Apv | 319 Cokoli APV chce, to nebude

319       Cokoli APV chce, to nebude

Opiji Tě rohlíkama anebo raději Činem a Zánem, protože rohlík neteče a Čin ani Zán se nikdy nedrolí. Cožs nevěděla a musel jsem Ti tedy napsat. O těchto vlastnostech a vzájemných antagonizmech rohlíků a Činů a Zánů, neví patrně, až dosud nikdo. Ale psát pro nikoho nemá cenu. Teda nedostal bych žádný prachy, proto jsem to musel adresovat Tobě.

Navíc si pak mohu a dudu s Tebou dělat, co chci. Ty to teda také chceš, ale míň. Míň než Já, anebo alespoň méněkrát. A hned je tu další paradox. Ty to chceš míň, ale vydržíš víc. Je ten svět blbě zařízenej. Ty, která nemusíš dělat nic, vydržíš víc než pakůň a Já, který nevydžím nic, musím dělat všechno. Podle nejznámějšího pravidla českého pravopisu, které říká dvě základní poučky, jež sice Každá zná, ale píši, že jsou to tyto:

1. Po tvrdém y nemůžeš hned napsat měkké a i ten stále měkký musí být chvíli tvrdý.

2. Žena vydrží víc než pakůň.

Tak podle těchto dvou skoro nedotknutelných a chtělo se Mi napsat i svatých pouček, ale nenapíši, protože nejsem věřící Tomáš, ale nevěřící APV. Teda nevěřící v boha paná, panenku či panu nebo tak nějak. Jinak samozřejmě věřím všemu, co Mi kdo řekne. To je jasné, jak bych se jinak mohl orientovat ve světě. Teda ve světě na Teplicku, kde jinde? Tak podle těchto dvou nedotknutelných bys Mě měla chtít papat každý den.

A Já tedy vůbec nechápu, proč nepapáš. Já musím jíst stále, pořád i furt. Ještě by se dalo napsat nepřetržitě, ale nechci přehánět. Teda chci, ale nebudu. Stačí, že chci Tebe a také nebudu.

Doufám, že parlamentníci neuzákoní, že cokoli chce APV, tak to nebude. Inteligentní jsou na to dost.