Apv | 28 Setkání APV a jeho přátel s přáteli jej

28        Setkání APVa jeho přátel s přáteli jejich přátel

Dojde k němu dnes večer na Luně. APVé zná všechny, krom Jedné. Samuel zná APVa. Hanka a Víťa znají všechny, krom Samuela. A Jedna zná Hanku a Víťu.

Nevím, jak jsou na tom ostatní účastníci (dere se mi sem "zájezdu"), ale APVovi se zdá, že se něco DĚJE. Vůbec se mu v poslední cirka měsíční době dějou stále nějaká NĚCA. A až na stav účtu, jsou ta NĚCA plusová.

Hanka na Luně zajistila stoleček, sice bez koleček, ale za to se u něho dá dobře bavit. A když náhodou budou mít žízeň, tak i pít. Kdyby chtěli dělat cokoli, můžou klidně dělat cokoli, stoleček je k těmto účelům jistě uzpůsoben. A pokud není, může ho Luna reklamovat.

APVé ví, že se na setkání všichni těší. Jen u Jedné si není úplně jistý, ale patrně se těší také, když s radostí vyplnila přihlášku a podala ji Hance k orazítkování. Nyní si uvědomuji, že já jsem žádnou přihlášku nikde nepodal a už ani podávat nebudu, protože na takové stupidnosti nemám čas. V nejhorším si sednu k vedlejšímu stolku... To by si ovšem ostatní museli přisednout, protože by je tmelení beze mne nebavilo tak, jako se mnou. Já jsem totiž TMELITEL. A jsem jím rád. Občas se v mém životě stalo, že tmelil někdo jiný, ale vždy až minimálně ob dva stoly od našeho... Docela se na dnešní tmelení těším, už dlouho jsem netmelil větší kolektiv, než čtyř-oký.

Kdyby náhodou večer navštívily Lunu i počáteční Rozpaky, pak je servírky rozeženou druhým, či třetím řezaným, které APVovi přinesou. A pak už mu tmelení půjde samo. Nehledě na to, že ostatní se jistě také rádi přitmelí, proč by jinak na Lunu chodili? Když si ho nyní čtu, tak zjišťuji, že jsem tento odstavec mohl klidně vynechat a nic by se nestalo. Ale nevymažu ho, protože se tím také nic nestane. Ať udělám, co udělám, nic se nestane, a tak si mohu psát jakákoli písmenka a to je to, co mne baví...

A nic se nestane.

... nechal jsem si trochu místa, kdyby se náhodou něco stalo.

Představuji si začátek takto:

První dorazí APVé. Né, že by se tak těšil, to jistě ne, ale chce urvat nejlepší místo. A nejlepší místo se dá urvat s jistotou, jseš-li první. Tak prvního bychom tedy měli. Druzí budou tito tvorečkové: Jedna, Hanka a Víťa. A třetí bude ten pátý, Samuel. Chodíme spolu pravidelné pátky oba na pivko do Stodoly. Já jsem tam vždy první a on pátý.

Až dorazí Jedna, Hanka, Víťa a Samuel, tak dojde k poplácávání a ošahávání:

Já jsem ten, já tadle, já tamhleten a ještě dva: tak třeba tumtata a tendlenctut. Padne i pár polibků, ale moc jich nebude, protože APVé se Samuelem se už dávno nelíbají.  Pak se usadí každý na vybrané si místo, krom APVa, který se usadí na své a řekne připravenou větu. Tu si připraví, až na ně bude před šestou čekat s pivkem u stolku. Sice by si ji mohl připravit už nyní, ale to by byla věta PŘIPRAVENÁ až příliš a bylo by to na ní znát, tudíž by to byla věta PITOMÁ. A pitomé věty se neříkají nahlas. Teda říkají, ale až na konci setkání a né na jeho začátku.

Potud jsem si jistý, ale co bude následovat, dopíši až zítra... Dobrou noc, holčičko.