11 Nebo jsem se díval

2. květen 2013 | 15.15 |

11        Nebo jsem se díval

Ležela na louce, plné květin. Když jsem přišel a nikoho neviděl, měl jsem divný pocit. Roura a květiny. A žádné nebyly polámané. Ani ty, které rostly pod ní. Buď měly ty rostlinky ohromnou sílu anebo je roura neuvěřitelně lehká. Jdu blíž, abych se o tom přesvědčil. Vím, že když se na něco dívám z dálky, jeví se mi to menší. Jak se přibližuji, tak rozměry narůstají. Vidím, že bych se do roury vešel. Nejdříve se rozhlédnu, jestli jsem na louce stále sám a pak nakouknu dovnitř. Zdá se mi, že na druhém konci vidím dívku. Je otočená, a tak vidím její záda. A najednou zmizí. Rychle vykouknu přes okraj, ale nevidím ji. Znovu se podívám dovnitř a zase tam je. Náhle mám pocit, že za mnou někdo stojí. Téměř fyzicky cítím, že se za chvilku dotkne mého krku, a tak mi na záda vleze strach a stéká po nich první kapičkou studeného potu. Chci se otočit, ale samozřejmě nemohu. Něco mi v tom brání. Jako když si řeknu, že něco za chvíli udělám. Stále si to opakuji, ale nejsem schopen udělat to hned. Jenomže nyní musím. Jde ještě o tu dívku. Zavolám na ni a vidím, že se obrací. Ještě kousek a poznám, jak vypadá. Ale co ten za mnou? Prudce se otočím a rozhlížím se dokola. Nikdo tu není a je strašné ticho. Běžím ke druhému konci roury a cítím, jak mi buší tep na spáncích. Už jsem u konce, a tak zpomalím. Opatrně nahlížím do roury. Dívka tam není, ale dívá se na mne zase z opačného konce. Má bezvýrazný pohled. Opět na ni volám, ale nevšímá si toho. Lezu tedy dovnitř a namáhavě se plazím. Po chvíli zjišťuji, že se k ní nepřibližuji, vzdálenost mezi námi se naopak zvětšuje. Ale já přeci lezu dopředu! Snad jsem se nezbláznil. Nechtěl bych se nyní podívat do zrcadla. Raději se vrátím. Jakmile začínám couvat, vzdálenost mezi námi se zmenšuje, a když jsem na svém konci, je stejná jako na začátku. Přemýšlím, jak se k ní dostat. Myslím, že už jsem všechno vyzkoušel. A potom mě napadlo natrhat pár květin. Držím je tak, aby na ně stále viděla, a opět lezu do roury. Je to daleko, ale tentokrát se přibližuji.

Jsem už skoro u ní a poznávám, že je velmi hezká, a že se usmívá.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře