316 Jsi Moje semínko Levandula

6. červen 2013 | 04.20 |

316       Jsi Moje semínko Levandula

Tak takový měl být název dnešní povídky. Jsem se domníval včera, že dnes bude. A první věta měla znít podobně, jako zní tato:

Napsala Mi:

"Jsem tak česká, jak to jde a jsem svá, své země České, česká Češka.

Jenomže, jakmile se Ti zakroutí pár vlasů po tváři, jsi exotická, jsi překrásná a Moje."

Jsem Jí včera odepsal a dnes chtěl touto větou pokračovat. Ale. Dnes vyhlašuji den pokusů a zkoušek kursu Psaní Mého. První zkouška spočívá v tom, že první napíši to, co jsem si nafonoval do Dikta jako poslední. A tím je to, že zkusím psát jako první to, co je poslední. Ty vole, jak to po sobě čtu, tak zjišťuji, že furt píši to samé. Ta paměť...

Zkusím tedy postupovat zpětně, myslím tím jako zezadu dopředu. Ty, to je ale velice nebezpečné, protože začínám být vzrušený. Ale ne jako literát, nýbrž jako literát, kterému stoupá vzrušení ne na klávesnici, ale v kalhotech.

Se kterým pátým pádem oslovujeme a voláme, koho a na co? To také není ono, to je snad čtvrtý pád, kdo si to má pamatovat? Teď už budu mít fakt co dělat, abych na to přišel. Už si připadám, jak točený salám, jak jsem v tom zamotaný. A vůbec nevím, kde mám začít rozmotávat. Kde a jak? Budu muset vstát, abych začal psát. Že by otázka kdo, co? Ne kdo, co ne, kdo, co je první pád a ten to není. O něj se nejedná. Alespoň ne v tomto případě. Jako, že Mě o něj v tuto chvíli vůbec nejde, protože Mě nezajímá. I když v jiných případech každého zajímá vítěz, tak Mě nyní ne. Zaprvé nejsem každý a za páté Mě nyní zajímá úplně něco jiného.

Tak právě teď jsem teda měl obrovské štěstí a málem jsem se nechal trapně nachytat. Vím, že se nesmím zeptat, jenže nevím, na co. Jen vím to, že nesmím. Byl by to obrovský a hnusný faul, po kterém by následovalo okamžité vyloučení.

Možná nyní vím:

Vím, že se nesmím zeptat:

"A co?"

Jenže si nejsem jistý, jestli je to ono. Jako ona otázka, jestli je ona. Chápeš?

Láska vesmírná je stále otázková. Myslím jako přeplněná otázkami ze všech světových stran. Ne, to jsem přehnal. Jen On i Ona mají stále nějaké otázky. On na Ni a Ona na Něj.

Ale jaká přesně otázka má být nyní nastolena Mnou na Ní, tak na ni si fakt nemohu vzpomenout.

Zkusím se v pátek zeptat Samuela v Legendě, jestli se miloval se ženou v obchodě, mezi futry kuchyňky a skladu. Eminentně mě to zajímá, protože láká. Už jen ta představa. Jen je třeba soulož včas ukončit nebo se alespoň dostat rychle pryč. Jako pryč z dosahu futer, dokud nepřijde třeba Jarča. A mohla by se povídka jmenovat:

Láska mezi futrama deště.

Ale nebude, protože už se jmenuje jinak, právě ji dokončuji, a protože nejsem opice, ale člověk mužského rodu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře