Apv | 192 Když chci jo, tak jo

192       Když chci jo, tak jo

Když chci jo, tak jo a když ne, tak ne. Občas se stane, že chci jo a nastane ne. Občas se tak děje vlastně stále. Dalo by se tedy napsat, že občas rovná se furt ne. Pak ovšem neplatí, že když chci jo, tak nastane jo a když chci ne, tak ne. Čímž jsem začal a Ty už víš, co jsem napsal kdysi o moudré větě někoho moudrého:

Že první slovo platí, druhé leze z kalhot.

Takže zase teda platí, že když chci jo, tak zase jo a když ne, tak zase platí ne. A jsme tam, kde jsme byli. Teda JÁ tam jsem. Teda já jsem vlastně tady. Ty jsi tam. Takže oba jsme někde a to je správně. Jinak to ani nejde.

Jiná situace nastane, chci-li něco konkrétního. To už pak záleží.

Chci-li třeba papat jídlo, záleží na obsahu lednice. Chci-li třeba papat písmenka, záleží na obsahu knihovny. Chci-li třeba papat ženu, záleží na obsahu každé jednotlivé ženy. A tady bych se rád povinně zastavil.

...

Stačí, pokračuji. I když každá žena obsahuje především ČTYŘI nejzajímavější záležitosti, kvůli kterým po nich šílím. Vyjmenuji písmenkově:

O          B          L          I           Č          E          J

P         R          S          A

N         O          H          Y

Z         A          D          E          Č          EK

Obsahuje samozřejmě spoustu dalších součástek, aby držela pohromadě, ale tyto čtyři jsou nejpředevšímovější. Samozřejmě zase záleží na obsahu těchto čtyř. Musejí se mi tyto ženiny součástky moc líbit, abych... Přeci nebudu šílet, když se mi nebudou. I když, také by se dalo šílet, ale úplně jiným způsobem.

A ten se mi popisovat nechce, protože ne.