432 Led se Zelím

19. červenec 2013 | 04.34 |

432       Led se Zelím

Už podruhé jsem se mylně domníval, že zpívá Ozy a Von to zase Robert z Led se Zelím. A protože patrně ještě dýchá smog, tak se Mu, klukovi ušatýmu, omlouvám. Na důkaz Mé omluvy si ho zdarma stáhnu a Pájovi na oplatku donesu na flašce kapely, která poslouchám rád Já.

SeZelíny jsem už 403 let neposlouchal. Voni proto, chudáci, nespisovně brečej. Veškeří muzikanti, Jejichž kapely si takto podobně dlouho nepouštím, také nespisovně fňukaj. Spisovně by plakali, ale to se Jim, holomkům, nechce. Mě to ale vadit nesmí, protože Všem se vyhovět nedá, neposlouchal bych Mé kapely, jejichž kluci by byli stále na veliké toaletě, jak by byli naštvaní. To je Mi jaský, a proto poslouchám to, co mám puštěné a je pokoj.

Člověk by se měl alespoň trochu snažit dělat vše tak, aby měl svůj vlastní pokoj. A pokud chce žít s holkou, tak aspoň dva pokoje. A další pokud – pokud chtějí mít spoluvlastněné dítě, tak tři. Pokud dvě, tak čtyři, a tak dál. Dokud se nerozejdou. Pak Mu zas bude stačit jeden. Atak pořád dokola, okolo židle. Dokud Mu stříkají spermije dostatečně hluboko, z něčeho alespoň na chvilku tvrdého.

Vono je vůbec dobré, pokud Mu něco z něčeho dostatečně tvrdého stříká. Zvlášť, když je hasič a přijede někam. A nemusí tam zrovna hořet. To by bylo fádní, trapné a nehodilo by se Mi to do klasu. Banální záležitosti tohoto typu Mne moc nezajímají. To už by se fakt muselo stát Něco s velkým Ň, kdyby následnému e chyběl nad sebou háček. Ale co by to mělo být, fakt nevím. Nemůžu přece vědět všechno. Tak znalý nejsem a vidíš tedy tady, že jsem velice skromný kluk a ne Tamten, jak by se Těm, co Mne tak dobře neznají, mohlo jevit. Také Jim rovnou řekni, kolik je Mému synovi let. Já to moc přesně nevím, protože Jemu každý rok přibude jiný počet měsíců. Jednou dva a jindy třeba třicet. Až se Mu to ustálí, vydělím dvanácti, sečtu a dám Ti vědět, kolik Mu doopravdy je. Pokud ovšem se Mu budou opravdu ty počty ustalovat, zatím je má neustále ve vývojce. S tím nic nenaděláš, atak se ani nepokoušej. Dráždit kobru bez rukavic a ještě k tomu bosýma nohama, to je hladce oholená brada. Vůbec kobru nedráždi žádným způsobem, jinak se z Ní stane vepřová svině, ze které ale kotletu neuděláš ani neusmažíš. Smaží se vůbec kotlety nebo pečou? Poznámka: umím si připravit kafe s mlékem.

Vono, z jakéhokoli hada smažit cokoli je vopruz a piplačka, zkušená holka to svede, protože umí rodit, ale co My, chudáci jedni, co nemáme čas?

Ještě lapím zapalovačem doutníček, opravím š, ypsilon a napíši tyčku, vlastně tečku a bude konec. Už je. Vlastně není. Právě vylézá z vody a Já kašlu na doutníček a raději lapím Ji. To bude lepší konec. Nebo začátek? Tak ne, je konec, skočila na úplně cizího chlapa a On se vůbec nepohoršil. Zítra snad bude také den. Kouknu se po Něm hned ráno.

A nemysli si, že jsem pesimista, ten je cizí slovo, kterému nerozumím. Rozumím Našim, která mi dávají smyslný smysl. Pokud nedávají, tak jsou také cizí, to je Ti jaský. Smysly obecné nechápu, ale smyslné... To už by muselo být, abych nerozuměl. Když se totiž na Mne holka usměje, přestanou všichni bojovat, teroristi vybuchovat a jdou dobrovolně na Policejní stanici, žížaly přestanou prdět nahlas a upíři darují krev.

Vše je takové, jaké má být, atak mohu tečku.

Anebo zase ještě ne. Chce se Mi opět úvahovat, což Mne baví, atak budu. Sice ještě nevím o čem, ale Něco jistě v závitech vyhrábnu. Vždy jsem vyhrabal, atak inyní. Inyní je krásné.

Vydrž, už hrabu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře