235 Houby

2. květen 2013 | 19.47 |

235       Houby

Houby nepotřebují ke svému životu světlo. Na tento fakt věďouři přišli, vzápětí dokázali a světu napsali, že až slunci dojde proud a zhasne, tak začnou růst všude houby. Sice nevím, jak to dokážou, protože Já světlo potřebuji. A potřeboval jsem i v době, ve které jsem rostl. Minimálně na to, abych se podíval, o kolik jsem od minulé čárky...

I na spoustu dalšího světlo potřebuji. Třeba na mačkání písmenek. To je vůbec to nejdůležitější, k čemu ho potřebuji. Někdy také k vidění se s jinými lidičkami, ale to je podružná záležitost oproti mačkání. Předpokládám, že až Tito přečtou toto, budou mne ještě víc milovat. No, nezasloužím si snad? Já jsem vskutku k pomilování. A nejen nyní. Jsem přesvědčen o tom, že jsem k pomilování vždycky. Alespoň v době kdy se tu anebo tam, vyskytuji a jsem sám. Konec věty jsem namačkal jen proto, aby se rýmoval. Nic jinotajného v něm nehledej. Kdybys náhodou něco objevila, dej mi vědět.

Zpátky na strom. Vůbec si o sobě nemyslím, že bych byl k pomilování, i když to říkají všechny ženy, které ve městě potkám. Tak zase na strom. Řekla mi to jedna žena. Ale na strom už nemusím, protože to skutečně řekla. Alespoň doufám, že jsem si nevyfabuloval, jak je mým hezkým zvykem. Ale to by vlastně také vůbec nevadilo, alespoň by se Ty ženy, které umí číst, dočetly tuto interesantní záležitost a nastala by tlačenice. Tlačenice u mých dveří bytových. Sakra, těším se. Je dobré, má-li se človíček na co těšit. A když jsem tímto človíčkem Já a mám-li se navíc těšit na tamto, tak je to vynikající. Těšení se na tamto je vůbec to nejlepší TĚŠENÍ. To jsem musel majuskulemi.

Vynechám nyní pár písmenek a schválně:

Celý svět se honí za kouskem masa.

Kápeš?

Nechal jsem Ti trochu místa a tím pádem i času, ale jistě si pochopila hned. Ale buďme tolerantní k blbounům...

Já se teda za ním honím stále a myslím si, že jsem byl k tomuto účelu vyroben. Nebo sestaven? Ne, obojí je moc mechanické. Zplozen, to je ono.

Já se teda za ním honím stále a myslím si, že jsem byl k tomuto účelu zplozen. Mámule a papín spokojeni a mohu tedy pokračovat:

Jsi-li se mnou nejsi, tak jsi ode mne moc vzdálená... Ale nyní se začínáš pomalu přibližovat, teď už ano, a tak začínám zase mačkat a topoly, topajííí.

Já Ji vlastně vůbec nechtěl, ale tak dlouho jsem o Ni usiloval, až jsem se opravdu zamiloval. Sice do jiné, ale to je také fajn a určitě ještě větší fajn. Nyní tomu s velkou pravděpodobností nerozumíš, ale nic si z toho nedělej, protože já už tomu nerozumím dávno. A tak Ti to nemá kdo vysvětlit. A kdyby se náhodou někdo našel, tak mu nevěř.

Tato písmenka se stávají texty, které by za komunistů nemohly vyjít a vyšli by až za bolševika. Ony teda vlastně, zatím nevyšly vůbec, ale vyjdou. A proto je stále mačkám. Stejně budu mačkat, i kdyby z nějakých padůvodů vyjít nikdy neměly. Jak jsem napsal, přečetl a vzápětí, které tak po hodince nastalo, pochopil, musím namačkat:

Neboj, vyjdou. Jedná se bez jakékoli soběchlebnosti namačkáno, o tak nebetyčná písmenka, že to snad ani není možné...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře