Apv | 266 Včera mi dal i dala

266       Včera mi dal i dala

Včera mi dal Samuel Josef Pepíno v Legendě Studentskou Pečeť mléčnou. Má mě rád a Já Jeho i Ji. Při předávání jsem lehce a jakoby náhodně škobrtl PRStem o Jeho PRSt a zjistil jsem, že vykazuje normální teplotu. Již mnohokrát jsem cestou kolem domácích zrcadel zjistil, že já také vykazuji tu samou. Sledovali jsme velkoplošný hokej, kde velkoplošní kluci Český, mydlili proti nějakým jiným velkoplošným klukům. A naši mydlili o jeden lépe, než tamti, a tak tuším, že zvítězili o jeden. Ale kolik ku kolika si fakt netroufám.

3:2?

A Viki mi včera také dala. Sice né mléčnou a vlastně ani čokoládu, ale dala mi. Zase jeden můj oblíbený paradox. Nedala mi nic a dala mi všechno. Miluji Ji, jako jsem před rokem, který obsahoval alkoholicky známé číslice, miloval Sovětský svaz. Ale s Ní to dopadne lépe, než se Sovětským, protože si nemalujeme na věčné časy. Malujeme si na minuty. A minuty jsou věčné, takže to nemusíme ani vyslovovat. A proto to tak bude a né, jak se svazem. Napsal jsem, malujeme na minuty, ale včera jich bylo tolik, že už uvažuj o hodinách. Lehce mě po jejím odchodu systém vypnul, a když mne asi za 5 minut zase nahodil, tak svítalo. Svítalo denní světlo – zase něco pro blbouny. Nesmím na ně zapomínat, je jich víc, než Mě, a tak je třeba hýčkat. Volby sice stejně nedopadnou nikdy. Ale, co až nějakého zítra potkám? Vzhledem k tomu, že jich je mnohem více, než Mě, tak potkám tuty, boty i kalhoty a v nich bude mít haksny Blboun, s velkým B. Klidně si jakýkoli z nich může knihy všimnout a i ten, který umí číst. Když se mne pak zeptá:

Jaks to myslel?

Budu dělat, že jsem ještě s větším B.

A navíc jsem, díky Viki, včera odlednil mraznici.

Dnes ráno jsem hamtnul do jezírka v kuchyni, a tak jsem do ní naskákal vybrané neplesnivějící a již vesele zaledňuji.