Apv | 245 Den, jak vyšitý

245       Den, jak vyšitý

Uvědomuji si, že nemohu pomačkat všechna témata, která mne napadají. I kdybych psal deseti prsty. Tolik času už fakt nemám. Když jsem začínal mačkat písmenka, mačkal jsem páté téma přes deváté, protože jsem se bál, že druhý den nebudu vědět o čem. Nyní už vím, že mohu vesele třeba i sedmé přes druhé. Toto se mi prohánělo v hemisféře a v tom jsem chůzí předjel maminku s kočárkem. V momentě, kdy jsem se zařadil do svého pruhu, řekla:

"Můžeš mi říct, proč děláš, že mě nevidíš?"

S úsměvem a připravovanou omluvou jsem se otočil a všiml si, že má na uchu přilepený mobil. Dělal jsem dál, že ji nevidím a pokračoval v cestě. Na sídlišti mezi paneláky jsem si krátil cestu po trávě. Bábule se pesem se na mne obořila:

"Musíte hamtat po té trávě?

Madam, viděla jste někdy hamtat stádo pakoňů?"

Asi neviděla dodávám, protože jí došel střelný prach, a tak jsem pokračoval v hamtání svým zvoleným směrem.