Apv | 612 Emoce

612  Emoce

Viděl jsem na Dvojce pořad Emoce. Prováděl jím Mudr. Src. Drc. Cyril Hešl Hrc. Prc. A fpořadu mimojiné řekl, že Já, jako APV, že jsem tvrdil různé nesmysly. Jako příklat napříklat uvedu namátkou pár příkladů:

"strachy se mi třásly kotníky", "hrůzou mi vstávala kůže na hlavě", "skákal jsem radostí dvacetpět metrů vysoko" či "byl jsem v sedmdesátém nebi".

Mohu Ti krvepřísežně přísahat a tedy rovnou přísahám, že strachy seMi klidně třese fšechno, jen kotníkům to furt nejde. Pod vlasy si nevidím, takže fak nevím, co Mi tam ta kůže provádí. Vyskočil jsem jen doštyr metrů a to ještě na trampolíně. Do nebe jsem se dostal maximálně do šestky. Voprafdu nevím, jakým kanálem se k Cyrilovi takto zkreslené údaje o Mé osobě dostaly. BrnknuMu, nechť je příště přet zveřejněním laskavě skonzumuje s Mojí laskavou osobou, myslím teda jako se Mnou. Nebo nemyslím, klidně ať to seMnou skonzumuje dovoprafdy. Bude pak uvádět ve Svém pořadu méně hloupostí a více blbin.

Emoce jsou maximálně subjektivní záležitostí, protože dva totožné podněty mohou u různých jedinek a dvojáků vyvolat jiné nemoce. Napříklat nepřijetí na školu může u jedné holky vyvolat lítost a smutek, u druhého kluka naopak vztek a zlobu a u třetího mužatky radost, protože Jí učení nebaví.

Emoce jsou podmíněné a setrvačné. Napříklat, kdyš Ti učitelka znepříjemní nějaký předmět, může se prožívání nepříjemných citů objevovat v tomto předmětu i poté, kdy Tě ho učí jiný učitel a celkem i příjemně. Teprf aš kočka alemůže něco totálně změnit. Ve Tvém případě samozřejmě, teprf aš kocour.

Většina emocí je protilehlá, napříklat láska leží naproti nenávisti, radost naproti smutku. Kluk naproti holce. Myslím jako nohama naproti hlavě, aby mohli co nejrychleji zaujmout šedesát devítku.

Emoce jsou také smíšené. Láska v nás vyvolává pocit radosti a štěstí, ale i strach o milovanou osobu, žárlivost a další bahenní nemoce. Strach vnímáme ve dvou protipólech – příjemného protipóla naproti nepříjemnému antipólovi.

A kde si myslíš, že emoce vznikají?

Jiš fdobě starověkého Řecka, Říma, Romula a Réma poukazoval Nějakej slavnej lékař na vstach mezi emocemi a mozkem. Tenkrát mu lidé nevěřili, protože ještě tak slavnej nebyl a zastávali Aristotelův názor, že sídlem emocí je srdce. Dnes jiš víme, že mozek se oprafdu významným způsobem podílí na vzniku a formování emocí a spousta odborníků jej považuje i za jejich "sídlo".

I Já ho za něj považuji a to jsem jen, psáno s malým jé, odporníkem na písmenka a vo lidským těle vím jentolik, že holky vypadají jinak neš kluci.