56 Pivnice Legenda

2. květen 2013 | 16.29 |

56        Pivnice Legenda

Včera jsme s Samuelem navštívili Legendu, protože Stodola v pondělí spinká. A bylo tam velice příjemně. Servírečka, také milá veverka, pivečko také řezané, u každého stolu židle, co víc si přát? Pardon, ještě popelník pro Pepína. Jak pokračuješ v Samuelovi, zeptal se mne, když si zapálil. Dal jsem mu poslední povídky, které jsem napsal, a které ještě nečetl. A protože už měl cigáro v puse, pustil se do čtení. Chvílemi se souhlasně usmíval a chvílemi nesouhlasně kabonil čelo. Já jsem se souhlasně usmíval celou dobu, pokud jsem zrovna nebumbal. Přesně, jak to má být. Po té jsme ještě prohodili pár vět o prezidentovi s malým "p", a protože pár = 2, tak nám to dlouho netrvalo a bavili jsme se o něčem jiném, zábavnějším. Ale také pár vět a ty nás zase vrátily k politice. V pabu se ani o ničem jiném mluvit nesmí, to nám bylo oběma jasné a nechtěli jsme se chovat neuváženě. Také by nás mohli vyvést a to jsme nechtěli, protože jsme neměli ani dopovídáno, ani dopito a ani dokouříno. Samozřejmě, že jen Samuel nemělo dokouříno, já mělo dokouříno už asi 25 let. Nyní jsem si vzpomnělo, že jsem mělo dokouříno právě 30 let, protože jsem maturovalo v roce 1983 a po přijetí na VŠ jsem muselo jet povinně na chmel. Jelo jsem ale rádo. Bylo jsem mládo a skoro vše povinné jsem plnilo rádo. Na chmelu se mi líbilo jedno mladé dívko, a tak jsem se do něj zamilovalo. Po ranní směně jsme šli odpočívat do restaurace a tam jsem se s dívko seznámilo. A protože dívko kouřilo, tak jsem si také zapálilo a myslelo, že jsem TAKÉ kouřilo. Dívko mi řeklo:

Ty ale nekouříš správně. Poslouchej, natáhlo do úst kouř a řeklo:

"Správný kuřák musí říct deset slov, než vypustí z pusy kouř."

Když jsem dotyčných deset slov zopakovalo a pak teprve vypustilo z pusy dotyčný kouř, tak jsem okamžitě běželo na toaletu a vypustilo z pusy nepotřebný obsah mého žaludku.

Nyní jsem si tedy uvědomilo, že jsem vlastně nikdy v životě skutečně nekouřilo. S menšími výhradami bych připustilo, že jsem profesionálně kouřilo takových deset sekund. Do následné politické diskuze jsem tajně propašoval slova, že jsem dočetl "Všechny řitě světa i ta má" od Charlese Bukowskiho. A zopakoval jsem pro Samuela větu z mého rozhovoru pro nějakou televizní stanici, jejíž jméno si již nepamatuji:

"V ní je povídka "Klasa", při jejímž čtení jsem se smíchy málem počůral."

Slíbil jsem, že pokud nezapomenu, tak mu ji přinesu, protože už mám přečtenu. Samuel propašoval slovíčka o tom, že se mu líbila má povídka Perpetuum kafile, jak na mě začaly růst boby...

Je dobré, když si skromný spisovatel o sobě v žádném případě nic ani v nejmenším nemyslí a náhodně potká libovolného, z mnoha tisíců svých čtenářů, človíčka a ten jeho písmenka pochválí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře