Apv | 309 tvar

309       tvar

Půjčil jsem si z rozhovoru s Radkou:

"Ano, všechno už tu bylo, jenomže vždycky tu ještě něco nebylo."

Já jsem tu třeba ještě nebyl nikdy, ale jsem tu. Zase paradox a zase zdánlivý. Vždy jdou slova napsat tak, aby byl a zároveň tak, aby nebyl. A nemusí to napsat ani žádný debil. Klidně to mohu napsat třeba Já. Ale protože se právem domnívám, že to debil nenapíše, taktak činím Já. Nové slovo taktak je třeba psát dohromady.

Vždy, když se Mi v budoucnosti vymyslí nové slovo, tak to již nebudu komentovat pro upozornění, že je nové. Rovnou ho použiji jako třeba novou ženu. Nastanou ovšem také situace, že se prachsprostě překlepnu a namísto měkkého i, napíši tvrdé ř, ale pokud se tak stane, což je zhola nemožné kvůlivá ťumpíku ABC MUŘÍ NOHA PRAVOPIS A GRAMATIKA, tak si nebudeš jistá, čehož jsem nyní, doufám dosáhl.

A tak, abych se vrátil do otevřených vrátek:

Když už tu jsem, tak tu budu. Dokud samozřejmě nepůjdu někam jinam. Třeba do Legendy, kde točí veverka řezaného pivoně, abych to nepsal stále a tedy pořád stejně. To by bylo trapné a Já nejsem přece žádný trapoň. Nebo jo? Chtěl jsem napsat: Nebo ano? Ale nejsem přece žádný trapoň.

Vícekrát to již psát nebudu, protože nejsem přece žádný trapoň, abych se Jím nakonec chtě – nechtě, nestal.