Apv | 406 Rozšiřování obzorů

406       Rozšiřování obzorů

Z repráků hrají Grýndej a Já se moc nemohu soustředit na písmenka, protože mám ve výhledu kočičí mládě, které si čte na dece. Ještě chvíli budu intelektuál a pak se na Ní vrhnu. Dočkej klasu do hus, nebo tak nějak. Nic se ale nedá uspěchat a už vůbec ne s rozběhem. Těsně před Ní zakopneš a s případným úspěchem se můžeš rozloučit.

Ale už to moc dlouho nevydržím. Čte tak ledabyle a s předstíraným nezájmem, že Mne tím opravdu velice rozrušuje. Napadá Mne, zda se náhodou onen nezájem nedotýká Mé osoby. Ale vzápětí nápad zavrhuji, protože bych Ho, Nezájma musel přece cítit, i kdyby se Mne dotkl jen lehce.

Přestala číst, strká si pecky do uší a zase mrška jedna předstírá, že poslouchá hudbu, či co. Mě právě pěje z beden Edál. Jedna z mála těch, které mají božský hlas, ale hezké nejsou. Škoda. Lépe by se Mi na Ní koukalo. Ale řeším tak, že vnímám Edál a sleduji koťátko. Výborně a skvěle se Mi to líbí. Také jsem mohl napsat, že se Mi tato Má činnost líbí hezky. Stupidnější věta už Mne asi nenapadne. Teda napadne, ale psát ji nebudu, protože bys ji pak nemohla přečíst. Vlastně také mohla, ale pak bys určitě řekla:

"Dneska jsem zase udělala něco, čeho budu do smrti litovat. Jako, když jsem si vzala Tondu. Úplně stejná blbost."

Toho, že sis vzala Tondu, lituji i Já, ale to, že čteš Mé klasy, Ti rozšíří obzor. Nebo alespoň břicho a boky, pokud při čtení ležíš, piješ kafe a jíš čokosladkokoněco. V každém případě si ale něco rozšíříš, tak nelituj.

A kdyby ses pak rozhodla sejít se se Mnou, jsem k dispozici. Také si velmi rád cokoliv rozšířím.