118 Filosofické přemítání o stolici

118       Filosofické přemítání o stolici

Přepadlo mne, když jsem šel do DatArtu v Olympii pro ZAPISovacího BOOKA. Na zledovatělé cestičce, která klesá do nadmořské hladiny, ve které se povaluje Olympie, se mi vesele šmrdlaly nohy. Šmrdlaly se nezávisle na sobě do různosměrných stran. Šmrdlají-li se nohy, nepřipadá to nikomu nijak. Zeptám-li se Tě však:

"A nepošmrdlala ses při tom, nebo potom, nebo z toho?

Řekneš si, na co se mě ten čuně vlastně ptá? Chodil jsem se do této doby na onu místnost velmi vytoatletit, ale začnu asi brzy šmrdlat. Jedná se o daleko, široko i hluboko míň jazykozlomové slovíčko, ale hlavně také o slovíčko neatletické. Což je ale v tomto případě docela sporné, protože někteří jedinci se na OO-místnosti atlety skutečně stávají, pokud se snaží, aby do mističky rekord padl. Budu se ještě muset zahloubat, jak jsem to myslel.

Ono je v životě člověčích lidí více sporných záležitostí, ale troufám si tvrdit, s neoblomnou přesvědčenností, že tato má spornost, je ze všech sporností, ta nejspornější. Na třetí stranu vím, že když cokoli tvrdím Já, nemusí to být vždy průzračná vodička. A také taková skoro nikdy není a musejí ji potom ve vodovodních vodárnách vyfiltrovat a pak mi jí za menší poplatek zase vrátit, abys mohla tato, již trochu čistější, písmenka číst.

Jedná se o složitější cestičku, ale průzračná písmenka jsou státotvornější, což je třeba v jakémkoli ročním období.