297 Aby ses nedivila

31. květen 2013 | 16.02 |

297       Aby ses nedivila

Aby ses nedivila. Přijď Tam i Tam a věnuj se zase komukoli jinému, než Mě. Nevyhrožuji, jen konstatuji, že se budu také věnovat. Pokud ovšem budu mít komu. Jinými slovy, pokud se mi některá zalíbí. Ale, jak si tak nyní v klidu uvažuji, i když nezalíbí, vyberu si. O to lepší bude Mé věnování se Jí, alespoň doufám...

Ráno dopíši. Co se žárlívá, rádo se mívá. Nádoby, je mi s Tebou fajně. Fajně říká ten jeden z reklamy na Orbitky. Nemá sice Oscara a ani ho nedostane. Ani tehdy, když po Mě cokoli opakuje. Ale zasloužil by si ho, když opakuje. Tak to bychom měli a má tedy Oskárka ode Mě. Takového malého, protože velké jsem už dávno rozdal nebo snědl. Jsou totiž čoko.

Lehký skok přes potok.

Ty jediná nyní víš, že píši dopředu, i když zleva doprava, co bude dozadu. Protože na liště je lehký příklad 4:20, který se rovná 0,2 přesně i bez kalkulačky.

Půjdeme spolu do Zahradního domu se sice nerýmuje, ale skoro jo. Ještě vymyslím, co vše se v něm bude rýmovat úplně. Bude toho haba. Děj se, co děj, bude toho habaděj. Anebo ještě víc.

Nemám změnit Tvé jméno? Třeba na nějaké jiné? Nemusím měnit, protože jsem si až nyní všiml, že jsem Tě velice chytře, neoslovil. Nebo nemám změnit celou povídku na jinou? Aby byla o něčem úplně jiném? Nebo aby nebyla vůbec o ničem? Jde to vůbec? Jde to vůbec, aby nebyla vůbec? Co? Počkám, až budeš holala, protože mě je to fuka jestli nebude vůbec nebo bude třeba štrůdl. I když toho by byla škoda, kdyby nebyl vůbec, protože je mňam.

Ale asi ji nezměním, protože by jí bylo škoda, přeškoda po vzoru Děda Vševěda. Tak teď už ji tuplákem nezměním, když jsem ji pozlatil takovým flákem, tuflákem...

Začíná mě bavit a jdu si tedy vařit k2. Víš Ty co, holka jedna miloučká, já Ti jméno, které jsem chytře nenapsal, měnit nebudu, jen ty věty celé vymažu. Anebo né, ani měnit nebudu a ani nevymažu. Zase by nastala škoda, přeškoda. A tak nemohu kvůlivá potomkům, badatelkám a badatelům. Mořili by se zbytečně a to jim vědomě nemohu způsobit. Co bych to byl za lumpa? Ani mi, prosím Tě, neodpovídej. Dokáži si představit spoustu hnusných označení, kterých se mi již také pár přilepilo přímo na fígr. Ale kdo lepil, to je již v minulosti, se kterou si netykám. Tak ze mne nelze vytáhnout ani vymáčknout ani nijak jinak vyvynout. Spíš vyvinout, asi. Už si moc nepamatuji ta vyjmenovaná slova po -vyvy. Ani jedno nyní nevydoluji. Nepros, nejde to. Co se jednou ocitne v historii a nezapíši si, tak je to v...

Tak je to v historii nezapsané. A tudíž se pro potomky nikdy nestane, a tak ta milá, vyjmenovaná slova po –vyvy, jakoby snad ani nebyla nikdy vyvinuta. A to je pravda rechtová, protože žádná vyjmenovaná slova nejsou dráty, aby se mohla vinout nebo třeba vynout. To už je úplně jedno s jakým i či y.

i či y

Musel jsem napsat na samostatný řádek, protože si to holky zaslouží. Obě dvě. A navíc takto pěkně pospolu, jim to moc sluší.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře