18 Olda Crz

2. květen 2013 | 15.25 |

18        Olda Crz

Točil se trochu vychýlený z osy a po něm se valila šedomodrá koule. Byla mnohem větší než on, ale nevypadal, že by mu to vadilo. Tak jsem se ho zeptal, jestli by si se mnou nechtěl povídat.

"Nerad s někým mluvím. Mám hodně zájmů, musím se otáčet. Ale když budeš zticha a budeš pozorně poslouchat, můžu ti vyprávět.”

Ani jsem nešpitl a čekal s upřeným pohledem na něho, jestli si to nerozmyslí a opravdu mi něco řekne.

"Dobře mě poslouchej, ať poznáš, co je v dálce, jinak ti to už nikdo neřekne. Mnohokrát jsem přemýšlel o tom, jak jsou vlastně ty šroubečky veliký. Když se na ně díváš, zdá se ti, že se točí doleva, ale ono je tomu naopak. Skoro jako něco neviditelného, třeba jako myšlenka, citrónová nebo mokrá, ale vždycky ihned vyluxovaná velmi výkonným vysavačem. A tak je všichni chtějí mít radši venku, protože se jim zdá, že tu něco smrdí a to jim samozřejmě vadí. Zkoušejí to odnosit na půdu, ale tam už není místo... Ale zdá se, že mi vůbec nerozumíš, máš velmi tupý výraz v obličeji. Tak už mě neruš svou přítomností, stejně už ti nic nepovím.”

Obrátil jsem se tedy k němu zády a odcházel. V hlavě mi hrozně hučelo. Jsem přece už velký chlapeček, ale co to bylo za divné vyprávění. Chtěl jsem se k němu vrátit, ale když jsem se otočil, už tam nebyl. Zmizel i s tou koulí. Šel jsem tedy domů a přemýšlel, jestli mám o své příhodě povědět Chlupáčovi. Chlupáč je totiž můj kamarád. Vlezl jsem k němu do boudy, ale byly tam jen samé šroubečky.

Některé se točily doleva.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře