340 V tomto šopu se nedá tvořit

340       V tomto šopu se nedá tvořit

Někdy v minulosti jsem Jí napsal slova písně, jenž jsem na fejsbůku poslal Tondovi Poklusovi:

Jsi chytrá a tím pádem Moje

protože chytraté, chytraté, Ty Já mám nejradši

chytraté, chytraté, Ty Já mám rád

Já je pomiluji, Ony zase Mě, Mě, Mě,

Že jsou chytraté, tak Je rád mám

Konec, Ende i End

a dnes jsem se Jí pokusil říct větu, kterou jsem Jí fakt skoro nemohl říct, protože se Mi stále chechtala přesně mezi Má jednotlivá slova:

Člověk nemůže za minutu ani za kratší čas říct větu, kterou si má dle Ní připravit a sformulizovat.

To nejde, dle této Mé  formulizace proto, poněvad a ž se člověk neustále a tedy každou vteřinou vyvíjí a formulizuje tedy v jiné fázi vývinu jinak. To znamená, že nemohu, byť i za pět minut říct něco, co si před 300 vteřinami zformulizuji, protože už to tak necítím. A cítím to třeba naprosto odlišně. A navíc, co Já vím, co jsem si před jakoukoli dobou zformulizoval. Ledaže to napíši, a proto také píši furt. Abych věděl, co jsem formulizoval v minulosti. A baví mne to dosti, skoro klidně napíši, že baví dosytosti. A jdu se najíst, protože mastí doba obědní. Dej si pauzu, Já jdu papat.

Měl jsem jahodové knedlíky s meruňkami. Ty meruňky Mne sice trochu překvapily, ale stejně jsem si pošmákl a všechny jsem je naházel rovnou do žaludku. Trochu Mne tam nyní zlobí, jak jsem Je nestačil v tom fofru rozkousat ani nijak jinak rozňahňat.

Jdu si pro Vařína, aby Je a žaludka tím pádem také, zklidnil. A když se to nepovede ani Vařínovi, tak neva, protože odpoledne se jdu zklidnit do Legendy s Pepínem, který až do včerejška všude vystupoval pod šapitozním jménem Samuel.

Tímto Mu ho s radostí odebírám, protože Jozef je Pepíno a né žádný varietní umělec.