Apv | 437 Často si u kafe radím

437       Často si u kafe radím

"Když si myslíš, že si o Tobě Některá Něco myslí, tak se zamysli, co by si tak o Tobě mohla myslet."

A když Mi vychází, že si myslí něco hezkého a myslí si to tedy velice správně, je třeba již jen udržovat ohýnek. Kdyžby Ji ale z naprosto neznámých příčin napadalo cokoliv jiného, je třeba volat hasiče.

Taktika netiká a je ji třeba neustále pilovat, aby se neztupila a držela směr. To je dnes jasné i punštokovi. Sice vůbec nevím, kterej to je, ale říká se, že ten je blbej jako tamten, tak to tak nechám.

Vždy je třeba dodržovat taktiku. Říkají to všichni trenéři všeho, co trénují, tak to říkám, vlastně píši také. To je jedno, protože co Já píši, to také říkám, když mluvím. Pokud samozřejmě neříkám něco úplně jiného, protože toho mám v puse napěchovaného moc. Ani vše nestihnu, jak jsem již mnohokrát napsal a řekl.

Nejde mít jeden život a sdělit vše. Nebo jde? Myslím si, že ne. Ale budu se snažit napsat co nejvíc a doufat, že platí věta:

Co je napsáno, bude jednou autorovi bohatě zaplaceno.

Musel jsem ji ztučnit, aby bylo ještě bohatěji. Protože čím víc prachů, tím sladší život i živůtek. A nemyslím nyní samozřejmě na kratší život, ale na kozy. Protože na krásné myslím neustále, pokud nemyslím na Cokoliv jiného, na Co je třeba také někdy myslit. To je samozřejmé i důležité zároveň a pro chytré jsem ani nemusel napsat.

Jenže potřebuji, aby i blbci kupovali.