Apv | 274 Sudy, sudy a stále další sudy...

274       Sudy, sudy a stále další sudy...

Probudil jsem se ve 4:44. Nešel mi web. Uvažoval jsem o konci svého života, ale pak jsem si vzpomněl, že mám stání. Ale ne to, jak myslíš. Stání u sudu. Malé "o" jsem vynechal schválně, protože hezčí to je a navíc se v sudech nachází pivo a v soudech bordel.

Viki byla včera s dalšíma pěti kočkama pařit a napsala mi:

"Byly jsme hlučné, vtipné a především všechny mírně pod vlivem - tím pádem okouzlující, do jedné."

A já blbec byl na hokeji. Tady alespoň vidíš, kam mám Já příště jít. Takže dnes jdu zase se Samuelem na hokej a doufám, že kočky nepůjdou zase pařit. Zase samé zase. S tím nic nenaděláš, protože se fakt nedá gumovat. A další zase napíši zase, protože bych Ji chtěl zase jednou vidět. Nebo klidně dvakrát. Jo dvakrát je lepší, protože o trochu víc. Co, o trochu? Dvojnásobně víc a to už je tedy dost. Takže tak.

Abych se vrátil k sudům, tak stále další se valí do sklepů pabů, ale nehrají si na babů. Nejsou to přece děti, ale sudy. A sudy nejsou od toho, aby si na něco hrály, ale aby se čepovaly. A tak se tedy čepují, poté chlemtají a pak je zábava a pak rvačka. Někdy se rvačka vynechává, protože se už nikdo neudrží ani na vlastních nohách, natož na cizích.

Dnes se ale v Legendě prát nebudeme, protože musíme fandírovat našim klukům hokejovým proti těm, co mají na červených hrudích bílý křížek. A pokud fandíme, tak se objímáme a nepereme, to až zítra. Pokud nebude zase důvod k nějakému fandírování. To už, jak už, víš už, takže nebudu nic už.

Nenapíši, jak dnešní zápas dopadne, protože kdybych to udělal, tak by nedopadl tak. A já si přeji, aby dopadl tak a ne nějak jinak.

A víc již nemohu vyzradit, nezlob se, nejde to, aby to...