275 Dychtivka Půlená a Mezinožík Vtíravý

17. květen 2013 | 19.32 |

275       Dychtivka Půlená a Mezinožík Vtíravý

Věnováno Romanovi a úžasné Vlastě, kteří vlastní dvoje klíče od jednoho bytu, troje klíče od dvou  obýváků, čtvery klíče od tří ložnic a dvacet jedna náhradníků od pulinky. Do srdíček na všech možných místech vepisují DP + MV. Mají se prostě rádarád a Roman je pro mne nový, Samuelův již trochu déle trvanlivý a tedy zrající kamarád, celým jménem ROMANdůr.

Systém se mi nahodil ve 23:23, ale čekal jsem, až bude dnes, abych nevstal včera. Chvíli jsem se tedy ještě válel. Potřeboval jsem se trochu vyspat. Cha cha, cha cha, cha cha cha... My, co mě známe, se smějeme. A smějeme se hodně. Myslím tím, hodně dlouho. My, co mě známe, se smějeme furt. Je 23:47 a je čas, protože tím pádem ještě není dneska. Stále proto čekám a nevstávám, abych se trochu vyspal. Zase cha cha. Ty, vono to trvá. Když chceš, aby už, tak je stále ještě. A když chceš, aby bylo co nejdéle ještě, tak je hnedle už. I když ono vlastně zároveň je a přitom ještě není. Čti pozorně:

Je dnes a přitom je včera. Zase jeden můj oblíbený paradox, který miluji. Ale protože nyní chci, aby vyzněl tak, jak chci jak, tak nechám tak.

Ty vole, já už potřebuji, aby bylo dnes. Už chci vstát a ještě větší UŽ, chci psát.

Za devět minut bude dneska, huráááááááááááá. Ale stále je včera, tak neplaším a ležím. 23:53, už se mi blíží dneska. Ještě 7 minut a bude dneska a to co je nyní, stane se včerejškem nebo včere ježkem? Další oblíbený paradox, který miluji.

Ale už toho nechám. Měl bych v tom pak hokej, což jsem nechtěl, protože jsme se Švýcarskýma klukama prohráli a připomněl bych si tu smutnou záležitost, že bude zase kvůli tomu všechno dražší. Škoda, že naši kluci nevyhráli. Mohli jsme zlevňovat. Teda my ne, ale mohli jsme se mít lépe. Lépe a tedy více jsme mohli nakupovat, protože státeček náš srandovní by všechno zlevnil.

Ale stále mám 4 minuty čas, a tak neplaším holuby. 4 minuty mám do bodu, kdy není nic. Ani včera ani dnes, prostě nic. Když je nula, tak je nula a to je nic. Teď mne napadlo, že vstanu v Nula, to bude ještě lepší. Budu mít čas, připravit se na dneska.

23:57, tři minuty času do nula. Už se těším. Ale stále fůra času. Dvě minuty.

23:59, za minutu nula, tak raději vstávám, abych to nakonec neprošvihnul. Povedlo se. Vstal jsem v nula a zpětně vše napsal.

A tak Ty můžeš číst, co jsem si před 0:00, nadiktoval.

Na stále se opakující dotazy typu:

Jak a kdy jsi začal psát? Uvádím, že 3.11. 2012 jsem se probudil v 5:55 minut proto, že mi hořely dlaně. Pustil jsem pí sí, uvařil si kapucína, koláč na talířek a napsal první povídku. A od tohoto dne mi dlaně hoří každý den, jen hodina se občas trochu mění. Pár příkladů z poslední doby: 3:33, 1:11, 4:44, 2:22 a 6:66 nejde, protože to nejde žádným možným způsobem vydělit tak, aby nevyšla úplná blbost. A tak stále píši.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře