Apv | 184 Tabu

184       Tabu

Jmenoval se Roman Šmulcr a uváděl chvíli pořád, pořad s názvem Tabu. Vím, že se jmenoval Šmucler, ale Šmulcr se mi líbí víc. Dnes už není nic Tabu, ledaže by ještě něco bylo. Tak třeba:

Když jsem psal, jak jsem se probudil ZMRDLEJ, tak jsem se fakt zmrdlej probudil a byla mi zima, ale jak jsem ono slovíčko ještě ani nenapsal a teprve SE BLÍŽILO SE, hned jsem myslel na mrdání. Ale na mrdání se ženou, kterou miluji, takže nejde o sprostotu. Jde samozřejmě o nahotu, ale slušňovitou. Když mrdáš s prostitutní kurvou je to sprosté slovo, celá tato věta je tedy velmi sprostá a píši jí velice potichu. Nejsem přece žádné prase. Napsal jsem, když mrdáš, což znamená TY a ne JÁ. Takže v tom případě jsi prase TY a ne JÁ, i když to napíši. Teď mne ale napadá, kdo to má pak, kurva, číst? Hele, nejedná se o Mateřídoušku. Jsme dospělí lidé. Dobře jsem dospělí liD a můžu si dovoliD psát slovíčka tak trochu, vepřového původu.

Stejně je vše paradoxitózní. Živý vepřík smrdí jako prase, ale vepřík na talíři voní krásně. Takže, když mrdáš s prostitutní kurvou jde o sprostotu, ale když mrdáš s milenkou běží o krásnotu. Ber to tak, že všechna slovíčka jsou v určitém významu sprostá a v jiném ctnostná. A nechtějí Tě urážet. A tak je klidně čti a neohrnuj nos. Hlavně ale neohrnuj stránky ani monitor. Nemusíš ničit techniku, když JÁ napíši zdánlivě sprosté slovíčko. Víš co jich ještě napíši?

Hodně. Znám jich sice dost málo, ale napíši hodně. Když nějaké znát nebudu, tak ho vymyslím. A bude ještě sprostější, to mi ani nemusíš věřit. Stejně bude. Sprostá slovíčka do povídky patří. Jako jahoda do kompotu či meruňka do knedlíka. Ale když budeš chtít, klidně je přeskakuj. Mě to fakt vadit nebude a budu Tě i nadále mít stejně rád. Anebo mě vůbec nemusíš číst. Víš přece, že co oči nevidí, zadnici nepálí.

Vzpoměl jsem si nyní na moudrou větu někoho moudrého:

První slovo platí, druhé leze z kalhot.

A proto, když napíši sprosté slovo, tak se přeci nebudu hrabat v kalhotech.