295 Prasečinky

295       Prasečinky

Chci napsat pár řádků o manželském sexu, ale nejsem manžel. A po dešti už moc nerostu, na houby nechodím a navíc se mi v lese blbě píše na pc. Nemám rád mravence v klávesnici a mochomůrky na botě. Ty mochomůrky nebo muchumórky mi moc neseděj, ale když už...

Vžít se do role manžela neumím a ani nechci. Nebylo by to ono. Bylo by to něco jiného a to fakt nemohu, protože to nejde. I kdyby šlo, tak Mě se fakt nechce. Ale o sexu se mi psát chce. Nepůjde tedy o sex manželský. Je v tom vůbec nějaký rozdíl? Docela by mne to zajímalo. Ale kvůli tomu, si mne žádná asi stejně nevezme. Blbej důvod. Uznávám bez mučení.

Tak víš co? Nebudu psát o žádném sexu. Ještě by se pak o mne říkalo, že píši jen o prasečinkách a jsem tedy čuňas a to není hezká přezdívka.

Jenomže jsem se naladil a odladit se nelze. Když děláš prasečinky tak, aby byly slušné a s radostí přijímané, nemusím je tak nazývat a víš, o co mi jde. Jsou tím nejhezčím na světě, čím se rádi stále zabýváme. Pokud se tedy nezabýváme také stále a také rádi, něčím úplně jiným. To je pak druhá možnost. Druhou možností se někdy zabýváme víc, než tou první. Někdy a někdo se druhou možností zabývá furt a tou první nikdy. Takový člověk se pak nazývá krásným českým slovíčkem single nebo také Člověk Bezdružkový či Bezdružicový. Prostě člověk, který nemá DružkuDruha. Držku samozřejmě má. Tu máme přece všichni. I když někteří stále zavřenou. My ostatní to za ně doháníme, protože ji máme zase naopak furt dokořán. To jsem přehnal schválně, kvůli proudu slov, i když někdy samozřejmě také cedíme mezi dírkama v zubech...

Vracím se k tamtěm, k 295kám. Když máme s kým, tak je vyrábíme. Nemyslím nyní děti. Ty už máme vyrobené dávno. Myslím pouze 295ky. Vždyť naše děti už možná vyrábějí také. Sice naštěstí již ne v pionýrských táborech, jako jsme vyráběli My, ale víš, co je možností?

Budu se muset na nějaké zeptat syna, abych je mohl napsat.

A nyní tedy k samotné výrobě:

Nejlépe je třeba hupsnout na Ní hned, jakmile přijde. Nezdržuj se ani se zapalováním svíčky. Ženy nemají rády jakékoli dlouhé a pečlivé přípravy. Neluxuj, neutírej, nemej, nevynášej, nevětrej a proboha! Neuklízej. Nic takového nedělej. Ani žádné mazlení. Nanejvýš se pomazli s rozepínáním podprsenky, protože s tou se to prostě nedá jinak. Ještě je tu druhá možnost, nůžky. Ale neblbni, víš kolik dnes stojí nová podprsenka? A navíc nevíš, do jaké země bys musel letět pro takovouhle...

Takže pomazlíme košíčky, mrskneme je opatrně na podlahu, pak ještě krátké pomazlení s minihadříčkem a 295ka, protože ženy přímo nesnášejí jakékoli dlouhé mazlení.

Tak 295ka

a 295ka...

a 295ka...

a 295ka...

a 295ka...

a 295ka...

Stačí, už musí jet a stejně jsem to přehnal.