horolezeckému výstupu. Pochopitelně jsme zabloudili a celkově tím pádem najeli 147 km, oproti obvyklým 96i.

Ten den jsem úplně zbytečně poprvé ve svém životě zemřel.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

207 Lebedění ve spacáku

2. květen 2013 | 19.30 | rubrika: první rubrika

207       Lebedění ve spacáku

Když jsem si lebedil ve spacáku, napsali mi:

Nemůžu přijet po práci
jdeme s mojí kupou a s kupou dětí Alexandry na výlet
má být krásně
tak hned po obědě vyrazíme
podle toho, v kolik se vrátíme, bych se mohla stavit k večeru, pokud budeš doma

Dnes, v 05:53 jsem Jí namačkal:

iki, já mám v plánu
podívat se jízdou na kole
na Samuelovo vypartnerkovaného Michala
hrajícího za chlapáky Hvězdy Trnovany
fotbal v Přestanově
proti chlapákům z Přestanova
bude se kopat do meruny v Přestanově
to znamená, že mužstvo Hvězdy jede do mužstva Přestanova
teda ne přímo do něj, ale na jeho pažit
k němu domu
jako vítaný host

A nyní již zde s používáním velkých písmen na svých místech. Hráči Hvězdy budou vítanými hosty hráčů Přestanova, protože jim dnešní zápas naplánovali činovníci, zapsali do tabulek a jistě se na něj všichni těší. Má být krásně, jak mi napsala mi, a tak se těším alespoň já určitě a nejvíc ze všech. Poprvé letos vyhodím kolo z okna a těším se, jak mne zase bude všechno bolet a budu večer skučet. Jako pes. Už aby. Je totiž čas na čas. Nebo čas na čase? Zakroužkoval jsem se a nevím chvilku, kudy vyjet. Těším se na shazování gramíků a doufám, že i přibírání kil – stánek s pivkem a párek s houskou...

Slunce, voda (teda v pivu), ženy, zpěv domácích fanoušků, fotbal a já na něm a navíc přijedší na kole. Večer podle toho, v kolik se všichni a kam vrátíme.

Co fantastičtějšího mne může v sobotu potkat? Leda Marťan.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

206 Proč vlastně

2. květen 2013 | 19.29 | rubrika: první rubrika

206       Proč vlastně

Jižní skupina severoamerických badatelů se po čase zabývání různými projekty rozhodla, že se bude věnovat otázce:

Proč Ji vlastně potřebuji.

Po několikaletém, intenzivním studiu mé domácnosti u mě doma, dospěli dospělí vědci k těmto závěrům:

Špinavý koberec, špinavá podlaha, špinavé nádobí, špi... aby to nemuseli do elaborátu vše uvádět, napsali závěrem odstavce, že prakticky vše, co bylo předmětem studia, bylo a je špinavé. A když náhodou ne, tak alespoň ležící pod velice silnou vrstvou napadaného prachu. Pracovali v rouškách a kroutili hlavami z jedné strany na druhou, jak tu já mohu volně pobíhat bez ní. V nestřežené chvíli mi jeden z nich lupou prozkoumal i nos.

Ten po té kroutil hlavou, namontovanou na jeho krku, nejvíc.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

205 Kouzelník se změnil v křeslo

2. květen 2013 | 18.59 | rubrika: první rubrika

205       Kouzelník se změnil v křeslo

Přečetl jsem si na webu, že tímto trikem děsil návštěvníky jisté kavárny, a když byli chudáci celí dostatečně vyděšení, tak je navíc snímala nestydatá kamera. Povedený kouzelník se v jedné z kaváren změnil v křeslo a děsil hosty, kteří si na něj v dobré víře sedli. Navlékl na sebe podušku a opěradla, hlavu zamaskoval dekou a nohy schoval do speciální úpravy křesla. Nic netušící zákazník si na křeslo sedl, kouzelník s ním po chvíli vstal. Úlek zákazníků byl vskutku patrný. Ale úlek vzápětí vystřídal smích všech přítomných.

Tento do zlatova vypečený kouzelník se proslavil například i trikem, který předvedl v loňském roce. Chodil mezi obyvateli města a čas od času mu spadla hlava. STRAŠLIVÁCKÝ, ŽALUDEK ZVEDAJÍCÍ DO KRKU pohled.

Ale neboj, padala mu v pevném držení jeho rukou a jen do oblasti pupíku.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

204 Obezitozní tlustota

2. květen 2013 | 18.58 | rubrika: první rubrika

204       Obezitozní tlustota

Následoval jsem Jany pokus, inspirovaný jakýmsi kecákem z webu, několik let nejíst. Přetékal jsem  odhodláním, elánem a nadšením, které mi vydržely celých patnáct minut. Pak jsem něco slupnul ke Kapucínovi, přehodnotil celé své nadějné snaženi a pevně jsem se rozhodl, že bude stačit, když nebudu zpočátku pouze večeřet. Což jsem opravdu vydržel i ve večerních hodinách, kolem kterých obvykle pěchuji. Těsně před půlnocí, jsem ale sežral půlku ledničky, i s jejím obsahem. Uzavřel jsem Kapucínem a čokoládou.

Krátké zhodnocení:

Při půstu, drženém asi tak sedm, nebo nevím kolik hodin, jsem ztratil na váze přibližně dvě deka. A těsně před půlnocí jsem je opět našel i spolu s pěti dalšími kily.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

203 Napadnul jsem se dnes

2. květen 2013 | 18.58 | rubrika: první rubrika

203       Napadnul jsem se dnes

Napadnul jsem se dnes, a tak jsem se v mžiku rozhodl. Protože já, když se čímkoli napadnu, tak se vzápětí okamžitě rozhoduji. Jsem totiž známá váha, kterou sice nikdo nezná, ale já jo a vím tedy o mě, že navzdory všem pověrčivákům, já, když chvíli váhám nebo něco vážím, tak mrknu na ukazatel a rozhoduji se v mžiku. Zároveň o mě také ale platí zásaditá pravda, že NĚKDYVŽDYCKY  trvá tento mžik i několik let.

Nyní se mrkni na:

http://crazycafe.centrum.cz/vtipna-videa/2013/4/11/videa/poprask-na-ukrajine-tohle-duo-sokovalo-cely-svet/

Stalo se na Ukrajině a já jsem si shodou okolností zase v mžiku uvědomil, že je dobré sledovat, co Jana sleduje. Jana z Divadla na Prášky. My, KTEŘÍKTERÉ víme, víme. Ostatní se zeptejte, pokud chcete také. Chvíli jsem sledoval a pak jsem v mžiku usnul. Spadl jsem ale ze židle tak šikovně, že jsem se ocitl rovnou na gauči pod dekou. Ale ne dekou peřinovací, nýbrž dekou lehkou, výletní, baťůžkovací a tedy dekou příbalovou, opalovací a letňoměsícovou. Jsem totiž už vstanutý a oblečený ponožkově boxerkami,  trikově a teplákami, aby se to rýmovalo. Nemám už na sobě pyžamo. Nyní musím vysvětlit (nemusím, nýbrž ale vysvětlím), že:

Mé pyžamo se skládá z trika. Napsal jsem tečku a né čárku ani písmenko malé a. Bystřejší pokopili, že triko je jediný kousek, který tvoří celé moje pyžamo. V minulosti byl tento kousek doplněn ještě o boxerky. Co jsem začal mačkat písmenka, tak se mi má třetí noha v boxerkách při usínání stále zamotávala, zamuchlávala a dokonce i skřípala, což mi způsobovalo nesnesitelné mrskání nervů. Tak jsem se jich nadobro zbavil. Jen když mastím na kutě, samozřejmě. Nikde pod mými okny žádné k nalezení nejsou. Občas je i pod riflíkama nosím. Namačkal jsem pod riflíkama, protože ač mám i kalhotáče z jiných matrošů, ryflíky mám na nohách nejraději, a proto stále.

Toliko malá sonda do mého tajného soukromíčka.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

202 Upaloval dokument

2. květen 2013 | 18.57 | rubrika: první rubrika

202       Upaloval dokument

Raději nechci vědět jak inteligentní výraz jsem vysílal z tváře do svého okolí, když  jsem sledoval pořad na Čt 2 o rádiových Lalocích, superhmotných Černých dírách, největších Černých dírách – Kvazarech a největších hvězdách - Červených veleobrech. Komentář namluvil velice příjemný hlas jistého strejdy hereckého. Myslím, že se jmenuje Alfréd Strejda, nebo tak nějak. Ale nechci ho urážet, opravdu mi jeho hlas zněl moc příjemně a připadal mi i velice fundovaný. Jen si nemohu vzpomenout, že se strejda jmenuje Strejček. Komentoval tak fundovaným hlasem, že si myslím, že se o vesmír určitě zajímá. Třeba jako můj spolužák ze základky, Láďa Barák. Láďa pro Tebe nejspíš není ničím významný, ale o vesmíru ví hodně, a tak si zaslouží zasunutí. Neboj, nyní myslím sem, do povídky. I když zasunutí, kterés myslela, si jistě zaslouží také. Samozřejmě do skulinky jeho partnerky, která ochotně skulinku k tomuto účelu nachystá. Všichni si zasouvání do připravených skulinek zasluhujeme. Až samozřejmě na ty, KTEŘÍ si ho v žádném případě nezaslouží.

Paradoxně TITO zasouvají nejčastěji, aniž by je to zajímalo. Paradox je paradox. Ledaže bych se mýlil. To by se pak jednalo o velice paradoxní situaci a tedy o ještě paradoxnější paradox. Raději už přestanu, abych se nezakroutil třeba do korkového špuntu.

Ty, musím Ti napsat něco, co sem zdánlivě nepatří. Mám nyní u sebe doma takový randál, že se to nedá v baráku vůbec vydržet a trpět. Divím se sousedům, že mi nestrkají ježky pod koberec, třeba. Mladá sousedka vyhrává, jako kdyby jí někdo škrtil uši nebo nějaké jiné orgány. No a já ty její songytalki upopíkovaný nemůžu pouštět do mozku, a tak je přehlušuji mými songy, jakoby mne ten samý NĚKDO škrtil to SAMÉ, co Jí.

Když ji potkám na schodech nebo na střeše, nebo třeba i někde jinde, tak se na mne mile usmívá. Ale začíná se mi v mozku utvářet seskupení, že se jedná o úsměv JEN POČKEJ...

Když čučím na kopalováky do míče, tak nemám vůbec šanci slyšet komentátora. Takový jsem chudák.

Co s tím? Zabít a zahrabat?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

201 V 1:11 mne napadlo, že Ti namačkám povíd

2. květen 2013 | 18.56 | rubrika: první rubrika

201       V 1:11 mne napadlo, že Ti namačkám povídku k narozeninám

V 1:17 jsem se probudil, že je na to brzy, protože máš barometr a hrůzu v očích při určité představě. Pak jsem si ale uvědomil, že barometrem se měří tlak a ne klustoprdovost, a tak nebude vadit, když Ti nějakou namačkám. Třeba o tom, jak se:

Santa Klaus setká v Moskvě s medvědem

V Moskvě se přemnožili medvědi, a tak se čelný přestavitel amerických Vánoc, který se letí projít po moskevských parcích, určitě minimálně s jedním medvědem potká. Docela mu přeji takový zážitek, potřeboval ho však dávno předtím, než se vůbec narodil.

Ostatně takový, či nějaký podobný zážitek by potřebovali i všichni ostatní Santové.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

200 Triola

2. květen 2013 | 18.55 | rubrika: první rubrika

200       Triola

triolareklama_denik-380.jpg

Jeden z oceněných billboardů. Autor: Triola

Horní Jiřetín - Český výrobce spodního prádla, společnost Triola, získala v minulých dnech třetí místo v 21. ročníku prestižní soutěže o nejkreativnější českou reklamu, Louskáček 2013. Na reklamě je detail ženského dekoltu s odhalenými prsy, které nadnášejí barokní andílci. Na druhé reklamě je detail zadečku, který andílci podpírají. Fotografie jsou doplněny sdělením, že firma pečuje od roku 1919 o české národní bohatství. Společnost má jeden ze svých závodů také v Horním Jiřetíně na Mostecku.

"Jsem velmi ráda, že si náš odvážný reklamní vizuál odnáší z tak prestižní soutěže vavříny. Využili jsme jej nejen v outdoorové reklamě na billboardech, ale také v síti našich prodejen a v printu," vysvětluje Michaela Barochová, vedoucí oddělení vývoje a marketingu Triola Underwear.

A já jsem velmi rád, že jsem jejich odvážný vizuál zaregistroval, protože jsem známý lezec horních výškových táborů a udělím firmě cenu APV, až budu nějakou v budoucnu udělovat.

V minulosti jsem pracoval v reklamně a měl jsem svou práci rád, ale drtivá většina současných reklam mě odpuzuje.

Péči Trioly o České národní bohatství velice vítám a přeji Jí hodně prodaných kousků ženského prádélka.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

199 Protože psát se musí

2. květen 2013 | 18.54 | rubrika: první rubrika

199       Protože psát se musí

Psát se musí, i kdyby se spát nemělo. Věř mi. Když si větu otočíš, to znamenám, když si přečteš takto:

Spát se musí, i kdyby se psát nemělo, tak vidíš, kde je pravda. Všichni by spali a neexistovaly by žádné knížky. A co by tedy po nás zbylo? Děti? Máš pravdu, třů i recht. Ale ty po nás zbudou stejně. O tom nemusíme polemizovat. Teda alespoň nyní nemusíme, protože se mi nechce. A protože se mi nechce, tak nebudeme.

Jednou jsem si řekl, že budu psát sprostá slova a napsal jsem povídku Tabu. Nyní jsem si jí přečetl zase a zjistil jsem, že jsem patrně prase. Ale Tabu se mi přesto líbí. A tak nechám tak. Namačkám-li sprosté slovo, tak ho namačkám. A nevymažu. Ale patrně vím téměř jistě, že jich pár namačkaných nebudu mazat skoro v každé povídce...

Ty, která víš, že mě znáš, tak víš, že mačkám pravdu a Ty, která nevíš, tak nevíš. Až se dozvíš, budeš vědět víc než já. A já už třeba nebudu mezima živýma. Tak vidíš. Ale zatím tu jsem, a tak mačkám, protože mne mačkání baví. A nejen písmenek. Ženu mne baví mačkat ještě víc. Ale již nyní jsem si uvědomil, že jsem namačkal víc písmenek než žen, a tak je vlastně rozhodnuto, že jsem se mýlil.

Další dva řádky nemusíš číst,

ž, z, y, x, w, v, u, ť, t, š, s, ř, r, q, p, o, n, m, l, k, j, i, ch, h, g, f, e, ď, d, č, c, b, a.

3,14159265358979323846

jen jsem si něco zkoušel. Tady už zase můžeš. Mě prostě mačkaní strašně moc baví. Někoho baví píseň, jinou báseň a mne baví mačkat próseň. Každého baví, co ho baví. Někoho to samozřejmě nebaví, a tak se ani s nikým nebaví a právě TO ho třeba baví. Jinak by tu přece nebyl. Nebo ano, ale nasranej.

Nyní jde jen o to, zda ho TO opravdu baví.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

198 Krtek existuje

2. květen 2013 | 18.54 | rubrika: první rubrika

198       Krtek existuje

Vědci zjistili, že krtek opravdu existuje:

Šel totiž chlastat spolu s dalšími krtky, se kterými se právě kámošil. Popíjeli, pokecali, zahráli lízanej a debatili. Když je hospoda vyhodila, protože už byla utahaná a chtěla jít spát, tak tento krtek, který se jmenuje Dušan a má dnes shodou okolností svátek, tak tento Dušan nabral opačný směr, než kterým se do pabu prohrabal. Směr tedy nabral správný, jenže si odpoledne zabouchl dveře, zapoměl doma klíče, a protože má na dveřích kulatou kliku, musel volat vědcům. Těm se díky tomu povedl fantastický objev.

Ještěže si zvířata občas zabouchnou dveře s kulatou klikou a mají v hlavě piliny. Piliny a číslo na vědce. Mám obojí také, ale volat jsem jim zatím ještě nemusel. Ale stal se mi kdysi tak trochu APAKNAOPAK. Vyrazil jsem do města a v jistém bodě na plánku města jsem zjistil, že mi šňůrka závěsná, která mi má čouhat z kapsy, z této kapsy nevlaje. Zacouval jsem tedy po stopách až do Gaga, zazvonil na sousedy z přízemí, aby mne vpustili přez kulatou do společné kostky. Vyšplhal do druhého patra a šňůrka závěsná visela od klíčů, zabodnutých do bezpečnostní závory.

Naštěstí jsem, i přes dostatek pilin, zamkl jak pod kulatou, tak na závoře a nemohl mne tedy nikdo vyloupit.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

197 Probudil ho tušení že naň le

2. květen 2013 | 18.52 | rubrika: první rubrika

197       Probudil ho tušení

            že naň leze umění

A to takové, že nyní píši spisovně, protože toto TUŠENÍ je středního rodu. Nemusíš se mnou souhlasit, ale stejně Ti to nepomůže. Ty, které se mnou souhlasíme, čteme dále a ty, které ne, tak ne. Selekce je nutná, protože je nutná. Nejde přece, aby souhlasily všechny. To by se mi líbilo, jak řekl obr Koloděj od Cimrmanů, ale nyní jsem to napsal já, APV a také by se mi to tedy líbilo. A ještě víc než Kolodějovi, protože já fakticky mám vlastní hlas.

Před chvílí, jak jsem se verzálkami podepsal, tak jsem si uvědomil, že mi byly přiděleny veri gůd verzálky. Budu v abecedních sbornících uváděn hodně, hodně nahoře a tedy mezi prvními, což je správně a dost mne těší, že abeceda začíná MÝM prvním písmenkem. Pokud teda nějaký jakýkoli parchant nezačíná číslicemi.

Ve 21:27 jsem napsal Julii:

ani sprcha mi nenašla zakutálenou...

Ve 22:33 mi odpověděla:

Miláčku tak to ses mi asi zakutálel

tak ráno se těším papa a sladce spinkej

V 01:06 pokračuji:

už jsem necelou hodinku přikutálenej a také sladce, mačkám:

197       Probudil ho tušení

že naň leze umění

a baví mne, že mne strašně hezky baví mačkat, až jsem si ani neuvařil, abych nezapomněl napadaná písmenka. Kapucín se už ale vzteká, tak mažu.

Vsuvka vložena byla, abych pochopena byla, i když jsem naštěstí muž. Píši naštěstí, protože se jedná o štěstí. A to o velké. Já bych neporodil, i kdybych chtěl.

Nyní si počítám, že 01:05 mínus cca 22:30 se rovná rekord, který ani nebudu počítat, protože jak se znám, tak se znám, že rovnou přesněji spočítám:

01:05 mínus cca 21:28 se rovná ten správný rekord a to rekordních 217 minut.

Včerejší cestou z baňky, kde mám uloženou verzálkovou SUMU jsem se stavil u Samuelova drnčícího čudlíku a vyslal jsem mu do uší slova, že v Legendě bychom mohli sledovat velkoplošné fotbalisty z Jihlavy proti velkoplošným fotbalistům z Brna. Souhlasil, ale že přijde na výkop a odejde na odkop, protože umírá.

Velkoplošní fotbalisté z Jihlavy vyhráli nad těmi, co přijeli z Brna 2:0, i když jich po hřišti běhalo asi od páté minuty až do konce zápasu o jednoho spravedlivě vyloučeného velkoplošníka méně. Oba jsme lehouce fandili velkoplošným Jihlavanským, protože nepocházíme z Brna. Z Jihlavy sice také nepocházíme, ale protože velkoplošníků Jihlavanských bylo od začátku o celého jednoho kouska méně a hráli pěkněji než ti z Brna, tak proto. Využiji, že Tě nyní baví číst o fotbale a rychle ještě namačkám, že ačkoli nejsem ani z Plzně, tak fandím Viktorce. Jsem totiž ANTISPARŤAN. Jednotlivé kousky Sparťanské mám sice rád, ale Spartu nesnášim.

Samuel skutečně po odkopu odešel umřít. Vlil jsem si zbytek posledního a odešel jsem pouze zkolabovat do postele.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

196 Přihodili se mi Podivní Ptakopyskové

2. květen 2013 | 18.51 | rubrika: první rubrika

196       Přihodili se mi Podivní Ptakopyskové

První

Potkali jsme se s chlapem. Zdálky se na mne usmíval. Já jsem se lehce mračil a celkově jsem tvářil výraz přiblblý. Při vzájemném míjení se, mne pozdravil. Zdvořile, ale naoko udiveně jsem mu opětoval a dodal, že jej nemám v kartotéce. Také mne ve své neměl, takže jsem vyhrál třeba 5:0.

Druhý

Odcházel jsem z bankovního jednání a zeptal jsem se paní klientského pracovníka,

(holky v bance mají na vizitkách uvedeno, že jsou chlapy, poznámkas autoras)

jestli už si můžu zapnout mobil. Řekla mi, že ano. Na to jsem se zeptal, zda opravdu mohu a zda mne nazastřelí příslušník ostrahy, když na mne mobil začne hulákat, že mi někdo volá. Pokoušela se mne ujistit, že opravdu po mě nikdo střílet nebude, ale nepovedlo se jí to. Myslel jsem si totiž, že je tento příkaz platný kvůlivá tomuto:

Když budu mít v bance zaplý mob, tak v momentě, kdy mi smluveně zavolají kumpáni PATNÁCT prozvonění nebo jiný předem smluvený počet a já si pomalu smluveně lehám na podlahu, protože za PATNÁCT seKUND začnou létat kulky...

Tak PROTO jsem byl přesvědčený, že je to PROTO.

Třetí

Motoristé už od jejího zprovoznění, nepojmenované benzinky v Teplicích, tankovali litr benzinu za  čtyři koruny. Snovou cenou je potěšil provozovatel stanice, jenž se spletl.

Překlep vznikl v neděli při zadávání změn v ceníku do počítače. Majitel čerpací stanice zadal chybu a už to bylo. Zpráva o benzinu za vpravdě akční cenu se rychle rozkřikla v širokém okolí a před benzinovou stanicí se vytvořila dlouhá fronta. Až po zhruba hodině si šéf benzinky chybky všiml a uvedl vše do pořádku.

Mezitím si ale stačilo natankovat palivo za hubičku velké množství nadmíru spokojených kroutičů volantem.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

195 Modlany

2. květen 2013 | 18.50 | rubrika: první rubrika

195       Modlany

Právě mne napadlo mne, o čem bych asi psal, kdybych fáral do Dolu Karel u Teplic okolo roku 1928. Koukám na chlapy na žebříku a kolem něj a říkám si, co jim asi svíští mozky? Moc těžká otázka a zvlášť pro mne. Mám co dělat, abych stíhal vlastní svištění.

Můj mozek je řídící a integrační předsednictvo celé mojí nervové soustavy. Nějaký cizí mne přece nemůže nic řídit, alespoň doufám. Řídí a kontroluje tedy veškeré moje tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí. Má objem asi 1450 cm3 a váží přibližně 1300-1400g, tedy 2% mojí váhy. Obsahuje asi 50–100 miliard neuronů, z nichž asi 10% jsou pyramidální buňky v mozkové kůře. Mám tedy v mozku Egyptské pyramidy, možná. Mezi nervovými buňkami existuje ASI biliarda synaptických spojení. Nespočítal jsem je úplně všechny, proto uvádím jejich počet v ASI, to bych nemohl psát...

Ale fárající chlapáci se možná také dohadovali, kdy byl jejich důl vlastně založen, protože mi web píše:

1/ Důl Karel byl založen na přelomu 50. a 60. let 19. století podnikatelem Herrem. Rozkládal se na západ od Vrskmaně. Po likvidaci firmy Herr byl tento důl, na němž se dobývala asi 1,5 až 1,8 m mocná sloj, uložená v hloubce 15 až 30 m, koupen společností Frauenlob a Mayer a přejmenován na důl Bedřich. V dole pracovalo 40 až 50 horníků. Těžba byla ukončena v roce 1885. Za dobu provozu se vytěžilo asi 200 kt uhlí.

2/ Důl Karel byl založen v roce 1934 K. Aschermannem. Vlastní uhelná těžba začala až v roce 1939. Dobývaly se dvě sloje v hloubce 20 až 40 m. Do roku 1940 se vytěžilo komorováním o rozměrech komor 10 x 10 až 15 x 15 m 80 kt uhlí

3/ Důl Karel byl založen v roce 1918 K. Koškou na skupině měr severně od Vičic. Na těchto měrách bylo zjištěno celkem 5 slojí o mocnosti 1,7 až 3,3 m v hloubkách 40 až 120 m. Dobývala se jen svrchní 1,7 m mocná sloj v hloubce 45 m. Na dole vybaveném parním těžním strojem o výkonu 20 k bylo ve dvou směnách zaměstnáno 50 horníků a denně se vytěžilo 50 t uhlí. provoz dolu byl pro dobytové potíže zastaven v roce 1921. Celkem bylo vydobyto asi 50 kt uhlí.

Takže pokaždé jindy, někým jiným i někde jinde, ale stále stejný Karel, takže jde o jediného chlapíka a nemá cenu se dohadovat.

Ale spíš si myslím, že se bavili o ženských, jako všichni zdraví chlapi. 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

194 Snímání posmrtných masek

2. květen 2013 | 18.49 | rubrika: první rubrika

194       Snímání posmrtných masek

Půjčil jsem si od Martina Tomáška:

Snímání posmrtných masek pro odlévání nových ksichtů nastupující generace.

Tak zní celé vypůjčení. Nešlo si nepůjčit. Vstalo mne z gauče a od Kapucína a to je v mém případě sakra drzá vylomenina. Kdo zná můj vřelý vztah ke Kapucínovi, ví o čem píši. Martin je ale iluminační Božík. Nejiluminačnější, kterého jsem zatím potkal.

Jednou jel v noci domů taxíkem, kterému vlály otevřené zadní dveře, protože mu nikdo nedokázal jeho trčící nohy ohnout dovnitř. Prostě Božík. Ale aby mu nepršelo do nosu je jeden Božík, který je ještě větší a vyšší. Tento Božík je můj Kéžbík. My, kteří víme, víme. JÁ, který vím, tak vím – to se mi lépe píše a vzápětí i čte.

Pozval jsem se k Mártymu do Ateliéru. Upekl či usmažil nám Costa Ricu Tarazzu. Nádherně voněla a Márty si k  ní ještě zapálil svou dýmku, jejíž vůni mulijuli. Nádherně se v této směsi popíjela Ricová Tarazzu.

Odlévání nových ksichtů nastupující generace si představit dokáži, ale snímání posmrtných masek? Doufám, že mi předvede, protože to mne ... eminentně.

... = za jí má (poznámkas autoras)

eminentně = eminentně (poznámkas autoras)

Poznámkis autoris mne bavís a bude jich tedy v budoucnu přibývat. Pokud nezapomenu...

Také mne baví třeba poslat Maila:

johA Julie,

v příloze posílám přílohu a líbám Ti celou první i druhou nohu.

APV

Fakt mě toho hodně baví, ale vše má svůj čas. A ten, když vyprší či odprší, tak už dále neprší a může svítit sluníčko, což je o mnoho čokolád víc a tedy mnohem sladší. Sice se nyní jeví žluté a tedy citrónové, ale čokoláda je čokoláda. A když k ní piji Kapucína, je i sluníčko hnědé. I když stále hřeje, protože nemá žádný vypínač. A protože právě nesvítí mraky, tak hřeje a v tuto chvíli velice citrónově, i když já zase náhodou piji Kapucína. Čokoládová střídá citrónovou a pak naopak. Líbilo by s mi napsat dohromady a verzálkama:

APAKNAOPAK

Nové slovo, které když nezapomenu, budu často používat, protože se mi zdá líbit se hezky a  ještě k tomu fantasticky. Musel jsem ho šupnot jednou bez O a podruhé bez U, přímo doprostřed řádku, protože tam se mu hoví nejlépe.

Ale právě jsem si vzpomněl, že naši místní poldové nejsou žádní hlupáci, protože si řekli po jednom ohníčku, ke kterému byli přivoláni:

tenhle člověk nevzplanul sám od sebe, takže:

NĚKDO HO ZÁPÁLIL.

A když si naši a ještě k tomu místní poldové cokoli řeknou, tak se toho drží, jako husa flusu, po kterém jde i pes, protože se ho chce také držet. Ale husa chytře roztáhla křídla a pes na flus nevidí, a tak zklamaně odchází štěkat někam jinam.

Poldové ale hasí, dokud ohýnek neuhasí. A protože přijeli do pár seKUND po škrtnutí a bystře si všimli, že TENHLE ČLOVĚK stále ještě drží zapalovák a připaluje si, vlastně se, tak si také bystře začali malovat výsledek celého ohnivého činu. Ale ještě předtím si ZASE JAK JINAK, NEŽ BYSTŘE všimli, že mu ještě nehoří uši ani pusa, a tak se ho zeptali:

"Zapálil ses sám? A když odpovíš jo, tak odpověz i proč?

Jo, ale proč vám neřeknu. Je to tajné.”

A protože poldové vědí, že když je něco tajné, tak je to tajné, nechali ho dohořet.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

193 Na stojáka poprvé

2. květen 2013 | 18.48 | rubrika: první rubrika

193       Na stojáka poprvé

V pátek jsem objevil ve svém diáři cizí písmenka. Poznal jsem HNED, že jsou cizí, protože ta svá poznám ještě DŘÍV. Cizí písmenka mi sdělovala, že v neděli POŘÁD uvádí PATRIK LINHART v ZAHRADNÍM DOMĚ první neděli v měsíci pořad s názvem NA STOJÁKA. Písmenka mi dále sdělovala, že si mám se Sebou Samým vzít také Moje písmenka a všechny Nás tam mám dopravit a nějaká NA STOJÁKu přečíst.

Nevěděl jsem přesně, v kolik STÁLE POŘAD začíná, a tak jsem vyrazil asi v sedmnáct. Šel jsem pěšky s tím, že nazpět pojedu. Když jsem něco kolem půl osmnácté dorazil, byl Dům neprodyšně zamčený. Zacrnkal jsem CRRR na zvonek, počkal hodinu, ale žádný lokaj mi nepřišel otevřít ani mile uvítat. Všiml jsem si, že COCKTAIL naproti má slušný výhled na vchod Domu doDomu. V cocktailu mi holčička servírovala Stellu a já civěl na dveře Domu doDomu v očekávání přicházejících umělkyň a umělců. Po asi, co Já vím, třetím pivu, jsem se mrknul do diáře, abych zjistil, zda se nacházím ve správném století a tu jsem zjistil, že mi autor či motor nakreslil i pláneček, jak nejlépe najít domeček. A šipka vedla do Domu doDomu zpravé strany zezadu a né z prostřední zepředu, kam jsem civěl z cocktailu.

Dopil, zaplatil, odešel.

Šipka vedla správně. Všichni NA STOJÁKu naštěstí také chlastali. Některé nealko, někteří pivko, jiné kafe, ale všichni něco. Vyhledal jsem Patrika, pozdravil od Martina Tomáška a dal jsem si také pivo. Hrál kdosi na klávesy. Asu (aby se později rýmovalo) po nějakém času jsem se přes dlouhý stůl Patrika zeptal, zda se dnes bude také číst? Odpověděl mi mile, ať dočkám hus, které určitě přijdou a přivezou se SE BOu i fúru času na trakaři.

Když husy opravdu vjely do Domu doDomu s trakařema, byl jsem vyzván k mikrofonu jako první. Přečetl jsem JULII a byl odměněn potleskem. U mikrofonu mě na požádání vystřídala žena básničková. Také byla odměněna tím samým. Ji vystřídal Patrik, jeho vystřídal muž s vousy s bekovkou, jeho jsem vystřídal já s Černými botkami na šteklech, mě vystřídala asi nějaká další žena, ji vystřídal kdosi na klávesy a zahrál cosi na klávesy, jeho jsem vystřídal já s DISTINGOVANÝm, mě vystřídal Patrik, jeho vystřídal muž s vousy s bekovkou, jeho někdo další vystřídal. Všichni jsme byli vždy odměňováni zase tím samým. Na střídačce jsme úplně stejně jako všichni správní hokejisti, chlastali jedno za pátým. Když na mě došla zase řada, omluvil jsem se, že už nevidím dál než do půlky nosu. A tak Patrik přečetl má písmenka z HODINOVÝho manžela a pak ho někdo u mikrofonu vystřídal. Ještě nějakou chvíli se střídalo, ale pak už jsme byli všichni tak vožralí, že už jsme nestřídali a raději dál chlastali a povídali. Když došli prachy, šli jsme domů. Teda mě došly a já jsem tedy šel a opravdu šel, protože trolejbusům už zase došel proud anebo také někde chlastaly. Ale byl jsem narvaný skvělou náladou a promilema, nemilema a tak se mi tlapkalo euforicky. Usnul jsem tak, že jsem ani nepostřehl probuzení.

Ještě, že mrskám sprchou před akcí.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

192 Když chci jo, tak jo

2. květen 2013 | 18.47 | rubrika: první rubrika

192       Když chci jo, tak jo

Když chci jo, tak jo a když ne, tak ne. Občas se stane, že chci jo a nastane ne. Občas se tak děje vlastně stále. Dalo by se tedy napsat, že občas rovná se furt ne. Pak ovšem neplatí, že když chci jo, tak nastane jo a když chci ne, tak ne. Čímž jsem začal a Ty už víš, co jsem napsal kdysi o moudré větě někoho moudrého:

Že první slovo platí, druhé leze z kalhot.

Takže zase teda platí, že když chci jo, tak zase jo a když ne, tak zase platí ne. A jsme tam, kde jsme byli. Teda JÁ tam jsem. Teda já jsem vlastně tady. Ty jsi tam. Takže oba jsme někde a to je správně. Jinak to ani nejde.

Jiná situace nastane, chci-li něco konkrétního. To už pak záleží.

Chci-li třeba papat jídlo, záleží na obsahu lednice. Chci-li třeba papat písmenka, záleží na obsahu knihovny. Chci-li třeba papat ženu, záleží na obsahu každé jednotlivé ženy. A tady bych se rád povinně zastavil.

...

Stačí, pokračuji. I když každá žena obsahuje především ČTYŘI nejzajímavější záležitosti, kvůli kterým po nich šílím. Vyjmenuji písmenkově:

O          B          L          I           Č          E          J

P         R          S          A

N         O          H          Y

           

Z         A          D          E          Č          EK

Obsahuje samozřejmě spoustu dalších součástek, aby držela pohromadě, ale tyto čtyři jsou nejpředevšímovější. Samozřejmě zase záleží na obsahu těchto čtyř. Musejí se mi tyto ženiny součástky moc líbit, abych... Přeci nebudu šílet, když se mi nebudou. I když, také by se dalo šílet, ale úplně jiným způsobem.

A ten se mi popisovat nechce, protože ne.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

191 Sponzor Nějaké ligy

2. květen 2013 | 18.47 | rubrika: první rubrika

191       Sponzor Nějaké ligy

Sponzorem pořadu je sponzor Nějaké ligy. Nemůžu jmenovat ani název ligy ani sponzora, protože by se jednalo o reklamu, kterou bohatý sponzor velice chudým způsobem nezaplatil. Kdyby zaplatil budu ho jmenovat mnohokrát a hlavně strašně rád, protože mě to baví a mám za to prachy.

Hlavní sponzor ligy žádá po Mirdovi Peltovi vysvětlení aféry ve fotbale. I vedlejší sponzor, který také nezaplatil, sleduje s obavami bující aféru ve fotbale. Kluby se na možný skandál dívají různě, Teplice jsou v klidu, sice z ligy spadnou, ale v klidu. Liberec vyjádřil v klidu své znepokojení. Dokumenty, které předal majitel Sparty Danda Křetínský šéfovi fotbalové asociace Mirdovi, zneklidňují sponzory českého fotbalu. Zástupci Hlavního sponzora, hlavního partnera české ligy, už Mirdu požádali o schůzku a vysvětlení.

"Máme obavy z posledního vývoje událostí, které mohou potenciálně ohrozit reputaci naší fotbalové ligy. Podrobně sledujeme vývoj událostí a požádali jsme Mirdu, aby se s námi setkal a podal nám vysvětlení. Věříme, že Mirda a FAČR podniknou nezbytné kroky k řešení situace,” řekl serveru IHNED.cz Jirka Mareček, tiskový mluvčí Nějakého prazdroje, pod nějž Hlavní sponzor spadá.

Znepokojení Hlavního sponzora se není co divit, protože pivovar dává do českého fotbalu ročně desítky milionů korun. Mirda už kroky podnikl, celou věc předal šéfovi protikorupční policie Tomáškovi Martincovi. Pivu se není co divit, že se chová v půllitrech a sklenicích velice neklidně a velmi často dokonce i pění. To vítá i další významný partner ligy, jistá sázková společnost a často na pivo chodí a ještě častěji se i opije.

"Informace o údajné korupci v nejvyšší fotbalové soutěži jsme se dozvěděli z médií. Stejně jako ostatní fanoušci fotbalu jsme byli nemile překvapeni. Vnímáme však pozitivně, že byla věc předána orgánům činným v trestním řízení a věříme, že bude případ řádně prošetřen,” prohlásila mladičká Magdička Pekařová, tisková mluvčí jistého holdingu, který tak často chlastá. Tomu, že věří se není co divit, je mlaďoučká, hezká a naivní.

Mirda předal informace od Dandy šéfovi protikorupční policie, jehož křestní jméno je tajné.

Samotné kluby berou celou situaci různě. Například Teplice zůstávají v klidu. Sice z ligy spadnou, ale v klidu.

"Nic nevím, nikdo nic neví, Mirda si to nechal pro sebe a materiály předal policii, udělal dobře, aspoň bude mít klidné spaní. Já ho mám taky, ať jde o cokoliv, nemám máslo ani sádlo na hlavě, bát a zajímat se o ty materiály můžou ti, kteří se jimi můžou cítit ohroženi," řekl ihned serveru IHNED.cz Fanouš Hrdlička, šéf teplického klubu a zároveň člen výkonného výboru Fotbalové asociace ČR. Fanouš je dlouholetý fanda teplického klubu. Dále dodal, že má na hlavě stále ještě vlasy, a že si je kdysi geloval máslem a sádlem, ale nyní už přešel na vonící gely.

Fanouš nemá ani obavy, že by okolnosti, které vyplavou na povrch, mohly zacvičit s českým fotbalem:

"Fotbal má problémy všude ve světě: v Německu a ještě znám ze zeměpisu, který mne ve škole bavil, Slovensko. A tam mají také problémy. Že by to mělo ohrozit náš sport, byznys kolem něj, nějak vystrašit sponzory, toho se nebojím,” dodal zkušený teplický funkcionář.

Naopak v Liberci bijí na poplach. Protože v lize Hlavního sponzora zůstanou, tak je vedení FC Slovan Liberec velmi znepokojeno informacemi, které se v posledních dnech – v souvislosti s dokumenty předanými Dandou předsedovi Fotbalové asociace České republiky – objevily v médiích.

"Věříme, že všechny naznačené okolnosti a souvislosti budou řádně vyšetřeny tak, aby byl fotbal pro širokou veřejnost a všechny jeho fanoušky a partnery věrohodným,” stojí v prohlášení libereckého klubu. To ani nemuseli prohlašovat, tlustá věřejnost to přece ví, že fotbal je u nás věrohodný. Dokonce se nebojím napsat, že věrohodnější, než naši politici, a tak vlastně nejvěrohodnější na celém světě.

Aféra začala v jistém, věrohodném úterý, když šéf Sparty Danda dovezl Mirdovi na Strahov údajně znepokojující informace, které se týkají řízení zápasů v profesionálních soutěžích, konkrétnější informace zatím nikdo neprozradil. Mirda předal celý případ protikorupční policii.

Je lepší se jen dívat, pít pivo a papat párek, než hrát, říká Vedlejší sponzor.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

190 Vykradl jsem divadlo

2. květen 2013 | 18.46 | rubrika: první rubrika

190       Vykradl jsem divadlo

Vykradl jsem divadlo, vykradl jsem Divadlo na Prášky:

Skupina vdaných žen byla na semináři s tématem:

"Kolik lásky je ještě ve Vašem manželství?”


Nejdřív každá dostala otázku, či miluje svého muže? Všechny odpověděly ano. Kdy jste mu to řekli naposled? Některé odpověděly dnes, další před pár dny, jiné že už si ani nepamatují.
Pak ženy dostaly za úkol poslat manželům SMS s textem:

"Miluji tě, miláčku!”


A tady jsou vybrané odpovědi manželů:

"1. Kdo je tam?

2. Proboha, co se deje?!

3. I ja Tebe. (ten byl jenom jeden)

4. A toto je zase co? Zase si poskrabala auto?

5. Co to ma být? Nechapu, o co Ti zase jde...

6. Nevim, co jsi udelala, ale tentokrat Ti to uz neodpustim.

7. ???

8. Nehraj to na mne, rovnou napis, kolik chces.

9. Zda se mi to?

10. Az zjistim, komu ta zprava mela byt poslana, garantuju Ti, ze ho zabiju.

11. Pekne jsem Te prosil, abys uz vic nepila. Jak s tim neprestanes, definitivně Te opustim.

Toliko krádež, kterou jsem musel vykonat. Už se ani nedivím zlodějům. Když musí, tak se nedá nic jiného dělat, než páchat. Jen mají menší nevýhodu, že si půjdou s jistou pravděpodobností sednout. Já nyní sice také sedím, ale za nic.

Zajímá mne, po kolika týdnech manželství byly jednotlivé ženy do skupiny lapeny. A také o jaké ženy šlo, o jaké jednotlivé kousky. Jak byly krásné a jak inteligentní. Vlastně mne zajímá jen stupínek inteligence, protože krásné jsou všechny. Stupínek inteligence mne zajímá vždy. Ještě uvedu na pravýho Míru a přiznávám se bez mučení, že hlavně se mi žena stejně musí především hodně moc líbit. Ale pak hned nastupuje stupínek. On ani nic jiného dělat nemůže a také nedělá, je-li opravdový. Nebo lépe:

Já si na něj stoupnu a rozhlédnu se. Je-li holka inteligentní, tak to MOŽNÁM POZNÁM. Ze stupínku to poznám lépe, poněvadž je z něj lépe vidět, jsme-li malí a holka zapeklitá. A to jsou všechny. Alespoň ty zajímavější. Ty nejzajímavější jsou ale také vůbec ty nejzapeklitější. Chci je nejvíc, protože jsou nejlepšejší a je s nima prča. Ještě, že jsem se trefil do "er”...

Dle odpovědí si myslím, že se u všech ženušek nejedná o týdny, ale o léta, jinými písmenky o roky.

Budu mít určitě na závěr otázku na okraj, ale napíši ji nyní, abych na ní nezapomněl:

Má vůbec žena SVÉMU muži říkat, že ho miluje? Nemělo by to být naopak? Ne, že by mu měla říkat, že ho nemiluje, ale že by muž měl říkat, že ON JI ANO?

 A dá se odpovět na otázku, která končí slovy:

... kdy naposled? Může na ní odpovědět žena, stále ještě vdaná? Co když mu to večer chce zase jednou říct? Složitější problematika, než jak se mrška tvářila na začátku... Ale dobrá, baví mne. Co Tebe?

Doufám, že ou i kej, a tak již jen chvíli pokračuji:

Otázka soužití i souložení jsou otázky nejkrásnější, co se nám do určitého věku, než zemřeme, dají položit. A klidně i na semináři. Velice rádi, rády je zvedneme, pokud víme jak.

I po letech, možná...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

189 Geneagebír

2. květen 2013 | 18.45 | rubrika: první rubrika

189       Geneagebír

Čtu si písmenka z geneagebíra a potřebuji se Tě zeptat, jak se Ti tvořilo ve sklepě pod kasárnami? Zda máš nějaké dílo ještě zachované a můžeš mi ho tedy ukázat? Nebo třeba jaké byly poslední dva roky Pavla Juráčka? Uvědomuji si, že nemohu číst doma. Musím u Tebe. Navíc mi uvaříš v aťasu Costa Ricu Tarazzu. Je rozhodnuto. Také si chci přečíst text MECHANIKAPIKA – ZMATENÍ SLOV. Padnul na mne skvělý nápad: budu hltat písmenka u Tebe v ateliéru a Ty si můžeš KLÍDNĚ tvořit. Jen se Tě zeptám, jestli se i Tobě tento na mne padlý nápad, zdá skvělý. A nebo nezeptám kvůlivá odpovědi, protože právě řeším úplně, z gruntírovacího gruntu, jinak. I u monitoru se přeci dá číst kniha...

Kdo byla Juditka a kde se nacházely Hvozdy?

A kdo byl, bil, byl - Bill Samotář? Mě by se líbil BylBill Samotář...

A kam se rozletěly jeho kusy?

Která neměla zemřít, když Ti bylo devět?

?

?

?

...

Z každé knihy lezou otazníky, ze Tvé ale střílí. A z každého odstavce tisíc.

Těším se na moc na Costa Ricu.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

188 Obezitózní tlustota

2. květen 2013 | 18.44 | rubrika: první rubrika

188       Obezitózní tlustota

Všichni budeme jednou tlustí. Vlastně my už ne, ale ti hubení také budou. Předevčírkem nebo později. Ale budou také, jednou určitě. Když už všichni, tak každý a také všechny a každá. Já si klidně počkám. Mám času, jako klasy hus. V nakupovácích je strašná spousta žrádla a z toho jsou pak krásná sousta labužníčkového papání, které ŽEREME, ŽEREME, ŽEREME, ŽEREME, ŽEREME, ŽEREME A ŽEREME. Žereme jsem musel napsat 7x, plus nyní jednou, abych vysvětlil proč:

protože ze sedmi chodů se skládá náš jídelníček. Ze sedmi hlavních chodů, mezi nimiž si také, sem tam, něco malého, ale i velkého zobneme. Nekladu překážky, vždyť jde o život. Dle chuti a pachuti či hladu a nehladu, škroukání, kručení anebo skučení. KAŽDÁÝ (každá, každý) dle toho, co MUÍ (mu, jí) bříško vykouzlí a mozek ihned zaregistruje a šáhne po šanonu, aby věděl, co má dělat. Ještě, že má v šanonech pořádek. Je na pořádek zvyklý už malinkého vajíčka. Vlastně až od oplozeného. I když to asi né, ale už jsem to napsal a jak už víš, gumovat se nedá. I neoplozená mají šanony, i když mozek také ještě ne. V tomto krásném ČECHY MÉ má všechno šanony. Přece je nevyhodíme, když jsme tak dlouho budovali. A zase začneme. A nebude to, možná, dlouho trvat.

Ale vraťme se k tlustoprďáckým lidičkám, tedy k nám, později všem. Vím, Ty se nyní vrátit nemůžeš, protože papáš, ale my, co se nacházíme mezi chody, ještěže jsem napsal malýho céčáka a nepřipsal k začátku ZÁ. Tak my, kterých je pokopitelně řádově mnohem méně než JICH, se vrátíme. Ty, KTERÁÝ papáš u monitoru, můžeš také. Ale Ty, KTERÁÝ u knihy, okamžitě dodlabej!!! Anebo se už nevrátíme, protože já:

Vím, že žrát se musí, ale mazej k monitoru!

Nedávno jsem následoval Jany pokus, inspirovaný jakýmsi lhářem z webu, několik let nejíst. Přetékal jsem  odhodláním, elánem a nadšením, které mi vydržely celých patnáct minut. Pak jsem něco slupnul ke Kapucínovi, přehodnotil celé své nadějné snaženi a pevně jsem se rozhodl, že bude úplně stačit, když nebudu zpočátku pouze večeřet. Což jsem opravdu vydržel, ale pouze do večerních hodin, kolem kterých obvykle pěchuji. Těsně před půlnocí, jsem sežral půlku ledničky, i s jejím obsahem. Uzavřel jsem Kapucínem a čokoládou.

Krátké zhodnocení:

Při půstu, drženém asi tak šest hodin, jsem ztratil na váze dvě deka. A těsně před půlnocí jsem je opět našel i s pěti kilama.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

187 Ládínek Putin

2. květen 2013 | 18.43 | rubrika: první rubrika

187       Ládínek Putin

Ládínek Putin nařídil poslancům uzákonit SUPERFEKTNÍ zákon:

Všechny organizace v zemi, kde zítra znamená již dávno minulé pondělí, podle něj musejí sami sebe prohlásit za tajnou organizaci, ovládanou zahraničními, ušpiněnými a upatlanými mocnostmi a mají se ihned, po vydání tohoto pravdivého přiznání, veřejně hlásit na nejbližším rohu.

Na všech nejbližších rozích v Rusku se nacházejí POLICEJNÍ ZEMLJANKY, kde je možné toto přiznání tajně i veřejně učinit (Poznámkas autoras).

Všichni členové těchto organizací, i jejich sympaťáci, kteří s nimi sympatizují, pak budou veřejně, okamžitě na zrychleném popravišti, ve zpomalených záběrech ruské televize, popraveni.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

186 Čárka na začátku věty

2. květen 2013 | 18.42 | rubrika: první rubrika

186       Čárka na začátku věty

, v jeho stínu stále cosi probíhá. Zazvonila.

"Promiň, lásko, průsr bez É, nejsem doma.”

Mazal jsem rychle dolu, aby neodešla. Klidně tam stála a nervózně přešlapovala. Otevřel a vlepila mu. Běželi nahoru, protože čas je relativní malá mrcha a ne nafukovací balon.

Jooooo, kdybych tak mohl nafukovat, pomyslil jsem si. Ale to by pak mohl každý a jak by to pak na chudáčkovi vypadalo. Jeden by nafukoval a druhý vypouštěl. A co ty další? Každý by se nějak činil a nešel by odpočítat SILVESTR. Na světě by byl BORDEL s velkým B a né pořádek s malým p, jaký panuje dosud. Jdu uvařit Kapucína. Píši ho s velkým K, protože si to zaslouží, ale už jdu, aby moc dlouho nečekal.

Nemá to rád.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

185 Hodinový manžel

2. květen 2013 | 18.41 | rubrika: první rubrika

185       Hodinový manžel

Vracel jsem se z města a spatřil jsem pomalovaného kombíka:

HODINOVÝ MANŽEL. PRÁCE VŠEHO DRUHU.

A tento právě vkládal hodinové nádobíčko do autíčko. Slušně jsem pozdravil a zeptal se:

I sexuální práce, pane?

No, výjimečně taky. Většinou ale až po umytí nádobí a vymalování ložnice.

Věřil jsem mu. Byl to fešák a měl na sobě montérky. Ale myslím si, že se musí pěkně otáčet, když na to má jen šedesát minut. Nádobí za celý týden a ještě potom musí rozmíchat barvy... Jen by mě zajímalo, jak získal živnostňák. Na základě umývání nádobí či malířského umění?

Onehdy jsem po ránu netočil klikou rumpálu ani žádné lanovky, ale namísto toho mne napadlo, že bych si k večeru zašel do Hodinového bordelu, promiň hotelu. A tak jsem k večeru do jednoho takového zařízení zavítal. Ale k mé nelibosti byli na všech pokojích ubytováni jen hodinoví manželé. Ani jedna, alespoň pětiminutová žena. Co s tím? Byl jsem úplně celý připravený na atletický mítink a nyní takováto šlamastyka. Pomyslil jsem si, že někdy jsou na tom paroháči líp. Ale jen tehdy, když narazí na podobnou šlamastyku. Vrátí se poslušně domů a mají to, někteří z nich, zadarmo.

Pokud teda ovšem...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 3 (1x)

184 Tabu

2. květen 2013 | 18.41 | rubrika: první rubrika

184       Tabu

Jmenoval se Roman Šmulcr a uváděl chvíli pořád, pořad s názvem Tabu. Vím, že se jmenoval Šmucler, ale Šmulcr se mi líbí víc. Dnes už není nic Tabu, ledaže by ještě něco bylo. Tak třeba:

Když jsem psal, jak jsem se probudil ZMRDLEJ, tak jsem se fakt zmrdlej probudil a byla mi zima, ale jak jsem ono slovíčko ještě ani nenapsal a teprve SE BLÍŽILO SE, hned jsem myslel na mrdání. Ale na mrdání se ženou, kterou miluji, takže nejde o sprostotu. Jde samozřejmě o nahotu, ale slušňovitou. Když mrdáš s prostitutní kurvou je to sprosté slovo, celá tato věta je tedy velmi sprostá a píši jí velice potichu. Nejsem přece žádné prase. Napsal jsem, když mrdáš, což znamená TY a ne JÁ. Takže v tom případě jsi prase TY a ne JÁ, i když to napíši. Teď mne ale napadá, kdo to má pak, kurva, číst? Hele, nejedná se o Mateřídoušku. Jsme dospělí lidé. Dobře jsem dospělí liD a můžu si dovoliD psát slovíčka tak trochu, vepřového původu.

Stejně je vše paradoxitózní. Živý vepřík smrdí jako prase, ale vepřík na talíři voní krásně. Takže, když mrdáš s prostitutní kurvou jde o sprostotu, ale když mrdáš s milenkou běží o krásnotu. Ber to tak, že všechna slovíčka jsou v určitém významu sprostá a v jiném ctnostná. A nechtějí Tě urážet. A tak je klidně čti a neohrnuj nos. Hlavně ale neohrnuj stránky ani monitor. Nemusíš ničit techniku, když JÁ napíši zdánlivě sprosté slovíčko. Víš co jich ještě napíši?

Hodně. Znám jich sice dost málo, ale napíši hodně. Když nějaké znát nebudu, tak ho vymyslím. A bude ještě sprostější, to mi ani nemusíš věřit. Stejně bude. Sprostá slovíčka do povídky patří. Jako jahoda do kompotu či meruňka do knedlíka. Ale když budeš chtít, klidně je přeskakuj. Mě to fakt vadit nebude a budu Tě i nadále mít stejně rád. Anebo mě vůbec nemusíš číst. Víš přece, že co oči nevidí, zadnici nepálí.

Vzpoměl jsem si nyní na moudrou větu někoho moudrého:

První slovo platí, druhé leze z kalhot.

A proto, když napíši sprosté slovo, tak se přeci nebudu hrabat v kalhotech.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

183 Probudil jsem se ZMRDLEJ

2. květen 2013 | 18.40 | rubrika: první rubrika

183       Probudil jsem se ZMRDLEJ

Byl jsem včera zase jednou, zcela výjimečně, se Samuelem posílat a vlévat. Výjimečně takto činíme dvakrát týdně, již několik let. Činili jsme tentokrát v Legendě, kde se nám činí lépe, a proto jsme si poslali, že Stodolu opustíme navždy. Sice bude plakat, ale my ne. Legenda má oproti Stodola tyto výhody: v zimě topí, v létě vlastní Terasu s velkým Té, dále vlastní velkoplošný fotbal, hokej a Óčko, ještě dáleji vlastní dvě příjemné servírky a Gusta je jen jeden a ještě k tomu chlap.

Vždy na těsnotu před spinkáním vypínám topení a otvírám okno. Takže i v mrazech. Čím větší mráz, tím dříve okno zavírám. Jenže včera jsme posílali a vlévali. Nezavřel jsem. Po necelých třech hodinách jsem se probudil ZMRDLEJ. Ale probudil. Furt lepší zmrdlej, než neprobudil. Což se mohlo lehce stát, protože vlévám-li, tak mé PRDY STRAŠNĚ SMRDY. A jsou tedy vysoce toxické. Obrovitánské štěstí, že opilý okno nezavírá a vzápětí usíná. Sice se brzy probudí s rampouchem u nosu, ale může vesele mačkat písmenka. Což mne baví, jak už víš.

Jenomže se nyní obávám, že už bude jen prosinec. Hned, jak skončí duben, pokud se teda jedná o duben a né o prosinec v aprílových maskáčích. Astronomické jaro panuje jen na papíře a to ještě na toaletním.  Letošní velikonoční svátky spíše než by vyslaly  zajíčky a kuřátka, tak hustě sněžily a soustavně mrazily. A chladné počasí má podle meteorologických předpovídáků v příštích dnech pokračovat. A neběží o Apríl. Fakticky je zima jako prase.

Zima skončí další Zimou a začne Zima. Bude to mít ale jednu obrovitánskou výhodu – můžeme se kliďánko zbavit letního oblečení, svlečení i povlečení. A budeme mít ve skříních místo na nákup ještě péřovějšího, než to, co nyní máme. Fakt nakup péřovější, protože Zima TADLE bude studenější než VŠECHNY MÍNUSY, CO KDY BYLY a bude už furt.

Dlouhodobé předpovídánky očekávají nízké teploty až do konce roku. Oteplení přijde až v letních měsících. V červenci se denní maxima dostanou až na 12° C. Na jihu Moravy by se měli liďánkové v některých dnech dočkat až 14° C. Výsledky dlouhodobého výzkumu klimatu prokazují, že v atmosféře není něco v pořádku a přichází další doba ledová. Bude jen stále trvající prosinec, jak už jsem lehce naznačil.

Sice zmrznem, ale narodí se rekordní, nekonečný počet dětí v jenom měsíci.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

182 Tak to je hochu, nemrmlej

2. květen 2013 | 18.40 | rubrika: první rubrika

182       Tak to je hochu, nemrmlej

Jestli dnes žije nějaký Richard, tak Ať žije. Ale jen dnes a to do půlnoci. Protože od půlnoci už musí žít Ivana. Tak to je hochu, neškemrej. Buď rád za dnešek, nebo Tě nechám vyškrtnout a už si neškrtneš. A nemrmlej.

Můžeš protestovat, manifestovat v průvodu, klidně i s transparentem či mávátkem, ale nemrmlej. Mrmlání nesnáším. Není ti rozumět a pak vím hovno, s čím nesouhlasíš a co navrhuješ. Ve jménech a oslavách mám rád pořádek a né mumraj. Každý by si pak slavil, kdy se mu zachce a jak by to vypadalo?

Blbě. Věř mi a nemrmlej furt. Žádný Richard, krom Tebe, nemrmlá. Protestuje, manifestuje, transparentuje, mávátkuje, ale nemrmlá. Jen Ty furt nedáš pokoj. Tak s tím přestaň nebo Tě nechám utratit. Ještě je tu jedna možnost. Že totiž budeš mé nařízení ignorovat a žít si klidně až do smrti.

V tom případě si klidně mrmlej, ale bacha na Ivanu!

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

181 Konzervace esemesková

2. květen 2013 | 18.39 | rubrika: první rubrika

181       Konzervace esemesková

Proplouvam s malou Plzni Jazz Clubem a Tvymi obrazy – jsi genitalni umelec. Podekuj za me rodicum, ze ti umoznili navstivit tento svet.

To je fajn, ze sis nasel cas a odchytil jsi vystavu. V Teplicich neni kde, udelat poradnou, velkou. Tak alespon, tak. Mej se radostne, pismenkove. Martin

Krajíček února 2013 – pro badatele a historiky.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

180 V českém řeznictví našli v mase z Polsk

2. květen 2013 | 18.38 | rubrika: první rubrika

180       V českém řeznictví našli v mase z Polska celého Poláka

Na český trh se dostalo koňské výsekové maso z Polska, obsahující celého Poláka i z botama. Jednalo se o chlapa, pocházejícího z českého příhraničí, což detektivové zjistili podle bot české výroby. Zcela jasný důkaz se vynořil ihned po celkovém osprchování dotyčného a na botách již šlo přečíst Made in. Celkový počet podobných případů v ČR tak vzrostl na osm. Nešlo vždy jen o Poláky. Do celkového počtu případů, vlastně do masa, byli přidáni i tři Češi a jedna Slovenka.

Polské koňské maso tak obsahovalo 10,5 kilogramu lidí na jeden kilogram masa. Unijní legislativa přitom netoleruje v potravinách žádné množství lidí.

Je třeba, aby se lidé, kteří ještě nejsou v mase obsaženi rychle tímto problémkem zabývali a vyřešili ho dřív, než tam budou.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

179 Drama na ulici

2. květen 2013 | 18.38 | rubrika: první rubrika

179       Drama na ulici

V Teplicích šlo o životy! Muži za jízdy zaskočil salám a naboural pět nebo šest aut. Nejsem si moc jistý, jestli jedna hromada plechů byla někdy auto.

Dramatický boj o život se odehrál na Masarykově ulici. Přímo za volantem zkolaboval starší muž, kterému v krku zaskočilo sousto salámu. Neovladatelné auto poté bouralo a bouralo...

Sice se nikomu nic zraňovacího nestalo, ale dědula si moc nepochutnal a salám prý dá psovi nebo kočce, nebo tomu, co mu na dvorku pobíhá. Jak mu zaskočilo, nemůže si vzpomenout, chudák jeden starej.

Plyne mi z dramatu jediný možný, logický závěr, který bude potřeba uzákonit. Zákaz prodeje šišek salámu všem starším chlapům, kteří mají řidičák a vlastní auto. Nebo alespoň těm, kteří mají hlad a parkují před Nakupovákem.

Jdou snadno rozeznat dle sliny na bradě.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

178 Tajná operace

2. květen 2013 | 18.37 | rubrika: první rubrika

178       Tajná operace

Jedná se o velice tajnou záležitost, nadnárodního významu, takže nemohu skoro nic prozradit. Ximálně pár písmenek, ale opravdu jen dvě. A to:

Velké B a malé b.

Ale to je tak vše, co ze mě dostaneš. Leda bych byl mučen. To mi pak stačí málo. Vlastně se stačí jen lehce zmínit o jakémkoli druhu mučení a prozrazuji a žvaním a žvaním a žvaním. Já ostatně žvaním, i když nic neprozrazuji. Pár let jsem nežvanil, tak doháním. Žvaním stále, né-li pořád. Ještě se mi líbí slovíčko FURT, takže žvaním i furt.

Včera jsme se konečně propojili. Přišel jsem do Antíku a už tam byli dva Šlauši. Vrchní Šlauch Martin a frontchlap ANI RYBY ANI FIŠE, Pavlik. Martin není číšník, ale na jeho hlavu dopadne první kapka, jde-li celá skupina Šlauchů a Šlaušek od někud, někam jinam, bez deštníků a zrovna začne pršet. Tentokrát jsme šli do ČERNÝ KOČKY, protože v Antíku nečepovali, ale nepršelo. Částečné propojení rozhodlo, že se půjde pít. Hodilo se mi to do obchodování. Celou cestu jsem si přemítal i promítal, že mám chuť a nebyl jsem si jist, zda se mi PO, bude ještě chtít.

Z Antíku bylo přítomno celé obsazení Divadla na Prášky. Jmenovitě vyjmenuji tato jména od nejmladšího jména po chlapa: Jana, Petra a Ota. Ota teda nikdy nehrál, ale je chlap a zná historii. Propojení bylo velice příjemné. Jana četla na mé přání svou SLOHOVOU PRÁCI a Martin měl po té, co dočetla a dochechtali jsme se, SLOHOVOU ŘEČ. Všichni jsme se příjemně bavili. Hodnotím známkou 1, slovy JEDNA.

Ale nemysli si, propojení není tou tajnou operací z názvu. Nikdo mne nemučí, tak přece nebudu nic prozrazovat. Připomínám bez mučení, že bez mučení jsem Hrdina s velkým H. Ale nyní se tak trochu obávám, že budu umučen, či popraven. Již nyní je totiž TAJNÁ OPERACE tajná i pro mě. Nepomáhá ani Velké B a malé b. Vím, že jsem věděl, ale už nevím, co. Jsem v pytli, ale zatím je mi dobře, protože jsem tu sám. Žádný mučitel na obzoru ani v průzoru pytle se nikde nenachází.

Ale vůbec mi dnes neschází, protože se mi nechce hrdinovat. A už vůbec se mi nechce žvanit. Teda zatím. Protože zatím mačkám, což mne baví ani nevím, jak víc či míň než žvanění. Mám v této otázce temno a je mi to jedno i fuk, proto se nesnažím vyluštit, vyřešit, zjistit a ani nakonec rozhodnout a namačkat. Vidíš, temno je temné a mám jasno, že tak bude i nadále. Kdybych kdykoli v budoucnu namačkal cokoli jiného, tak to bude tak. Protože, co nyní platí nafurt, tak zaprvé nafurt neobsahuje stejná písmenka jako stále, donekonečna ani pořád a i kdyby obsahovalo, tak rozhodnuli se kdykoli, že to nebudu respektovat, tak to respektovat nebudu. Já když se rozhodnu, tak se rozhodnu a jsem rozhodnutej. Sice kolikrát nevím pro co, ale jsem. A rozhodnutá váha, to už je nějaká váha. Tuším, že nějakých 82 kilogramů.

Jo, je to tak, byl jsem hupsnout a potvrzuji.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

177 Esemeskoval mi Vítek

2. květen 2013 | 18.36 | rubrika: první rubrika

177       Esemeskoval mi Vítek

Jsem v Olomouci a papam syrecky, strasne to tu smrdi. Uz jak jsem prijizdel k hranici okresu, musel jsem utesnit vsechny autni otvurky, abych mohl volne dychat. Ale zvykl jsem si a uz tedy papam. Ver mi, po chvili mnamozniho zrani by sis take zvykl.

Ani nepřijel na Šlauch, jak moc si zvykl. Doufám, že až si prdne, tak přijede. Co začal papat syrečky, tak jsem ho neviděl a chybí mi jeho malůvky. Mám asi trochu větší náskok. Stále mačkám a on si, slušně namačkáno, klidně žere. Vypíši výběrové zařízení na RYCHLOPALNÉ MALOVÁNÍ, aby měl alespoň malinkatou šanci. Ani jsem nedopsal v čem, protože dohnat mě nejde. Teda mě ano, když zrovna nesedím na kole, ale mé mačkání dohnat nejde. Potřebuji 17 Vítků, protože mačkám skoro šesti prsty a skoro stále. Když teda nedělám něco jiného, což také občas dělám. Ale JEN někdy občas. Jindy občas zase mačkám. Ale to už snad ani nemusím mačkat, že mačkám. Nebo to teda ještě namačkám, že mačkám, ale naposledy. Možná. Znám se trochu. Ale možná se neznám. Ale až se poznám! Tak budu poznanej. A poznanej je strejda ZNÁMÉHO, což se mi hodí do krámečku.

Tak hurá do poznávání VLASTNÍHO SEBE JÁMOVÝHO. 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

176 Chobotnice

2. květen 2013 | 18.36 | rubrika: první rubrika

176       Chobotnice

Běžel jsem na Čété 2 s dokumentem o chobotnicích. Umístili jí do plexikrabky s jediným otvorem, majícím průmer 6 centimetrů. Právě 6 centimetrů má, holka jedna, vzdálené jedno oko od druhého. Během pár seKUND našla dírku a protáhla první chapadlo. Po té protáhla i všechna ostatní chapadla. Nakonec zmenšila hlavu a byla na svobodě.

Po té pokusníci zmenšili dírku na 4 centimetry. Chobo jen změřila chapadlem a vzdala se.

Druhý experiment pokusníci vymysleli takto:

Dvě plexikrabky vedle sebe. V jedné zkušená Chobo a ve druhé Elévka. Pak umístili Krabíka do nádržky se třemi vstupy. První lehce prošťouchnutím, druhý pootočením a třetí vůbec. Nádrž, rozdělená plexi. V jedné části zkušená Chobo, ve druhé naprostá elévka. Elévce pokusníci vložili nádržku s Krabíkem. Vůbec si nádržky nevšímala. Pak zkušené, která po velmi krátké chvilce Krabíka smsla. Mezitím se Elévka jakoby dloubala v nose, ale zkušená ještě ani nezačala trávit a Elévka už měla svého Krabíka, celého šťastného, že se jí ho tak rychle podařilo dostat ven, zase ihned nešťastného ve své mordě.

Chobo má totiž 9 mozků, v každém chapadle jeden a jeden centrální v kebuli. Kolik má tedy chapadel?

A všechny je má kabelama propojené s centrálním, mrška jedna. A tak co prozkoumá jakékoli chapadlo a nějak si jeho vlastní mozeček vyhodnotí, pošle kabelem do centrály a ta hned ví, která bije. Napadá mne nápadka, zda by centrála nestačila, také mám 5 končetin a stačí mi. Ale osm je přibližně o tři víc, tak to je teda asi víc a nemohu v tom případě soudit. Já vlastně nemohu v žádném případě soudit. Nestudoval jsem práva, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů. Škoda, soudil bych dobře a soudil bych rád (půjčil jsem si od skokana, co skákal dobře a skákal rád). Ale holt nesoudím a je to ve společnosti, bohužel vidět. Za to mačkám písmenka a doufám, že to jednou bude také trochu vidět.

Po tmě se totiž bez baterky číst nedá.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

175 Už jen, když sedne

2. květen 2013 | 18.35 | rubrika: první rubrika

175       Už jen, když sedne

Byla offline, a tak jsem jí napsal, že mačkám:

Už jen, když sedne

asi jsem domačkal...

asi až teď jsem domačkal

ale pošlu, až pošlu

Chloé jsem poslal a tím jsem to posral

Ona mi totiž hned ráno poslala Hody hody a tím to, jako první, posrala

a tak jsem to také posral

a dost, už to tu začíná nevonět

Jen jsem Ti chtěl, že jsem to pokakal a od této chvíle, vždycky, když to poseru, tak napíši, že pokakal. Prostě slušňáčkově, protože jsem slušný a né žádné prase. Všimla sis třech háčků v těsném sledu? Pro nejtěsnější bych musel jedno písmenko vynechat, ale už teď vidím, že by plakalo, a tak to neudělám, protože ho mám rád. Mám rád i všechna ostatní písmenka, ale nesmějí plakat. To je pak rád nemám a dalo by se napsat, že mě tím serou. Ale vím, že jsem něco slíbil, ale co, tak to si nevzpomenu, protože mám špatnou paměť a ještě by mě pak vzali řidičák a nemohl bych drandit. Sice auto nemám, ale drandím. Cizíma autama. Zas tak cizíma né, ale ňák jsem to napsat chtěl, tak musel.

Nejvíc ale drandím na kole. Jednak mne to baví a druhak postava. Ani tak nejde o dokonalou jako v pravěku, ale o kalhoty. Přesněji o zip a jeho funkci. Nemusím dál mačkat, protože jsi chytrá.

Kdo nejsi chytrá, zeptej se mě. Líná huba, úplně nahaté neštěstí. Tak se nezdráhej a někoho se zeptej, nebudu-li nablízku. A když někdo vědět nebude, tak si mě vyhledej a já, pokud budu vědět o co gou, tak ti to objasním. Jak jsem dopsal předchozí větu, hned jsem si, zase slušně uvědomil, že je to v prdeli. Já určitě vědět nebudu. Na to se spolehni a začni stavět domeček. Anebo něco jiného. Ale stav, stav, ať máš postaveno. Hlavně ale Ty, chlape stav, ať máš postaveno.

Bude se Ti to hodit hlavně po té, co si dáš sprchu.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

174 Skoč pro muší sádlo!

2. květen 2013 | 18.34 | rubrika: první rubrika

174       Skoč pro muší sádlo!

Takový byl apríl před sto lety. Ale nad sto let starými novinami Jim (tehdejším čtenářům) mrzl úsměv na rtech. Samé vraždy, sebevraždy či únosy dětí. Dnes doba zrůžověla. A nic takového se už neděje. Dnes jen prachy trochu přetlučou všechno palicema. Všechno a všechny. Jak zpíval PRAŽSKÝ VÝBĚR:

Prachy, jenom prachy, nečekají

Jen po nich sáhneš

A už Tě mají

Šaháme všichni, a tak nás všechny mají. Někdo šahá na hodně,  někdo na málo a někdo na hovno. První dělá hovno, druhý všechno možné a třetí někdy také.

Když jsem ještě nočníkoval, tak jsem ve středu, v 16:47, na něm trůnil už od oběda. Po dalších dvou hodinách už to začalo být mamče trochu podezřelé a jala se zjistit stav zápasu. Vedl jsem tenkrát 17:0 a podařilo se mi sestavit DOCELA krásného jezevčíka. Jen ocásek mu stále nedržel, proto jsem trůnil tak dlouho. Nakonec jsem se na to vysral a šel jsem si hrát do pokojíčku s indiánama a kaubojema na DIVOKÝ SEVER. Nechtěl jsem na západ, protože to si hrál každý. Nic jiného tam nehledej. Ani jinde nic jiného nehledej. Furt bys jen hledala a neměla žádné seKUNDY pro sebe.

Jen tak na levý okraj:

Jdu hoplapopřát Davidovi.

A na pravý:

Včera pondělí byla

Včera byl hezký čas

Včera pondělí byla

A Julie byla tam záááááááááá áá ááááá

Prostě byla tam

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

173 Veliké noční svátky

2. květen 2013 | 18.33 | rubrika: první rubrika

173       Veliké noční svátky

(a zase upozornění už psát nebudu)

Mažou svátky Veliké a noční, ale mažou už od rána. Zase paradox. Doufám, že jsi již zvyklá. Paradox se nachází na každém rohu. I v přírodě, kde nejsou žádné baráky, mrakodrapy, obchoďáky ani jiné budovy.

Svátky vesele mažou a kluci holky řežou. A řežou je hlava – nehlava, prdel - neprdel. Každou chvíli nějaká sviští vzduchem. Když jsem viděl, jak veliké mají dnešní hoši včerejší pomlázky, tak se nedivím, že tolik holek a bab sviští.  Ještě, že všechny ovládají judo a umějí tedy padat... Jinak by jich totiž každým rokem, těsně po těchto svátcích, rychle ubývalo. Alespoň těch funkčních mám nyní na mysli. Kápeš?

Tak mohu mačkat dál.

Protože holky pády ovládají, můžou je kluci šupat, co se do nich vejde a ještě dostanou vajíčka pomalovaná nebo počokoládovaná anebo prachy. Prachy tehdy, když baby na vajca zapomněly anebo se jim jen nechtělo jít nakupovat, protože se od rána válely na gauči a poslouchaly muziku. Docela dost je chápu, také jsem žádná nekoupil a také jsem se válel. Sice u klávesnice a na židli, ale válel a také s hudbou v uších.

Sice jde o svátky druhého narození jednoho jediného Ježíška, v což jsem dlouho nevěřil, ale asi měl také nějakou nehodu, a tak už nyní věřím. Ale stejně je to otázka, i když nepoložená. Nebo nepodložená? Ať už, jak už, hlavně, že je na stole nebo třeba někde nad stolem. Pod stolem ne, protože tam by se blbě hledala. I tak s ní bude zatracená práce, natož kdyby...

Věřící tedy slaví a my ostatní také, protože SLAVBY není nikdy dost, a když už je to volno, tak proč nechlastat? Chlastat se musí, i kdyby na alkohol nebylo. To máme s věřícími společnou náhodičku, co? Jsme totiž také Čechové, Chlastové a Ochlastové.

I když si věříme, že nevěříme.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

172 Neobvyklý úkaz

2. květen 2013 | 18.33 | rubrika: první rubrika

172       Neobvyklý úkaz

Mráz zahubil všechny účinkující blešího cirkusu, a tak se celá skupina stala obětí mrazivých teplot. Umrzli všichni sólisté i celý kompars. Ředitel cirkusu byl šokován, když našel ve středu ráno všech 300 svých blech uvnitř přepravního boxu mrtvých. Od oběšení ho dělilo jen to, že u sebe neměl vhodný provaz.

Cirkus musel okamžitě začít hledat nové účinkující, aby mohl vystoupit na bleším festivalu pod širým nebem.

Organizátor festivalu řekl, že experti na hmyz z nedaleké univerzity budou snad schopni rychle vytrénovat 50 blech, aby cirkus mohl na festivalu vystoupit.

"Doufám, že to zvládneme bez dalších katastrof,” uvedl.

Dále  dodal, že to bylo vůbec poprvé, kdy cirkus přišel o všechny blechy najednou, protože přestalo fungovat dálkové vytápění a blechy byly zvyklé chodit doma jen v ponožkách a tričku. Vůbec se neotužovaly, nohy měly stále na stole a dloubaly se v nosech. Stačil malinký mínus a v počtu úmrtí stále stoupal plus. Říkáš, že plus nemůže stoupat?

Doufám, že se expertům podaří opravdu rychle vytrénovat nové blechy. Budou to ale mít těžké, protože blechy mají malé nosní dírky, ale experti jsou experti.

Jistě si poradí a blechy se zase rády ke stolům posadí.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

171 Hlava se zase kutálí po podlaze

2. květen 2013 | 18.32 | rubrika: první rubrika

171       Hlava se zase kutálí po podlaze

(a zase upozornění:  a zase, zase - obsahuje sprosté slovo)

Každý večer se mi po podlaze kutálí nějaká hlava. Sice pokaždé jiná, ale vždycky moje. Proto také musím minimálně jednou za rok vyluxovat, abych si ji nekopl do postele moc zaprášenou. Špatně by se mi pak hajalo. Musel bych minimálně někdy měnit postelové povlečení a jindy dokonce i pyžamové oblíkando, což se mi pochopitelně hnusí.

Už jen každodenní hledání zakutálené hlavy mne moc nebaví a skoro se mi sem dere, že mě to docela sere. Jen si představ, jsem v něčem, v nejlepším a hlava se mi zakutálí. Jistě mi promineš ono sprosté slovíčko. Být v čemkoliv, v nejlepším, to se žádné kutálení ničeho nikam nehodí a chápeš tedy. Napsalo se ostatně úplně samo.

Jak jsem rozpekl povídku "Hlava se zase kutálí po podlaze”, tak jsem na Ní nakladl pár otázek a pár vět oznamovacích:

"Kde jsi?

kde jsi?

celou noc?

kde jsi?

já tu jsem si

a Ty tu neeeeeeeeejsi

a už se mi fakt někde kutálí...

připoj se třeba hned

páč za chvíli

co já vím

co bude

co když se mi začnou kutálet i další součástky? Co bude pak?”

Co když se mi FAKT začnou kutálet i další součástky? Co FAKT bude pak?

Nebude pak, nějaký PAKT?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

170 Čásek se mění jak Chameleon

2. květen 2013 | 18.32 | rubrika: první rubrika

170       Čásek se mění jak Chameleon

(upozornění: obsahuje sprosté slovo)

V noci se mění čásek zimní na čásek letní. Spánek se zkrátí o hodinu a chlastání se prodlouží o dvě.

Zatímco o letním počasí se Ti může jen zdát, tak nyní o hodinku dřív, protože v noci ze soboty na neděli si na hodinkách nastavíme letní čas. Ve dvě ráno přeskočí čas na třetí. On teda nepřeskočí, protože to neumí. Ale Ty ho "přeskočíš”. Nebo on Tebe. Alespoň budeš moct o hodinu déle sáňkovat, střílí si z Tebe v narážce na netradičně chladné jaro vtip, kolující na webu.

Na některých spotřebičích se čas přehazuje automaticky, u všech to však samozřejmost není. Nezapomeň si proto o šedesát minut posunout všechny hodiny v bytě. Jestli musíš ráno brzy vstávat, udělej to raději už v sobotu večer, než půjdeš spát. Sice, když vstaneš dřív, než půjdeš spát, budeš ráno mrtvola, ale neušpiníš si pižamo a můžeš si zuby upatlat pastou jen jednou. Vyhneš se tak ranním zmatkům. V tuto chvíli by mne zajímalo, jestli jde umřít dříve, než se narodíš? Nebo raději já, jestli to zmáknu. Zase jeden paradox. Raději to zkusím příště, protože už jsem to posral a žiju si kliďánko před smrtí.

"Posun hodinových ručiček ve dvě hodiny na tři, postihne 15 nočních dálkových vlaků, které s úderem nedělní druhé hodiny ranní naberou hodinové zpoždění. S tímto zpožděním by podle mluvčího a někdy také mlčícího, měli počítat i cestující, kteří pojedou dálkovými vlaky až po změně času. Věřím, že vrácené jízdné těm, kteří nastoupili před druhou, jim toto zdržení zpříjemní.” uvedl mluvčí a někdy také mlčící ČD, Petr Pošta.

Regionálních vlaků se změna nedotkne, protože během změny času nejedou a na tratě vyrážejí už podle letního času.

Na letní čas se v Česku každý rok přechází, přejíždí a přeskakuje poslední neděli v březnu. Středoevropský čas se vrací pěšky nazpět poslední říjnovou neděli, letos 27. října.

Vadí Ti změna času? Podepiš petici!

Se změnou času pravidelně dvakrát ročně přichází hádky o to, zda je posunování ručiček o jednu hodinu dopředu nebo dozadu pro lidi prospěšné, či nikoli. Zatímco jedni si stěžují na tmu a zimu, za které musí opouštět vyhřátou postel a vyrazit do práce, druzí kvitují prodloužený den. Oceňují, že mohou být déle venku a stihnou toho víc vypít.

Bojovníky za zrušení letního času jistě potěší iniciativa OnlyOneTime, kde se 15. dubna objeví formuláře k registraci podpisů odpůrců letního času. Jen v Česku je však potřeba sehnat nejméně 13 tisíc podpisů. Zbytek autogramů do nutného milionu musí senátor Petr Šilar, který se za zrušení letního času zasazuje v evropském parlamentu, sehnat v dalších šesti zemích Evropské unie.

Podpisy pak musí ověřit evropští úředníci a oštemplovat evropskými razítkama.

Samueli, uděláme, jako činím já – vstaneme ve třičvrtě na tři, uvaříme Kapucína, bafnem štrůdl na talířek a napíšeme:

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

169 Pecka

2. květen 2013 | 18.31 | rubrika: první rubrika

169       Pecka

Napsal jsem Julii, že mi hraje Krakatoa, a že je BONBOLÉPOVÁ. Odpověděla, že si právě pouští Tinu, a ta že je jádrem ovoce a na zbytky, že nejede.

"Tina je možná pecka, ale Krakatoa je v tom případě zbytek meruňky. Pecka je pecka, nic víc. A když už, tak dojím-li meruňku, zbyde pecka, která obsahuje hořkou pachuť a je jedovatá. Jadérka z meruňkových pecek proto raději nejez.

Meruňky patří mezi peckovice a rostou na Meruňce. Takže tvoří takzvaný MERUŇKOVÝ PARADOX – rostou samy na sobě. Už to je, také samo o sobě, podezřelé. Jejich dužina je šťavnatá a sladká. Ve středu plodu je pecka, KTERÁ NENÍ JEDLÁ, a proto ji fakt nejez, přestože má uprostřed jádro podobné mandli.”

Dále jsem Jí našel peckovitý recept, a aby si všimla, kde byly pecky vyrobeny:

MERUŇKOVÉ PECKY

Pecky jsou vyprané a důkladně usušené

pečlivě vybrané - tříděné

Vhodné pro výrobu bižuterie, ALE NÉ K JÍDLU

Pecky byly očištěny čistě biologickými a mechanickými výrobními postupy. Jde o produkt vyrobený v České republice v městysi PECKA.

Cena: 27 Kč / 100 g

Právě jsem si vzpoměl, že když jsme byli se Samuelem roztomilí, tak jsme na Houfese po spapání dužin z meruňek, které tam volně rostly, pecky nacpali do kapes k pozdějšímu drcení a dalšímu papání nahořklých jadérek. Ale nahořklost byla někdy tak hořká, že jsme je s odporem vyplivli na přímo pro tento účel vybranou část země. Přesněji namačkáno: vyplivli jsme je zrovna tam, kde jsme právě byli.

Taková to byla HNUSOTA. 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

168 Jídlo je na stole

2. květen 2013 | 18.30 | rubrika: první rubrika

168       Jídlo je na stole

Ležel jsem na zádech a ona na mě. Zakručel mi, ale nebyl to žaludek a Ona řekla:

"Jídlo je na stole, ale dnes už ho nestihneme sníst. Musím jít.  Opravdu musela. A opravdu také odešla. A tak se nepapalo, i když hlad dosahoval obrovitánských rozměrů. Později jsem Jí napsal:

Mačkám JÍDLO JE NA STOLE, ale dostal jsem faktovní hlad a tak jdu něco šoupnout do vlnek. Měl jsem ovšem rozpitého Kapucína, tak jsem ještě chvíli mačkal.

Julie u mě zapoměla Joan, a i když se mi holka zdála nejdříve moc heboučká, tak nyní do mě příjemně vklouzávala. Kapucín lépe chutná, když hudba příjemně klouže. Také se při kluzké hudbě docela dobře mačká.

Ale tentokrát už opravdu docela naštvaně, Žaludek povídá:

"Mazej okamžitě vlnkovat!"

Bez dalších, zbytečných písmenek mažu.

Již jsem tlustější a Joan ještě neskončila, tak mohu vesele pokračovat.

Když Julie odešla, tak jsem se na sebe nevrhnul, i když mi ještě trochu kručel TAMTEN a věděl bych, jak ho napapat. Raději si počkám, až na mě bude zase někdy ležet Julie. S ní je to o sedmsetčtyřicetsedm procent lepšejší. Proč o tolik? Číslo mne sice náhodně napadlo, ale byl to také typ letadla Boeing, kdysi největšího dopravního letounu světa a nějak jsem si na něj vzpomněl. Nevím sice proč, ale někdy si člověk vzpomene i na jiné pitominy, aniž by také věděl či nevěděl proč. Alespoň já to mám tak zařízené, že někdy si vzpomenu na tak složitou záležitost, že jí skoro nerozumím. Napsal jsem sice skoro, ale lepší by bylo, kdybych napsal skoro vůbec. A úplně nejlepší bude, když, což právě nyní dělám, napíši, že vůbec nevím, která bije. Ani koho. Koukám, jak malý hovězí dobytek na nový vchod do baráku a mouchy kolem lítají, jak pominuté. Tak to bývá nejčastěji a právě se mi sem derou písmenka: FURT. A tak nezbylo, než je napsat, protože mají konec konců pravdu.

Mouchy kolem stále lítají, jak pominuté a já nevím která kterou, nebo koho bije.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

167 Nehoda

2. květen 2013 | 18.29 | rubrika: první rubrika

167       Nehoda

Karolína Peake měla obrovskou autonehodu a přišla, chudák jedna, o celé zpětné zrcátko. Vicepremiérka a předsedkyně strany LIDEM Karolína měla autonehodu. V centru Prahy v ulici Tomášská na Malé Straně v pátek krátce po druhé hodině do jejího Audi narazil kamion. Při nehodě se nikomu nic nestalo. Nákladní auto řídil Maďar, proto na místo musel přijet i tlumočník, kterému se také nic nestalo.

"Je to neuvěřitelná banalita. Střetla jsem se s kamionem, který mě připravil o zpětné zrcátko," řekla iDNES.cz Karolína krátce po střetu s nákladním vozidlem s maďarskou SPZ, kterou přivezl na svém kamionu jistý Maďar, až z nedalekého Maďarska.

"Ten kamion tam vůbec neměl co dělat, na Malou Stranu vůbec nesmí. Ani na Velkou Stranu  u nás Maďaři nesmí. V té ulici se vůbec nemohl vytočit, ani vyčůrat, už vůbec ne vykakat a já jsem stála ve vedlejším pruhu a prostě mě vzal bokem. Asi ho potřeboval vyvalit" upřesnila Karolína.

Policie musela na místo nehody přivolat i tlumočníka z maďarštiny a z Maďarska, protože řidič nákladního auta žádným jiným jazykem nehovořil. Měl v puse jen jeden, právě maďarský jazyk, a žádný jiný tam skutečně, ani po chvilce hledání, Policisté nenašli.

"Došlo ke střetu osobního vozidla Audi a nákladního vozidla, na místě jsou stále ještě dopravní policisté, kteří nehodu prošetřují," oznámila policejní mluvčí Eva Kropáčová, což jsem až dosud nevěděl a psal jsem o úplně jiné nehodě, úplně jiné Karolíny s jiným kamionem. Sice také maďarským, ale se zcela jiným řidičem, který neměl v puse žádný jazyk. Ani ten maďarský.

Auto bylo půjčené, konkrétně od otce vicepremiérky.

"Alespoň vidíte, že na nákupy nejezdím služebním autem," zažertovala vesele, velice chytrým vtípkem Karolína.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

166 Náhoda

2. květen 2013 | 18.28 | rubrika: první rubrika

166       Náhoda

Včera mě Samuel náhodou vyzval esemeskou:

Stodola 18.00 ok?

Náhodou jsem mu odpověděl:

Ok, ale U CERNE KOCKY, maji tam Zelene pivo.

Odpověděl:

Ok, ok.

U ČERNÉ KOČKY mají opravdu Zelené pivo. Závodí o nějakou velikonoční akci, která se poběží, dokud nevypijeme poslední sud. Od té doby, co jsem si tam dal první Zelené, tak se snažím, ale stále mají. Ani včera se Samuelem se nám to asi nepovedlo, přestože jsme vypili každý tři. Zapomněl jsem se servíra zeptat, kolik sudů se ještě povaluje ve sklepě. Doufám, že do pondělí dost. V pondělí se totiž koná Šlauch. A Šlauchové jistě také rádi ochutnají.

Náhodou se, se se se, (mě na nějakém "se” nezáleží). Náhodou se se Samuelem scházíme již nějaký ten pátek. Když nám ale v pátek do teho (použil jsem nářečí) cokoli vleze, tak se sejdeme na posílání a vlévání v jiný den. Což také jde. Zkusili jsme už sobotu, neděli, pondělí, úterý, středu. Vždy to šlo.

Čtvrtek né, protože ten je z nějakého důvodu blbej. O jaký důvod se jedná, nemohu napsat, protože nevím, proč by měl být zrovna čtvrtek blbej? Nebo jinak porouchanej...

Dá se nám vůbec sejít blbě? Jednou se asi Samuel sešel blbě a byl na mě lehce nazloben. Zaviněno bylo z toho důvodu, že jsem odjel na výletní pivečka a trochu jsem na něj úplně zapomněl. A tak se jednalo o opak a né o TAK, protože jsme se nesešli v plném počtu. Po páru esemesek jsme si tenkrát vše, nebo alespoň něco, vysvětlili a mohl pít klidně dál. A já polykat kilometry a lokat pivo v jiném pabu. Ještě jednou na mě byl troche naštvané (zase nářečí), ale jelo o miliony, takže sice také o zapomínání, ale úplně jiné. Vlastně jen trochu jiné, nebo skoro jiné. Úplně vlastněji jelo o stejné, protože o moje.

Samuel mi posílal, jak je jeho život nyní spokojené. Rodinné návštěvy se střídají na běžících pásech, které jsou stále puštěné na maximální rychlost. Také rodinné děti se střídají v maximálních rychlostech. Samozřejmě se v nich nevyznám a ani nijak zvášť nesmažím (první "em” je úmylsně a druhé taky). Je jich na můj mozeček moc a stále přibývají další. Hlavně je Samuel spokojené s Dášou, která sice není tak úplné dítě a už vůbec neběží na žádném pásu. Tím jsem obloučkem napsal, že se u Samuela nestřídá, ale žije s ním trvale, stále, pořád, na vždy a na furt a jsou tak spokojené oba. Když koholi z nich náhodně potkám, šajní jim spokojené z očiček.

Vlili jsme tedy při posílání přes stolek tři Zelená pivečka a šli, oba celé spokojené, dom.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

165 Sen je jen to, co se zdá

2. květen 2013 | 18.27 | rubrika: první rubrika

165       Sen je jen to, co se zdá

Pozemská žena zpívala s Andělem:

"Myslíš, že SEN je jen to, co se zdá? Ale pravda v něm všude září..."

Mě se sny už déle nezdají. Nemám jejich oblíbené místečko, kde se dříve scházeli. S písmenky se mi zdá, sice trochu jinak, ale úplně všechno. A tak mi to nevadí. A zatímco se jiným zdají sny, tak mě se myslí a fabulují. Mačkám je a v noci zase sněžilo. Za dva dny se po čtrnácté narodí David, stále je sněhu jako Číňanů a chladu jako v ruské pohádce. A Teplice jsou bílé a ne černé. Bílá je lepšejší. Černá někdy také, ale městu nesluší. A sněhu už vůbec ne. Už je fajn, že i v Teplicích sníh, dříve než zčerná, roztaje. V minulosti to tak nebylo. Padal už rovnou černý. Ale dříve bylo dříve a teď je nyní. A to je úplně něco jiného. Veselejšího. A tak se radujme, milujme a množme. To jsem si musel vypůjčit, nezlob se. Někdy se prostě hodí, něco si vypůjčit, ale NĚČÍM myslím písmenka, abych nenaváděl mladistvé.

Nechci dělat reklamu, aby si holky z Divadla na Prášky NĚCO nemysleli. To nebývá dobré, když si někdo, něco, nějak, myslí. Ale zase na třetí stranu je dobré, když MYSLÍ. A když to navíc předává a další tím baví. To je moc dobré. Chce se mi napsat výborné, ale nenapíši, aby jim nepršelo do nosů.

Pozemská žena se mne zeptala, proč to dělám. Odpověděl jsem jí, že mne i s Andělem baví.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

164 Gustákovy děti

2. květen 2013 | 18.27 | rubrika: první rubrika

164       Gustákovy děti

Československo se probudilo do podzimního rána 19. listopadu roku 1991. Moc se mu vstávat nechtělo, den jako každý jiný, nicméně něčím byl významný, v pondělí 18. listopadu totiž zemřel normalizátor Gusták Husták. A tak vstalo, a protože Gusták už ne, tak vstalo vesele. I když osobně si myslím, že mu to bylo jedno.

Měl kdysi obrovskou moc, jeho smrt ale vyvolala jen nepatrný zájem. Já jsem si jeho skonu například vůbec nevšiml a nic se mi nestalo. Včera jsem mluvil se Samuelem a on si také nevšiml a také se mu nic nestalo. Mluvil jsem o Gustákovo smrti se všemi lidmi, se kterými jsem mluvil a nikomu se také nic nestalo, aniž by si, někteří dokonce dodnes, jeho smrti všimli.

Byl pátým Generálním tajemníkem ÚV KSČ - pro mladší čtenáře raději rozepíši Ústředního Výboru Komunistické Strany Československa (zaplať chudákovi, že už je třeba rozepisovat tuto upatlanou zkratku) a předseda Sboru pověřenců, pověřenec pro dopravu a veřejné práce, pověřenec vnitra a pověřenec spousty dalších pitomin, kterými byl pověřen.

Ve vrcholné politice setrval i po druhé světové válce. Ve 4. Sboru pověřenců a v 5. Sboru pověřenců byl opětovně pověřencem vnitra. V 6. Sboru pověřenců ustoupil na post pověřence dopravy a veřejných prací. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Gusták zpočátku politicky úspěšný. Zůstal předsedou i poúnorového 9. Sboru pověřenců a zprvu také 10. Sboru pověřenců. Byl zkrátka pověřeným pověřencem všech možných ověřených pověřenců, kterými mi ho ostatní pověřenci pověřili. Dokonce si myslím, že byl také i několikanásobným pověřencem neověřeným. Pro mne za mne, vedle mne, nade mnou i pode mnou nic ověřovat nemusel. Byl pro mne už naprosto ověřeným pověřencem. Za tato ověření mohl klidně obdržet i nějaký ten věnec. Mohl by pak být pověřený ověřenec, kterému na krk či na něco jiného pověsí věnec. A kdyby šlo o věnec malinkatý, mohl si ho umístit na náměstíčko a nosit po vzoru Julia Caesara.

Byl přece Generálním pověřencem a navíc se po odstranění prezidenta Ludvíka Svobody z funkce a takzvaných volbách nového prezidenta v roce 1975, Gusták stal na příštích PŘEKRÁSNÝCH čtrnáct let pověřeným prezidentem pověřené Československé socialistické republiky.

Za Gustákova vedení došlo počátkem sedmdesátých let k pověřené normalizaci ve všech oblastech politiky, kultury a hospodářství. V jejím rámci byly provedeny rozsáhlé personální čistky ve všech odvětvích společenského a hospodářského života. Místo dosavadních elit a odborníků nastoupili do státních a hospodářských funkcí často  pouze pověření, bezcharakterní kariéristé, což vedlo k celkovému úpadku většinové společnosti. Hlavním kritériem se často stávala schopnost přetvářky a nedostatek občanské statečnosti. Většina obyvatelstva již nebyla ochotna cokoliv udělat pro ideály, ke kterým se československá společnost hlásila koncem šedesátých let. Lidé, kteří se snažili proti režimu umírněně protestovat, se dostávali do izolace od většinové společnosti, která jejich úsilí často chápala jen jako zbytečnou provokaci. Naprostá většina obyvatelstva se víceméně DOBROVOLNĚ zúčastňovala naprosto nesvobodných a zmanipulovaných VOLEB. Lidé byli ochotní v rámci zachování svého dosavadního postavení podepsat prakticky jakékoliv prohlášení odsuzující či podporující cokoliv, a to výhradně podle vůle vládnoucí KSČ. Gustákova NORMALIZACE se projevovala navenek mj. i opětným odstraňováním pomníků prezidenta Masaryka, obnovených v letech 1968 - 1969.

Gusták byl třikrát vyznamenán Zlatou a Rudou hvězdou Hrdiny ČSSR a to v letech 1969, 1973 a 1983.

Na přelomu 70. a 80. let se začal zhoršovat Gustákův zdravotní stav. Byl až do smrti velmi silným kuřákem, což se spolu s předchozím vězněním na jeho zdraví citelně podepsalo. Na veřejnosti se však s cigaretou objevoval sporadicky. Cukrovka omezovala možnost operovat šedý zákal, komplikovaný celoživotní těžkou krátkozrakostí.  Šedý zákal postoupil natolik, že mohl číst jen na čtecím stroji. Přesto operaci, na tehdejší dobu poměrně těžký zákrok, podstoupil a i přes velmi silné brýle, které později nosil, se mu zrak vrátil do přijatelných mezí. Postupovala ale u něj stařecká senilita, proto byl v roce 1987 zbaven funkce generálního tajemníka ÚV KSČ. V této funkci jej vystřídal Milouš Jakeš. Funkci prezidenta republiky však vykonával dál, když už tím byl pověřenec jeden, pověřen.

Po listopadových událostech roku 1989 Gusták jmenoval 10. prosince Čalfovu VLÁDU NÁRODNÍHO POROZUMĚNÍ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím, a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu. Myslím si, že tentokrát zapomněl a navíc se také cítil být už velice málo pověřen, chudinka jeden.

Dne 18. listopadu 1991 pak Gusták, jako soukromá, polozapomenutá osoba, zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnil i tehdejší předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský, což vyvolalo kritiku především v českých zemích, kde to bylo vnímáno jako gesto úcty ke Gustákovým nacionálním postojům. Šlo o součást eskalace problémů mezi Čechy a Slováky v tomto období. Přes proklamovaný ateismus jej krátce před smrtí navštívil římskokatolický kněz a Gusták ZEMŘEL, TAKZVANĚ SMÍŘEN S BOHEM.

Odešel tak strůjce režimu, který potlačil ideje pražského jara a s jehož jménem se spojovaly nejen politické čistky a represe, ale například i populační opatření ze začátku 70. let, díky němuž se zrodily GUSTÁKOVY DĚTI a název této povídky. Gusták, který 14 let ve svých rukou soustředil prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě, opustil Pražský hrad 10. prosince 1989 a žil až do konce života v ústraní. Zemřel pak dva roky po pádu režimu, který sám pomáhal vystavět. Odešel bez zvláštního zájmu veřejnosti - žádný státní smutek. Jeho smrt zaznamenala ČSTK jen krátkou zprávou, podobný prostor dostalo i poslední rozloučení.

"V bratislavské Nemocnici s poliklinikou akademika L. Dérera zemřel dnes krátce po poledni ve věku 78 let bývalý, pověřený prezident ČSSR a generální tajemník ÚV KSČ Gusták. Jak informoval zpravodaje ČSTK přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace doc. MUDr. Milan Májek, CSc., příčinou smrti bylo selhání srdečního, cévního a dýchacího systému. Rozloučení se zesnulým se uskuteční na přání příbuzných v uzavřeném rodinném kruhu." (Zpráva ČSTK z 18. listopadu 1991)  

Ján Čarnogurský, také z 18. listopadu 1991:

"Gusták byl výraznou postavou našich dějin a myslím si, že jeho místo ve slovenských dějinách je zabezpečeno... Nesmíme zapomenout na to, že téměř deset let byl ve vězení pro obvinění ze slovenského nacionalismu, tehdy se to nazývalo buržoazní nacionalismus." Docela by mne zajímalo jak to Jáno myslel, hlavně s tím zabezpečeným místem a výraznou postavou.

"Poslední rozloučení s bývalým prezidentem ČSSR a generálním tajemníkem ÚV KSČ Gustákem se konalo dnes dopoledne v bratislavském krematoriu. Spolu s oběma syny a dalšími nejbližšími rodinnými příslušníky se přišli se zesnulým rozloučit nejvyšší představitelé SNR a vlády SR František Mikloško a Ján Čarnogurský. Mezi přítomnými byli i jeho bývalí spolupracovníci Milouš Jakeš, Jozef Lenárt, Peter Colotka, Jaromír Obzina, Viliam Plevza a další." APVé tam nebyl, protože si nevšiml. (zpráva ČSTK o pohřbu z 22. listopadu 1991)

Ve své kariéře zažil propady i vrcholy - při politických procesech v 50. letech skončil ve vězení, později naopak vystoupal na nejvyšší místa totalitní mocenské hierarchie. Své místo na Pražském hradě, kde úřadoval 14 let, opustil na nátlak veřejnosti 10. prosince 1989. Jeho posledním počinem v prezidentském úřadu bylo jmenování vlády NÁRODNÍHO POROZUMĚNÍ. Komunisté jej, nechápu proč, vyloučili ze svých řad. Stáhl se do ústraní a žil v rodinné vilce v Bratislavě, kde se mu o domácnost starala hospodyně. Na veřejnosti se téměř neobjevoval a odmítal rozhovory s novináři. Jeho zdravotní stav byl v té době již vážný. V roce 1988 prodělal těžkou operaci zraku a během své prezidentské kariéry přestál dokonce tři mozkové příhody.

Narodil se 10. ledna 1913 v Dúbravce u Bratislavy (dnes jedna z bratislavských čtvrtí) v dělnické rodině jako nejmladší ze tří dětí. Úspěšně vystudoval práva a živil se jako advokátní koncipient. Do komunistické strany vstoupil v roce 1933. Jeho politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, kdy se stal členem vedení slovenských komunistů a předsednictva ilegální Slovenské národní rady. Podílel se také na přípravě Slovenského národního povstání. Po válce stál v čele Sboru pověřenců, plnícím roli slovenské vlády, měl pod kontrolou policii i Státní bezpečnost. Na jaře 1950 byl však spolu s dalšími obviněn ze "slovenského buržoazního nacionalismu", zbaven funkcí i členství ve straně a v roce 1954 odsouzen na doživotí. V roce 1960 byl po amnestii propuštěn z vězení a roku 1963 rehabilitován.

V době Pražského jara roku 1968 vystupoval Gusták nejprve jako stoupenec reformnímu proudu v komunistické straně a podporoval tehdejšího lídra Alexandra Dubčeka. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády a mimo jiné se významně podílel na přípravě federativního uspořádání republiky.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ale obrátil, a když se v dubnu následujícího roku dostal s podporou Moskvy do čela KSČ, zmizely poslední zbytky nadějí, že se v okupovaném Československu podaří udržet alespoň některé myšlenky Pražského jara. Již v prvním projevu po zvolení mimo jiné řekl:

"Jde o to, přátelé, abychom nepodléhali zahraniční propagandě... různým našeptávačům nebo silám, které nemají zájem na konsolidaci..."

V letech 1976-1989 pronášel od prvního do posledního písmenka shodný projev Novoroční. Jen umělé kytiny na stole se trošičku měnily.

Cílevědomý Gusták svůj vzestup na politický vrchol završil v roce 1975, kdy se stal prezidentem místo těžce nemocného Ludvíka Svobody. Jediný Slovák mezi československými prezidenty, zastánce tvrdé linie, měl až do prosince 1987, kdy funkci generálního tajemníka ústředního výboru KSČ přenechal Miloušovi Jakešovi, ve svých rukou prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě. Pro něj trpkého konce se dočkal v prosinci 1989, kdy musel abdikovat a na jeho místo stále ještě komunisty ovládaný parlament zvolil disidenta a NEPŘÍTELE SOCIALISTICKÉHO ZŘÍZENÍ – Václava Havla.

Vraťme se ale k dětem - nejpočetnější věková kategorie jsou Gustákovy děti. Jako Gustákovy děti se někdy zjednodušeně označují lidé narození v Československu v silné populační vlně, která začala počátkem 70. let 20. století, v době tzv. normalizace. V té době byl prvním, později generálním tajemníkem KSČ a od roku 1975 i prezidentem Gusták.

Nejvíce dětí v poválečných dějinách se narodilo v roce 1974. V té době vrcholila propopulační státní politika. Stát dával rodičům k dispozici levné novomanželské půjčky, rodinám s dětmi bylo poskytováno nové bydlení. Vysoká porodnost (blížící se 200 000 novorozenců ročně) bývá často považována právě za výsledek této politiky. Dalším faktorem bylo zakládání rodin jinou silnou populační vlnou – lidmi narozenými po 2. světové válce a například menší možnost seberealizace v období komunistické diktatury. Koncem 70ých let se možnosti státu masově podporovat populační politiku vyčerpaly. Docházely finanční prostředky na její další udržování. Podpora rodin s dětmi byla zredukována a brzy se počet nově narozených dětí vrátil na normální hodnotu, asi 150 000 novorozenců ročně.

Všeobecně rozšířený názor, že propopulační politika byla z hlediska vývoje obyvatelstva pozitivní, je v odborných kruzích často zpochybňován. Je například pravděpodobné, že řada dětí narozených v nejsilnějších ročnících by se narodila později a propopulační politika tak vlastně vedla pouze k větší nerovnováze ve složení obyvatelstva, což se později projevilo mimo jiné přetížením škol a školek. Dokladem je skutečnost, že počet narozených dětí po počátečním prudkém nárůstu začal klesat ještě před omezením propopulační politiky, od roku 1974.

Ve skutečnosti pozvolný nárůst porodnosti začal již v roce 1969 a odpovídá nárůstu počtu dětí po druhé světové válce. Zvýšené přídavky na děti se začaly vyplácet od 1. 1. 1973, relativně výhodné novomanželské půjčky začaly být poskytovány od dubna 1973. Vzhledem k tomu, že největší nárůst narozených dětí byl v roce 1974 a poté již klesal, je zřejmé, že normalizační finanční propopulační podněty neměly až takový vliv, jak se předpokládá. Na konci normalizace byl počet narozených dětí dokonce menší, než v roce 1969. Termín Gustákovy děti je tak poměrně zavádějící a nepřesný, protože nárůst dětí má kořeny spíše v době po druhé světové válce, než v sociálním inženýrství komunistického režimu. Ovšem po sametové revoluci vzhledem ke společenským změnám porodnost prudce klesla, takže nelze popírat částečnou úspěšnost propopulační Gustákovy politiky. S tím souvisí i zrušení výhodných novomanželských půjček po roce 1991.

Ke zvýšení porodnosti na počátku 70ých let mohlo také přispět odložené rodičovství v době nejistoty po invazi ruských vojsk do ČSSR v roce 1968 a následných bouřlivých událostech roku 1969.

Úroveň úhrnné plodnosti v roce 2006 stoupla na hodnotu 1,44 živě vypadnuvších dětí z jedné ženy v reprodukčním věku, a odpoutala se tak od hodnot ležících pod hranicí 1,3. Ta je považována za velmi nízkou úroveň (tzv. lowest-low fertility, tedy nejnižší nízké porodnosti). Nejnižší nízká nemusí být sice nejnižší, ale to je věc názoru a fertilita je fertilita. Musel jsem napsat wordíčko ještě jednou, protože se mi líbí a lépe si ho tak zamapatujeme.

V roce 1964 se narodilo 156 000 dětí, což po vydělení 12i se rovná 13 000 v měsíci.

Tuto větu jsem napsal hlavně proto, že jsem byl jedním z nich, a je tak tou nejdůležitější větou z celé této upatlané povídky.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

163 Sliby se plní v noci

2. květen 2013 | 18.25 | rubrika: první rubrika

163       Sliby se plní v noci

Napsal jsem Jí včera, že mačkám Gustákovi děti a pošlu je hned, jak dám enter. Ale nyní mačkám úplně jiné děti. Vzpomněl jsem si totiž na něco z úplně jiné galaxie, že sliby se mají plnit o Velikonocích nebo o Vánocích anebo v noci. Někdy se také dají splnit kdykoli. Ovšem úplně nejlépe se tyto sliby vůbec neslibují a rovnou se dopředu plní. A třeba i zezadu. V noci se takovéto sliby plní nejčastěji. Někdy je třeba splnit i ve dne. Takovéto sliby se ale plní nejraději a tudíž bez odporu a vždycky.

Nejčastěji se tyto sliby rodí po delší známosti, kdy každodenní atletiku vystřídá občasná rutina a jedna se zeptá:

"Tak, kdy?"

Pokud si tedy, jistě nevědomky, slíbil a nemůžeš ji z jakéhokoli pádného důvodu znásilnit okamžitě, tak jsi v pytli.

Napříště se vyvaruj, cokoliv slibovat.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

162 Divadlo na Prášky a Božák

2. květen 2013 | 18.24 | rubrika: první rubrika

162       Divadlo na Prášky a Božák

Ukázalo se mi včera potvrzené, mé již dřívější podezření, že i v křehkém těle se může nacházet talent obrovských rozměrů, který se do něj vejít nemůže, i kdyby chtěl. Jana četla svou slohovou práci, kterou napsala v době studií nějaké školy, kterou studovala. V práci popisovala život rodiny z pohledu devítileté holčičky. Poslouchalo jí šest napnutých uší a je velká škoda, že jsem nemohl napsat číslicí a přidat hodně nul. Velice příjemný zážitek, který jsem si užil s radostí a potěšením.

Po Janě jsem ještě přečetl pár svých písmenek já a již jsme vyrazili do Jednoho světa 2013, který se promítal v Clubu Božák. Jeden svět nám promítnul dva dokumenty. První pojednával o mediálně známé kauze olomouckého řidiče autobusu Romana do Kávy a jmenoval se SVOBODU PRO SMETANU. Roman maloval tajtrdlikům tykadélka a sám se za to zatknul. Panáčkové od Policie mu ani pouta nenasadili, jak byli překvapeni, koho to a jakým způsobem vlastně lapili. Třicetiletý Roman, který před volbami v roce 2010 kreslil tykadla politikům na plakátech, byl odsouzen ke stodennímu vězení poté, co odmítl vykonat původní trest - sto hodin obecně prospěšných prací. Pokutu 15 tisíc korun za poškozování plakátů zaplatil.

Druhý film sleduje s kamerou tři mladíky po tři roky od chvíle, kdy byli propuštěni z jednoho vězení ve druhé, třetí nebo šesté zemi. Tento film sledoval také mladíka, který spáchal něco, co se mi do mozku nevešlo a budu hodně dlouho přemýšlet, zda mám namačkat. Asi to neudělám, protože to neudělám.

Určitě to neudělám, protože už jsem to neudělal a jedná se o vid dokonavý.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

161 Zpívci ptáčají

2. květen 2013 | 18.23 | rubrika: první rubrika

161       Zpívci ptáčají

Den jak vyšitý. Svítíčko sluní, zpívci ptáčají, ale jezdíčka stále autí, protože rostou jak houby po dešti. Ještě do toho štěci pejskají, ale a to už stačí, abych se v tom, alespoň já, vyznal. Ale jako začátek, nechám namačkané.

Vyrazil jsem přes Doubravku k rodičům na oběd. Na Panorámě jsem nejdříve došel ruskou bábušku, která mi rozuměla nejen pozdrav, ale i věty o sluníčku a zpívajících opeřencích. Alespoň jsem, dle jejího usmívajícího se výrazu v obličejovi usoudil, že rozuměla. Horší bylo, když jsem předcházel, tentokrát párek s houskou. Nad úvodními větami v mém slovanském rodném jazyce jen kroutili obličejovými svalíky a ze strany na stranu rozpažovali mírně zahnutými křídly, od boku do výše ramen. Při skoro všech mých anglických wordíčkách pokračovali ve spartakiádě. Až má chabá dojčová špráchanda slavila úspěch a velice plynně mi jednohlasně odpověděli:

"Ja, ja, ja."

Německy jsem jim tedy zamával na rozloučenou a pokračoval dále. Ačkoli jsem šel stále stejným tempíčkem, nikoho jsem již nedostihl, ani nepotkal. To, že nedostihl, snáze pochopíš, když namačkám, že ke konci túry, blížím-li se k cíli, tak mám už jazyk někde u kolen. Ale že nepotkal za dne, opravdu nádherně vyšitého, nechápu ani já. Budeme si patrně muset zvyknout, že ostatní jezdí auty a sedí u monitorů. Takže zvyklí už chápeme a můžeme dále mačkat.

Po návratu domů, jsem čučel na dývídý, které jsem vyrobil a v jednu seKUNDU Jana řekla:

"Nacházíme se v cyklu Rafaelovské energie a v tomto cyklu nikoho nenapadne, zpívat si koledu. Chápeš to?"

a Petra jí odpověděla:

"Ne, ale je to hodně moudré."

Takováto moudra mám také velmi rád. Hlavně mi připadají VTIPNÁ. A o to si myslím, že tady i jinde běží. A když ne, tak jde nebo alespoň šnečí se. A když ani to, tak leží. Ale dál už ne, protože leh už je hodně pomalý pohyb vpřed. Skoro by se mohlo napsat, že leh už žádný pohyb není. Pokud tedy leží v jednom místě samotný jedinec a zrovna se neuspokojuje. Nacházejí-li se v daném místě, nejčastěji jedinci alespoň dva, tak je pohybů MOC. Jedná-li se navíc o jedince mladé, tak ještě víc, než MOC. Vlastně se dá napsat, že se jedná o pohyb NEPŘETRŽITÝ až do...  Jak to nazvat? Dosažení Everestu? Horolezci by to tak napsali, a tak mohu také, protože jsem jednu opravdovskou horu kdysi také slezl. Sice se nacházela ve Žďárských vršcích, ale hora to byla. A stále ještě je. Hory mají tu výhodu, že dokud je horolezčíci nespapaj, tak jsou. Navěky a nafurt.

A když to o nich ještě kdokoli namačká, tak ještě na větší FURT.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

160 Probudil mne Otazník

2. květen 2013 | 18.22 | rubrika: první rubrika

160       Probudil mne Otazník

Probudil mne dnes ráno Otazník a položil na mne:

"Myslíš, že bude jednou s Tebou a ne s ním?"

Hned jsem přiložil:

"Což o to, já to o tom často sním, ale jak je na tom Julie, tak to nevím. A pokud vím, tak co já vím?"

Moc Otazníků položeno a málo zvednuto. A navíc se mi, vzápětí, na rameni usadil další:

"Až dopečeš, vybereš a namačkáš kontrol +cé a +vé?"

Tak tohoto jsem mohl hned z ramena smáznout, protože to vím už dopředu, dozadu i do stran, že namačkám. To mi problémek nečiní. A možná se dozvím odpověď na "...co já vím?" A budu pak moct vesele mačkat, že už vím, co já vím. Už jen pro obrat těchto písmenek je to moc fajn. A proto namačkám.

Také nyní uvažuji o přeměně "peču" na "mačkám" a pod oknem mi pobíhají dva bažanti. Opravdu. A nepřestěhoval jsem se do lesa ani do polí. Procházejí se tu, jakoby se nechumelilo. Ono se teda skutečně nechumelí, ale stejně...

Když Julie dočte až sem, tak se dozví, že už mi žádný otazník na rameni nesedí a pokud ano, tak ho ignoruji. Nic neváží, a tak ať si klidně hoví, libo-li mu je. Jsou otazníky, které je třeba z ramen smáznout. A pak jsou tyto, které netřeba. Ale postačí, když jsi v mládí cvrnkal kuličky a rozhodneš  se.

"Ber si, co chceš, je-li dovoleno brát a dávej vše, co přijímáno s potěšením."

Ani jsem netušil, že obsahuji takováto moudra... Ale jedná se o moudro? Mě se jeví, že ano. A když ze mne vypadlo, nemůže to být nic jiného. Nic jiného ze mne nepadá. Alespoň sedím-li u stolu s klávesnicí a spoustou dalších potřebností.

A když už mne napadají moudra, tak se vrátím k slovíčkaření s holčičkama, které jsme si posílali přes stůl po koncertě "Ani ryba, ani fiš, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů". V zásadě jde o slovíčka. Jakmile je použiji, debata je nastolena. Například:

PÁN OSUD rozhodne, že já půjdu večer se Samuelem do Stodoly na pivo. Jenomže PÁN OSUD neví, že v neděli je Stodola zavřená a Gusta má nohy doma na stole. Tak se tam můžeme jen mrknout na zavřené dveře a jít jinam. Což ovšem neuděláme a jdeme jinam rovnou, aniž bychom čekali na OSUDA.

Tak jinej například:

PÁN OSUD rozhodne, že půjdeme jinam. Ale Samuel má šichtu a já sám nikam nechodím.

Tak jinej například:

PÁN OSUD rozhodne, že Samuel má šichtu a já nikam nepůjdu a já zrovna půjdu, protože má Ani ryba, ani fiš, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů koncert a holčičky mne vyzvali.

Tak jinej například:

PÁN OSUD rozhodne, že půjdu na koncert a já na něj nepůjdu, protože jsem byl včera.

Tak jinej například:

PÁN OSUD rozhodne, že na koncert nepůjdu a budu mačkat písmenka. Tak nyní dávám holčičkám za pravdu, protože tak to zřejmě bude. Mačkám totiž stále, a tak jsem v debatě prohrál, což uznávám a rád.

Ale holčičky, jen pro tuto chvíli! 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

159 Jak jinak

2. květen 2013 | 18.21 | rubrika: první rubrika

159       Jak jinak

Čučel jsem asi před týdnem na čtyřiadvacítku právě v okamžiku, kdy na žížalu a tedy na těžko ulovili Miloše a Milana. A rybičky si notovali, jak jinak. Také si bonmotovali, jak jinak. Teda jen Miloš, Milan má tím pádem domácí úkol, aby příště oba, jak jinak. Na závěr se světe div se, nediv se, panáčkové se skoro líbali, nelíbali. Vzpomněl jsem si na časy, ve kterých vlálo heslo:

"Se Sovětským... a nikdy jindy, s nikým jiným a nikam jinam."

A žena říkala větu:

"Já jsem furt za sebou tahala ňáký kočárky."

Také jsem si během čučení všiml, že Miloš má opravdu brady, kterými zvítězil nad Jirkou. Papal již v opoziční kantýně, a tak mu jich tolik narostlo, že se jich ani při objímání dřeva v lese nezbavil a bude muset na operaci. Plastikochiruci už se na něj jistě těší. Samozřejmě na brady se těší ještě víc. Ale Miloš nemá pouze brady. Má také dceru. A to dceru mladou, krásnou, inteligentní a chytrou. Má dceru Kateřinu. Má také dceru žlutou. Napsal jsem naposled a zvlášť, protože tak barva lépe vynikne a bude tedy žlutější, což je jejím přáním.

Nový šéf Zemanovců s notovým papírem:

"Do vlády nechceme, souhlasím s Milošem." Jak jinak.

Strana pro občana Zemana, která mu pomohla na Hrad, v sobotu odstartovala další volební tažení, tentokrát do Poslanecké sněmovny.

"Voličům nabízíme a tím se lišíme od zavádějící ČSSD, že my podporujeme živnostníky, protože jsou kořením a to kořením občas velice podvodným, našeho hospodářství," říká v rozhovoru pro nějaký on-line deník TÝDEN.CZ a jistou televizi Barrandov Zdeněk. Zdeněk SPOZetový, ne ČSSDový.  Tento Zdeněk je navíc bývalý policista a tamten ne, alespoň mi to o něm není známo a je mi to naprosto jedno, protože ten už je tak tlustej, že jsem to nemohl napsat spisovně.

"Projev prezidenta a našeho čestného předsedy Miloše nás pohladil po duši. A nejen po duši, ale i po těle. Velmi příjemné bylo, když hned v úvodu řekl, že přijel na náš, čili i na jeho sjezd. Že na nás a ani na sebe nezapomněl. Jeho projev byl konstruktivní a dal nám motivaci do dalších dní. Velmi se nám líbil nejen jeho projev, ale i celý Miloš." Jak jinak, dodávám já.

Budete se řídit jeho doporučením, abyste se po případném úspěchu v parlamentních volbách necpali do vlády?

"V tom s panem prezidentem naprosto souhlasím a s Milošem také." Jak jinak.

Do voleb zbývá zhruba čtrnáct měsíců. Co budete do té doby dělat?

První se musí konsolidovat nové vedení, protože je nepevné, stále někde lítá a je celkově neurovnané, ba skororozbordelované. Budeme tedy konsolidičkovat, pak nastartujeme motorky odborných komisí, které budou připravovat podklady k našemu programu. Také budeme vyhledávat výrazné osobnosti z řad úspěšných starostů i podnikatelů a lákat je na naše kandidátní listiny. Pokud je nepřilákáme, uspořádáme hon a pochytáme jich co nejvíc. Ale hlavně, což je pro nás zásadní otázka pro tuto chvíli, musíme rychle zjistit, kde je kantýna.

Kdybyste si měl teď tipnout, kolik získá SPOZ procent hlasů?

Nebudu v žádném případě tipovat. Do voleb je dlouhá doba. Já si jen přeji, abychom překročili pětiprocentní hranici alespoň o devadesát procent. A abychom občanům, kteří potřebují pozitivní náboj a pozitivní naději, nabídli pro ten náboj odpovídající zbraň nebo alespoň náš unikátní program."

Napadá mne nyní si na počest Kateřiny zanotovat:

Rázkvětály jábloni i grůši

Páplili tumány nad rekój

Vychadíla na běrég Kaťůša

Na vysókyj, ná běrég krutoj

Vychadíla na běrég Kaťůša

Na vysókyj, ná běrég krutoj

Vychadíla, pěseň zapudíla

Pra sivóvo, stěpnovo arlá

Pratavo, katorovo ljubíla

Pratavo, či pisma běregla

Obávám se, že to zase přijde. A nebude to dlouho trvat.

SPOZetové si úspěšně zaloví, ženy budou tahat ňáký kočárky, hesla zase vlát a brady vrcholovým přibývat. 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

158 Mladí vábiči a trubači ve Šluknově

2. květen 2013 | 18.20 | rubrika: první rubrika

158       Mladí vábiči a trubači ve Šluknově     

Soutěž ve vábení jelenů probíhala minulou sobotu na půdě šluknovského zámku a Domě kultury. Studentskou soutěž pořádala Česká zemědělská univerzita v Praze - Fakulta lesnická a dřevařská, která požádala o spolupráci Střední školu lesnickou ze Šluknova. Setkání studentů na celostátní soutěži o nejlepšího trubače a vábiče jelení zvěře je především příležitostí ke společné výměně zkušeností, dobré zábavy a také prezentace schopností studentů lesnických škol na veřejnosti. Tuto akci navštívil a studenty podpořil krajský hejtman Oldřich Bubeníček. Jen jelen nepřišel ani jeden.

"Vábili jsme moc potichu a bez přítomnosti tisku a televize to jeleny nezajímá. To jsme si uvědomili až moc pozdě, a tak se nám jeleni zase jednou vysmáli a běhali raději po lese za laněmi. Navíc si myslím, že jsme mohli vyrazit za nimi do lesa a nesnažit se vábit je na zámku. To byla od nás další hloupost," řekl jeden z nadšených soutěžících.

Souhlasím s ním a přidávám, že když už na zámku, tak otevřít přilehlé zahrady a tam vábničky zkoušet, ale jistě ne na půdě. Určitě nemají na zámku výtah a viděl kdy někdo jelena, jak se kdekoli hrabe po schodech na půdu? A v domě kultury jak by zamet? Celou akci hodnotím s velkou nevolí jak směrem k výběru lokality, tak k opomenutí médií.

A chápu jeleny, že se na ní tentokrát úplně vykašlali.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

157 Ani ryba, ani fiš, ale úplně něco jiného

2. květen 2013 | 18.19 | rubrika: první rubrika

157       Ani ryba, ani fiš, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů

Napsala mi Julie, že se Pavlik zase chystá se svou kapelou vysílat spoustu zvuků, tónů a slov směrem, kde se budou nacházet naše uši. Pokud se tedy budou nacházet na našich hlavách, které doneseme do Restaurace Slávie, kde budou tyto zvuky vysílat. Dále mi napsala, že pro tento večer si na sebe oblékne a namaluje podobu Lorraine. Nabagrovala mne taxíkem, který řídil Marian, opravdovský trenér trnovanských fotbalových nadějí. Cestou jsme ještě vyzvedli Chloé, která také chtěla být nabagrovaná i se svýma ušima. Měli jsme tedy s sebou všech šest našich uší, připravených na Fiší zvukové vysílání.

Všechny zvuky, tóny i slova, které Ani ryba, ani fiš, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů vyslala do našich nastražených uší, byli skoro tak fantastické, jako obě holky. Po utichnutí posledních tónů a po nějakém krátkém čásku, který jsme vyplnili dalšími doušky ze skleniček, které jsme si objednávali i během vysílání, jsme začali otvírat pusy a posílat si z nich slovíčka přes stůl úplně stejně, jak to děláváme se Samuelem. A také, jak jinak? A slovíčka to byla velice zajímavá. Posuď sama:

Holky na mne střídavě posílali, že všechno důležité v životě a na světě je více méně předurčeno osudem a já to nemohu ovlivnit. Ať udělám cokoli, o výsledku nerozhoduji já, ale rozhoduje nějaký pán - PÁN OSUD. Bez jakékoli písemné přípravy jsem vyslal jejich směrem, že věc se má úplně obráceně, a že tedy o čemkoli rozhoduji jen a jen JÁ sám. Dále jsme vedli diskusi o tom, do jaké míry je fatalismus logicky sporný. Ať je tomu jakkoli, myslím si, že má-li mít nějaká diskuse smysl, musí vyjadřovat moje svobodné názory a nemůže být osudově dána žádným pánem, ani PÁNEM OSUDEM. Dále jsme už diskusi nevedli, spokojeně jsme popíjeli a poté mi holčičky oznámili, že mám zase jeden námět pro písmenkování a jim PÁN OSUD právě nabídl, že mají jet tančit na Lunu. Napsal jsem jet, což je lidičkám z Teplic jasné a po žádné raketě se neshánějí. Taxík úplně postačí.

Pro ostatní básníky a holky, které píší verše: Luna je klub s tanečními parketami a restaurací a ne Měsíc z oblohy.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

156 Potrefená se neozývá

2. květen 2013 | 18.18 | rubrika: první rubrika

156       Potrefená se neozývá

Jednou kdysi někdy jsem si ve Stodole všiml jedné moc hezké ženy. Mlhavě tuším, že jsem zrovna pil první řezané a posílali jsme si se Samuelem všechny zajímavosti, které jsme zažili od té doby, co jsme se neviděli. Líbila se mi moc pěkně, a proto jsem byl na ní namířen a všímal jsem si jí trochu víc. Dalo by se napsat, že jsem z ní nespustil oči. Ale to bych napsal skorolež. Občas jsem totiž zahlédl i Samuela, který mi překážel ve výhledu.

V jednu chvíli vstala a na celý pab pronesla:

"Kdyby sis náhodou někdo všiml fleku na mých kaťatech, tak si nemysli, že je od něčeho."

A jak v jednu chvíli vstala, tak si v druhou sedla. Už se mi tak moc pěkně nelíbila. Ba líbila se mi docela ošklivě. Flek se totiž nacházel ve velice zajímavých oblastech pro všechny muže, pokud se tam ovšem žádný nenachází. A tento vypadal dost vlhce a čerstvě. Samozřejmě jsem ji ale poslechl a hned jsem si nemyslel, že je od něčeho. Vzpomněl jsem si, že potrefená se neozývá. A natož na celý pab. A tak jsem se pokoušel na fleka zapomenout, jestli se mi, náhodou, nezačne holka zase líbit.

Ale zapomněl jsem z úplně jiného důvodu na fleka i na holku. Samuel mi totiž začal posílat velice zajímavá slovíčka, která se nám přihodila, když jsme ještě byli roztomilí. No nekruť, i chlapy jsou do určitého věku roztomilí. Sice jen někteří, ale zrovna my dva. No, tak vidíš.

Bydleli jsme v jedné vesnici, a protože nemohu vyvolat reklamu, nenapíši její název. Jen první a koncová písmenka. Začíná na "S" a končí "třelná". Válí se asi devět kilometrů od Teplic, kde bydlíme nyní. A zase oba, proto také můžeme vzpomínat, vlévat a posílat si přes stůl. A děláme to často, rádi a každou chvíli, máme-li nějakou.

Bylo nám buď pět a šest, nebo šest a sedm, anebo sedm a osm. Osm a devět určitě ne, protože to bych si pamatoval. Mě bylo vždy to vyšší číslo, protože Samuel je o necelých deset měsíců mladší a byl i tenkrát. Šli jsme na nějakou výpravu. O jakou šlo bych napsal, kdybych věděl. Přeci jen už to je asi čtyři sta let od doby, která tehdy byla. Ale jistě šlo o expedici lokální a tedy malou. Vždyť jsme byli roztomilí. Kdo je roztomilé, to je malé. Nebo co je roztomilé, ten je malé, nebo velké? Kdo se v tom má vyznat?

Jelo tedy o malou expedici. Proto jsme ji také připravili velice rychle. Prakticky jsme si doma nazuli tenisky a byla připravena. A mohli jsme vyrazit. To jsme také udělali, aniž bychom věděli kam. A zjistili jsme tedy, že tenisková příprava nestačí. Dali jsme hlavy dohromady, ale moc prudce, a tak nás boule, které vzápětí naskočili, docela bolely. Kameny jsme si je zamáčkli a šli dál. Jen tak, nazdař Kéžbík, protože já na boha nevěřím. Potkali jsme úplně neznámou Alici a ta se k nám přidala.

Cestou nám řekla, že jednou, když byla doma úplně osamocená a zároveň sama, tak zažila zvláštní příhodu. V jiném okamžiku, než jednou, ucítila stisk ruky na lýtku. Už to, samo o sobě, je neuvěřitelná příhoda, a tak jsme začali poslouchat s otevřenýma ušima a zavřenou pusou, aby nám do ní nenalítala žádná zvířata. V tom okamžiku se posadila, protože zrovínka skákala na posteli. A jak se posadila, hned v ní začala protékat všemi směry nádherná energie. Asi elektrická, pomyslel jsem si. Protože to už nám sice Alice neřekla, ale vím z vlastní hlavy, že elektrická je nejnádhernější, a tak to byla určitě ona. Alice šla hned ven, kde se v prostorách pavlače objevil koráb oblého tvaru, kterému blikalo ze strany na stranu oranžové světýlko. Takzvaný korábový blinkr, který mimozemšťané používají při parkování na různých pavlačích. Když vystoupili, tak se jich Alice zeptala, jestli jsou to oni, kteří ji chytají za lýtka, když si v noci skáče na posteli.

A oni odpověděli slovenskou češtinou, že ÁNO.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

155 Tesco hlásí koninu

2. květen 2013 | 18.17 | rubrika: první rubrika

155       Tesco hlásí koninu

Tesco hlásí další koninu, na kterou se můžete přijít podívat i do prodejny ve VAŠEM městě a ještě si přitom můžete pohodlně nakoupit spoustu dalších ptákovin.

Koninu v Tescu DÁVÁ literárně-divadelní skupina Divadlo na Prášky, která se narodila v Teplicích. Píchnou PRStem do mapy a je-li v daném bodě jakékoli Tesco, jedou tam hrát.

Poprvé jsem skupinu Dé en Pé spatřil, když byla ještě úplně malé miminko, 5. března roku 2013. A hned se mi líbila. Včera jsem se byl podívat na její další představení, které skupina odehrála v Bio restauraci Zahrada v Teplicích. Bylo úžasné, ale zážitky napíši až zítra, protože se Ti přiznám, že včera ještě nebylo to pravé včera, abych mohl něco vidět, natož o tom cokoli napsat. To pravé včera bude až dneska. Tak se těším, že píši dopředu. Sice zleva doprava, ale dopředu. Ale nechám toho, hned teď.

Anebo nenechám. Baví mne psát písmenka. Jen tak. Šup sem, šup tam. Někdo chytá ryby, jiný holky. Někdo hraje šachy, jiný hrabe prachy. Každý baví, co ho dělá. A na mne zbyla písmenka. Nebo jsem si je vybral? Myslím, že to bylo naopak. Ale co já vím? Ať bylo, jak bylo, hlavně, že je.

Právě mne zaujala zpráva, že jaro přišlo už ve středu a zimě je to jedno. Sněží si klidně dál. Úplně stejně jako v parlamentu. Tam sněží, i když poslanci jsou v lavicích dávno v plavkách, s nasazenými rukávky a nafouknutými kruhy kolem boků.  Jsou i nakrémovaní a chystají se hupsnout do vody. A diví se pak, že je jim zima. I těm nejtlustějším. Jsou tam vůbec nějací hubení? Je to fuk. Jestli ano, tak jen chvíli. Ti noví. Ale až si nakoupí žrádlo za první platíček a začnou ho žrát...

Ale zima tedy bude všem, protože jak jsou tlustí, tak jsou také neotužilí. Což se klidně vsadím. Protože TLUSTOTA rovná se teplíčko, nepohyb a smrádeček.

Tak to bude, je a bylo dycinky.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

154 Martina

2. květen 2013 | 18.16 | rubrika: první rubrika

154       Martina

Narodila se 27. listopadu. Nedá se tedy přesně určit, kolik jí je let. Můžeme spočítat pouze dny a měsíce. A jmenuje se Martina. Takže ze tří vět vyplývá, že slaví jen svátek. Anebo naopak slaví spoustu narozenin. Každého sedmadvacátého v měsíci a má se tedy zdánlivě lépe, než my ostatní. Pokud tedy správně předpokládám, že my ostatní máme rodné číslo úplné a slavíme jen jednou v každém roce. Ale zato pořádně, když jen jednou za tak dlouhatananánskou dobu. Samozřejmě, pokud jsme stále mladí.

Což my jsme. Jsme tak mladí, jak jen chceme. A dokonce i v množném čísle, i když ho píšeme v čísle jednotném. My totiž můžeme vše, co chceme. I to, co nechceme, můžeme. Ale to nebudeme, protože to opravdu nechceme. Krátký proces s tím zatočíme. Hlavní nyní je, že můžeme úplně VŠE. Julie nám to včera napsala, že MY = JÁ, můžeme vše. A má pravdu. JÁ faktisticky můžu vše. Můžu vše, co se mi zachce, NAPSAT. Tak to myslím, a tak mne to také baví.

Mám dobrou náladu, protože Samuel měl včera