3 Prášky už neberu…

2. květen 2013 | 15.09 |

3          Prášky už neberu...

Není vidět měsíc. Zřejmě je nad Teplicemi zatažená obloha. Trochu mne to mrzí, protože včera byl jasně vidět jeho srpeček a já jsem měl hned od prvního Kapucína díky němu lepší náladu. No, nedá se nic dělat, budu si jí muset vylepšit písmenkama...

Jednou v létě mi Jordy zavolal, že náš společný kamarád, se kterým jsme před pár mnoha lety pořádaly letní podširákové, karimatické a spácákové, cyklistické výpravy, koupil v Arnolticiích u Děčína chalupu, a že nás tam zve na sportovně – pivní testík. Takovéto a podobné testíky máme s Jordym rádi, a tak jsme nadšeně souhlasili. Test se konal jeden prodloužený víkend buď v květnu nebo v červnu. Určitě v jednom z nich. Buď v jednom anebo v tom druhém. Vyjeli jsme s Jordym ve čtvrtek. Luba – majitel chalupy jel autem, protože s sebou vezl různé lopaty, krumpáče, míchačky a další nezbytnosti, které jsou třeba k její úpravě. Kolo měl na střeše, abychom mohli podnikat výpravy po krásném okolí Arnoltic. Také nám v Ústí nad Labem, na smluveném místě naložil naši batožinu, abychom nejeli po rávcích. V Arnolticích jsem přestal brát prášky na svou poškozenou váhu, protože jsme každý den pili pivko a já si vzpomněl na slova mé paní doktorky, že pokud piji alkohol, nemá cenu brát léky na poškozené váhy. Od té doby je neberu až dodnes, protože lékařská doporučení tohoto typu – neber prášky a můžeš chlastat, beru velmi vážně. Jordy naplánoval trasu, která vedla "Z a DO":

Teplice – Ústí nad Labem – Děčín – Arnoltice.

Dle Maps - Gůglových stránek měří trasa 56,2 km.

Když jsme s Jordym dorazili, tak Luba už lopatoval, krumpáčoval a další a další -oval. Vzápětí ale nezbytnosti odložil, protože jsme okamžitě MUSELI do místní restaurace prozkoumat, jestli NÁHODOU netočí pivo.

Nazítří Luba rozhodl, že se projdeme po okolí. Procházka to asi po  15i stech kilometrech začala být pro mne velice náročná, protože mi tuším pravá botaska začala vehementně na patě vytvářet zpočátku malý, ale později velice nepříjemný puchýřek. Jordy mi po asi 15i minutovém pláči ochotně zapůjčil svou pravou botasku, čímž mi zachránil můj nebohý život. Po návratu z výletu jsem se v restauraci doléčil úplně. Na druhý den jsme vyrazili na kolech po okolí a byla to krásná trasa, kterou Luba vybral. Hoši mne šetřili – v každém stoupání čekali na vršku až dorazím a pak teprve jsme pokračovali dále. Když se náhodou na trase nacházela restaurace, tak jsme NÁHODOU zastavili a občerstvili se – tady vidíš, že prášky jsem na mé poškozené váhy už brát nemohl vůbec a od té doby je neberu dodnes.

Celou Arnoltickou výpravu hodnotím velice kladně a hlavně Lubovi za ní tímto děkuji. Jordy má také nemalé zásluhy, takže i jemu patří mé díky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře