Apv | 38 Milivoj

38        Milivoj

Byli, nebyli, žili, nežili, jednou, kdysi, někdy a možná ještě dřív, to si teď přesně nepamatuji, dědek s bábou a ti měli kluka. A protože měli jen jednoho a ještě k tomu takovýho prťavýho, řekli si, že bude králem. A tak se Milivoj, tak ho totiž dědek s bábou pojmenovali, stal králem. Možná se vám nelíbí jméno Milivoj, mimochůzí mně taky ne, ale babka si přála, aby se prcek jmenoval po dědkovi, no a dědek byl Milivoj. Ono, i kdyby prosadil svou dědek, tak babka se jmenovala taky Milivoj. No ale, abych nevybočoval, Milivoj dostal od Milivojů dvacetník, dal si ho na hlavu a od té doby vládnul. Po pravdě řečeno, on ani tak nevládnul, protože jak byl malej, tak byl taky, slušně řečeno, přiměřeně k tomu hloupej. Ale později, když sbalil v kursu šití, kam pravidelně každou středu docházel, ňákou Bertu, začal brát to kralování vážně. Za tím účelem si pořídili pět synů, to jako kdyby něco a dali se do toho. Jo, abych nezapomněl, ti synové se jmenovali po dědkovi a po bábě: první Milivoj po dědkovi, druhý Milivoj zase po dědkovi, třetí Milivoj po bábě, čtvrtý Milivoj zase po dědkovi a pátý Milivoj zase po bábě. Že byli dva Milivojové po bábě a tři po dědkovi, to vůbec nevadilo, protože dědek s bábou byli dávno v pekle, a tak se nemohli hádat. Aby si je král s královnou nepletli, neříkali jim jménem, ale vždy na toho Milivoje, s kterým chtěli konzultovat, ukázali PRStem. Oni byli totiž všichni Milivojové navlas stejní. Navlas sice není zrovna to pravé slovo, protože voni ty kolena vlasů neměli, ale chtěl jsem tím říct, že si ti pacholci byli podobní. Mimo nich měl král ještě nesvoje děcka, kterým postavil vedle hradu mateřskou školku. Ale poněvadž byli nevlastní, neměl je moc rád, což dokazoval tím, že jim k narozeninám dával samé pitominy. To Milivojům dával jinačí bejkoviny! Ale jednou nastaly zlé časy. Na polích se neurodilo, v lesích nebylo co lovit, ryby nebraly a na konzervy nebyl otvírák. K tomu navíc nastalo období dešťů, takže z toho bylo všem ošklivý horko. A tak nezbývalo, než vyhlásit válku. Milivojové nasedli do tanků a ótéček a vyrazili na frontu. Ta se zrovna stála na pomeranče a toaletní papír, takže jim to dlouho trvalo, než se z války vrátili. Zato, když se vrátili, to bylo na hradě radosti. Největší radost byla ze zajatého instalatéra, neboť ten na hradě opravil vodovod a král se tedy po letech mohl zase umýt. Za opravu dostal instalatér sedminu království, a protože vladaři neměli vlastní dceru, tak mu k té sedmině dali zahradníka. Pokud nezemřeli, jako že si myslím, že jo, tak ve skleníku, kterej je hned vedle mateřské školky, sázej okurky a zaváděj vodovod. Pak měl král také obrovskou radost z ukořistěnejch bravíček, i když neuměl německy ani otevřít pusu. Ale jinak válka dopadla velice dobře a byla všeho zase hojnost. Milivojové si mohli znovu stavět ty svý sněhuláky a lakovat samorosty a král s Bertou se klidně mohli jít klouzat. A taky by bývali bejvali šli, jenže měli tupý brusle a navíc to neuměli. Tak raději zůstali doma a hráli lízanej.

A jestli zemřeli a jsou mrtví, hrajou ho dodnes.