21 Florbal – 1. Davidův turnaj

21        Florbal – 1. Davidův turnaj

Včera jsme při jeho večeři a mém kafi byli oba velice šťastní – ač měl chvíli škytavku, která se mu v tomto duševním rozpoložení občas objeví, vyprávěl mi nadšeně mezi vkládáním řízků a hranolků do pusy o svém prvním turnaji ve florbalu. Lehal si při tom na podlahu, předvádějíc  buď fauly nebo zákroky brankářů nebo něco dalšího, velmi důležitého. Mluvil tak rychle, že jsem si musel jeho slova v uších zpomalovat. Byl při vyprávění tak nadšený a já při jeho poslechu také, že Ti to musím popsat.

David vždy vypráví u jídla takto: dá si jídlo do pusy a okamžitě vstává od stolu, aby mohl předvádět různé skoky, padání na zem, vyskakování ze země, atd. Už ho za to neplísním, protože, co já vím, co je zdravější – sedět v klidu na židli nebo skákat? Nechal jsem ho tedy skákat. Ono je tím pádem takto vizuálně doprovázené povídání, v jeho podání, mnohem zajímavější, než by bylo bez této činohry. A včera to bylo opravdu kouzelné představení – vyprávěl mi, jak byl na 1. turnaji florbalu, protože ho trenér po pár trénincích vybral na blížící se turnaj i Robíněm, se kterým ještě nedávno hráli fotbal a nyní, krátce, začali s florbalem. Své vyprávění začal hned finálovým zápasem, které skončilo 0:0 a trenéři vybírali exekutory nájezdů. Z našeho družstva byli vybráni:

1/ Fanfulínek (není to přezdívka, ale jeho jméno neznám)

2/ Robinho

3/ David

Napsal jsem v pořadí, jaké určil trenér:

začínal soupeř a náš brankář chytil

šel Fanfulínek a neuspěl

soupeř také nedal

Robinho dal tyč nebo břevno (musím se Davida zeptat)

šel soupeř a náš brankář znovu obstál

A pak šel David a říká mi: tati, byl jsem nervózní, bylo tam 500 diváků, blbě jsem si to hodil, brankář povyběhl z brány, ale já si to vrátil do protistrany a z dálky jsem zavěsil!!! Všichni spoluhráči na mne naskákali, povalili na zem a přiskakovali furt další a další – vyhráli jsme můj první turnaj. Zářil, jak žárovka od Edisona.

Také jsem na něj s radostí, v duchu skočil, ale až nyní...