153 Já parazit

2. květen 2013 | 18.15 |

153       Já parazit

Četl jsem si na iDnes.cz dopisy parazitů, které tam Tito poslali, aby se snad čtenáři chechtali? Nebo plakali? Ani jsem se nechechtal a ani jsem se neplakal. Začal jsem ale o sobě přemítat. Jsem parazit? JÁ?

Vím, že nejsem. Ale jakmile komukoli řeknu či namaluji písmenkama, že se od rána do večera dloubu v nose, píši během této důležité činnosti písmenka a ještě k tomu piji jednoho Kapucína za druhým, tak by si tento KDOKOLI mohl klidně mylně myslet, že parazit jsem.

Mnoho KDOKOLIů si myslí spoustu nesmyslů. Vyvracet jim to nebudu, protože vím, že to nemá cenu. Navíc z dálky se mi také někdy jevím v podobných obrysech. Ale pouze z dálky a dálka je to opravdu pořádně veliká. Dostanu-li se na dostřel, vidím mé kontury v barvičkách, které nejsou ani trochu parazitistické a už vůbec ne parazito-zoidní.

Dnes ráno na mě juklo zrcadlo a v tu chvíli jsem zjistil, že mi vlasy dosahují nekalých rozměrů. Rozhodl jsem se, že navštívím mé milé kadeřnictví. Možná to také způsobila Julie, která mne oním směrem vyslala. Vyber si. Obojí je správně. Mám hus, jako časy klasů, tak jsem bez remcání šel. A udělal jsem výborně. Kadeřnice mi vyměnila mou starou, úplně zbytečnou hlavu za fungl novou se všemi vlasy, kalých rozměrů. Právě jsem se vrátil a zjistil, že prsty mám stejné, a tak mohu vesele péct písmenka:

Jednou se u mne v bytečku dělo něco velmi podivného. Alespoň se mi to tak zpočátku jevilo -  nejevilo. Měl jsem návštěvu velice nejistých parametrů a podivných propočtů. Teprve, když jsem si všiml krásných ňader, tak jsem pochopil, že u mne není početná návštěva z Dánska, ale jen jedna návštěva DÁMSKÁ. Ale to jsem přeskočil hodně překážek a ocitl se až v samém závěru, kdy už jsem skoro vše, pomocí mých smyslných smyslů, chápal. Tak snadné to ale nebylo. Nechtěl jsem Tě tím ovšem zatěžovat, a tak jsem přeskakoval. Vím, že máš ráda, když písmenka mají spád a padají Ti tedy do očí rychle a hladce. Každý to tak má rád, nebo aspoň: měl by mít. Písmenka, která padají pomalu a hrubě se totiž zadrhnou a nikam nedostanou. Nikdo se jimi nemůže ani na chvíli kochat, libovat si v nich a ani si je nemůže zapamatovat. Taková písmenka jsou napsána naprosto zbytečně a mají na sobě proto nálepku PÍSMENKA ZBYTEČNÁ. A taková žádné nakladatelství nevydá, a proto taková, doufám, nikdy psát nebudu.

Nikdy nedělám rád cokoli zbytečně. I když i to je třeba, aby bylo možno lze rozlišit, co je a co není... a tak rád třeba zbytečně například:

Piji kapucína, pívo, džůs, vodů... Dá se ještě něco jiného pít? Není to už jídlo?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře