399 Barbora II.

399       Barbora II.

Těsně po půl deváté jsem projel prázdnou celnicí a slunce už natolik hřálo, že jsem po zaparkování kola u stromu, zaparkoval sebe do vody. Kváky žábaly, ptáci symfonický koncert a tak dále. Třema slovyma, pohoda. Co bych dělal, kdybych tu nebyl? Něco jiného, patrně. Vlastně, určitě bych dělal něco jiného a možná i záslužnějšího, kdybych nedělal toto. Vždy, když nedělám něco, dělám cokoliv jiného a to je velký objev, který jsem nyní s vypětím všech sil učinil. Doufám, že ho oceníš, ale nepřeháněj. Takový výbuch to zase není.

Cestou jsem potkal Nevímkdotobyla a On Mne pozdravil. Odpovídám každému, aby si o Mne nebylo možné cokoli pomyslit o nosu, uchu a dalších orgánech. Nemám totiž moc rád, myslí-li si kdokoli cokoli o Mém čemkoli. Pak Mne to mrzí, protože nejsem ani nakysaný ani nízkotučný. Jsem taktak akorát, jak se říká v kuchyni.

Dále jsem potkal motorkářku a málem jsem okamžitě či vzápětí naboural. Měla totiž na sobě pouze helmu, rukavice a kožené botky. Nádhera.

Myslím, že by takováto neměla být pokutována. Ať Jí kluci klidně stopnou, popovídaj, prohlédnou a popřejí šťastnou cestu. Kdyby byla ošklivá, zatknout a mašinu zabavit, jasně. Ale v tomto šťavnatém případě nikoliv. Popřát šťastnou cestu a popřípadě zamávat. Ještě by Ji mohli třeba doprovodit. V případě motocyklových, jeden před a druhý za. V automobilovém případě, zapnout majáky a jet za Ní, aby zbytečně moc nebourali.

Také budou mít lepší výhled a kozy si mohou prohlížet v každé zatáčce.