117 Chechtám se, jak malej hajej dadej

2. květen 2013 | 17.39 |

117       Chechtám se, jak malej hajej dadej

Vždy, když si čtu zprávy, ať již z vědeckého, politického, či kulturně – vzdělávacího světa, jsem sněhově klidný. Ale jakmile si čtu cokoli od APVa potřebuji čůrat a mnout si oslzená očička. APVé je fakt dobrej, nechci ho ale moc chválit, aby si nemyslel, že je třeba úplně nejlepší. Mohl by se zkazit a zase by si nikdo nic hezkého nepřečetl a všichni by jen zvraceli...

Jsme s APVem kamarádi už od přirození, vyrůstali v třetí vesnici a NĚCO jsme si spolu užili. Ale pouze něco, protože něco neznamená úplně všechno. Nebo ano? Buď jak buď, čertíku suď. Musí čertík, protože soudy se vlečou jak šneci po flámu. Mohl bych o tom nyní rozvést jak dlouhou, tak širokou stať, popsat hodně kilobajtů, ale nechce se mi.

Raději napíši, jak jsme se v mládí koukali se Samuelem třeba na nějaké mistrovství v něčem. A pak jsme si doma našli palčáky našich taťků, vycpali je ponožkami a šli jsme se na Houfes boxovat. Houfes byl náš oblíbený kopeček, kde se dalo provádět až na bruslení skoro všechno, co jsme jako malí kluci provádět mohli. Ale prováděli jsme zde i to, co jsme měli zakázáno. Sportovat jsme ovšem zakázáno neměli, a tak jsme si ten den šli zaboxovat.

"Ale fakt na tvrdo, ze začátku jsme se oťukávali, ale pak jsem ti ubalil ránu, tys mi jí také přebalil, až jsme měli oba monokly." Řekl Samuel.

Při návratu z ringu jsme potkali staršího méně sympatického idiota a on se nás, při pohledu na naše sportovní, skoroboxerské trencle zeptal, kde jsme byli a co jsme tam sakra dělali. Když jsme mu řekli, že jsme byli v ringu, tak se do nás začal navážet a Samuel mu dal takovou ránu, že ho složil. Byl na místě K.O. A to bylo Ou Kej. Druhý den si na Samuela počkal idiotův starší bratr a rozbil mu pusinku.

Nádherně jsme si v mládí užívali.

Řekl jsem Samuelovi:

"Mohl bych se Tě zeptat, která je horší, a kterou mám tedy poslat do věčných lovišť? Ale otázka zní takto: Která je lepší, kterou mám nechat, ležet, běžet, muset?"

Odpověděl mi, že je to fuk, že stejně nechám všechny tři, tak ať se ho příště už ani neptám. Zná mne, jak své polobotky. Já ho znám také dost dobře. Sice jen jak kopačky mého synka, ale i to je dost.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře