232 Přemítání

2. květen 2013 | 19.45 |

232       Přemítání       

Bylo mu přesně 25 let. Jeho věk jsem určil bezpečně podle toho, že byl mladý. Přepikoval i zapikoval energií. Běhal po hřišti, jak čamrda po čemkoli. Běhal neúnavně všemi směry, které určovala meruna. I ostatní tak běhali. Krásný sport, když pohyb všech určuje jen malé něco.

Všechno je ale zároveň velice chabé slovo, které se rozpadne ihned, při prvním použití. Například já, když běhám. A nemusím zrovna za merunou. Já mohu běžet například i za ženou. Tak mne ihned po dopadu bolí i údy, které vlastně ani nemám.

Jen pro pořádek:

Za merunou již dlouho neběhám, za ženou stále. Ale všimni si jednotného čísla. Neumím běžet dvěma směry naráz, nejsem totiž rozdělitelný. Natož rozdělitelný nějakým číslem, větším než jedna. Nyní si uvědomuji, že jsem vlastně dělitelný pouze jedničkou a sebou samým a jsem tedy prvočíslo. Být prvočíslem má ve vztahu se ženou jistou výhodu. Sice jen jednu jistou, ale JISTOU psanou verzálkami, čili majuskulemi. Zároveň se mi ale tato výhoda jeví býti výhodou obrovskou. A stává se tedy, přidáním dvou písmenek, jistotou. Žena, pokud jen trochu ovládá matematiku, tak si může také být jistá, že Já, coby prvočíslo, jsem tu jen pro Ni. A tak se vlastně původně Má výhoda stává výhodou Její, což je správně a mělo by se tak stát ve všech možných vztazích partnerských i v těch mimoděložních. Prostě úplně ve všech. Všude by to klapalo, tikalo a naskakovalo digitálně a byl by klid a pořádek.

Teď mne ale napadá, že to není možné, uskutečnitelné a ani reálné. Anebo je?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře