154 Martina

2. květen 2013 | 18.16 |

154       Martina

Narodila se 27. listopadu. Nedá se tedy přesně určit, kolik jí je let. Můžeme spočítat pouze dny a měsíce. A jmenuje se Martina. Takže ze tří vět vyplývá, že slaví jen svátek. Anebo naopak slaví spoustu narozenin. Každého sedmadvacátého v měsíci a má se tedy zdánlivě lépe, než my ostatní. Pokud tedy správně předpokládám, že my ostatní máme rodné číslo úplné a slavíme jen jednou v každém roce. Ale zato pořádně, když jen jednou za tak dlouhatananánskou dobu. Samozřejmě, pokud jsme stále mladí.

Což my jsme. Jsme tak mladí, jak jen chceme. A dokonce i v množném čísle, i když ho píšeme v čísle jednotném. My totiž můžeme vše, co chceme. I to, co nechceme, můžeme. Ale to nebudeme, protože to opravdu nechceme. Krátký proces s tím zatočíme. Hlavní nyní je, že můžeme úplně VŠE. Julie nám to včera napsala, že MY = JÁ, můžeme vše. A má pravdu. JÁ faktisticky můžu vše. Můžu vše, co se mi zachce, NAPSAT. Tak to myslím, a tak mne to také baví.

Mám dobrou náladu, protože Samuel měl včera svátek, ale nemohl ho oslavit, protože to nevěděl. Nevěděl to ani, když jsem mu poslal blahonamačkanou esemes. Dnes už potvrdil a budeme tedy slavit vléváním piveček do pus, krků a tamtudy dále do útrob našich těl. Ale hlavně si budeme posílat slovíčka z pus do uší, což nás oba baví. A proto mám dobrou, lépe výbornou...

A těším se, jak prťatý... Mám fakt vynikající, hrají mi navíc Už jsme doma a to ani nemůžu mít jinou. Povím Samuelovi o MNOHANAROZENINOVÉ Martině. Myslím, že žádnou takovou nezná a bude to pro něj zajímavá novinka. Uvidím a uslyším. Možná ji zná, možná zná jinou takovou, nebo podobnou. Samuel zná hodně lidí, žen a věcí. Samuel toho zná prostě hodně všeho. Tím víc se na jeho slovíčka moje uši těší. A proto je také do Legendy donesu. Nosím je s sebou stále kamkoliv jdu, protože se mi často velice hodí, mít je s sebou. Co oči nespatří, uši uslyší a naopak. Mám to tak, a proto mi nikdo a nic neunikne. Pokud tedy dávám pozor. Což se zas tak často nestává, a proto jsem neuváženě naplácal nepravdivá písmenka o neunikání nikoho a ničeho. Unikají mi všichni a všechno. Ale Samuel ne, protože se mu nechce. Samuel je kamarád, a proto mi neuniká, naopak chodí občas ve stejnou dobu na stejné místo, kam i já.

A tak se tam potkáváme a posíláme si přes stůl a vléváme...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře