284 Existuje spousta variant

21. květen 2013 | 21.52 |

284      Existuje spousta variant

Existuje spousta variant, samozřejmě. Jinak by nebylo nic. Ani všechno. Nemohl bych psát, kdyby nebylo variant. Existuje také varianta, že půjdu ještě jednou do Legendy, a že se Míša usměje, až Jí dám zase něco přečíst. A to by bylo to nejlepší, co by se mohlo dnes stát. Takže za chvíli jdu.

Jenže jsem byl zase vypnut. Systém mne vypnul. Budeš si myslet, že jsem si vymyslil, ale nahodil mne Samuel:

"Poslal jsem Ti esemes:

Legenda 17.00?"

Jenže mě se musí esemes a ještě zavolat, když se chce jít na pivo. Prostě, když se chce se Mnou, tak se musí. A když se musí, tak se jde. Nemohu už nic psát, aby ještě ke všemu nečekal dlouho.

Už je 16:40.

V Legendě byli i Matějové. Teda jeden Matěj, jeden Míra a jeden Řidič, jehož křestní list jsem dosud neviděl. Je ještě pár lidí na světě, jejichž list jsem také neviděl, ale o Řidičův si příště řeknu, protože jeví se mi býti dobrým človíčkem a našel novou houbu, jejíž list si také musím prostudovat.

Pak se mi ale přihodila tato hoďka:

Vzpomněl jsem si, že jsem byl s Violou někdy někde a tam mi řekla:

"Možná je to jen tím, že se opakovaně nesetkávám s novými lidmi a tím pádem už skoro nemám možnost vnímat, jací jsou lidé, povahově rozdílní, v extrémech. Mám kolem sebe jen hrstku lidí, včetně dětí, které vídám opakovaně. Stačily by mi prsty na rukou. A tím pádem už je znám, tak nějak. A když mi něco nevyhovuje, jací jsou, tak to prostě toleruju, protože mají své životy a s tím mým se jen protínají i když mile a jsem za to ráda, ale u Tebe je to jiné..."

Odpověděl jsem Jí:

"Ale tak jsme na tom skoro všichni na světě, že máme kolem sebe jen hrstky, které tolerujeme a hrstky, které tolerovat nemůžeme, a tak je kolem sebe máme co nejkratší dobu."

Možná jsme ale zrovna nebyli tam, ani jinde a šlo jen o fejsbůkáč. A tak nyní už jen tady pokračuji:

Protože takovéto a jim podobné hrstky si nezaslouží dlouhodobé a někdy i stáletrvající toleranci. Stáletrvající, rovná se až do...

I když si myslím, že stáletrvající tolerance nemůže trvat stále. Což je zase jeden Paradox, které mám tak rád. Je to blbost a zároveň pravda. Pravda, pravdoucí, pravdivá i pravdopisná. Víc už jsem to napsat nemohl. Víc pravdivěji, myslím.

Teda šlo by to, ale nechce se mi.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře