233 Mé rodné vísce

2. květen 2013 | 19.45 |

233       Mé rodné vísce

Původně jsem chtěl název namačkat takto:

Vesnička, do které mě přivezli z porodnice

Ale připadal mi hloupý. Mé rodné vísce sice není o moc chytřejší, ale už je namačkáno. A znáš mě, že jakmile něco je, negumuji.

Na sklonku svých životů všichni umělci věnovali Něco s velkým N své rodné hroudě. Já sice, pokud vím, na sklonku nejsem a ani být nehodlám, ale jakmile pokud vím, tak, co já vím.

A tak tedy věnuji toto, co právě mačkám. Ale co to bude, to se teprve uvidí, až podle toho, co se mi vymyslí. Ale nyní jsem si uvědomil, že Divadlové na Prášky mi překazili mé vzetí se před sebe. Připravili totiž včera hostinu a já jsem si vzal před sebe, že po 17-é už nebudu nic pěchovat. Zase vše padlo a pěchoval jsem jako každý jiný den. Z této příhody znova tryská jedno matematické poučení:

Vezmeš-li si cokoli před sebe, nechoď do divadla.

Když mne to napadlo, tak jsem si myslel, že to bude hračka, ale nyní poznávám, že to není žádný zadek. A už vůbec ne, hezká prdelka. Tady je třeba se trochu pozastavit, ale jen na chvíli, protože nemám moc času.

1/ Začínající spisovatelé v Čechách by měli jezdit do antikvariátů na kole.

2/ A já tedy budu. Ale ne za deštivého počasí.

3/ Jen, pokud svítí mozol.

Konec pozastavení, 3x stačí, blíží se doba obědní...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře