335 Vzrůšo kvílivé

11. červen 2013 | 06.45 |

335       Vzrůšo kvílivé

Ano, toužím po vzrůšu. Po vzrůšu kvílivém toužím, protože když už, tak musí kvílet, jinak to není to pravé Ono. Protože je zapotřebí, tedy třeba. A je-li Ho třeba, tak být musí. Jako Svěrákova jízda trochu a jako jízda na hřbetě delfína hodně.

Přihodila se Mi zajímavá záležitost. Po té, co o Sobě něco mlhavého již sedm měsíců a nějaké drobné tuším, tak Mne i tak dost překvapila. Probudil jsem se ráno. Nechť Mne Systém vypne večer nebo v noci, zapíná Mne ráno. Vždy to stihne. Ale vyhovuje Mi, když zároveň nahodí i včerejší zážitek. Ten se Mi pak namaluje a Tebe, doufám, pobaví.

Tak včera jsem si vykračoval po nějakém, nejmenovaném chodníku v Teplicích a kolem se prošnečilo autoškolitelní autíčko. To ještě není onou zajímavostí. Tou se stalo teprve, když jsem uviděl školáka. Bylo mu již od pohledu takových 170 let. Co dělal před 150i? A co chce dělat teď? Je to vůbec legální a reálné, podplatit všechny policajty v republice?

Zřejmě Mu řekla, že dokud nebudou mít auto, tak se Jí ani nedotkne, natož ano. A aby Jí mohl dělat taxikáře a mohl se pak večer dotýkat, potřebuje papíry. To chápu. Co ale opravdu nechápu, jak Ho vůbec mohli zapsat?

Jediné možné, co Mne nyní napadá, je tototo:

DědaPraděda bude tak dlouho opakovat opravné jízdy, dokud nezemře. Chytře to kluci vymyslili a Já už konečně chápu.

Navíc také, jakož i Já doufají, že se jedná již jen o pár dní.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře