330 Žofiina šance

10. červen 2013 | 05.48 |

330       Žofiina šance

Napsala Mi:

"Šance sice není velká a procento je mizivé, ale chybíš mi, tak mě napadlo... Musím se jít obléknout a doupravit. Počítám, že ale dřív jak ve 2, by to nebylo.

Vynikající nápad Tě napadl.

Ok, tak já musim, tak papa.

Iki, tak apap."

Přikartofeluje se Mi Její krásné tělo i se vším ostatním Jejím krásným. Jenomže možná. A to pokud s holkami skončí bava Zá. Nebo-li, přestane-li. Přesnější nebo-li, nebude-li pokračovat bava Zá. Docela dost fandím Nebolimu bavě Zá, aby rychle skončila. Teda, aby rychle skončila ve dvě, což je za necelé dvě. A tak jdu vařit Kapucína Prvního Velikého.

Kapucín První Veliký je panovník, a proto velké majuskule. Všichni panovníci měli velké kule, tak i Kapucín je má. To je snad jaský a nemusel jsem psát. Ale už se stalo a co stane se, nelze odestát. Jak by potom ten stát vypadal? Odpověď zní:

Jako ten náš. A to je smutná odpověď, protože ten náš stát stojí za prt. Ale to nyní řešit nebudu, protože se těším na Žofii.

Žofie je Moje žena. Moje andělská žena, která je zároveň boží. Ale to jsem již jednou psal, nebo alespoň 5x. A tak jdu, až nyní, vařit Kapucína Prvního Velikého.

Již ho piji a je lahodný. Žofie je ještě lahodnější, což je ještě jasknější, a také tedy taky nelze odestát. Ještě zbývá 70 minut. Nejdelších 70 minut na světě. Ani První Veliký neumí zkrátit. Asi mu změním jméno na pouhý, Kapucín První. To mu musí stačit. Stejně jde jen o blbý kafe s mlíkem, což jsem ani nemohl napsat spisovně, jak je blbý.

Již je tento klas skoro hotový, ale jdu na wéčka a ještě tedy tečku nenapíši

Ani nyní ji nenapíši, abys Mi i do budoucího budoucna věřila, že ačmile navrhnu jakoukoli blbost, tak ji také velice mile a rád provedu. Pokud na ni nezapomenu, samozřejmě. Tato druhá možnost je v Mém případě vždy na místě prvním. Áj keď, někdy se zadaří, jako i v tomto případě se. A případů přibývá, když se nespí. Teda, když Já nespím. A tak nespím skoro vůbec a zvlášť je-li šance, Žofiina šance.

Vono Já vlastně nespím nikdy, ani když není žádná šance na nic, vlastně na cokoli nebo jen na něco. Pak Mě vypne systém a mám to. Ale Já si nestěžuji, vyhovuje mi tento nastolený pořádek Mého vesmíru. Nemám rád, je-li v čemkoli bordel. Stačí, že doma nemám uklizeno.

Ještě zbývá 55 minut. Já to snad nevydržím. Kdybych alespoň věděl, že přijede 100procentníma procentama, ale ta rozhodně nejsou mizivá. Tak tu něco hapruje, ale chybím Jí, takže budu foudat. Foudat je nové, iki a Ty již víš, že nebudu upozorňovat, když nezapomenu, že nemám.

33 minut. Čas se blíží, čas se krátí, čas letí a letí z gatí. Jdu si ukapucínovat dvojku. No a je to již houpopouhých 17 minut. Jak je dobré, umět správně kapucínovat. Jenže, co znamená, že dřív jak ve 2, by to nebylo? Dřív jak ve 2, by to nebylo, znamená, že Žofii před druhou neuvidím, ale přesně ve dvě již 100 procentně ano. Jak jsem si to napsal, hned je mi to jasné, což je jaský.

Vždy, když nebudu něčemu rozumět, což je každou chvíli, né-li pořád a tím pádem furt, tak si napíši a bude jaský.

Tak holky nakonec vydržely a ačkoliv Ji to mrzí a těšila se na Mě, tak jde líbat a posílá Mě spát. Nepřijede nejen Její tělo, ale nepřijede ani celé Její celé.

Já jsem také vydržel, také Mě to mrzí, také jsem se těšil, také Ji líbám a netaké jdu psát. Ale nejdříve si ukapucínuji Vařína. Jdu na něj.

Tak mám Vařína číslo jedna. Je nemlich jako Kapucín první, ale Vařín je hezčejší slovíčko, a proto si od teďka budu kapucovat Vaříny. Už jen, jak krásně vyzní věta:

"Jdu kapucovat Vařína."

Co? Sůpr. Nechám Ti vyznít ještě jednou:

"Jdu kapucovat Vařína."

Nádhera a lahodná fantazie. Chtěl bych ještě několikrát nechávat vyznít, ale nejsem přece žádný Trapoň. A Ty se přece můžeš v textu hodněkrát vracet. Můžeš? Budeš? A napíšeš Mi, jestli tak činíš? Napiš, zajímáš Mě.

Teď sice spíš, ale zároveň teď už ne, tak mi napiš, plís nebo plíš, aby rýmovalo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře