Apv | 103 Jak se do mě, milenka moje celá, zamilov

103       Jak se do mě, milenka moje celá, zamilovala

Možná bych měl písmenka přemalovat:

Jak se do mě zamilovala, celá moje milenka. Ale nechce se mi gumovat. Je mi líto té dřiny, kterou jsem až dosud vynaložil.

Nemysli si, její zamilování nebylo tak jednoznačné, jaké je nyní. Vůbec mne, holčička nechtěla. To ostatně tvrdí stále. Tvrdí to mezi jednotlivými vzdechy. I mezi jednotlivými vdechy, nádechy a výdechy. Já si jejích slovíček moc nevšímám, v podstatě je ani neslyším, protože vím, že o ně nepřijdu. Kapucínamlýnkem točíš klikou stále dokola...

I když já si raději kupuji namleté. Kapucínamlýnek nevlastním. Ale i kdybych ho měl někde v kuchyňce zaparkovaný, jen bych se mu smál, jak je zaprášený a dál bych si kupoval namleté. To je hezké slovíčko. Namleté. Jak se asi narodilo? Mlít, nemlít. Mel, Nemel, namel... Pak nejspíš někdo zvolal:

HAMLETE, HAMLETE, HAMLETE, ještě nechoď, ještě nemám kafe NAMLETÉ.

Podezírám Willdu, že zase veršoval. On toho naveršoval hodně. Kudy chodil, tudy veršoval. A již v 16ém století nosil náušnici v levém uchu. Možná i v pravém, ale to mi na obrázku zakrývá celý zbytek jeho hlavy, a tak se nemohu s jistotou vyjádřit. Třeba si rodiče při jeho narození nevšimli pinďourka, a tak mu nechali provrtat obě uši. Také pravé ucho mít ani nemusí, mohl o něj přijít třeba v boji šermírovacím. Možností je dlouhá řada. Ale určitě ho nemá.

Tak se Ti omlouvám – pro jistotu jsem se ještě mrknul na net – má náušnici i v pravém. Má tedy náušnice ve všech uších, která má přilepena, vlastně namalována na hlavě. Jak by také mohl veršovat, kdyby neměl všechny uši. Všechny uši větě sluší. A Willda by mě pochválil, že se i krásně verší. Musel by se sice naučit česky a pak bych mu povídku poslal mailem, ale pro prcka jeho typu, to jistě nebude žádný problém. A může si pak přečíst i všechna má ostatní písmenka, která jsem dosud napsal.

Nyní jsem si všiml, o čem mají být ta moje dnešní, a tak zpátky na strom. Jenže já to napsat ze vší mé skromnosti nemohu. Musel bych se chválit a to je mi proti srsti. Hnusí se mi to, jako nějaká ohavná ošklivost, či hanebná nabubřelost.

A tak se mne zeptej v pabu, až dopiji druhé řezané.