379 Vezmi košík a přijeď

379       Vezmi košík a přijeď

Napsal jsem Jí nadpis klasu a Ona odpověděla, že prší, a že nemá pláštěnku.

"Přijeď nahá, s košíkem.

Nemám ani košík, jen igelitku a župan.

Tak to je průser, ale iki, přijeď v igelitce a vezmi župan se sebou. V igelitce prostřihni dno a ušima prostrč ruce.

Je mi zima, nejedu, nastydla bych se a bylo by po srandě.

Zahřeju Tě."

Dál už nemohu bublíkovat, protože se naše konverzace zvrhla do konzervy a po té do kbelíku. Teda ta Má se tam ocitla a byla z ní tedy již pouze konzervička původní, vznešené konverzace. A tahat jí ven nechci a nebudu, protože to fakt nemohu. Nemám totiž nyní u sebe votevíráka na konzervy. Teda mám, ale nechci prozradit zase přísně utajované skutečnosti mezinárodního významu, na které je uvalen informační bagr.

A tak Ti nezbývá nic jiného, než si zbytek domyslit anebo se po skončení setkání prostřednictvím mých uší zeptej.