376 Holka je černá dírka

376       Holka je černá dírka

Hned, jakmile jsem název napsal, tak jsem si uvědomil, že není, ale že má černou dírku. A jakmile jsem udělal tečku, tak zase musím upravit, že většina už ji ani nemá byť jen trošinku černou. Prostě většina dnes nemá ani jeden malý chloupek na svém krásném těle.

Ale je to ok a iki. Do hlaďounké se krásně vpluje, nemá Ti co poškrábat bambulína a vyhneš se tak byť i jen lehčím poraněním. Také se Ti nic nepříjemného neocitne v puse, jak se občas stávalo v době beranic.

Takže bych měl název klasu přejmenovat na Holka není černá dírka, ale to by již nebyl tak pěkný a navíc, jak již víš, gumovat se nedá. A Holka je či má dírku, je blbé jak punštok. Navíc podobenství s vesmírnou Černou dírkou je pro Mne lákavé, protože z ní se ani světelný paprsek neodrazí a zůstane si uvnitř hovět úplně stejně blaženě jako i Můj paprsek si občas zahoví.

Právě jsem si ale uvědomil, že se Mi s velikou pravděpodobností, rovnající se skoro nekonečnému procentu, nepodaří napsat úplně všechno, co bych napsat chtěl. Je toho fakt moc a Já jsem se byl před chvilkou podívat do zrcadla a musím s lítostí konstatovat, že jsem pouze Jeden, sice s velkým J, ale Jeden a není Nás víc. A hovadin, týkajících se nejen černých dírek, je tolik, že se Mi je všechny popsat nepodaří, ani kdybych se uměl množit jako láčkovec, dělením svého těla a tím pádem cíleným rozpadem. Ve chvíli, kdybych se dělil, tak bych určitě také nepsal a vznikala by tak další, v budoucnu již nikdy nedohonitelná ztráta. Jsem si toho vědom, a tak se potomkům předem, zadem i všemi ostatními směry omlouvám a vysvětluji.

Ale zpět do dírky. V dírce je moc hezky a blaženě, tak si buď a hov, jak dlouho chceš v Blaženě. Sice Bláža není zrovínka hezké jméno, ale napsal jsem, aby sis v ní hověl Ty, a tak jsem se vyvlékl a nemusím tam Já. Já se totiž chystám do dírek Jiných žen. Úplně Jiných, daleko hezčích jmen. Protože Já jsem tvor vybíravý a mohu si to dovolit. Já si totiž mohu dovolit vše, co mohu. Protože jsem Stvořitel těchto i jiných písmenek, tak proto.

Vynechal jsem kousek místa, aby sis uvědomila dosah poslední věty předchozího odstavečku.

Zase jsem vynechal, kvůlivá stejnému důvodu. Vždy budu takto a podobně vynechávat, pokud bude důvod a pokud na to nezapomenu.

A nebudu to komentovat, protože jsi možná chytřejší než Já. Jen vynechám a nic Ti k tomu nenapíši. I když se nyní trochu obávám, že Já nejspíš určitě něco napíši ke všemu. I k tomu, k čemu nyní nechci napsat nic. Protože Já jsem v tomto ohledu Nekonečný Dan. Jdu si pro Vařína.

Nyní mne napadlo, že ne každádý víš, kdo je Vařín. Tak Vařín je kapucín, s velkým V. Možná jsem to již v minulosti vysvětlil, tak Mne omluv. Nemám pamatováka, protože mám namísto něho sklerotiku.

Možná už víš, že po Mě můžeš chtít cokoliv, ale todlencto ne. Todlencto jsem musel napsat ještě jednou, abych napsal dvakrát, protože se jedná o krásné slovo. Nemohu Ti napsat, na co jsem myslel, ani o čem jsem přemýšlel, když jsem byl v něm a zároveň bez něj.

Zapáté už je to poměrně dlouho a zatřetí jsem v té době vzal stopem sklerotiku, která u Mne sedí na přední sedačce stále, ať jedu kam jedu.