4 A ještě se stále usmívá

2. květen 2013 | 15.10 |

4          A ještě se stále usmívá

Jedeme ve vlaku. Já a ona. Říká mi, že se jí zdá, jak míjíme ty lampy, že z toho blikání přijde o rozum. Chce, abych se také podíval a otvírá okno, abych měl lepší výhled. Její velmi dlouhé vlasy mne švihají do tváří. Připadá mi, že se moc vyklání. Říkám jí to, ale ona jen se široce otevřenýma očima zírá do tmy, prosvětlované záblesky lamp. Její výraz mi připomíná záběr ze seriálu "Jak na to", kde zajíc ve zběsilém úprku vletí do sítě. Kamera snímala jeho běh a v momentě, kdy se zamotal do sítě, zabrala jeho udivené oči.

A najednou, stalo se to velice rychle, jí jedna lampa vzala hlavu i s těmi krásnými vlasy. Tělo se mi svezlo do náruče. Pokládám je na sedadlo a divím se, že nikde nevidím ani kapku krve. Připadá mi, že se nic nestalo, na tvářích ještě cítím její voňavé vlasy. Vzpomínám na slova, která říkala. Slyším tedy její hlas, ale mám zavřené oči a bojím se je otevřít. Po chvíli se překonám a zjišťuji, že to nebyl ošklivý sen. Zrovna hýbá rukama, jako když mi něco vysvětluje a schází jí slova, a tak si musí takhle pomáhat. Náhle vstane a sedá si ke mně. Nejsem schopen rozumně uvažovat. Zase mám dojem, že se mi to všechno jen zdá. Určitě je to sen, ze kterého se za chvíli probudím. Jistě se nyní ve spánku usmívám. Bere mě za ruku. Ta její je teplá. Hladí mne a já jsem vzrušen. Do tváří mi stoupá horkost jejího těla. Beze spěchu mne svléká z ulity mých šatů. Také ji hladím a poznávám, že nejen její ruce jsou teplé...

Milujeme se a já nemyslím na nic jiného, než na její poddajné tvary a hebkou kůži a...

A pak už na nic. Jsem v zajetí své vlastní extáze. Přestávám vnímat okolní svět a ocitám se ve svém vnitřním, úplně fascinujícím, který naprosto nechápu, ale cítím se v něm skvěle. Ostré světlo vstoupilo do mne očima a zmocňuje se mého myšlení. Jsem indiánem na bílém sněhu, který nestudí, ale učí vybavovat si představy, dříve mi zatajené. Potkávám ho všude na loukách, v nížinách i v horských oblastech. Má dvě generace do roka a je to můj drahý přítel, i když si dnes už opravdu nevzpomenu kdy, kde a za jakých okolností jsme se poznali. Nyní ke mně chodí každé ráno a předčítá mi stále stejný příběh. Když skončí, nějaký čas spolu mlčíme a pak se mne zeptá, zda ten příběh znám a co si o něm myslím.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře