17 Dva zážitky z dětství

2. květen 2013 | 15.24 |

17        Dva zážitky z dětství

1          Když jsem byl ještě malý klučina, tak jsem jedno pondělí ve 14:25:36 pomocí kuchyňského nože pracně vydoloval z mého růžového umělohmotného prasátka pár drobných, za které jsem si chtěl koupit v cukrárně citrónovou zmrzlinu – tu jsem měl nejraději. S drobáky v kapse jsem vyrazil do cukrárny.

Jak jsem tam vešel, hned mě za můj nos chytlo 300 vůní. A byly to pěkné mrchy. Držely střídavě, ale každá pevně a hlavně neustále, až jsem ho měl červený, jak hasičské auto a zapomněl jsem, pro co si vlastně jdu.

Chlapečku, co si přeješ? Oslovila mne prodavačka. Odpověděl jsem jí, že doma jsem to ještě věděl, ale jak mi tu mrchy mačkají nos, tak si nemohu vzpomenout. Tak víš co, sedni si ke stolečku, nevšímej si jich a třeba si za chvíli vzpomeneš. Sedl jsem si tedy, nevšímal si jich a náhle jsem si vzpomněl, koupil zmrzku a šel jsem vesele do jetele.

To je fantastický zážitek, že?

2          S mým nejlepším kamarádem z ranného mládí (nebudu Samuela jmenovat, kvůli porybným a všem rybářům) jsme se v mládí rádi zabývali velice roztomilým pytlačením. Pro případného čtenáře – porybného: úmyslně jsem napsal roztomilým, protože nám zaprvé bylo míň než 10 let a zadruhé i naše úlovky tomu odpovídaly – většinou to byli řízci, ale né ti smažení z pánvičky, ale ti dýchající žábrami z vodičky. I tak jsme se párkrát báli o svůj holý život, když šel například porybný se psem jen pár metrů od nás a my se krčili u břehu rybníka a dělily nás od cesty jen méně vzrostlé stromky. Skotačivý pes nás samozřejmě objevil, ale poslechl naše tlukoucí srdce a bez štěku pokračoval za nic netušícím páníčkem. Na naši obranu ještě za osmé napíši, že jsme všechny naše úlovky vždy osvobodily a nikdy tedy na pánvi ani na jiném ohni neskončily. Jednou, při další rybářské výpravě, jsme se cestou, která k našim rybníčkům vedla lesem, bavili velice inteligentní hrou – a to vyhazováním kamenů co nejvýše nad naše hlavy do korun stromů a bez vojenských helem čekali, kam kameny po několika odrazech ve větvích dopadnou. A velmi nás při naší obrovské inteligenci překvapovalo, jak těsné a účinné tyto dopady byly. Již jste samozřejmě pochopili, jak velký úlovek jsme ten den měli. Po několika těsnotách se jeden, mnou vyhozený, kámen trefil asi po třech odrazech a tudíž zmizení mi ze zorného pole přesně do mého temene. Takovou ránu jsem do té doby ještě nikdy nedostal. K zemi jsem kupodivu nešel, ale z rybaření ten den už nic nebylo. Řekneš si, proč Ti to píši, ale má to zásadní význam pro pochopení celé mé literární tvorby.

Je totiž od autora, který se v mládí do svého temene trefil kamenem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře