Apv | 165 Sen je jen to, co se zdá

165       Sen je jen to, co se zdá

Pozemská žena zpívala s Andělem:

"Myslíš, že SEN je jen to, co se zdá? Ale pravda v něm všude září..."

Mě se sny už déle nezdají. Nemám jejich oblíbené místečko, kde se dříve scházeli. S písmenky se mi zdá, sice trochu jinak, ale úplně všechno. A tak mi to nevadí. A zatímco se jiným zdají sny, tak mě se myslí a fabulují. Mačkám je a v noci zase sněžilo. Za dva dny se po čtrnácté narodí David, stále je sněhu jako Číňanů a chladu jako v ruské pohádce. A Teplice jsou bílé a ne černé. Bílá je lepšejší. Černá někdy také, ale městu nesluší. A sněhu už vůbec ne. Už je fajn, že i v Teplicích sníh, dříve než zčerná, roztaje. V minulosti to tak nebylo. Padal už rovnou černý. Ale dříve bylo dříve a teď je nyní. A to je úplně něco jiného. Veselejšího. A tak se radujme, milujme a množme. To jsem si musel vypůjčit, nezlob se. Někdy se prostě hodí, něco si vypůjčit, ale NĚČÍM myslím písmenka, abych nenaváděl mladistvé.

Nechci dělat reklamu, aby si holky z Divadla na Prášky NĚCO nemysleli. To nebývá dobré, když si někdo, něco, nějak, myslí. Ale zase na třetí stranu je dobré, když MYSLÍ. A když to navíc předává a další tím baví. To je moc dobré. Chce se mi napsat výborné, ale nenapíši, aby jim nepršelo do nosů.

Pozemská žena se mne zeptala, proč to dělám. Odpověděl jsem jí, že mne i s Andělem baví.