Apv | 572 Můj zouvalý kámoš

572 Můj zouvalý kámoš

Protože MiMůj nejlepší kámoš řekl, žeuš je úplně zouvalý stoho, jak fůrt používám ve slovech, kde má podle Něj být nějaké písmeno, ftomto případě v, takže tam používám, tedy píši f. Zamyslil jsem se tedy nadtím problémem aprotože Ho, myslím kámoša, mám rát, taktotak tedy podleNěj budu psát. A aby viděl, kčemu to povede, tak jsem celou situaci otočil o 250 stupňů. Kámošů je třeba si vážit a zvlášť Těch, kteří znají pravopis a chodí se Mnou do pabu a opčas si Mě i přečtou. Samože myslím Klasy, Mě uš má přečteného dávno.

Také další jeden, vlastně ušdruhý kámoš, si Mě také postěžoval, žeuš Mě nemůže dál číst, protože si při psaní scénářů pro Své divadlo plete pravidla s prafidly. Já bych sice do povidel žádné ef nefkládal, ale budiš, rozumím Mu. Chci jen touto formou lechce poopravit Jeho tvrzení, žese plete, na velice nadějné, že totiš začíná psát skoro fše správně. Musel jsem napsat, že skoro, protože úplně dokonalý nejsem ani Já. Tuto poslední větu jsem napsal hlavně pro Jozefa, aby si, kluk jeden ušatej nemyslel, že si voSobě něco myslím.

Já si voSobě faknic nemyslím, protože To shodně Velkým Té ai oběmatřemi Vé, Vím.