131 Jakmile svítí slunce

2. květen 2013 | 17.56 |

131       Jakmile svítí slunce

Jakmile svítí slunce, přepadají mne mohem lepší nálady a nápady. Skákají na mne střídavě a zvesela, šestá za pátou a třetí za druhým. Jdu si mým městem do antikvariátu a je mi díky jeho paPRSkům moc prima. Svítí-li takto krásně, jsou Teplice MOJE město. Možná si totéž říká vícero lidiček, ale jen JÁ mám pravdu. Možná si i tuto větu říká vícero lidiček, ale jen JÁ jsem to napsal, a tak JI mám opravdu jen JÁ samojedinný.

Třeba je to dnes běžné a jedná se o sport či o koníka. Anebo jde o hasičský záchranný sbor? Nejsem si v tuto chvíli jist. Hlavním pravidlem je ale NEŘEŠIT. Neméně důležité je, když náhodou porušíš NEŘEŠIT, tak to prováděj tak nenápadně, jak to umí třeba chameleon, který svou barvu mění podle emocí. Dále se dívá každým okem zvlášť a vymrštitelný jazyk má stejně dlouhý jako tělo. Vše dělá v pohodě. Pak nepřijde k žádné nehodě. Leda díky náhodě. Připadají Ti tato písmenka jako pojednání o životě? Ne, na to jsem ještě příliš mladý. Pojednávat budu, až budu zralý romadůr nebo Markýza de Pompadour. Vše se daří nebo nedaří jen v závislosti na momentální či mentální náladičce.

Nebo dementní hlavičce? 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře