35 Para Lunaty

2. květen 2013 | 16.00 |

35        Para Lunaty

Prvně to pocítil, když seděl u řeky a díval se na její proud, jak se stále žene kupředu. Najednou se mu zdálo, že se voda zastavila. Jen na chvilku se v celém jeho zorném poli voda náhle zastavila a neproudila dál, jak bývá jejím zvykem... Zvedl se, a když odcházel, zavadil ramenem o větévku keře, kterých rostlo na břehu velké množství a jak udělal další krok, větévka zůstala ohnutá a nenapřímila se, jak by mohl kdekdo očekávat... Divné pomyslil si Lunaty.  A takových příhod se mu stávalo stále víc, až si to konečně uvědomil – umí ovlivnit pomocí svých myšlenek budoucnost. Začal přemýšlet, jak by se toho dalo využít... A napadala ho spousta možností, od vítězství v loterii, po rozpoutání válek po světě, ale hlavně ho zajímalo – v podstatě jakmile ho to napadlo, tak už nemyslil na nic jiného - zamilovanost žen do jeho vlastní osoby. Musí to hned vyzkoušet na první ženě, která se mu zalíbí. A že nemusil dlouho v Čechách čekat, než nějakou potká, to Ti nemusím, doufám, vysvětlovat...Takže jen vyšel z domu, hned měl pár adeptek a mohl si tedy pohodlně vybrat tu pro něho v danou chvíli nejlepší a začít fantazírovat o budoucnosti. Jenže nebylo to jen tak jednoduché. Jistě všichni víme, že jakmile je chlap zamilovaný, tak dělá – nyní si nemohu vybavit to správné slovíčko... no prostě vypadá to jakoby snad ani neměl mozek (což je samozřejmě nemožné, tedy úplně vyloučené) – ale on prostě blbne jako nějaký pomatenec. A zkus – jsa pomatená – fantazírovat tak, abys došla ke zdárnému předem naplánovanému výsledku, jde to těžko. Úpěnlivě se každý den pokoušel, ale myšlenky mu přeskakovaly na úplné ptákoviny. Žádnou skvělou schůzku s parádní kočičkou ne a ne trefit...

A pak ho napadlo, co kdyby si vyfantazíroval schůzku s nějakou příšerkou. Třeba to půjde lépe. Co by taková příšerka měla mít – především hodně tuku na správných místech a měla by ta místa co možná nejvíc stavět na odiv. To znamená pneumatiku kolem boků a tričko končící těsně pod ňadry. Pořádné kýty a mini. Prostě ideální tlustá Berta a skoro nic na sobě. Ale tuto blbost si záhy rozmyslel – to by určitě vyšlo a jeho mladý život by sexuálně skončil velice tragicky...

Jenže už na to jednou pomyslil, a tak se nemohl těchto praštěných myšlenek jen tak zbavit... Když se mu to po pár letech konečně podařilo a dokázal se plně soustředit, uvědomil si, že ideálně krásná žena je vlastně každá, která se mu právě zalíbí. Každá druhá, třetí, no - žijeme v Čechách, ale i tady se příšerky najdou... Dejme tomu každá desátá, kterou potká má něco do sebe. Ale jak si vyfantazírovat takovou, která by ho něčím překvapila – něčím příjemným samozřejmě, a proto si uvědomil, že je zapotřebí přemýšlet také o její povaze. Ale to už je běh na velmi dlouhou trať... A dá se to vůbec? To už je jako naprogramovat si robota – a už jen jak vyzní tato věta, tak se mu do toho nechce... A jaká skvělá myšlenka na začátku? Nějak se do toho zamotal (a autor této povídky jakbysmet...) a neví, jak z toho ven. Bude muset zase trochu přemýšlet...

Jenže přemýšlet se lehce napíše, ale hůře provádí, jak všichni víme – není na to čas, říkáme, ale času je hafo, spíš mozeček je malilinkatý a unavený každý den z toho nicpřemýšlení... Ale jednou mne snad políbí Múza a já tuto povídku dokončím (velmi nenásilně jsem přešel do 1. osoby jednotného čísla, protože si myslím, že i ti méně bystří již pochopili, že to píši já)... Ale žádný skvělý nápad ne a ne přijít a přitom je tato povídka tak skvěle rozepsaná, co říkáš? Můžu Ti tykat, že ano? I kdybys byla proti, je Ti to k ničemu, protože já si mohu psát, co se mi zlíbí a Ty to číst nemusíš... Takže tykáme (ty mě můžeš také milostivě tykat, máš to povoleno a navíc je mi to jedno, protože se to stejně nedovím a je mi to vlastně fuk...) Ale nyní mne napadá, že Ty už to vlastně číst musíš, protože je to tak dobré, že musíš číst dál (i když dle mého je to pěkná slátanina) a dozvědět se, jak z toho vybruslím... A já z toho určitě nějak vybruslím. Sice ještě nevím jak, ale nechám-li PRSty volně poletovat nad klávesnicí, tak to vždycky nějak dopadne... Trochu jim samozřejmě pomůže mozek (už jsem ho o tom zpravil a on není proti). A já pak uvidím, co z nich všech vyleze a trochu text upravím anebo ne (okamžitě mi všichni nahlásili, že jsou proti, a že jsem to dosud nikdy nedělal, takže to ani nemůžu umět, v čemž jim musím dát za pravdu) takže bude po jejich...

A pak na cestě Francií za svitu měsíce mne napadala písmenka, ze kterých se okamžitě a lehce skládala slova jako láska, krása, něha a podobná, a tak jsem začal své myšlenky soustředit na jedinou ženu, na kterou jsem už déle myslel. A protože jsem nyní s touto ženou už nějaký čas ve virtuálním spojení, půjde to (alespoň si to nyní možná naivně myslím) velice snadno. Samozřejmě pokud přistoupí na mou hru a nebude proti... Takže předpokládejme, že je pro a já mohu pokračovat ve spřádání myšlenek. Čirou náhodou mám s ní občas virtuální schůzky a zjistím tedy - až si tato má dnešní písmenka přečte, zda jsem na dobré cestě nebo jsem zabloudil... Ještě napíši pár písmenek, jakým směrem se hodlám ubírat, pokud bude pro: v tom případě si napísmenkuji, co mne zrovna napadne, ale budou mne napadat jen samá příjemná písmenka jak pro mne, tak pro ni a budou směřovat k co nejbližšímu setkání.

Ale to setkání si musím také připravit (když už mám tyto schopnosti). A tak to doufám půjde velice snadno, protože jsem přeci, velmi chytrý (jak si ve vší skromnosti o sobě myslím), no snadno... Lehce se cokoli napíše – jen ťumpnu párkrát do klávesnice a je to coby dub nebo lépe coby duby... nevím, proč se říká coby dub, když se to ani trošku nerýmuje, ale už jsem to vylepšil, takže od teď coby duby (tady u mě už to frčí...). Nyní mne napadá, že toho budu muset ještě hodně moc opravit, vlastně mám po zbytek života co dělat...

Ale mě to baví, a tak budu makat každou volnou chvilku, když teda nebudu dělat něco jiného, protože my chlapy, jak děláme něco jiného, nemůžeme dělat toto (víme o čem píši, že chlapy? Ostatně i ženy vědí...). Spíš jsem měl napsat, že hlavně ženy vědí, chlapy možná... Ale já si mohu napsat, co se mi zachce a mě se někdy chce psát takové ptákoviny a tak je napíši...

Ostatně tato povídka je toho důkazem. Ale nějak jsem se zakecal, vlastně zapísmenkoval a ztratil jsem jehlu (nebo niť?) To je fuk, ale číst pozpátku se mi nechce – nemám na to čas... Musím ťumpat další písmenka. Nebude to sice mít ani krk, ani koleno, ale to do teďka také nemělo a vůbec Ti to nevadilo, že ne? Tak pokračuji úplně libovolně, co si mozek usmyslí a PRSty poslechnou a naťumpají (když vymyslíš nové slovo, používej ho co nejčastěji...). Ale nyní přestávka – v TýVý je:

ME ve fotbalu 2012: Španělsko – Itálie. Neboj, pak budu v  ťumpání pokračovat – můžu klidně donekonečna, vlastně někdy určitě skončím, bohužel.

Ale zatím se končit nechystám... Přečetl jsem si nyní, co jsem až do teď napsal, abych věděl, jak mám pokračovat, ale zjistil jsem, že jsem to neměl dělat nebo spíš nemusel, protože toto mé psaní samozřejmě nemusí nutně navazovat větu po větě... Tak mohu navázat jakkoli. Třeba takto: v piškvorkách na netu jsem právě +615, což mne těší, tebe moc nezajímá, ale má výhoda je, že jsem autor a Ty čtenářka...

Nebudu to dál rozmazávat, i když by to šlo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře