27 Třídní Pepíček

2. květen 2013 | 15.50 |

27        Třídní Pepíček

Nikdy nevěděl, který z nás je kdo. A tak nás vždy vyvolával jako jednu osobu: Krupakorb.

A dostávali jsme ze zkoušení stejnou známku, aby se náhodou nespletl při zápisu do žákajdy. Jen písemné práce si mohl dovolit oznámkovat rozdílně, netuše ale, koho si má obrázkově vybavit. Také službu jsme samozřejmě měli společně a od týdne, ve kterém na nás došla řada, jsme ji měli navěky. Za každý, sebemenší prohřešek, třeba "špatně" smazanou tabuli – stačila i jedna po uschnutí viditelná šmouha – byl další týden automaticky Pepíčkem přidán. Prvních pár týdnů jsme se snažili, ale po dvou letech jsme to vzdali. Navíc nás služba začala bavit. Když jsme například Semlovi, který byl menší než většina studentů a studentek, a kterého jsme měli na němčinu, připravovali tabuli na jeho hodinu. Vždy jsme o přestávce museli nadepsat například:

Am 27. Oktober             16. Stunde       

Thema:

Měli jsme v učebnách dvě posuvné tabule přes kolečko uprostřed. Bavili jsme se tím, že jsme Semlovi pokaždé Thema: umístili jinam, ale vždy tak, aby na něj nedosáhl. Ještě podotýkám, že posouvat obě půlky mohli pouze dva silnější jedinci. Semlo byl jedinec jediný a slabý, ale vyřešil to pokaždé bez mrknutí oka tak, že si Thema: napsal sám do výšky, na kterou jeho tělesné propozice dosáhly. V duchu jsem mu vždy připsal bod.

Jednou Pepíček dostal geniální nápad a vyvolal k tabuli pouze Krupa. Já jsem ovšem zůstal sedět, protože jsem ten den byl dutej a k tabuli šel Korb s mojí žákajdou. Napříště jsem se našprtal já a šel jsem za něj. Takto jsme to provozovali až do maturity, aniž by Pepíček cokoli tušil.

Byli jsme vždy o krok napřed, než geniální Pepíček.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře