Apv | Samuel

Apurk Puhctek Valsorim

apv.pise.cz/...                    

www.facebook.com//...

krupa.miroslav@tiscali.cz

733 301 203

Samuel

V této sbírce se nacházejí postavy autentické i smyšlené. Stejně tak je tomu i s jednotlivými příběhy.

Úkolem všech mužů na světě je rozesmávat ženy. Alespoň ty, se kterými jsou právě ve styku. Protože s těmi, se kterými ve styku nejsou, to nejde tak snadno.

Na stále se opakující dotazy typu:

Jak a kdy jsi začal psát? Uvádím, že 3.11. 2012 jsem se probudil v 5:55 minut proto, že mi hořely dlaně. Pustil jsem pí sí, uvařil si kapucína, koláč na talířek a napsal první povídku. A od tohoto dne mi dlaně hoří každý den, jen hodina se občas trochu mění. Pár příkladů z poslední doby: 3:33, 1:11, 4:44, 2:22 a 6:66 nejde, protože to nejde žádným možným způsobem vydělit tak, aby nevyšla úplná blbost. A tak stále píši.

Při jedné další společné návštěvě restaurace Stodola, kam se Samuelem chodíme skoro každý pátek asi na tři hodiny podebatit o tom, co se událo za poslední týden, tak pár dní předtím hrála Lucie Šafářová snad ten nejúžasnější zápas, kterým rozhodla finále Fed Cupu v náš prospěch. Samuel samozřejmě také koukal, tak jsme si na ta naše děvčata připili. Řekl jsem mu, že jsem si Lucii našel na fejsbůku a hned po zápase jsem jí v euforii napsal:

1          Fejsbůkový dopis

Ahoj Lucie,

viděl jsem dnes ten nejfantastičtější tenis, který jsem kdy v životě mohl sledovat. Téměř každou výměnu (krom Vašich es a přímých bodů z podání) jsem si naštěstí pouze myslel, že ji NEMŮŽETE vyhrát a nakonec jsem křičel radostí, že jste ji zakončila takovým úderem, až jste soupeřku tuším ve druhém setu rozplakala. Ona hrála také fantasticky, ale Vy jste ji vždy převýšila a byla řekněme o tenisový míček napřed a ona chudák nevěděla, jak to změnit. Dnes to proti Vám prostě změnit nešlo. Připravila jste mi svou nádhernou hrou ten nejkrásnější sportovní zážitek v mém dosavadním životě (je mi 48 let a jsem v plném invalidním důchodu, protože 17. 12. 1997 jsem byl účastníkem autonehody, kterou jsem nezavinil. Vezl jsem z Prahy reklamní kalendáře, které jsme tam nechali vytisknout pro našeho zákazníka – pracoval jsem v té době jako obchodní zástupce pro reklamní firmu. A ten den se v katastru Mělníka stala autonehoda, při které kamion usmrtil 18i letého mladíka a zatarasil oba pruhy. Museli jsme všichni zastavit, já stál poslední s Renoltem 5kou a do mě to napálil 130i kmovou rychlostí Ford Transit. Letěl jsem i s autem 200 m vzduchem, přistál na svodidlech a upadl do bezvědomí. Po 9i dnech jsem se probral, ale ztratil jsem částečně, ale za to navždy krátkodobou paměť...

Myslím si, že jsem přežil také proto, abych Vás dnes viděl vyhrát, jinak na tom nejsem s mou pamětí zrovna nejlépe, ale Vaše dnešní hra mi dodala spoustu energie a chuti do života. Mockrát Vám děkuji a věřím, že budete v žebříčku stále a dlouho stoupat - máte na to a já Vám v tom budu fandit. Mějte se moc hezky a vyhrávejte, vyhrávejte, vyhrávejte...

Toliko zpráva Lucii Šafářové.

Ještě chci ale napsat, že člověk by se měl co nejlépe v životě pobavit, než ho opustí. Protože pak už to stojí za prd. Tady bych měl povídku ukončit, ale prsty mne neposlouchají a stále ťumpaj. Na jednu stranu vím, že mají pravdu, ale někdy mi už také lezou krkem a to se pak dusím a nemohu psát dál, takže už je tam pouštět nebudu.

Ono jim to jde stejně dost blbě – nevejdou se tam.