161 Zpívci ptáčají

2. květen 2013 | 18.23 |

161       Zpívci ptáčají

Den jak vyšitý. Svítíčko sluní, zpívci ptáčají, ale jezdíčka stále autí, protože rostou jak houby po dešti. Ještě do toho štěci pejskají, ale a to už stačí, abych se v tom, alespoň já, vyznal. Ale jako začátek, nechám namačkané.

Vyrazil jsem přes Doubravku k rodičům na oběd. Na Panorámě jsem nejdříve došel ruskou bábušku, která mi rozuměla nejen pozdrav, ale i věty o sluníčku a zpívajících opeřencích. Alespoň jsem, dle jejího usmívajícího se výrazu v obličejovi usoudil, že rozuměla. Horší bylo, když jsem předcházel, tentokrát párek s houskou. Nad úvodními větami v mém slovanském rodném jazyce jen kroutili obličejovými svalíky a ze strany na stranu rozpažovali mírně zahnutými křídly, od boku do výše ramen. Při skoro všech mých anglických wordíčkách pokračovali ve spartakiádě. Až má chabá dojčová špráchanda slavila úspěch a velice plynně mi jednohlasně odpověděli:

"Ja, ja, ja."

Německy jsem jim tedy zamával na rozloučenou a pokračoval dále. Ačkoli jsem šel stále stejným tempíčkem, nikoho jsem již nedostihl, ani nepotkal. To, že nedostihl, snáze pochopíš, když namačkám, že ke konci túry, blížím-li se k cíli, tak mám už jazyk někde u kolen. Ale že nepotkal za dne, opravdu nádherně vyšitého, nechápu ani já. Budeme si patrně muset zvyknout, že ostatní jezdí auty a sedí u monitorů. Takže zvyklí už chápeme a můžeme dále mačkat.

Po návratu domů, jsem čučel na dývídý, které jsem vyrobil a v jednu seKUNDU Jana řekla:

"Nacházíme se v cyklu Rafaelovské energie a v tomto cyklu nikoho nenapadne, zpívat si koledu. Chápeš to?"

a Petra jí odpověděla:

"Ne, ale je to hodně moudré."

Takováto moudra mám také velmi rád. Hlavně mi připadají VTIPNÁ. A o to si myslím, že tady i jinde běží. A když ne, tak jde nebo alespoň šnečí se. A když ani to, tak leží. Ale dál už ne, protože leh už je hodně pomalý pohyb vpřed. Skoro by se mohlo napsat, že leh už žádný pohyb není. Pokud tedy leží v jednom místě samotný jedinec a zrovna se neuspokojuje. Nacházejí-li se v daném místě, nejčastěji jedinci alespoň dva, tak je pohybů MOC. Jedná-li se navíc o jedince mladé, tak ještě víc, než MOC. Vlastně se dá napsat, že se jedná o pohyb NEPŘETRŽITÝ až do...  Jak to nazvat? Dosažení Everestu? Horolezci by to tak napsali, a tak mohu také, protože jsem jednu opravdovskou horu kdysi také slezl. Sice se nacházela ve Žďárských vršcích, ale hora to byla. A stále ještě je. Hory mají tu výhodu, že dokud je horolezčíci nespapaj, tak jsou. Navěky a nafurt.

A když to o nich ještě kdokoli namačká, tak ještě na větší FURT.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře