Apv | 51 O ničem

51        O ničem

Víš, láká mne o tom psát, ale tak, aby ses nemohla odtrhnout. Ani při cestě kamkoliv. Dávej ale, prosím Tě pozor, kam budeš případně šlapat...

Písmenkování je přeci hlavně abstraktní činnost, takže mám správný název. Nyní už jde jen o to, aby Tě to bavilo číst. Ale číst o ničem? Ještě to raději promyslím, vydrž chvíli...

Je to asi pitominka, tak raději něco vymyslím, zase trochu déle vydrž...

Asi tak stačí a už přicházejí písmenka:

Účastnil jsem se maratónského závodu v "Sezení u písí od rána do pádu pod stůl". V tom mne napadlo, že závod na tři hodinky přeruším a půjdu si zaběhat do deště a bláta letošní zimy, která v tomto ohledu nabízí zajímavá zákoutí a zároží. Jak jsem vyběhl, hned jsem měl pocit, jaký asi měl Forrest Gump – také mi začali růst vousy a vlasy a vlastně vše, co mi růst začít mohlo. Jen se ke mně stále nikdo nepřidával. Asi jsem běžel krátce a moc rychle, a tak jsem ty, kteří se možná přidali, nemohl postřehnout. Určitě jsem běžel moc rychle, protože běžím-li pomalu, tak já už vlastně jdu a to se ke mně nemůžou přidávat žádní běžci ani běžkyně, ale pouze chodci a chodkyně. Stále jsem běžel směrem TAM, a když jsem si po 90i minutách vzpomněl, že jsem maratón v sezení u písí přerušil na tři hodiny, napadlo mne, že bych se měl začít vracet. Ale bavilo mne stále běžet TAM, tak jsem se neotočil a řekl si, že buďto prodloužím hodiny na roky anebo při cestě ZPĚT zrychlím tempíčko. Pokračoval jsem tedy spokojeně TAM, ale stále jsem běžel sám. Ale hlavní ALE: stále jsem BĚŽEL. Pochopil jsem, že jsem v prvním životě musel být sportovec, jinak bych už dávno vypustil ventilkem duši...

Nyní si uvědomuji, že asi nejde napsat cokoliv, či jakákoliv písmenka o ničem. Ale neboj, budu se snažit dále a třeba se mi to povede. Jednou Kdosi někde:

"Když se o cokoliv snažíme vytrvale, s velkou vůlí a zapálením, tak toho dříve či později určitě dosáhneme."

A budu-li věřit výroku Kdosiho, tak se mi podaří napsat něco o ničem. Nebo nic o něčem. Nyní jsem si uvědomil, že nic o něčem píší vlastně všichni, i ti, kteří neznají ani jedno písmenko...

Ještě se rozhodnu, během písmenkování. Stále mne ale nic nenapadá, a i když je to vlastně správně, nevím do jakých písmenek se mám strefovat. A tak volím náhodná, stejně o nic nejde. Věř mi, fakt volím náhodná. Nechávám to na PRStech a já pak už jen kontroluji pravopis.

Nechodili do školy, a tak jim ho musím stále kontrolovat.