Apv | 723 Vočem chceme ajak chceme

723 Vočem chceme ajak chceme

Kamarát Midal triko, najehoš ramenech jenapsáno:

Koláborejšn ent virtuelájzejšn vidaut bórders. Čéndžink d vejvý vérk, lájf, pléjndlén.

Kdyšsemto uviděl, řekl semsi, že přeložím anapíšu:

Spolupráce a virtualizace bez hranic. Měníme způsob naší práce na: žít, hrát si a učit se.

Alenic seMi zatím psát neví. Asi semto měl přeložit úplně jinak, aby vědělo. Překladatel tedy zeMě patrně nebude. Napadá Mě jediné, použiji jen "hrát si". Také si spísmenky hraji, tak uvidíme nebo uslyšíme. Furt seMi neví, tak nechám na zítra. Snat bude taky ňákejden. Řítím seheslem:

Neš psát blbiny, rači nepsat vůbec!

Teť Měnapadlo:

Položilasis někdy otásku? Jási furt ňákou pokládám. Aněkdy, kdyš vím jak, takji i zvednu. Víckrát jí ofšem nechávám válet bespofšimnutí. ToMi vyhovuje nejvíc. Položit anechat válet. Hodně věcí takétak často pokládám apak nechám válet. IJáserát opčas položím anechám válet, ale toje něcojiného.

Fšdyckykdyšchci cokolif říc auvědomímsi, žeto protějšek nemusí zastak moc zajímat, musím to zvážit. Znám-li pak přibližnou hmotnost, řeknuto. Mluvit se musí ikdyš myšlenka chybí. Nejhorší jeticho. Jakje totiš doma ticho, sousedi ho hnet slyšej azvoněj naMě, jestli sem ušumřel. Kdyš Jim otevřu, sou sklamaný ačekaj snadějí na další ticho. Fspomněl semsi ftom smyslu na Cimrmanůf prvek očekávání aprvek sklamání. Ale nyní semsi také uvědomil, že spousta znás, spisatelek a spisatelů žehrá na dnešní dobu. Totiš, že dnes nikdo moc nečte atak seNám, co píšeme daří chudě. JáJim nato říkám:

Máme ale zase jednu velikánskou výhodu – můžeme si psát, co chceme. Podívejtese napříklat naMě. Třebas natuto Klasu. A nejen na tuto. Na fšechny se podívejte. Koukliste?

Tak vidíte, vočem adokonce ijak, chceme.