225 Nedostižný

225       Nedostižný

Tak jo. Všiml si špíny a prachu těsně před tím, než si toho všiml. Vlastně právě ve chvíli. Nikdy dříve předtím si ho nevšiml. A tak mu ani nevadil. Ale nyní mu připadal naprosto nepřístojný a drzý. Co kdyby si ho všiml i někdo další. Mohl by celé prozradit. Šel si rychle uvařit kapucína, aby se trochu uklidnil. Naprosto mu rozumím a jdu si ho uvařit také.

Když dopil, vzpomněl si, že za chvíli přijde. Juknul z okna a spatřil, že právě parkuje. Zatáhl žaluzie, aby mohli páchat vše, co měli v plánu. Přišla a byla jí ziminka zdánlivá, jak již víš. Dříve, než začal osmkrát zahřívat, pustil Joan a uvařil dva kapucíny. Ani nedopili. Páchání jim nedovolilo. Když měli zdánlivě dopácháno, uvědomil si, co je ještě třeba. Řekl, ať zavře oči a sedl si tak, aby jí kulka prostřelená jeho tělem, zabila. Chtěl, aby to vypadalo, že chtěl zabít pouze sebe a nešťastnou záhadou zabil ji, protože se tam zrovínka válela a on o ní vůbec neměl ani malé tušení a...

Nebudu nyní popisovat, jak přesně to chtěl provést, aby přežil a s co nejmenšími záhony, protože mne detektivky nebaví a nechci se jim nikdy věnovat. Už jen namačkám, že si fixnul černou tečku na hruď, na kterou má zamířit, aby přežil a mohl se v budoucnu věnovat Máně.

A aby si nešel sednout do vězení na hanbu, kdyby se mu takto pěkně promyšlené dílko nezdařilo.